Po téměř dvou měsících a dvou desítkách zastávek od Prahy přes Kladno, Karlovy Vary, Jihlavu, Brno, Uherské Hradiště, Zlín, Olomouc, Ostravu, Pardubice, Hradec Králové, Trutnov, Liberec či Most tento týden vyvrcholí roadshow Toyoty nazvaná Beyond Zero. Zaměřila se na představení alternativních pohonů, lidé si je mohli osahat, projet se, ale také se vzdělat a zahrát si. Jaký měla akce ohlas? Ještě před posledními zastávkami 1. a 2. listopadu v Plzni a 3. a 4. listopadu v Českých Budějovicích jsme si o smyslu i zákulisí akce povídali s generálním ředitelem značek Toyota a Lexus ČR Martinem Peleškou.
Co jsme na některých zastávkách viděli a zažili, pojali jste roadshow ve velkém stylu. Co vás k tomu vedlo?
Předně musím podotknout, že jde o celoevropský projekt, nejen náš tady v Česku. Tak třeba i proto onen velký styl. Za mě ho bereme hlavně jako jakousi sebereflexi k tomu, co se teď děje kolem nás.
Co se děje? Sebereflexi v jakém smyslu?
Sebereflexi na hektickou snahu převrátit okamžitě všechno na elektriku, způsobenou rozhodnutím dostat se rychle na co nejnižší emise, být co nejvíce zelený. My ale touto cestou jdeme roky a roky. A bylo to vidět na výsledcích, které jsme měli dávno předtím, než současné šílenství začalo. Na roadshow jsme chtěli ukázat, že jsme na špičce v rámci moderních technologií a máme tak dávno nastavené myšlení. Svět aut se teď někam posouvá - a my chceme být vidět jako ten, kdo je napřed. A zároveň ten, kdo má v novém směřování aut dlouholetou historii.
Nemluvíte jen o elektřině, že?
Přesně tak, nejen o ní. Neoperujeme tak úzkým náhledem, zaměřením na jednu technologii, která by měla v černobíle viděném světě nahradit úplně všechno. Proto roadshow. Chtěli jsme jí říct, že máme bohatou pozici u hybridů, vždyť je vyrábíme už v páté generaci. Z vysmívané technologie se posunula na reálnou současnost a velice silnou platformu, kdy je 70 procent námi prodaných osobáků v Česku hybridních. Dál lidem ukazujeme plug-in hybridní technologii, k tomu plně elektrická auta a pak něco, co za mě může být realitou dalších deseti patnácti let, a to vodíkové vozy. No a jak to nejlépe sdělit lidem? Přímo v kontaktu se zákazníky. Přijďte, můžete si na technologie vyzkoušet! Neukazujeme obrázek rozsvíceného jedoucího auta v tmavém městě, ale reálné vozy, do kterých si sednete, technologie, s nimiž se můžete svézt.
Jak jste vybírali místa, kde se roadshow zastaví?
Chtěli jsme, aby měla akce široký zásah, takže jsme do toho v uvozovkách namočili všechny dealery. Nebylo to ve standardním stylu, kdy importér něco vyhlásí a dealer to pak musí zrealizovat. Myšlenku jsme oznámili a prodejci pak posílali žádosti, pokud se chtěli akce zúčastnit a zvolili si podle svého doprovodný program. Nakonec měla show u samotných prodejců takový ohlas, že se přihlásili mnozí s tím, že by chtěli instalaci, která na roadshow putovala od města k městu, získat natrvalo. Což mi přijde jako dobrý nápad, že by se některá naše prodejna proměnila v permanentní vzdělávací centrum.
Jenže sadu včetně aut máte jen jednu, hádáme?
Ano, jedinou. Takže to celé vypadalo jako koncertní šňůra hudební kapely. Půl dne měli dealeři na vystěhování své prodejny, pak se to další půlden instalovalo, druhý den začalo, třetí pokračovalo, pak sbalilo a jelo se do dalšího města.
Kolik lidí na jednu akci přišlo?
Tak sto denně, což je ideál. Nešlo o to generovat fronty lidí před showroomem a vlastně ani tak o vizuální stránku.
A o co?
O to zažít si a vyzkoušet. Lidé, co přišli, dostali vysvětlení a odpovědi na otázky, které je napadly. Pro mě bylo nejzajímavější, že mnozí přišli skoro v roli ambasadorů, měli dost načteno a teď si na auta a technologie přišli „jen“ sáhnout, svézt se. Ale samozřejmě se našli i ti, co přivezli auto na servis a místo aby hned odjeli, tak si šli instalaci prohlédnout.
VIDEO: Představení automobilu Toyota Mirai
Změnila akce v něčem jejich pohled?
Je víc skupin lidí. Jsou tu i ti, co říkají, že nové technologie fungovat nebudou, nevyplatí se. Aniž by s nimi měli reálnou zkušenost. Jsou to většinou takoví ti přepočítávači kilowatt. A leckteří z nich, když se svezli vodíkovou Toyotou Mirai, začali své názory poupravovat. Poznali, jak auto funguje, je totiž opravdu velice působivé a pro hodně lidí jako z jiného světa. A ano, když se vrátím k vaší otázce, klidně to mohlo jejich náhled na budoucnost aut změnit.
Když vidíme realitu posledních dvou let, omezení výroby, zdražování energií, k jakým technologiím svět aut podle vás krátkodobě a dlouhodobě míří?
Snažím se na to dívat stále pohledem autaře. Protože auta se dělají pro jejich uživatele, nedělají pro distributory energií, vyrábějí se pro lidi. A právě tohle se poslední dobou i ve světle energetických věcí, o nichž mluvíte, posouvá. Vrátím se k oněm počtářům kilowatt - já je respektuji. Ale chybí jim pohled na to, jak funguje výroba a prodej aut. Ten je jinde.
Kde? V čem?
Kdyby automobilový průmysl fungoval z jejich perspektivy, tak všichni jezdíme stejným autem. Tím nejefektivnějším, nejvíc ekonomicky fungujícím, nejméně přírodu zatěžujícím. Jenže auta jsou také obchod s emocemi. Jde o lásku ke značce, o zkušenost s produktem a se službami. Nekupuje se přece vždy ta tabulkově nejvýhodnější varianta. A stejně tak je to s pohony. Nejsme všichni stejní. Někdo jezdí denně dlouhé trasy, jiný jen krátké, někdo víc do kopce, další rád dynamickou jízdu. Představa, že existuje jedno optimální energetické řešení ve vztahu k emisím? Tak to není.
Jak na to zareagujete?
Je to sice klišé, ale řeknu ho: musíte být připravený na všechny varianty. Ukáže se, která je životaschopná. Bude od zákazníků poptávaná? Dostane šanci na úspěch. Nevím, co nastane. Pokud ale bude stát litr benzinu 140 korun, půjde už o faktor, který vývoj výrazně ovlivní.
Vy se však spalovacích motorů nevzdáváte?
A budeme se je snažit udržet dál. Tak, aby všichni lidé mohli jezdit z bodu A do bodu B. Kdo ví, třeba se výrazně posune vodíková společnost? Protože vodíkové auto, jak ho dneska vidíme my, je první hmatatelný důkaz toho, že vodík funguje. Ale zatím se rozvíjí, a já vidím jeho smysl v obrovském ekosystému použití. Od aut přes všechny jiné dopravní prostředky po využití v elektrárnách a všech možných dalších oblastech.
Jak jsme v roce 2022 s vodíkem daleko?
Investuje se do něj hodně peněz a třeba už za patnáct let půjde o věc, která bude světu dominovat, a auta přitom budou jen malou součástí celého systému spotřeby vodíku. Samozřejmě teď to vypadá pro někoho jako scifi a rozhodně bude společensky nutné zachovat možnosti dopravy na konvenční paliva. Neboť množství aut, která na benzin a naftu jezdí, je zkrátka obrovský a mávnutím proutku se to nezmění. Sociální dopad na společnost, pokud by se klasické motory zcela zatrhly, si ani nechci představit. My teď s očekáváním testujeme experimentální spalovací motory na vodík, třeba i tohle bude cesta. Protože nejde přece o motory.
A o co?
Prapůvodem všeho nynějšího dění je snaha snížit emise na zemi. Emise. Nepřítelem není spalovací motor, jsou jím emise. Pokud spalovací motor na vodík vykazuje 0,4-0,6 gramu na kilometr, tak je považuji za nulové. S takovými si podle mého spalovací motor zaslouží životaschopnost.
V jakém smyslu?
V tom smyslu, aby se pokračovalo v jeho vývoji a zdokonalování. Teď, když si tu povídáme, krouží po japonských závodních okruzích Corolla s upraveným motorem na vodík, Yaris s upraveným motorem na vodík. Ano, jde o experimenty, ale na druhou stranu bez experimentů by se svět neposouval dál. Třeba je to slepá ulička a třeba taky ne. Je ale zajímavé na těchto věcech pracovat. Kdyby všechno bylo jenom podle tabulek „vychází versus nevychází“, tak dneska nemáme v autech ani airbag.
Omezují vaši značku plány Evropské unie vůbec?
Ne. Na věcech, o kterých se mluví, včetně aut na vodík, na palivové články, děláme dlouho. Bez ohledu na to, jestli vznikají nějaké limity., Je ale nutné ty věci dělat přirozenou cestou. Tedy na základě poptávky a podle možností, které nám planeta dává, jaké máme přírodní zdroje. Plánovat si, že vyrobíme miliony bateriových aut a nemít na to suroviny, to mi nedává smysl.
Jak vnímají automobilky fakt, že musí stále snižovat emise a vedle jejich nových emisně nulových modelů jezdí kamiony, bagry, traktory, po mořích tankery a u nich se žádná velká očista neděje?
Nebereme to jako nespravedlnost. Třeba my nevyvíjíme technologie pro regulace. My to děláme pro naše vnitřní přesvědčení, naše plány a závazky vůči planetě a zákazníkům, které jsme si stanovili už dávno sami. Neukazujeme prstem na lodě čudící na Vltavě.
Proč se vodík proti autům na dobíjení kabelem prosazuje tak pomalu?
Každá jednotlivost nemůže existovat sama o sobě, vodík nejde využít jen pro osobní auta a konec. Fungovat musí celý systém, vodík tu být pro všechny různé aplikace: některé budou dopravní, některé energetické. Dnes se mluví o různých barvách vodíku, který vzniká. Ale přitom o podpoře jen u toho zeleného. Což mi přijde komické ve srovnání s elektřinou.
Jak to myslíte?
Že to, odkud pochází elektřina do elektromobilů, se neřeší. Ale to, zda je vodík z CNG, z ropy nebo z něčeho jiného, ano. Tohle se snad změní, začíná se na úrovni Evropské unie diskutovat o tom, že do roku 2030 barvy vodíku potlačí. Existuje mnoho zdrojů, kdy vodík vzniká jako vedlejší produkt. Nazývá se ale šedivým vodíkem a nepoužívá se. Třeba Unipetrol v Litvínově vyrobí 80 tisíc tun šedého vodíku ročně.
Co s ním dělá?
Pálí ho, vypouští do vzduchu. Osmdesát tisíc tun paliva, které tady máme, nepoužíváme. A takhle je to s každým chemickým závodem. Nevyužíváme energii, protože má špatnou barvu. Samozřejmě chápu, že do budoucna používat šedý vodík, který vzniká rafinací ropy nebo CNG, není logické, ale pro nějaké přechodné období, než se celý systém nastartuje, proč ne?
Pokud by se vodík prosadil, je možné, že by taková auta stála stejně jako ta na klasické pohony?
Stejně stát asi nebudou, i když záleží na tom, jak se bude vyvíjet cena konvenčních aut. Protože v rámci snížení jejich objemu cena poroste, neboť fixní náklady neobejdete.
Ale vývoj u spalovacích motorů asi uvadne, ne?
Bohužel.
Proč bohužel?
Protože rozhodneme-li, že v roce 2035 se nebudou smět prodávat v nových autech žádné konvenční motory, tak se emisní stopa nezlepší, ale výrazně zhorší.
Vysvětlíte to?
Rád. Životní cyklus spalovacího motoru je docela dlouhý, ale jeho vývoj stojí nemalé peníze. S perspektivou toho, že za třináct let ho nebude nikdo moc použít, se jeho vývoj a investice automobilek do něj zastaví už teď. Je tedy dost dobře možné, že v roce 2034 se prodá většina nových aut s technologií spalovacího motoru z roku 2022, protože nikdo už do nového neinvestoval peníze. A tato „nová“ auta z roku 2034 budou jezdit dalších patnáct a více let. Takže tu budou i po roce 2050, ale s motorem technologie roku 2022. Což je prostě absurdní. A může za to v podstatě jen politické rozhodnutí.
