Od roku 2005 navrhla více než 140 projektů. Sama říká, že jediné, co v jejím portfoliu stále chybí, jsou věznice a krematoria. Mezi její nejznámější projekty patří třeba 25 čínských mrakodrapů. Hostem Business Clubu je tentokrát architektka Eva Le Peutrec. V podcastu se dozvíte, jak vnímá současnou českou architekturu, proč by podle ní mělo v Česku stavět více do výšky nebo jak má vypadat moderní kancelář.
Navrhujete stále ještě mrakodrapy?
Už ne. S covidem se všechno změnilo, takže už nelétám do Číny. Věnuji se spíše projektům na ostrově. Teď mám právě uzávěrku na velké nákupní centrum. Je pozoruhodné, že na ostrově se staví velmi rychle oproti Čechám. Klient mi například na začátku projektu oznámil, že za pět měsíců začneme kopat. Deadliny jsou velmi krátké a člověk musí i na ostrově, byť by to nečekal, opravdu pracovat dnem i nocí a vydat ze sebe maximum.
Říkáte na ostrově. Aktuálně bydlíte v Nové Kaledonii. Předpokládám, že nemáte zakázky jenom pro stavby na tomto ostrově, ale že stále stavíte i větší stavby. Jak se vlastně čerpá inspirace pro takto velké stavby na ostrově, jehož největší město má sto tisíc obyvatel?
Já ráda cestuji, takže většina inspirace pochází z cest. Když někam letím, během mezipřistání se zastavím v Hongkongu nebo někde v Japonsku. To je pro mě vždycky inspirace. Poznání lokální kultury, lidí, kteří tam žijí, a ta diskuze s nimi mě ovlivňuje nejvíc. Stejně tak ten návrat do Čech, kdy vidím znovu Prahu a své kořeny.
Mluvila jste o tom, že teď projektujete nákupní centrum v Nové Kaledonii. Je nějaký další projekt v budoucnu, na který se těšíte?
Mě baví navrhovat, ať už jde o jakékoliv měřítko. Teď jsem se dostala k návrhu kliky, kterou uvedeme na Designbloku. Půjde tak o první produktový design z mé ruky. Ráda bych se tomu věnovala i v budoucnosti, protože si myslím, že je důležité své stavby a projekty, ať už velké nebo ty menší, doplnit i tím posledním detailem. Jako je buď klika, pohovka, nebo svítidlo. Vedle architektury bych se tak chtěla věnovat i designu a vyvíjet svou vlastní řadu produktů, které by doplnily tu architekturu.
Jak dlouho trvá navrhnout takovou kliku?
Můžu prozradit, že jsem ji navrhla už před čtyřmi lety. Ale tím, že byl covid, se všechno na dva roky zastavilo, proto ji budeme prezentovat až letos na Designbloku. Moc se na to těším.
Jak se vám líbí české stavby? Stíháte vůbec s tou vší svou prací sledovat českou architekturu? A je vůbec v současné době co sledovat?
Musím přiznat, že úplně nestíhám vše sledovat. Ale měla jsem to velké štěstí, že jsem loni byla v porotě Grand Prix architektů. Měla jsem tak možnost si prohlédnout ty nejlepší stavby, které se postavily za poslední rok nebo za rok 2021. A letos jsem byla v porotě na kanceláře roku od Procházka Partners, kde jsme měli možnost navštívit ty nejlepší kanceláře v České republice a dostali jsme se i mimo Prahu do regionů. To platí i pro soutěž Grand Prix architektů. Mohla jsem tak posoudit, jaká je architektura v Praze a v regionech, a musím říct, že jsem byla velmi mile překvapená. Regiony už dotáhly svou kvalitou Prahu a je vidět, že ohromně zbohatly, že investují a že tam jsou velmi sofistikovaní investoři a i architekti.
Asi těžko bychom našli někoho, kdo má větší kompetenci srovnávat úroveň architektury v jednotlivých zemích. Jak jsme na tom v Česku?
Já myslím, že v Česku máme obrovský potenciál. Z historického hlediska máme na co navazovat, například na kubismus. Česko je jediná země, kde se kubismus projevil i v architektuře. Pak tady máme funkcionalismus a ty kořeny jsou skvělé. Moderní čeští architekti mají obrovský potenciál a jsou velmi talentovaní. Jediné, co by chtělo změnit, je zrychlení schvalovacího procesu, aby se dalo stavět rychleji. Ke kvalitě se musíme vždy rozestavět. Ale mám pocit, že za těch 30 let od revoluce už jsme se k ní prostavěli i tady v Čechách.
Když teď zůstaneme u Prahy, tak její panorama zůstává docela dlouho stejné. Potřebovala by Praha svůj opravdový mrakodrap?
Já myslím, že to není ani o tom, jestli by se měl postavit jeden mrakodrap. Já to spíš vnímám globálně. Třeba Šanghaj nebo New York jsou úžasná města v tom, že tam je skyline. Není to o tom, že tam stojí jeden mrakodrap v centru města, ale o té skyline, která určuje duch města. Když vidíte skyline New Yorku, tak okamžitě poznáte, že to je New York. Když vidíte skyline Hongkongu, okamžitě poznáte, že to je Hongkong.
Takže to není o tom, že my bychom v Praze postavili jeden mrakodrap. Myslím, že je to spíš o celé koncepci. Vymyslet pro Prahu, jak by ta skyline, když nepočítám jenom Hradčany, měla vypadat. Jak to zaintegrovat. V jaké části města vytvořit takovéhle nové centrum. Protože by to bylo nové ekonomické centrum, které by natáhlo samozřejmě spoustu lidí. Zároveň by to možná trošku uvolnilo to centrum stávající, protože by se ty síly rozložily a lidé by nebyli jenom v tom centru historickém, ale byli by i v subcentrech.
Vy jste dlouhodobě zastánkyně většího zahušťování měst. Proč?
Když se podíváme na Prahu, tak vidíme, že není nafukovací. Ceny nemovitostí stále rostou. Už vlastně ani člověk ze střední třídy si tady nemůže dovolit pořídit si byt. Ale zároveň v dalších dvaceti letech bude naprostá většina obyvatel na zeměkouli bydlet v centrech měst, protože města budou vždy lákat lidi. Budou tam zajímavější pracovní příležitosti a větší výdělky.
Podle mě tak bude Praha vždy lákat lidi, aby zde pracovali, proto pro mě není odpovědí stavět satelitní městečka kolem Prahy. Je to neekologické, neekonomické a maříme tím ornou půdu. Musíme stavět další dálnice, další větší mosty. Infrastruktura nás stojí spoustu peněz tím, že musíme postavit osvětlení, tramvajové linky a podobně. Ve finále to tak toho poplatníka daní stojí mnohem víc, než když máte blokovou zástavbu, jako je třeba na Vinohradech, kde bydlí 200 lidí na hektar. V Křeslicích u Prahy je to pro porovnání deset lidí na hektar.
Z toho poměru vidíte, že nakonec mít domeček za Prahou je neskutečně neekologické. Zároveň Praha na tom velmi tratí, protože ti lidé odvádějí daně mimo Prahu. Vydělávají v Praze, čímž se to město vyčerpává, nechci říct úplně drancuje, ale my musíme o to město pečovat. Jenže ti lidé Prahu pouze využívají a peníze na opravu infrastruktury a všeho platí mimo Prahu. Ta tím ročně přichází až o deset miliard korun, což je obrovská ztráta.
Nejvyšší budovy v Česku mají v současné době něco málo přes sto metrů. V Ostravě se plánuje mrakodrap, který má mít asi 175 metrů. Proč se v Česku doteď nestavělo do výšky?
Je to spíš kvůli tomu, že je Praha zapsaná na list UNESCO. Tím pádem, kdyby se změnila výšková kompozice centra nebo celé Prahy, hrozilo by, že by byla Praha z toho listu vyloučena. To centrum, které je zapsané v UNESCU, je totiž velmi široké. Myslím, že žádné jiné evropské město nemá tak široké centrum zapsané do UNESCA. Je ale na zvážení, jestli nám to opravdu pomáhá, nebo ne.
Takže vy byste byla pro ty výškové stavby stavět přímo v tom historickém centru?
To určitě ne. Myslím ale, že je spoustu lokalit na okraji Prahy, kde by se ta subcentra mohla vytvořit. A ještě, když se vrátíme právě k těm výškám domů, tak 56 procent domů v Praze má výšku deset metrů. To jsou nějaké tři patra, což je hodně málo.
