Životní jubileum slaví Petr Zelenka. Oceňovaný filmový režisér a scénárista je v Česku unikátem

Českého lva za Nejlepší scénář si odnesl Petr Zelenka za film Ztraceni v Mnichově

Českého lva za Nejlepší scénář si odnesl Petr Zelenka za film Ztraceni v Mnichově Zdroj: Foto Blesk - Pavel Machan, Martin Hykl, Daniel Černovský

Cenu za nejlepší film a režii převzali producent David Ondříček (vpravo) a režisér Petr Zelenka (druhý zleva) z rukou producenta Jana Macoly a herečky Jany Štěpánkové za film Ztraceni v Mnichově
2
Fotogalerie

V každém jeho filmu se reálné prostředí mísí s absurditou a fikcí, jeho hlavní hrdinové jsou zvláštní až podivínští, bojující se světem i se sebou samými. Přesto všechny jeho filmy dokážou říci o skutečnosti mnohem více než mnohá reálná dramata. Autor Knoflíkářů či Příběhů obyčejného šílenství, režisér a scenárista Petr Zelenka, se právě dnes dožívá padesátky.

V uměleckém prostředí se pohyboval odmala. Jeho otec Otto byl letitý dramaturg Československé televize a Filmového studia Barrandov, Zelenkova matka Bohumila byla manželovou nejbližší spolupracovnicí a léta pracovala rovněž jako dramaturgyně na Kavčích horách. Společně je dvojice podepsána pod slavnými seriály jako F. L. Věk nebo Cirkus Humberto.

Není divu, že se jejich syn přihlásil v roce 1986 právě na FAMU, obor scenáristika, který absolvoval o pět let později. Později úspěšný režisér tak – stejně jako třeba Zelenkův spolužák Jan Hřebejk nebo Alice Nellis – samotnou režii nevystudoval.

Ještě na studiích mu přijali na Kavčích horách první scénář, během pár let přibyly další tři. Poté se však rozhodl vlastní témata režírovat sám. Hned prvním se stal fiktivní dokument o reálné kapele Visací zámek 1982–2007, kterýžto koncept poté použil ještě ve snímku Mňága: Happy End (1996) a ve veleúspěšném Roku ďábla (2000). Už tehdy popustil mohutně uzdu své fantazii, takže ve snímku je Visací zámek hybatelem sametové revoluce a jejich texty poté recituje herečka (a v životě Analytik obyčejného šílenství fanatická komunistka) Jiřina Švorcová.

V roce 1996 pak velmi neuctivě přistoupil – samozřejmě s jejím souhlasem – k tehdy již slavné Mňáze & Žďorp, z níž udělal pouhý marketingový produkt jedné nadnárodní firmy a členy kapely například nutil koncertovat v maskách ovoce.

Zelenka je v Česku unikát, neboť každý jeho celovečerní film získal nějakého Českého lva, ať už pro něj, herce či v technických kategoriích. Hned jeho debutový film Knoflíkáři z roku 1997 má na kontě tři – za film roku, scénář a za režii. Film o podivných úchylkách lidí od obyčejného železničáře po obyvatele honosné vily se stal pro mnohé kultovní, i díky hláškám jako „neživíš, tak nepřepínej“.

Čtyři roky poté vytvořil scénář k dalšímu kultovnímu snímku v režii Davida Ondříčka Samotáři, který mnozí vnímají jako jednu z nejsilnějších výpovědí o tehdejší generaci.

V roce 2002 dokázal přemluvit k filmování nejen skupinu Čechomor, ale i Karla Plíhala, Jaromíra Nohavicu a britského punkera Jaze Colemana. Snímek Rok ďábla o magické a hluboké síle hudby či o boji s alkoholismem získal nejen pět Českých lvů, ale i Křišťálový glóbus na karlovarském festivalu.

V roce 2001 pak poprvé přistoupil k divadelní režii a v tehdy se rozjíždějícím Dejvickém divadle uvedl Příběhy obyčejného šílenství, které se čtyři roky poté dočkaly i filmového zpracování. Hra se stala jednou z tuzemských inscenací nejčastěji uváděných v zahraničí. Vidět ji mohli diváci ve dvou desítkách zemí – nyní ji například čeká premiéra v dalekém Buenos Aires.

Divadlu se od té doby věnuje intenzivněji než filmování a na kontě má dalších šest her, z nichž většina, jako Teremin nebo Očištění, se rovněž dočkala uvedení v zahraničí.

Po filmu Příběhy obyčejného šílenství a Karamazových z roku 2008 si vzal Zelenka dlouhou, sedmiletou pauzu u filmu. Ovšem i jeho zatím poslední předloňský snímek Ztraceni v Mnichově si pohrává s absurditou, vždyť jedna z hlavních rolí patří přestárlému mluvícímu papouškovi bývalého francouzského premiéra Édouarda Daladiera, jenž je podepsán pod mnichovskou dohodou z roku 1938.

I přes kontroverzní námět – Zelenka se totiž snaží popsat dohodu jako úspěch, a ne jako důvod pro národní trauma – snímek uspěl u tuzemských kritiků, kteří jej, byť neúspěšně, vyslali bojovat o amerického Oscara.

Také do budoucna má Zelenka připraveno několik projektů. Spolupráce s Dejvickým divadlem na hře Dabing Street vedla k tomu, že z divadelního kusu se stane rovnou dvanáctidílný a údajně poněkud drsnější seriál České televize.

Připravuje i další celovečerní film Modelář o mladících, kteří s pomocí dronu sledují kdejakou událost a napadne je pomocí stroje spáchat atentát. Film by se měl začít natáčet příští rok.

A pracuje i na nové divadelní hře o chemikovi a objeviteli antivirových léků Antonínu Holém. I v něm se ale hodlá držet svého oblíbeného způsobu psaní a prolínání osudů skutečných postav s těmi fiktivními. O jeho projektech tak bude slyšet i v dalších letech, protože tuzemská scéna se bez jeho „obyčejných šílenců“ jen tak neobejde.

Petr Zelenka (50) dramatik, scenárista, režisér
• Narozen 21. srpna 1967 v Praze v umělecké rodině
• Autor pěti celovečerních filmů (Knoflíkáři, Rok ďábla, Příběhy obyčejného šílenství, Karamazovi, Ztraceni v Mnichově), spoluautor scénáře ke snímku Samotáři
• Držitel Křišťálového glóbu z Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary v roce 2002 za film Rok ďábla
• Oceněn pěti Českými lvy, tři jeho snímky pak cenu získaly pro jejich producenty jako Film roku
• Autor sedmi divadelních her, zejména pro pražské Dejvické divadlo, které patří k nejvíce uváděným hrám českých autorů v zahraničí
• Držitel Ceny Alfréda Radoka za hry Příběhy obyčejného šílenství (2001) a Očištění (2010)