Most! zajistil pozornost Severce i Chanovu. Čtěte reportáž z míst, která končící seriál proslavil

Záběry ze seriálu Most!

Záběry ze seriálu Most! Zdroj: Profimedia.cz, produkce Most! a archiv

Neherec Peter Bažo známý z Mostu!
Mostecké sídliště Chanov v roce 2019
Mostecké sídliště Chanov v roce 2019
Mostecké sídliště Chanov v roce 2019
Mostecké sídliště Chanov v roce 2019
18
Fotogalerie

Už měsíc sleduje fiktivní, leč velmi důvěryhodné osudy Mostečanů zhruba 1,5 miliónu diváků. Některé hlášky už stačily zlidovět. Jak ale seriál, jehož poslední díl odvysílá Česká televize v pondělí večer, vnímají samotní obyvatelé Mostu? Stihl Most! ovlivnit společenské poměry v severočeském městě? Přečtěte si reportáž časopisu Reflex.

Seriál Most!, za nímž stojí tvůrčí trio složené z kreativního producenta Michala Reitlera, scenáristy Petra Kolečka a režiséra Jana Prušinovského, byl pro Českou televizi trefou do černého. Doslova. Humor založený na řevnivosti mezi chanovskými Romy a mosteckou bílou většinou funguje na každého stejně jako další typicky české stereotypy. Nemá ale smysl vyjmenovávat, co všechno je na seriálu dobré a proč se líbí. To už udělali jiní. My prostě jedeme do Mostu.

Už v Lovosicích to začíná. ­Mlžný opar, který v sobě kombinuje to nejlepší z únorového depresívního počasí, s přispěním regionálních chemiček vykouzlí bílou mlhu, v níž je i na dálnici vidět sotva pár metrů před sebe. Rázem se do Mostu těšíme o to víc. Při představě, že v tomhle počasí půjdeme do „zaplivané“ restaurace Severka, poté do Chanova a nakonec to završíme výšlapem na vyhlídku u hradu Hněvín, která se tyčí nad městem, propadáme lehké trudomyslnosti. „V tomhle vyfotíme leda hovno,“ glosuje navíc počasí fotograf. Posilujeme si v sobě všechny stereotypy, jež Prahou zhýčkaní novináři mohou o Sudetech mít. V tu dobu netušíme, jak strašně se pleteme a že všechno v Mostě bude úplně jinak, než čekáme.

Jen pro upřesnění. Při rozhodování, kdo z redakce pojede na reportáž do Mostu, padla volba na mě, protože jsem se narodil a dalších osmnáct let vyrůstal v nedalekém Děčíně. I přes vysokoškolské vzdělání, které jsem získal na Moravě, a navzdory sedmi letům stráveným v hlavním městě svůj severočeský původ nemaskuji, rodiště pravidelně navštěvuji a snažím se nepůsobit jako zpovykaný Pražan. Neměl jsem proto představu, že si tu lidé na cestu mezi vybydlenou garsonkou a oblíbenou hospodou čtvrté cenové kategorie svítí loučemi a u toho lynčují náhodně ulovené příslušníky menšin. Mé stereotypy jsou trochu jiné. My z Děčína totiž do dalších severočeských měst příliš nejezdíme, a pokud ano, tak do Ústí nad Labem k soudu, do Teplic pro hulení, do Litvínova na hokej, do Chomutova pro piko a do Mostu na auta. Ale dost už o mně, právě parkujeme před „restaurací a samoobslužnou jídelnou“ Severka.

Už cesta sem je poměrně složitá. Restaurace se nachází na panelovém sídlišti a mezi okolními domy je poměrně dost nenápadná. Nemá oprýskaný svítící nápis jako v seriálu, ale ceduli s názvem a logem piva, jež tu točí. Budova je to obrovská, zvenčí připomíná školku. Příliš se tu nerozhlížíme a dychtivě vcházíme dovnitř. Je všední den a čas oběda. Protože je Mostecko místem s asi nejvyšší mírou nezaměstnanosti v republice, čekáme nával a štamgasty, kteří tu tou dobou budou do sebe lámat už několikátý kousek. Vítá nás však asi padesátka převážně prázdných židlí. Nikdo nesedí ani u ikonického stolu u výčepu. Seriálový Čočkin tu nezakládá Snědou tíseň a Franta tu „nedrží úhel“. Je tu štáb z konkurenčního webového portálu, který si mlčky natáčí interiér, několik chlapů v montérkách a partička, co si uprostřed hospody fotí selfie. „Přijeli jsme z Litvínova. Seriál je bomba. Vypravujem’ se sem už tři týdny a konečně jsme si udělali čas. Dycky Most,“ říká jeden z nich a u toho se točí na video na Instagram.

Nechceme hned ze začátku vypadat jako zuřiví reportéři, jdeme si prostě dát oběd. Ze široké nabídky ale už půlka věcí chybí, jídlo se tu vydává už od čtvrt na jedenáct a my tu jsme o téměř dvě hodinky později. I tak je ale výběr pestrý a smažák, rajská s knedlíkem nebo vepřové výpečky tu stojí stejně co v hlavním městě střední latte do kelímku s křestním jménem.

„Fronta začíná tady,“ říká kuchař a ukazuje k levému rohu výdejního okénka. V tu chvíli si jde pro oběd jen naše skupinka z Reflexu, ale s trestuhodnou nevědomostí jsme stáli napravo. Kromě mě a fotografa tu je ještě produkční Jana. Ta má za úkol dát všechny naše výdaje do nákladů pracovní cesty, což bude snadné, protože v Severce se dá platit kartou(!) a EET tu mají. Za chvíli už si u stolu pochutnáváme na jídle připomínajícím to nejlepší z časů školních jídelen. A tím myslím, že tehdy byste obsah talíře skutečně snědli a nepřelévali ho do květináčů na okně stojících květin, aby vás družinářka nevrátila dojídat. Je to zkrátka chutné, poctivé a levné jídlo, a tak dojídáte z vlastní vůle. Byť osm houskových knedlíků je stále v čase povánočních diet poněkud moc.

Pokračování reportáže najdete na stránkách Reflex.cz zde >>>