Řada českých podnikatelů prodala svoje firmy a část peněz chce investovat do obnovitelných zdrojů. „Většinou se jejich zájem soustřeďuje na Evropu. Ještě před pár lety se přitom dívali po destinacích jako Kazachstán nebo centrální Afrika, které slibují vysoký výnos. Teď už se investoři spokojí s nižší výnosností, ale chtějí do bezpečných zemí,“ říká Aleš Spáčil, spolumajitel poradenské společnosti Greenbuddies.
Jak těžké je dnes najít obnovitelný zdroj v Evropě za rozumné peníze?
Nejzajímavěji nám z hlediska návratnosti vycházejí bioplynové elektrárny v Nizozemsku a Itálii. Pomáháme také některých skupinám s výstavbou solárních elektráren v Maďarsku. Výnosy jsou tam dvojciferné. Ale je to dáno rizikovostí trhu. Třeba němečtí investoři si do požadované výnosnosti započítávají určitý rizikový faktor. Kvůli obavě, že dnes nastavená výkupní cena se za pár let může snížit.
Bojí se, že stát zpětně podporu pokrátí, jako se to stalo v Česku?
Nechci říkat, že to bude stejné. Ale může jít o decentnější osekávání podmínek. Decentnější proto, že dnešní výše podpory není tak vysoká. Solární firmy jsou dnes poučenější. Dopředu si vytvářejí ochranná opatření, takže vlády si už nedovolí něco tak nepřiměřeného a neférového, co si dovolily na začátku desetiletí.
Jaký je rozdíl ve výnosnosti mezi stejným projektem v Maďarsku a v Německu?
Projekt s úvěrovým financováním v Maďarsku může zajistit výnosnost vlastního vloženého kapitálu ve výši 12 procent. Když půjdete do Německa, budete rád, když vyděláte sedm procent při stejné míře zadlužení.
Jaké projekty zajímají české investory?
Většinou nechtějí stavět, ale chtějí koupit hotové elektrárny. Snažíme se je přesvědčit, aby šli i do developmentu, ale opatrnost je tady velká.
Hledají co nejvyšší výnos?
Ne každý český investor očekává výnos 12 procent. Chtějí také uložit peníze v bezpečné zemi v bezpečném aktivu. Jednali jsme s jednou církevní organizací o jedné vodní elektrárně v Rakousku. Zcela seriozně jsme se bavili o návratnosti v řádu několika desítek let. Neměli s tím problém, protože chtěli uložit své peníze v bezpečném prostředí.
V Česku se dají zajímavé elektrárny koupit?
Je tady dost málo portfolií, která by byla na prodej. Proti tomu je na trhu nějakých osm skupin, které chtějí sdružovat portfolia a nakupovat další elektrárny. Není dost elektráren, které by nasytily poptávku. Tomu odpovídají i hodně vyšponované ceny.
Německo už několik let používá pro určování podpory OZE aukce, kde investoři soutěží o co nejnižší garantovanou cenu. Aukce by měly fungovat i v Česku. Je to dobrý nástroj?
Nedokážu si představit, jaký by byl v roce 2018 jiný vhodnější mechanismus pro přidělování podpory než aukce. Kdyby se vše nechalo jen na trhu, tak plná konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů ještě v Německu není. Na tržní ceny elektřiny se dostanou jen obří solární elektrárny ve Španělsku a v Itálii.
Mají soláry v aukcích výhodu před větrnými elektrárnami, které se musí často spoléhat na dosud neexistující technologie, aby se dostaly na nízké výkupní ceny?
Investiční náklady větrných elektráren šly dolů. Ale neobjevil se žádný technologický přelom, který by cenu výrazně srazil. Když jsem ještě pracoval v Conergy, tak jsme první solární panely prodávali za 2,30 eura za jeden watt. Dnes se jeden watt dá koupit i za 0,25 eur. Takový pád větrné elektrárny nikdy nezažily a ani ze své podstaty zažít nemohou. Mohou těžit z úspor z rozsahu. Dánský Vestas může zlevnit výrobu, když před lety vyráběl stovky turbín a dnes jsou to tisíce turbín. Největší elektrárna – jedna věž -, která se dnes připravuje, má výkon 15 megawattů. I tím dosáhnete určité úspory. Ale významně nižší cenu to nepřinese.
Mají soláry ještě kam klesat?
Z hlediska trendu ano, ačkoliv mnozí z oboru tvrdí, že už se dál jít nedá. Jednotková cena panelů stále klesá. Montážní systémy jsou jednodušší.
Čím to je, že ceny panelů dál padají?
Jednak kvůli ceně křemíku jako komodity, která klesá. Jednak se prosazují úspory z rozsahu. Jestli před desetiletím byla továrna na 150 megawattů ročně považovaná za obrovskou, tak dnes v Číně jsou závody s kapacitou několika gigawattů za rok. Další faktor jsou nižší marže než v minulosti.
Jak vidíte budoucnost obnovitelných zdrojů v Česku?
Bude strašně záležet na politické podpoře. Musí se také přiblížit požadovaná cena elektřiny z OZE cenám elektřiny ze sítě. Když se vytvoří dobrý systém aukcí, který se opíše od nejlepších systémů ve světě, tak možná budeme mít v krajině o pár panelů více než kvetoucí řepky.
Je únosné stavět nové elektrárny na zemědělské půdě?
Pořád máme dost ploch, které se dají využívat i mimo zemědělskou půdu. Máme brownfieldy, zrušené zemědělské statky, skládky. Pak jsou objekty jako protihlukové bariéry, které na sobě mohou mít solární panely. Potenciál je i ve velkých průmyslových areálech. Právě nyní několik našich lidí začalo práci na obří střešní instalaci v Německu a podobných nabídek v rozsahu do 750 kilowattů jsme v poslední době dělali více, jak v Německu, tak v Nizozemsku.
Bude s aukcemi rozvoj obnovitelných zdrojů rychlý?
Nemusí se to rozjet nějakým sprintem. Ať se nejdříve vypíšou pilotní aukce na omezený výkon v prvním roce a pak se vše vyhodnotí a přizpůsobí. Ve druhém roce se dá do aukcí pustit více kapacity.
