Prodejci stavebnin zažívají těžké jaro. Staví se méně rodinných domů, bytů i kanceláří, zpomalila ale také výstavba energetických a telekomunikačních sítí či cest. Kvůli útlumu ve stavebnictví, za který mohou především drahé hypotéky, se některé segmenty v prodeji propadly až o 50 procent. „Jde o nejhorší krizi od revoluce,“ říká Petr Vaněrka, generální ředitel společnosti Pro-Doma, která je dvojkou na trhu distribuce stavebních materiálů.
Celý rozhovor si můžete poslechnout také jako podcast.
Předseda představenstva firmy Pro-Doma Jan Mařinec před rokem v rozhovoru pro e15 řekl, že očekává největší krizi od revoluce. To se naplnilo?
Beze zbytku. Stavebnictví a distribuce stavebních hmot v České republice jsou v situaci, ve které se od revoluce neocitly. Letos to vůbec není o tom, kdo vydělá víc peněz, ale spíše kdo přežije do budoucna.
Vaše čtyři hlavní divize jsou stavebniny, hutní materiály, střechy a technika. Je pokles v poptávce u všech stejný?
Aktuálně nejvíc trpí materiály pro hrubou stavbu, jako je beton, železo, zdivo. Je to tím, že se nezakládají nové stavby. Do budoucna utrpí i sortimenty a specializace, které se objevují v dalších fázích výstavby. Tam teď ještě trh neskomírá, ale když se letos nezačne, příští rok se nebude dodělávat. Pak jsou specializace, které jsou anomální, což jsou třeba obnovitelné zdroje a z nich plynoucí materiály. U nich je viditelná mírná konjunktura. I když třeba byznys s fotovoltaikou už také není úplně na špičce. Loni to byly rekordy, letos to spíš stagnuje. Celé je to hrozně složitá situace, která se nedá úplně jednoduše rozplést. Každopádně trpí každý segment, jenom některý stagnuje a některý klesá rychleji, i třeba na 50 procent loňského výkonu.
Dalším problémem je dlouhodobě přehřátý pracovní trh. Je nedostatek lidí ve stavebnictví něčím, na co si budeme muset zvyknout?
Jsou dva důvody, ze kterých pramení nedostatek lidí ve stavebnictví. Prvním je mírný odliv Ukrajinců a druhým to, že se nikomu nechce chodit pracovat na stavbu. Je to tvrdá práce v těžkých podmínkách, takže to lidi neláká. Mladou generaci vůbec ne. A kvůli imigrační politice nenajdete ani člověka zvenku, kterého byste si do firmy mohl vzít. Máme problémy hlavně v těžkých provozech, jako je armovna anebo kovovýroba. Sehnat tam agenturní zahraniční pracovníky je stále složitější a dražší.
Do jaké míry se tomuhle bude muset trh přizpůsobit? Třeba změnou sortimentu, který nebude vyžadovat tolik manuální práce?
Ono se to dlouhodobě děje a není to jenom o počtu lidí, ale taky o jejich kvalifikaci. Řemesla z toho oboru odcházejí, protože je nahrazuje právě nějaká jednodušší technologie. Taky se stále více montuje v halách a na stavbách se pouze dodělává. Třetí cestou je mechanizace, kdy například jeden z největších výrobců zdiva přišel s technologií kladení zdicích prvků. Dále to jsou třeba kladecí stroje na dlažbu, omítací stroje a další technologie, které nahrazují podíl lidské práce nebo ji minimálně výrazně zjednodušují. Pokud se ale bavíme o našem oboru, o prodeji stavebních hmot, tak ten trpí tím, že vy to ty lidi musíte naučit. Musejí to být prostě lidé na nějaké úrovni. Musejí mít určitou inteligenci, aby se vyrovnali s tím, jak se neustále mění ceny a nabídka materiálů.
A budete se tedy do budoucna soustředit na prodej sortimentu, který si bude i nekvalifikovaný člověk schopen seřídit doma?
To je cesta, kterou se ubírají podle mě jak výrobci, tak distributoři. Chtějí nabídnout něco, co si uděláte sám. Je to samozřejmě dvousečné, protože dneska dům už není trabant, ale ferrari, kde se propojují inteligentní řízení se složitými technologiemi. I u těch se ale už objevují prvky zjednodušení. Jsou kompatibilnější, lépe zapojitelné. Neřekl bych ale, že zažíváme nějaký bod zvratu.
Mnozí predikují docela velkou budoucnost dřevu. Co vy na to?
Dřevo je budoucnost, pokud přijde nějaká podpora, která se bude vymezovat proti zbytku. Češi jsou totiž poměrně skeptičtí k tomu, co nemá pevný základ spojený se zemí. Je to zvláštní, ale když řeknete dřevostavba, lidé mají pocit, že to je ještě pořád trošku sprosté slovo. Přijde mi to škoda, protože dřevo, které vytěžíme, tady nezůstává. Místo toho odchází do zahraničí, kde se zpracovává a pak se paradoxně zase vozí zpátky. Já osobně dřevostavbám fandím, nicméně ten předsudek českého investora tady je. Je to jako elektromobil a spalovací motor, musíte si najít toho člověka, on se musí pro to zapálit a pak třeba zjistí, že to může být lepší než klasická stavba.
A nebude tím impulzem pro dřevo to, jak je dnes bydlení nedostupné a drahé?
To si nemyslím. Stavění je dnes spíše trendem subtilnějších, menších staveb. Stavějí se dvojdomky, znovu se stavějí řadovky, znovu se jde do pater, prostě se šetří, kde se dá.
Jak velký podíl z vašich zákazníků tvoří firmy?
Naším hlavním zákazníkem je stavební firma, dělá to přes 50 procent objemu. Někdo se mě shodou okolností nedávno ptal, jestli se trh nestěhuje k samostavitelům. A on by se i teoreticky stěhoval, ale nevím, co by ten samostavitel ušetřil.
Práci?
Práci možná, ale všude narazíte na řemeslo. A kdo převezme záruku za samostavitele, když máte dát například nějaké nosné prvky na něco, o čem nevíte, v jakém je to stavu. I ty povrchy jsou dneska šlechtěné, sofistikované, jsou tam různá rozhraní, tepelné mosty a tak dále. Takže já bych teda sám dům nestavěl. Trh samostavitelů existuje, byl, je a bude, ale už to není, jako když naši rodiče či prarodiče postavili dům třem dcerám, které provdali.
Zpátky ke stavebninám. Budete snižovat marže?
My už jsme je snížili a snížily se všechny marže u všech distribucí. U některého zboží je teď marže tak špatná, že ji dokážete vyrovnat jenom něčím, co je ještě stále pro stavbu atraktivní. Aktuálně je to ten dokončovací materiál. A pak doufejme bude zase nástup toho hrubého stavebního materiálu. Všechno to jsou ale otázky, na které nemáme odpověď, protože když se zeptám dneska pana Michla (guvernér ČNB – pozn. red.), kdy sníží úrokovou sazbu, tak taky podle mě neví.
V letošním roce má inflace končit někde na 12,5 procenta za celý rok. V příštím roce to mají být údajně pouze dvě procenta. Ale základní sazba predikovaná pro příští rok je 4,6 procenta. To trh korporátních ani privátních investic neoživí. Pokud nebude sazba hypoték pod třemi procenty, tak ten zájem prostě bude marginální a nepomůže tomu ani zjemnění některých tvrdých podmínek pro získání hypotečních úvěrů. To je, jako kdyby nám chyběly v pneumatice auta dvě atmosféry a nafoukli jsme tam 0,1.
Když ale ČNB na začátku příštího roku razantně sníží úroky, nezačnou výrobci a distributoři opět zdražovat?
Když se to nestalo jinde, tak proč by se to mělo stát tady. Já netvrdím, že sazby mají být na nule ani že nemělo skončit období přebytku, hojnosti a obžerství. Já tvrdím, že zastavit auto na místě nelze. Chápu, že to je jeden z hlavních nástrojů, ne-li jediný, jak mohla Česká národní banka reagovat, ale vy sám dobře víte, že ani tam na tom nebyla většinová shoda.
Nejlíp si vedou dneska ty ekonomiky, jako je třeba Švýcarsko, kde se zákony nemění takřka vůbec. A to je pro mě vzor stability. To, že si něco naplánujete na pět let a jste schopen se o to opřít. S těmi sazbami je to nešťastné, protože je zvýšíte velmi rychle, tvrdíte, že možná snížíte, ale pak si to rozmyslíte a ještě dál zvýšíte. Na to se blbě reaguje a vůbec se na to nedají plánovat investice. Takže teď všichni čekají, snaží se dělat, co mohou a plánují na dny a měsíce maximálně. Protože nikdo neví, jestli to příští rok půjde doleva, nebo doprava.
Petr Vaněrka (52)
- Narodil se v Příbrami. Studoval ekonomii a podnikání a absolvoval na Cambridge Business School v oboru management a leadership.
- Pracoval v bankovnictví v letech 1992–2004. V roce 2005 přešel do oboru prodeje stavebních hmot.
- Od roku 2010 působí jako generální ředitel a člen představenstva společnosti Pro-Doma, SE, kde se též věnuje problematice akvizic a fúzí.
- Má dvě děti a ve volném čase se věnuje koníčkům, ve kterých dominuje horská cyklistika a caravaning. Má rád moderní umění a hudbu.
