Počasí a jeho výkyvy sice podnikání rodinné firmy Toko Agri dokáže zásadně ovlivnit, s komplikacemi si ale už dnes dokáží poradit. “Když chce trh třeba v lednu jahody, nemůžeme se vymlouvat, že teď nerostou,“ říká Tomáš Kořínek mladší, který spolu s otcem a bratrem stojí za rodinnou firmou Toko Agri a značkou Ovocňák.
Hospodaření a plány nejspíš téměř všech firem letos ovlivnila pandemie koronaviru. Co přesně znamenala pro vás?
Za celou firmu TOKO registrujeme v první polovině roku 2020 propad obratu zhruba 20 procent. Spíš než covid za to ale může nejasná dotační politika, strukturální změny a očekávání co se bude dít v nové pětiletce EU. Obratově za Ovocňák máme mírný nárůst do deseti procent. Pomohl tomu silnější začátek roku a potom i relativně rychlé přeorientování se na on-line.Covid měl ale samozřejmě negativní vliv i na nás, měsíce duben a květen byli opravdu špatné.
Dá se to nějak dohnat?
Zemědělství obecně má dobrý rok. Úroda, která je už více méně pod střechou, dodává zemědělcům odvahu a snad bychom mohli do konce roku dohnat, co jsme na jaře ztratili.
Žádali jste v souvislosti s koronakrizí o nějakou podporu ze strany státu?
Ano, žádali. Za Toko jsme využili Antivir, protože jsme museli zcela zavřít penziony a lidi poslat domů. Za Ovocňák se nám nakonec podařilo získat bezúročný úvěr z Covid II. Museli jsme na to vyvinout značné úsilí, ale po čtyřech měsících od podání žádosti jsme konečně s ČMZRB a Monetou úvěr podepsali. To nám pomůže hlavně se zaplacením zásob a odvrácením druhotné platební neschopnosti, protože je vidět, že naši zákazníci se s tím hodně potýkají.
Když pomineme podporu v rámci covidu, vnímáte ze strany státu nějakou podporu tuzemských producentů potravin?
Vnímám. A protože chci uvažovat pozitivně, vždy mě napadá rčení o tom, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Vezměte si třeba takzvanou pamlskovou vyhlášku. Úmyslem bylo vytlačit ze škol energetické nápoje a čokoládové tyčinky a nahradit takové potraviny kvalitními, zdravými svačinami. Šlo se na to přes stanovení limitů cukrů, solí a dalších škodlivých látek a výsledkem bylo, že sítem neprošel ani normální rohlík. Automaty nebo malé bufety ze škol vymizely, ale nic je nenahradilo. Takže děti si chodí chipsy a kolu o přestávce nakupovat přes ulici. A to asi nebyl původním záměrem této snahy.
Je tedy nějaká podpora?
Podpora českých producentů je hezká myšlenka, ale realizace je zase přinejmenším polovičatá. My, protože vyrábíme v Česku, ale sady máme převážně na slovenské straně Karpat, bychom asi nespadali do podpory ani v Česku, ani na Slovensku. To je samozřejmě trochu absurdní příklad, ale popis toho, co je a co není česká potravina, je určitě hodně ožehavá věc. Mnohem účinnější by bylo pracovat s českým spotřebitelem. On by měl mít zájem a vůli sáhnout raději pro moštu vyrobeném v tuzemsku, než po něčem z koncentrátu, který se odvezl kdoví odkud. Pokud to tak spotřebitel necítí, těžko toho dosáhneme vládním nařízeními. Ta jsou většinou zcela odtržená od reality.
Jak by se mělo působit na českého spotřebitele?
Jde o pěstování návyků a povědomí o zdravém stravování. To se samozřejmě nemusí týkat jenom českých potravin nebo produktů označených značkou bio. Jde o to, aby se lidé zajímali, kde a jak se plodiny pěstují, jak se potraviny vyrábějí, a uměli si ty informace vyhodnotit. Naše značka se jmenuje Ovocňák, z toho je jasně patrné, co prodáváme a kdo jsme. Zpracováváme ovoce vypěstované v České republice, na Slovensku a omezeně v Polsku. Pomeranč ani ananas u nás nenajdete. A zpracováváme ho způsobem, který je v našich zeměpisných šířkách vlastně dlouho známý a prověřený. A lidé tomu rozumí, stále víc.
Vyrábíte mošty, ovocné pyré a sušené ovocné plátky, vše bez konzervačních prostředků. Když zjara pomrznou meruňky, znamená to, že produkty z nich vyráběné prostě ve stejném roce na trh nedodáte?
To si nemůžeme dovolit. Rozmary počasí nám sice umí komplikovat život, ale dnes už si s nimi dokážeme poradit. Když chce trh třeba v lednu jahody, nemůžeme se vymlouvat, že teď nerostou. Takže sklizené ovoce ukládáme v chlazených skladech bez přístupu vzduchu a co se nestihne zpracovat, mrazíme. Zejména měkké ovoce si také uchováváme v podobě stoprocentní ovocné šťávy nebo přesnídávky, kterou následně umíme dále zpracovat. Máme tedy zásoby kvalitní suroviny na dobu, kdy čerstvé ovoce není, ale my potřebujeme vyrábět.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
