Byznys nám roste pod rukama, říká šéf Linetu Frolík

Zbyněk Frolík,  zakladatel a hlavní akcionář Linetu.

Zbyněk Frolík, zakladatel a hlavní akcionář Linetu. Zdroj: E15 Michael Tomeš

Zbyněk Frolík,  zakladatel a hlavní akcionář Linetu.
Zbyněk Frolík,  zakladatel a hlavní akcionář Linetu.
Zbyněk Frolík,  zakladatel a hlavní akcionář Linetu.
Zbyněk Frolík,  zakladatel a hlavní akcionář Linetu.
Zbyněk Frolík,  zakladatel a hlavní akcionář Linetu.
14
Fotogalerie

Skupina Linet, která je čtvrtým největším výrobcem nemocničních lůžek na světě, hledá možnosti dalšího růstu. „Rozhodli jsme se, že otestujeme, zda existuje nějaké jiné řešení pro další rozvoj, než je organický růst doplněný menšími akvizicemi. Než jednou odejdeme z firmy, tak bychom chtěli mít jistotu, že bude fungovat dalších dvacet let,“ říká zakladatel a hlavní akcionář Linetu Zbyněk Frolík.

Co musí firma splňovat, aby dlouhodobě fungovala?

Je nutné, aby společnost byla mohutnější. Jestli půjde o vstup strategického partnera, s nímž budeme sdílet synergie, nebo naopak něco koupíme my, či dojde k fúzi, nyní nevíme. Požádali jsme banku JP Morgan, aby nám to zprostředkovala. Pokud se něco vhodného naskytne, tak jsme o tom ochotni diskutovat. Neznamená to však, že bychom chtěli Linet prodávat.

Budete tedy spíše hledat strategického investora?

Jsme bohatí a žádné investory nepotřebujeme, ale dostali jsme se na určitou úroveň. A chtěli bychom být dvakrát až čtyřikrát větší. Říkáme si, že je rozumné trh otestovat, jestli neexistuje nějaká příležitost. Může to skončit tak, že se nestane vůbec nic, nebo se naopak najde nějaké zajímavé řešení. Jde nám o projekt, nikoli o peníze.

Jak by řešení mohlo vypadat?

Jedna z možností je spojení s velkými výrobci, kteří mají s námi teritoriální nebo produktové synergie. Je možné, že s nějakým výrobcem by bylo dobré se dát dohromady, protože máme stejného zákazníka. Někdo může být silný v Asii a potřebuje doplňkový produkt.

Druhá možnost je, že různé finanční skupiny či fondy investují do firem z oboru, které spojí. Jejich peníze neslouží k tomu, aby si za ně někdo koupil jachtu, ale ke vzniku větší finální společnosti, která je silnější, odolnější na trhu, má větší portfolio produktů atd.

Testování trhu zařizuje banka JP Morgan. Má už pověření?

Už jsme je pověřili. Udělali jsme soutěž, kterou vyhráli. Mají adresář potenciálních možností a také dokážou vybrat, co má a nemá smysl.

JP Morgan je jediná banka?

Nemůžete to dělat neexkluzivně. Kdybych to vytroubil do světa, tak zítra tady bude sto investičních fondů, protože jsme firma, která má hodnotu řádově vyšších stovek milionů eur. Je strašný přebytek peněz na trhu a všichni hledají, kam by je rozumně umístili. A firem, které zhodnocují kapitál dvaceti procenty kontinuálně po dvacet let, na trhu moc není.

Proč jste se vlastně rozhodli testovat trh právě nyní?

Chováme se úplně stejně jako jednou za čas každá firma. Řekli jsme si, že když už o tom máme diskutovat, protože každý týden přijde nějaký investor, tak ať to za nás někdo promyslí, přebere a pak přijde s názorem, co je možné. A třeba přijde někdo s nabídkou, že koupí celý Linet za dvacetinásobek EBITDA (zisk před úroky, daněmi a odpisy – pozn. aut.). Když dají dvacetinásobek, tak v takovém případě společníci možná řeknou ano.

Zmínil jste, že byste se chtěli zvětšit dvakrát až čtyřikrát. Co by to znamenalo pro hospodaření firmy?

Letos budeme mít tržby 250 až 260 milionů eur. Do pěti let bychom chtěli mít 500 milionů a v delším horizontu miliardu. Organickým růstem jsme možná schopni tohoto cíle dosáhnout, ale je to dost složité, protože náš byznys se odehrává především ve veřejných soutěžích.

Celkově náš obor roste světově ročně o čtyři procenta, ale my rosteme daleko rychleji, letos oproti loňsku dvacetiprocentním tempem. A to znamená, že musíme brát tržní podíly jiným velkým zavedeným výrobcům, kteří jsou na trhu významně déle než my.

Je to dlouhodobě udržitelné?

Čím jsme větší, tím je to těžší, protože roste odpor největších hráčů. Ale na druhé straně je svět veliký a příležitostí je hodně. Každá firma má své fanoušky, ale také má své problémy, takže někteří zákazníci ji nemají rádi z různých důvodů, protože k nim chodil arogantní obchodník, byly s postelemi technické problémy…

Kolikrát rozhodují drobnosti, ty „rozinky“, protože 95 procent vlastností je stejných. A to máme možná jinak nastavené než konkurence. Máme asi vyšší flexibilitu nejen v ceně, ale i v dodacích termínech a ve schopnosti upravit produkty na základě přání zákazníků.

Připadalo by v úvahu spojení s největšími konkurenty, jako je Hill-Rom nebo Stryker?

S Hill-Romem určitě ne. Se Strykerem nevím, to je otázka diskuze. Jsou určitě konkurenti, s nimiž si dokážu představit užší spolupráci, nicméně je to obtížné. Korporace mají totiž úplně jinou firemní kulturu, než je naše.

V čem je vaše kultura jiná?

Jsme firma, která je dravá a má rodinné principy fungování, i když už jsme také relativně velká korporace. Ale pořád mají naše dceřiné společnosti velký stupeň volnosti, nejsou svázané tolika korporátními pravidly. Mohou jít do rizik, za která nesou odpovědnost, aby tam byl trošku podnikatelský přístup, ten duch amerického snu, což u těch velkých korporací už není.

Naši lidé jsou zvyklí si dělat spoustu věcí sami, kdežto ve velkých korporacích je všechno nalinkované, na všechno jsou specializovaní ředitelé a jejich asistentky. Hodně se tam mění lidé, což firemní kulturu nijak nevylepšuje. A toho se trošku bojíme. Neříkám, že podobné spojení nemůže nastat, ale spíš to vidím jako nepravděpodobné.

Přichází vůbec někdo z konkurentů v úvahu?

Nevím. Jsou tu Japonci jako Paramount Bed nebo Getinge. Vím jediné, že s firmami, s nimiž jsme v antagonistickém vztahu, protože jsou to přímí konkurenti a různě nás pomlouvají, tak s těmi se určitě nespojíme. Zaručeně se proto nespojíme s Hill-Romem.

Co se týká ostatních, tak ani netuším, jestli by byl zájem, jestli existují synergie, které mají smysl. My si můžeme myslet, že ano, ale druhá strana nikoli. Těžko mohu říct, kdo by z konkurence byl pro nás zajímavý. Ať se snaží JP Morgan a trh.

Je na stole i vstup na burzu, který by přinesl kapitál například na další akvizice?

Moc po tom netoužíme. Kdybychom akvizice uměli dělat a věděli, co máme koupit, tak bychom už dávno šli na burzu nebo za private equity. Ale my sami o akvizicích nevíme. Od bank jsme v minulosti dostali upozornění na asi padesát firem, které jsme mohli koupit v Turecku, Skandinávii, Francii, Itálii a Německu. Když jsme se nad tím zamysleli, tak jsme z těchto nabídek žádnou akvizici neudělali. Uskutečnili jsme jen dvě akvizice a ty firmy jsme si našli sami. Jednou z nich je Borcad Medical a druhou francouzská Demra Pro Tech.

Proč jste žádnou z těch nabídek nevyužili?

Zjistili jsme, že to pro nás nemá ekonomický smysl. To, co vyrábějí oni, tak umíme lépe. Kapacity máme dostatečné, tady to vyrobíme ekonomicky zajímavěji, než bychom to vyrobili s nimi. A jejich výkonnost na trhu nebyla vysoká, protože prodávali například přes distributory, zatímco my prodáváme přes vlastní obchodníky. A to je velký rozdíl.

Pro vás jsou tedy zajímavější kontakty a obchodní vztahy než výroba?

Pro nás je zajímavá jakákoli aktivita, která je spojená s lepším a širším přístupem na trh především ve Spojených státech a Asii. V Evropě jsme totiž často na hranicích toho, čeho můžeme dosáhnout. Konkrétně v Česku máme až osmdesát procent trhu. Další možností je, že se spojí společnosti s podobným zákazníkem a doplňují se produkty

Zmínil jste, že zajímavý partner by měl být silný v USA a Asii. Takže hledáte spíše společnosti z těchto regionů?

Nemusí to být firma z regionu. Může jít o evropskou společnost, která má v USA byznys, jenž se nám hodí. I Getinge funguje v Americe.

Mají zájem i investiční skupiny? Hovořilo se o Blackstone…

Chodí sem všichni, pořád. Když si vezmete prvních padesát investičních skupin na světě, tak mnoho z nich má zájem.

Jak byste ocenil skupinu Linet?

To se mě neptejte. Ocení ji trh.

Dříve jste uváděl částku okolo 500 milionů eur.

Může to být 400, ale také 700 milionů, nevím. Naše EBITDA může být okolo 50 milionů, možná víc. V healthcare někdo ohodnotí firmu desetinásobně a někdo dvacetinásobně. Kdyby to byl desetinásobek, tak je to 500 milionů, kdyby dvacetinásobek, tak to bude miliarda eur. Nabídka by musela být ovšem výjimečná nejen finančně, ale i pro firmu, protože přece jen je to naše dítě.

Vlastnická struktura Linetu je roztříštěná. Jak se bude hledat shoda ohledně návrhů, které JP Morgan přinese?

Odjakživa jsme fungovali v dobré symbióze. Nikdy jsme se za těch 27 let nehádali. Máme se rádi. Všichni považují Linet za slepici, která snáší zlatá vajíčka, protože máme velmi atraktivní dividendovou politiku. Nechci ovšem předjímat chování dvaceti lidí, z nichž každý může sledovat své vlastní zájmy. Já jsem firmu založil a moje rodina vlastní podíl 33 procent. Ostatní se většinou řídí podle mého názoru.

Linet a celý trh rychle rostou. Co považujete za největší hrozby v odvětví?

Naše odvětví moc hrozeb nemá, protože Evropa stárne. My jsme největší výrobci postelí pro domovy důchodců v Evropě, vyrobíme jich 45 tisíc za rok. Ale to není jediný důvod. Celý svět je bohatší a populace roste a stárne, když je starší, tak je víc nemocná a stráví více dnů v nemocnici. Zefektivňuje se také oblast intenzivní péče, pro niž děláme produkty, které určitě patří mezi tři nejlepší na světě. Nám byznys roste pod rukama. Letos vyrobíme 55 tisíc lůžek pro nemocnice.

Láká vás čínský trh?

Čínský trh nás láká, ale není to dosud žádný zázrak, což tam ale platí pro všechny zahraniční firmy.

V Číně populace stárne a zároveň ekonomika roste…

Číňané jsou na rozdíl od nás a Evropy extrémně chytří a vytvářejí silné bariéry vstupu na trh. Nemůžete tam dovézt postel, která nemá jejich certifikát a ten vám nedají dřív než za 2,5 až tři roky. Za tu dobu je už vývojový cyklus někde jinde. Číňané si na trh nikoho nepustí. Navíc dají čínským výrobcům prostor dva roky, aby si to okopírovali. V Číně je přitom několik set producentů.

Zbyněk Frolík (63)
Společnost Linet založil již v roce 1990. Ve firmě vlastní rodina Frolíkova třetinový podíl, Ivan Husák pak 12 procent a Luděk Šofr pět procent. Zbylou polovinu kontroluje německá rodinná firma Wibo Holding. Frolík vystudoval obor technická kybernetika a elektronické počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT. V roce 2003 získal titul Podnikatel roku. Mezi jeho koníčky patří jízda na motorce Electra Glide od HarleyDavidson. Letos projel s přáteli národní parky v Kalifornii. „Na jaře chystáme velkou tour po Slovensku,“ uvádí Frolík.