Česko zažije po zhruba třinácti letech už skoro nečekaný, zato však vymodlený úkaz. Míra inflace v zemi totiž v optimistickém případě už tento měsíc klesne pod úroveň sazeb České národní banky, tedy pod sedm procent. Přinejmenším pro domácí banky to bude znamenat faktický konec inflační éry. Protože miliardy uložené u centrální banky jim začnou vynášet více, než činí inflace. Obyčejní lidé, pro které je sedm procent na jakémkoli typu účtu pouhou utopií, si mohou symbolicky otevřít snad jen malé šampaňské, éra trvale nízkých cen totiž hned tak nepřijde. „Klíčové bude lednové přecenění. Jeho efekt bude hlavní, po třech podzimních měsících silnější inflace přijde leden, kdy očekáváme propad inflace. To, na jaké úrovni inflace příští rok začne, do velké míry statisticky ovlivní inflaci i ve zbytku roku,“ uvádí radní České národní banky Jan Procházka.
Od svého pracovního stolu se díváte na svou vlastní podobiznu ve svetru sešívaném ve stejném poměru z jestřábího a holubičího peří. Je to odrazem toho, že odmítáte tradiční rozdělení rolí na mírnější a tvrdší centrální bankéře?
Tohle nastavení je přece jen už tak trochu minulostí. Vše se rychle mění a až historie vyhodnotí, který postoj a přístup byl holubičí či jestřábí. Stejně jako téměř zmizelo pravolevé politické schéma, zmizelo i dělení centrálních bankéřů. Ale naštěstí na rozdíl od politiky zde nevyhrává populismus. Co bylo dříve striktně dáno, je teď flexibilnější. Já jsem tady navíc zatím krátce jen v jedné části cyklu. Někdo si myslí, že kdo přišel z byznysu, bude třeba spíše holubice, naopak kdo dělal dlouhodobě modely, tak bude spíše jestřáb, ale takhle to nefunguje. Objevuje se tu řada nových postupů.
Máte na mysli třeba inovativní přístup k řízení měnové politiky ve stylu orientace podle hvězd, jak nedávno v Jackson Hole prohlásil šéf amerického Fedu Jerome Powell?
Také řekl, že důležitá pro rozhodování jsou data. To by vám dříve řekli bankéři jasně, že jakožto centrální bankéř se musíte dívat dopředu, a nikoli čekat na data. A řekli by nejen panu Powellovi, ale i paní Lagardeové, že to dělají špatně. Vždycky musíte být před cyklem a dívat se vpřed. Teď je zvláštní doba, když i ti velcí bankéři používají věci, které do toho slovníku patří docela složitě.
Skoro se teď začínám obávat o osud globální inflace. Nevzniká tím v měnové politice docela nebezpečné klima?
To ne, oni si některé věci možná v této inflační epizodě uvědomili později. Teď se světy srovnávají, myšleno náš český a třeba evropský. Nám momentálně pomáhá, že Evropská centrální banka (ECB) zvedá sazby. Pomáhá nám to brzdit inflaci takzvaně z dovozu. A říkají to, co moji kolegové říkali už dříve, že vyšší sazby musejí zůstat delší dobu. Neříkám, že od nás opisují, ale tento výrok teď zaznívá prakticky odevšad.
ČNB v Evropě začala zvyšovat sazby jako první a zřejmě je jako první začne i snižovat. Část trhu i váš model čeká do silvestra sazby pod šesti procenty. Co vy na to?
Tak první již díky Polsku nebudeme. Před několika týdny trhy naceňovaly trojí snížení sazeb do konce roku. My jsme opakovali, že to tak nevidíme, a na současném očekávání trhu je znát, že už nás čtou správně. Investoři nyní očekávají, že bude jedno snížení ke konci roku či na startu toho příštího, což již není protichůdné k našim vyjádřením.
To je tedy nejpravděpodobnější varianta?
To neříkám, jen říkám, že trhy čtou lépe naše slovní intervence. Protože jsme několikrát opakovali, že budeme velice opatrní. Protože ona pomyslná poslední míle boje s inflací je vždy nejtěžší a je řada důvodů, proč sazby držet na této výši. Inflační nálož v ekonomice je pořád velice silná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
