Export ukrajinského obilí, na kterém závisí miliony lidí po celém světě, se po útlumu způsobeném válkou opět rozjíždí. Podle podnikatele Petra Krogmana, prezidenta Ukrajinsko-české obchodní komory, k tomu paradoxně pomohl konec obilné dohody mezi Ruskem a Ukrajinou. Otevření mořské trasy zároveň znamená, že firmy už nemusejí obilí dopravovat vlaky přes Evropu, což se nelíbilo některým evropským zemědělcům. Podle Krogmana jsou protesty neoprávněné a z části za nimi stojí ruská propaganda.
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako podcast:
Do kterých zemí putuje obilí z vašich polí?
Vyvážíme například do Izraele, Itálie, Španělska, Německa a máme zkušenost i s africkými zeměmi, jako je Egypt.
Změnilo se pro vás něco poté, co v červenci skončila obilná dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou?
Od té doby postupně klesají ceny dopravy. Stará dohoda byla pro Ukrajinu velmi potupná a umožňovala Rusku kontrolovat ukrajinský vývoz. Poté co ji Rusko v červenci vypovědělo, asi dva měsíce neplynuly přes moře žádné ukrajinské potraviny. Až v polovině září přijely do přístavů první lodě a od té doby už jich bylo zhruba dvě stě. Tím se nastartoval standardní tržní export ukrajinské produkce a za poslední měsíc Ukrajina vyvezla víc než loni. Takže systém funguje, je mnohem levnější a Rusové ho nemohou sabotovat.
Rusové ale od té doby začali útočit na ukrajinské přístavy a nákladní lodě. Od konce obilné dohody zničili podle americké agentury pro mezinárodní rozvoj více než 300 tisíc tun obilí.
Rusové se samozřejmě pokoušejí Ukrajině škodit, ale ta už není v tak slabé pozici, jako byla loni. Rusko sice zaútočilo na říční i mořské přístavy, ale Ukrajinci už mají lepší protivzdušnou obranu. Ukrajinské přístavy jsou navíc obrovské a zničit takové množství terminálů není nic jednoduchého. Než se v září rozběhla nová obilná dohoda, provedla Ukrajina velkou ofenzivu v severozápadní části Černého moře. Dokázala Rusy vyhnat od Oděsy a díky tomu je severozápadní část Černého moře bezpečnější.
Před koncem staré dohody se pro vývoz obilí začala využívat řeka Dunaj. Používali jste tento koridor i vy?
Ano, tehdy se zhruba dva miliony tun z celkových šesti začaly vyvážet přes Dunaj. Říční lodě vozily obilí do Konstanci, a to buď vnitrozemím Rumunska, kde je takzvaný Ceaușescův kanál, nebo se svezly deltou Dunaje a podél rumunského pobřeží. Tahle říční cesta je, řekněme, středně drahá. Nejdražší je suchozemská cesta, tedy silnice a železnice, o které si myslím, že nemá perspektivu. Proto ani nebyla vybudována žádná větší překladiště na polských nebo slovenských hranicích. A ani my tuto variantu do budoucna nepreferujeme. Máme sice ještě jeden vlak, který pendluje mezi Hamburkem a Ukrajinou, ale ta cena je příliš vysoká na to, abychom to mohli provozovat delší dobu. Nejlevnější, nejekonomičtější a nejekologičtější cesta je zkrátka přes Černé moře.
Doprava přes Černé moře ale může být kvůli ruským útokům zároveň nejrizikovější. Jak se k tomuto nebezpečí staví pojišťovny?
V námořním byznysu máte standardní pojištění, které vám kryje veškeré mezinárodní i teritoriální body na válečná rizika. Jsou ale oblasti, jako je Ukrajina, které mají válečné riziko ještě vyšší. Tam se platí takzvaný premium war risk. Na začátku září činil poplatek za pojištění nákladů zhruba 20 procent ceny nákladu. Dneska už to kleslo zhruba ke čtyřem procentům. Ukázalo se, že trh si s tím dokáže poradit. Pojišťovny navíc vidí, že Ukrajina se i s pomocí spojenců snaží koridor chránit, a tak postupně snižují marže.
Evropská komise na jaře dočasně zakázala dovoz ukrajinského obilí a dalších komodit do pěti zemí, které si stěžovaly, že levná pšenice zaplavuje jejich trh a likviduje místní zemědělce (Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Slovensko). EK v září opatření zrušila s tím, že k ničemu podobnému nedochází. Pětice států následně zavedla nebo plánuje zavést vlastní restrikce. Poláci dokonce opět blokují hraniční přechody. Přichází do Evropy levné ukrajinské obilí, nebo ne?
Vždycky přicházelo, ale směřuje především do zemí, jako je Portugalsko, Španělsko, Itálie, které nejsou soběstačné a mají velké chovy dobytka, pro který potřebují krmivo. Zákaz, o němž mluvíte, přišel proto, že si ho vydupali Maďaři, Slováci, Poláci a tak dál. Bylo to dost nešťastné, protože se důsledkem toho zdražily potraviny a tím jsme fakticky poškodili vlastní spotřebitele.
Proti čemu tedy polští zemědělci protestují? Jaký důvod mají k tomu, blokovat hraniční přechody?
Především vlastní kapsu. Vždy je lepší být monopolistou a prodávat za vyšší ceny, než si sem pustit konkurenci. Je ale jasné, že Putin z toho má opravdu radost.
Státy tedy nemají důvod chránit vlastní zemědělce?
Oni to původně ani nechtěly udělat, ale byly k tomu dotlačeny vlivovými skupinami zemědělců. Státy a EU vědí, že jsme na tom lépe, když funguje svobodný obchod a pekař vám nemůže zničehonic zvýšit cenu chleba na desetinásobek. Tržní hospodářství nás chrání před nesmyslně vysokými cenami, ale samozřejmě se vždycky najde skupina, která chce více na úkor ostatních. Ve skutečnosti ale zákazy některé zemědělce poškodily, protože ne každý pěstuje pšenici a někteří to obilí naopak spotřebovávají pro svá zvířata. Takže to sice pomohlo pěstitelům pšenice, ale poškodilo to produkci vajec, mléka a masa. EU by měla proti podobným věcem velmi rázně argumentovat, aby se nám společnost nerozpadla na dílčí skupiny, které proti sobě budou bojovat jenom za svou vlastní kapsu.
Neexistuje tedy argument k tomu, aby unie či její členské státy řešily dopad dovozu levného ukrajinského obilí na zemědělce v Evropě?
Já si myslím, že je to úplně normální obchod. Ukrajina přece také uvolnila svůj trh pro evropské zboží, kterého tam mimochodem jde víc než toho ukrajinského k nám. Můžeme jedině diskutovat o nějakých příhraničních anomáliích, například když se u polského železničního uzlu na hranicích nahromadí více obilí a cena tam je třeba o 10 procent nižší. V takových případech může Evropská unie najmout firmu, která obilí odveze dál, nebo může místním zemědělcům dokrýt rozdíl v ceně, aby nepřicházeli na takové myšlenky, ke kterým je ponouká Rusko, tedy začít blokovat Ukrajinu z druhé strany.
Co se tedy stane s evropským obilným trhem, pokud se Ukrajina stane členem EU?
Ukrajině se nevyplatí do EU dovážet, dělala to pouze ze zoufalství v první fázi války. Cena obilí je teď zhruba 200 dolarů za tunu a cesta třeba do Německa stojí 100 dolarů, to znamená, že polovinu utratíte jenom za dopravu. To se vám u námořní přepravy nestane, takže ukrajinské obilí logicky plyne radši do přístavů.
To znamená, že je pro vás levnější dovézt obilí do Afriky než do Německa?
Je to tak. Lodní přeprava je opravdu za zlomek ceny. Navíc na loď naložíte 10–100 tisíc tun obilí, zatímco vlak do Evropy uveze jen asi 1500 tun. Nadto musíte obilí během cesty překládat a jedna překládka na hranicích stojí 20 dolarů za tunu, takže na každé ztrácíte desetinu ceny. Evropská železnice je drahá, doprava na ní složitá a zdlouhavá. Na druhou stranu, jakmile je loď vypravena z přístavu, pluje přímo třeba až do Maroka.
Říkáte, že se Ukrajina vrací k vývozu přes Černé moře a vozit obilí do Evropy se jí nevyplatí. Pořád mi nedává smysl, proč v takovém případě polští zemědělci blokují hranice.
Zaprvé aby si vykřičeli více peněz z EU. Janusz Wojciechowski, eurokomisař pro zemědělství, jim šel v tomto ohledu velmi na ruku. Sám je Polák. Dostali nemalé kompenzace od Evropské unie i od polské vlády, která se jim snažila zavděčit před volbami. A druhý důvod je síla a šikovnost ruské propagandy, která nám podsouvá myšlenky o tom, že nám Ukrajinec škodí a máme se starat hlavně sami o sebe. Rusové si velmi dobře vyhodnotili, že když oni dusí Ukrajinu ze tří stran, bylo by dobře, kdyby ji začal někdo škrtit i z té poslední, západní strany. Takže nám začali podsouvat informace o tom, že se sem dováží ukrajinské obilí nelegálně a že sem Ukrajina dováží nekvalitní obilí. Obojí je blbost.
Cena pšenice je zpátky na úrovni z roku 2021, tedy předválečné úrovni. Očekáváte, že tak i zůstane?
V roce 2021 už začala cena obilí postupně růst, protože Rusové už deset měsíců před začátkem války stáli na ukrajinských hranicích. Takže pro mě je předválečná cena ta z roku 2020. Tehdy byla na 180, dneska jsme na 230 dolarech za tunu, takže stále víc. Myslím, že ještě trochu klesne, ale kvůli inflaci už ne o tolik.
Jak to teď vypadá na ukrajinských polích? Podařilo se vám letos zasít ozimy?
Podařilo. Na Ukrajině je potřeba rozlišovat, kde ta farma je. Na západě a ve střední Ukrajině je to úplně bez problémů, tam ta ekonomika funguje. Horší je to v oblastech poblíž fronty nebo blízko ruských hranic, kde Rusové dennodenně ostřelují vesnice, infrastrukturu nebo ukrajinskou armádu, která ty hranice hlídá. Je ale vidět, že zemědělci se do velké míry tomu počátečnímu šoku přizpůsobili. Už naštěstí nejsme v roce 2022.
Při našem posledním rozhovoru jste varoval, že ukrajinský východ se ekonomicky sune ke kolapsu. Nabádal jste Evropu, aby začala odpovědněji přistupovat ke svým okrajovým regionům. Změnilo se od té doby něco?
Bohužel ne. Situace na územích ležících nejblíž frontě a ruským hranicím není dobrá. Je složité tam cokoliv dovézt i odvézt to, co se tam vyprodukuje. Je tam také méně lidí, protože kdo by chtěl spát s tím, že mu za hlavou duní ruská děla. Tyto regiony opravdu strádají. Čím dřív s tím Ukrajina s pomocí Evropské unie něco udělá, tím dřív se je podaří zachránit.
Co by měla udělat?
Měla by zavést regionální politiku a vykompenzovat tamním lidem zvýšené náklady. Aby se zkrátka vyplatilo tam žít. Protože pokud tyto regiony dojdou k tomu, že se jim nevyplatí náležet ke svobodné Ukrajině, ke svobodnému světu, k nám, začnou se dívat do Ruska. To je pak velmi jednoduše obsadí, posune se o pár set kilometrů blíž k nám a vzniknou nové periferie, ze kterých Rusko opět za nějaký čas ukrojí.
Petr Krogman
- Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.
- V roce 2014 úspěšně prodal firmu Spojené farmy.
- Vlastní firmu Agromino, která na Ukrajině hospodaří na ploše zhruba 42 tisíc hektarů. V loňském roce zaměstnávala 800 lidí a ročně vyprodukovala 200 tisíc tun pšenice, kukuřice a dalších komodit.
- Je prezidentem Ukrajinsko-české obchodní komory.
