Byl příslušníkem dnes už zaniklého Útvaru speciálních operací české armády známého pod zkratkou SOG. Jan Žižka působil v Afghánistánu opakovaně, jeho nejdelší mise trvala osm měsíců. „Už v momentě, kdy se letos američtí vojáci v noci a bez ceremonií stáhli z Afghánistánu, byla válka s Tálibánem prohraná,“ říká.
Čekal jste, že se po rozhodnutí amerického prezidenta Joe Bidena o ukončení operací situace v zemi tak rychle zhorší?
Jsou dva hlavní důvody a ten první je dlouhodobý. Byl jsem jako voják v Afghánistánu v předminulé dekádě celkem osmkrát, z toho nejdelší mise trvala osm měsíců. I v té době byly s afghánskou armádou problémy. Kromě nízkého vzdělání spočíval ten hlavní v tom, že Afghánci pocházející z různých vesnic a provincií se nepovažují za národ nebo stát. Budou bojovat za svoje údolí, kde se narodili a mají tam svůj kmen a vazby. Největší potíže byly s neustálým a obrovským počtem dezercí.
A dál?
Zpočátku jsme nechápali, proč ten chlap vstoupil do armády, když z ní téměř hned utíká. Místní nám vysvětlili, že byl například z provincie Kundúz, ale nemohl tam sloužit. Poslali ho do jiné provincie, kde neměl vazby a v podstatě to pro něj byla cizí země. Už tehdy jsme si říkali, že pokud bude centrální afghánská vláda takhle postupovat, armádu nikdy nevybuduje. Běžně se to dělá v Evropě nebo ve Spojených státech, ale v Afghánistánu to nefungovalo.
A druhý důvod rychlého postupu Tálibánu?
Byl jím způsob, jakým letos Američané odešli. Udělali to v noci bez oficiálních ceremonií, zemi opustili skoro jako zloději. Alespoň měli udělat přehlídku, kde by řádně předali vojenské zástavy, slíbili spolupráci a dodali lidem sebevědomí. Pro Afghánce, kteří jsou velmi emocionální, to musela být hrozná rána.
Mohli to vnímat jako zradu?
Tak to zcela určitě vnímali. Muselo to pro ně být po dvaceti letech působení spojeneckých jednotek naprosto nepochopitelné. Už v ten moment jsem si říkal, že válka s Tálibánem je prohraná. Afghánská armáda přišla po odchodu amerických vojáků nikoliv o pravou ruku, ale téměř o všechny končetiny.
Na druhé straně ale nemohly USA ani NATO působit v Afghánistánu donekonečna.
Souhlasím s názory, že pro Ameriku a celý západní svět bylo angažmá v zemi už neúnosné. Nebylo možné se tam vyčerpávat, když se objevily a objevují nové hrozby. Ale způsob, jakým se odchod provedl, byl velmi špatný. Předpokládám, že když afghánští vojáci svlékají uniformy, vracejí se do svých údolí a ke svým kmenům. Možná budou bojovat tam. Minimálně budou chránit svoje rodiny.
Budou tálibánci bývalé vojáky, policisty a další lidi loajální vůči dosavadní afghánské vládě pronásledovat, mučit a vraždit?
Nelze vyloučit, že toto riziko může být spíše lokální. Tálibán není homogenní síla se strukturou podle našich měřítek, všichni to nejsou naprostí fanatici. Jestliže v Mazáre Šerífu, čtvrtém největším afghánském městě, nyní Tálibán zavírá školy, v některých jiných provinciích se k tomu alespoň podle aktuálních informací nechystá. Situace tedy nemusí být všude stejná včetně možného pronásledování bývalých afghánských vojáků a dalších lidí. Nechci to ale zlehčovat. Mnozí tálibánci ztratili za dvacet let bojů své nejbližší příbuzné a budou se mstít.
Jak vnímáte postoj české vlády k afghánským tlumočníkům, kteří pomáhali nejen českým vojákům, ale i civilním odborníkům, již působili v takzvaných rekonstrukčních týmech? Ten český například pomáhal s výstavbou nemocnic, škol nebo vodních zdrojů v provincii Logar.
Považuji to za velkou ostudu. Pokud česká vláda naše afgánské pomocníky v zemi nechá, bude to trestuhodné. Nechápu, jak je možné, že se kvůli tomu teprve přede dvěma dny sešel krizový štáb. Česko přitom nemá vojáky v různých válečných oblastech po světě jako Američané nebo Britové. S výjimkou Mali se neúčastní žádné větší mise, vlastně se staráme jen sami o sebe. Zajímalo by mě, co dělá velení české armády pro to, aby afghánským tlumočníkům a dalším našim spolupracovníkům pomohlo. Hodně jim dlužíme, což právě čeští vojáci, kteří byli v Afghánistánu, velmi dobře vědí.
Co na současné situaci v Afghánistánu považujete z pohledu svých zkušeností za nejhorší?
Někdo říká, že se země vrátila tam, kde byla dříve. Jenže tam vyrostly tisíce dětí, které Tálibán nikdy nezažily a netuší, co představuje. Afghánistán se ze dne na den ocitl ve středověku. Je to jako by někdo dnešním dvacetiletým Čechům a Češkám zakazoval naprosto běžné věci, například dívky by musely začít chodit celé zahalené v modrých hábitech. Pro tuto generaci Afghánců je to naprostá tragédie. Přes všechny neúspěchy se zemi za dvě desetiletí podařilo někam dojít a nějak funguje. Rozhodně není stejná jako v roce 2001.
Hrozí migrační vlna?
Afghánci nemají mnoho možností, jak odejít. Hlavní letiště začíná ovládat Tálibán a situace bude den ode dne horší. Navíc Čína nebo Tádžikistán uzavřely hranice, takže není příliš možností, kam utéct. Za hlavní faktor ale považuji nesmírnou chudobu afghánského obyvatelstva. Lidé nemají peníze na to, aby odešli někam jinam.
