Vzpomínáte na vyprávění pamětníků druhé světové války o velkých krysách, takzvaných němkyních? Velcí, až čtvrtkilogramoví hlodavci se tenkrát stali symbolem doby, ale hlavně postrachem každého hospodáře. Teď si představte, že na jednom ze Šalamounových ostrovů objevili druh krys, jehož jedinci standardně dorůstají váhy jednoho kilogramu a délky necelého půl metru.
Jestli s vámi ani tohle nepohnulo, tak vězte, že obří krysy zvané Vika se rády živí kokosovými ořechy, jejichž tvrdou kůru jsou schopny prokousnout. Přeji klidné spaní!
Věřící mají ve zvyku spoustu věcí zveličovat. Počínaje existencí jakési všemocné entity, která všechno vytvořila, rozhýbala a ví, konče tvrzením, že tamten udělal tenhle čin-zázrak, tuten zase něco jiného, pobožného a významného. Včera jsme si tak mohli připomenout svatého Václava, který svojí zahraniční politikou uchránil české knížectví před saskou expanzí.
Upustím-li od idealizace Václavovy zbožnosti, tak je třeba uznat, že alespoň k něčemu ty příběhy vyprávěné českým klérem jsou: jeho činy se díky tomu udržely v paměti davů, historicky převážně negramotného plebsu. A člověk si tak klade otázku, jaké příběhy zanecháme dalším generacím my? Už vidím ty story, co budou frčet na přelomu s dalším tisíciletím o zjevení vševědoucí koblihy, krádeži pera moci či hledání svatého popelníčku…
