Navštívil jsem před pár dny parkurové závody v Saint Tropez. Byl to poučný zážitek. Akci pořádá Athina Onassisová a u koní, když nemusí prožívat svoji roli dědičky rodinného impéria a být nutně noblesní, je to vlastně úplně normální holka. Stejně tak působili členové katarské královské rodiny nebo místní podnikatelé v lóžích kolem kolbiště. Narativem akce pro mne byla paradoxní situace ohledně dress code.
Zatímco diváci sedí ve VIP prostoru klidně v šortkách a žabkách - a nutno podotknout, nevypadá to hloupě - jezdci a jezdkyně na koních mají oproti tomu sako a vázanku. Nenapadá mě žádný jiný sport, kde by tomu tak bylo. Kde by sportovci byli načančanější než ti, kteří je v klidu sledují.
Když už jsme u sportu a kultury kolem něj, čeští basketbalisté dosáhli na mistrovství světa historického výsledku. Šesté místo oslavili po návratu z Číny ve střešní restauraci Aureole v Praze na Pankráci. Basketbal se obecně vnímá jako volnočasové prostředí vysokoškoláků – jako „chytrý“ sport. Chytřejší než jiné. To je jistě k diskuzi. Argument pro to, že tomu tak je, ale přidala parta kolem Tomáše Satoranského kultivovaností svého večírku. Schválně si na sociálních sítích najděte video písně Černí andělé od kapely Lucie v podání basketbalového týmu a zkuste je porovnat s podobnými oslavami fotbalistů nebo hokejistů.
