Například studenti na univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově platí za každý semestr 500 eur, v přepočtu asi 12,5 tisíce korun. Ročně je tedy studium vyjde na tisíc eur. K tomu musí platit veškeré vedlejší náklady. Přesto na mnichovské univerzitě počet studentů stoupá, ačkoli jinde v Německu můžou studovat zdarma.
Zavedení poplatků si nejvíc pochvalují vyučující. „Podle mě studentské příspěvky studium výrazně zlepšily,“ uvedl pro deník E15 viceprezident pro studium z mnichovské univerzity Martin Wirsing. Profesoři se obávají, co by se stalo, kdyby vláda poplatky zrušila. „Kdyby se teď příspěvky zrušily a stát jejich výpadek nekompenzoval, podmínky by se výrazně zhoršily,“ varuje Wirsing.
O situaci kolem školného v Česku čtěte zde:
Dvacet pět hodin brigád týdně a v Bavorsku vystudujete bez dluhů
Kampus mnichovské univerzity Ludvíka Maxmiliána v polovině března zeje prázdnotou. Je zkouškové období a ve škole se zdržují jen ti, kteří musí psát diplomku a všechen svůj čas tráví mezi knihovnou a menzou. Je mezi nimi i studentka germanistiky Mae. Tak jako všichni studenti v Bavorsku, i Mae platí za vysokoškolské studium 500 eur za semestr. „Lidi sice remcají, ale dá se to zvládnout. Když má člověk tři brigády. Ale vzdělání by stejně mělo být zadarmo,“ říká Mae, která do Mnichova přijela studovat z rodného Saska.
Své měsíční náklady na život v bavorské metropoli odhaduje germanistka zhruba na 800 eur, přičemž stovka z toho vždy padne na školné. Rodiče jí na školu nepřispívají, přesto se Mae rozhodla projít studiem bez dluhů. Týdně pracuje 25 hodin jako učitelka a servírka. Aby se mohla soustředit na psaní diplomové práce a zkoušky, Mae nedávno jeden ze svých „jobů“ pustila. „Teď budu v minusu,“ říká.
Ačkoli podle zákona smí být pětistovka vybraná od studentů použita pouze na zlepšení kvality studia, Mae její výraznou změnu nepozoruje. „Knihovna měla jen do osmi, teď má do půlnoci. Jinak jsem si žádného zlepšení nevšimla. Rozhodně to není úměrné výši těch poplatků. 500 je příliš,“ říká studentka. Jinam by ale studovat nešla, škola jí vyhovuje. Nechat se vyfotografovat Mae odmítá. „Víte, mám tři brigády. To není úplně legální.“
Školné rozdělilo Německo na dva tábory
Mae je teď v 11. semestru. Když na školu nastupovala, studenti na univerzitách v Německu školné neplatili. Až v roce 2007 zavedlo Bavorsko a dalších šest německých spolkových zemí poplatek v maximální výši od 300 do 500 eur. Zavedení školného byl v rovnostářském Německu velmi kontroverzní krok, který rozvířil obrovskou debatu. Nakonec ho zavedly jen staré západoněmecké země, někdejší východoněmecké země poplatky odmítly. V Německu je to možné – o vzdělání si každá ze 16 spolkových zemí rozhoduje sama.
Od té doby uplynulo šest let a politická mapa Německa se změnila. S příchodem sociálně demokratických vlád bylo školné ve většině států zrušeno. Nyní existuje už jen ve dvou posledních – v Dolním Sasku a právě v Bavorsku.
Školné není náhražkou za peníze od státu
Viceprezident univerzity pro studium Martin Wirsing má na věc jiný názor než studenti. Když před ním vyslovím slovo „školné“, ihned mě zarazí. „To není školné. To je příspěvek na studium. V tom je obrovský rozdíl,“ upozorňuje hladce oholený profesor sportovní postavy. „Podle mě studentské příspěvky studium výrazně zlepšily,“ říká Wirsing.
Bavorský model se totiž od plánu současné české vlády podstatně liší – peníze vybrané od studentů nemají nahradit část finančního příspěvku od státu, ale slouží jako bonus navíc. Nadstavba, jíž si studenti přispívají na zlepšení studijních podmínek. Ludwig Maxmilian Universität (LMU) takto ročně vybere celkem 27 milionů eur. Další výhodou je, že se tyto peníze nerozmělní v obřím molochu univerzitního rozpočtu, ale jsou rozděleny mezi fakulty přesně podle počtu studentů – 500 eur na hlavu. O tom, co s penězi která fakulta udělá, rozhoduje komise složená z dvanácti lidí: sedí v ní šest studentů, tři profesoři a tři další zaměstnanci školy. Přírodovědné obory utrácejí typicky o něco více za materiál a přístroje, humanitní pak spíše za personál.
Studentů přibylo
Poplatky mají ještě jeden vedlejší efekt: zkrátila se doba studia. „Studenti za mnou chodí a říkají mi, že by chtěli zkoušku udělat ještě v tomhle semestru, aby v dalším semestru nemuseli platit poplatky. Nemám k tomu ale žádné statistiky,“ říká Wirsing.
Studentů přitom neubylo, naopak, za šest let se počet „prváků“ na LMU zvýšil z 6645 v roce 2007 na 9388 v letošním roce. Ukazuje se tedy, že zájemce poplatky neodrazují. V kterékoli jiné zemi v Německu přitom mohou studovat zdarma.
Nerušte nám poplatky!
Poplatky hájí i profesor Armin Nassehi ze Sociologického institutu LMU. Na katedře vytvořily šest pracovních míst. „Podmínky se opravdu zlepšily. Studijní skupiny se zmenšily,“ popisuje přínosy holohlavý profesor ve svém kabinetu. Nassehi si nicméně myslí, že po příštích volbách zemská vláda poplatky zruší.
Hlavní otázka je, co bude s vymoženostmi, jako je prodloužená otevírací doba knihovny poté, až vyschne zdroj peněz navíc. „Pak se spoléháme na studenty, že řeknou‚ my jsme na poplatcích vydělali, pomohly nám,“ říká Nassehi. „Ano, budoucnost poplatků je velice nejistá,“ připouští i Wirsing. „Jestli chce vláda kvalitu, které jsme dosáhli, zachovat, tak ji dál bude muset financovat stát. Když studentské příspěvky odpadnou a nebudou kompenzovány, bojím se, že právě v humanitních oborech se studijní podmínky výrazně zhorší,“ uvažuje profesor.
V zemích, jako je Hessensko, Severní Porýní-Vestfálsko nebo naposledy Bádensko-Württembersko, kde už poplatky zrušily, se nové vlády rozhodly výpadek peněz kompenzovat ze svých veřejných rozpočtů. Podle Wirsinga je to ale dlouhodobě neudržitelné.
