Vede miliardovou průmyslovou společnost Jablotron, která se k dnešku rozrostla na 27 subjektů. „Stát se ale jako firma řídit nedá,“ říká podnikatel Dalibor Dědek, jenž dříve veřejně podpořil Andreje Babiše. V Česku je podle něj čas přestat nadávat na politiku a raději něco udělat, a tak jeho nadace postavila penzion pro seniory, a kvůli ochraně přírody skoupila louky v Jizerských horách. Svá slova chce nyní podložit i spoluprací s hnutím STAN, pro které bude shánět osobnosti, které by mohly usilovat o hlasy v letošních volbách do sněmovny. Je připraven kandidovat i sám.
Před minulými volbami jste Andreje Babiše veřejně podpořil. Jak ho vnímáte nyní?
Hodně věcí dokázal prosadit, nota bene v rozhádané koalici. Pořád ho ještě obdivuji, že do toho šel, kolik času a nervů ho to stojí. Musím připomenout, že já když jsem se Andreji Babišovi onehdy rozhodl veřejně vyjádřit sympatie na předvolebním mítinku, viděl jsem ho poprvé v životě. Řekl jsem si tehdy: „Dědku, jsi zbabělej, jen se rozčiluješ, takhle by se nic nezměnilo.“
Naplnil vaše očekávání?
Nikoho nevidím černobíle. On dává politice hrozně moc a nepodezřívám ho, že by si chtěl na státu nějak přilepšit. Potíž je v tom, že je sólista, osamělá šelma. Také nemám rád jeho konfrontační rétoriku, tou se shazuje. Kdyby leckdy držel pusu a nechal místo sebe mluvit nějakého profesionálního mluvčího, nemusel by být v takových problémech. A třetí věc, která mi vadí, je jeho žebříček hodnot. Pro pana Babiše co není nezákonné, to je v pořádku. Mám pocit, že postrádá nadstavbu, jíž jsou etické hodnoty.
Jak vnímáte jeho podnikatelské aktivity?
Vyčítá se mu, jak přišel snadno k velkému Agrofertu. Ano, měl na startu výhodu, že znal řeči, věděl, jak to v zahraničním obchodu funguje. Ale podívejte se, kde jsou všichni ti Stehlíci a ostatní, kteří na tom byli na začátku podobně. Nikdo nemá tušení, jak vypadaly ty socialistické podniky. Že on je dokázal přetvořit v něco, co dneska vydělává, to je ohromný úspěch. Já kdybych byl zase v roce 1990 a měl volit, jestli založím znovu Jablotron v garáži, nebo vezmu nějakou velkou existující fabriku, volil bych garáž.
Dnes je z Jablotronu miliardová průmyslová skupina a z vás příklad byznysmena, který se rozsáhle angažuje i ve veřejném prostoru. Uvažujete o vstupu do politiky?
Pravda je, že mě k tomu přemlouvá hodně lidí. A byl už moment, kdy jsem měl k rozhodnutí velice blízko. Ovšem problém je, že v politice se střetnou lidé, kteří chtějí skutečně něco dělat, s určitým procentem psychopatů. Bohužel to malé procento škodičů dostává v médiích největší prostor. A dále: stát jako firmu řídit nelze. Já musím sestavovat tým do podniku mnoho let, aby dobře fungoval. Ale v politice se lidé pořád mění, je velká fluktuace.
To je pak těžké něco prosadit. My jsme se rozhodli, že budeme raději dělat svoji vlastní politiku v malém. Že pomůžeme rozvoji této země reálnými projekty ve zdravotnictví či vzdělání.
Zvláštním způsobem vám prý k ujasnění priorit nechtěně dopomohl zisk titulu Podnikatel roku.
Ano, jediným měřitelným důsledkem publicity totiž bylo, že jsem dostal stovky žádostí o nejrůznější sponzoring, třeba typu: Když mi dáte milion, nechám se vyfotit s vlajkou Jablotronu na té a té velehoře. Nejkurióznější byl jeden pán z Děčína, který chtěl sponzoring na jakousi bizarní teorii o vzniku vesmíru. Na druhou stranu přišlo i mnoho proseb o pomoc opravdu nemocným nebo postiženým lidem. Tehdy jsem si uvědomil, že nejde pomoci všem, že si musíme ujasnit priority a vytvořit systém.
Nastartoval jste proto loni nadaci Jablotron. Peníze do ní dáváte z vlastní kapsy?
Počáteční vklad jsem poskytl já, ovšem v současnosti do tváříme mechanismus, kdy určitým procentem z hrubého zisku přispívá každá divize skupiny Jablotron. Ta dnes zastřešuje už 27 subjektů. Dělá mi radost, že jsme už získali také jiné drobnější přispěvatele mimo firmu.
Jak se uchytil pečovatelský dům pro seniory, který jste za 120 milionů korun postavili v Jablonci?
V současnosti tam je už přes 100 klientů a 80 zaměstnanců. Finančně jsme se dostali zatím alespoň na červenou nulu. Původně jsme měli na provoz domova nasmlouvánu externí firmu, ale klienti a jejich rodiny se stejně obraceli s řadou věcí na nás. Proto jsme převzali i provoz.
Také jste skoupil šedesát hektarů luk v Jizerských horách. Proč? Co s nimi je?
Necháme je v přírodním stavu. Pouze v zimě tudy vedou trasy pro běžkaře. Když na těch loukách vidíte jeleny v říji, máte pocit, že jste se ocitli v přírodopisném filmu. Příčila se mi myšlenka, že by tam někdo vybudoval golfová hřiště a udělal z toho Disneyland. Je to pás pozemků od sjezdovky na Severáku až po Královku. Skupovali jsme je postupně, investice byly v řádu desítek milionů korun. S nadsázkou říkám, že máme vlastně skoro celé jižní návrší Jizerských hor.
Na Jablonecku také chcete otevřít vzdělávací lyceum. Pro koho bude určeno?
Má to být výběrová škola v tom smyslu, že si ji studenti a rodiče vyberou kvůli kvalitě a renomé. Původně jsme chtěli lyceum zaměřit jen na elektrotechniku. Ovšem o spolupráci projevily zájem další firmy z regionu, které působí ve strojírenství. Takže bychom chtěli mít na škole i strojírenské obory. Pro lyceum máme vyjednánu podporu kraje. Hledáme teď vhodnou budovu nebo už existující školu, kterou bychom převzali a modernizovali. Na projekt nespěcháme, preferuji kvalitu před rychlostí řešení.
Skupina Jablotron má dnes už hodně širokou produkci – alarmy, monitoring aut, ovládání klimatizace, topení. V čem vidíte budoucnost společnosti?
Jako jedni z prvních jsme v Česku přišli s tím, čemu se dnes módně říká cloud. V tom vidím obrovský potenciál. A protože jde o globální byznys, založili jsme pro rozvoj cloudových řešení speciální divizi ve Velké Británi.
Celkově v zahraničí dělá Jablotron 80 procent obratu. Jste pro přijetí eura?
Závidím Slovákům, že už ho mají. Čím dříve euro přijmeme, tím lépe. Česká republika s počtem obyvatel na úrovni čínského okresního města sama moc nezmůže. Český dvoreček je pro firmy dobré tréninkové hřiště, ale kdo chce dělat opravdový byznys, musí do světa. A v tom mu euro zjednoduší život.
Loni jste prodal čtyřicet procent společnosti dlouholetému spolupracovníkovi Miroslavu Jarolímovi. Uvažujete i o prodeji nebo předání zbývající 60procentní majority?
Neuznávám takový ten model rodinného podniku, kdy rodiče vnucují dětem něco, co vlastně nechtějí. Můj syn se věnuje designu automobilů, dcera je architektka, volí si vlastní cestu. I proto jsem tak trochu adoptoval Miroslava Jarolíma.
Protože je dneska Jablotron už velká skupina mnoha firem, byl i ten převod 40 procent vlastnictví hodně složitý. Říkali jsme tomu s právníky „tramvaj“. Jako že je potřeba zajistit, co bude dál s Jablotronem, kdyby mě třeba přejela tramvaj.
Odchod do podnikatelského důchodu ale zatím nechystáte.
Začal jsem si brát volné středy, byl jsem teď měsíc s vnoučaty na dovolené v Portugalsku. Děti vás hrozně nabíjejí. Když jsem s vnoučaty, tak potom třeba dva tři dny nepotřebuji používat brýle. A každý večer, než jdu spát, zopakuji si, co dobrého mě ten den zase potkalo. Ten zbytek zahodím. V tomhle volnějším režimu jsem naprosto spokojen. Chtěl bych takhle fungovat klidně dalších šedesát let.
Těch prvních oslavíte příští měsíc…
Ano, jsem dědek i s malým d. Budu mít šedesátiny. Uspořádám v Jablonci koncert spojený se sbírkou na nákup nových hudebních nástrojů pro základní uměleckou školu v Jablonci. Považuji za smysluplnější, aby přátelé přispěli na něco užitečného, než aby nosili nějaké dárky.
| Vystudoval elektrotechniku na ČVUT v Praze, pracoval v podniku LIAZ. Hned po sametové revoluci v roce 1990 spoluzakládal firmu Jablotron zaměřenou především na výrobu alarmů. K dnešku se rozrostla na skupinu 27 subjektů, která zaměstnává zhruba 500 zaměstnanců a má obrat kolem 2,5 miliardy korun ročně. Dědek získal v roce 1994 titul Podnikatel roku. Loni prodal 40 procent Jablotronu výkonnému řediteli firmy Miroslavu Jarolímovi, 60procentní majoritu si zatím ponechává. S manželkou žije v domku v Jizerských horách. K jeho koníčkům patří plavání, běžkování nebo jízda na koloběžce. |
