Česko ustrnulo. Lidské pracovníky, kteří na trhu takřka nejsou, nahrazuje roboty příliš pomalu a Západu se dívá dál na záda. „Za poslední čtyři roky jsme se dostali do situace, kdy produktivita práce roste pomaleji než mzdy. Konvergence vůči bohatším zemím se víceméně zastavila okolo roku 2010. Ano, dál rosteme, ale už jen podobně rychle jako Západ. Nedoháníme jej jako v předchozích dekádách,“ říká generální ředitel švédsko-švýcarského gigantu ABB pro Česko Vítězslav Lukáš. V rozhovoru pro E15 popisuje, jak se propojuje fyzická síla robotů s umělou inteligencí, jak automobilky teprve poznávají baterie do elektromobilů a co jsou největší hrozby a příležitosti pro Česko.
Váš byznys je částečně napojen na autoprůmysl, jenž prochází historickou transformací od spalovacích motorů k bateriím. Jak velké změny řešíte?
Jednoznačně obrovské. Třeba v Česku navržená robotizovaná pracoviště pro výrobu battery traye (konstrukce, do které je vložen celý akumulátor elektromobilu – pozn. red.) nyní vyvážíme k zákazníkovi do USA. Budou součástí vozů Volvo. V battery tray „bydlí“ celé bateriové a polovodičové soustrojí, je to kritická součástka. Zakázky se v této oblasti počítají v desítkách milionů eur. Vyhrává ten, kdo navrhne mimo jiné co nejlehčí produkt. Automobilky začaly v hojné míře využívat hliník a další jeho slitiny. Chtějí kompenzovat nárůst hmotnosti aut vlivem stakilových baterií.
Pro automobilky jsou baterie a s nimi spojené díly stále spíše neznámou, nepoznanou oblastí. Desítky let se pohybovaly v nějakém prostředí, nesou obrovské know-how. Elektromobilita je pro ně ale stále úplně nová. Žádá si hodně práce a peněz. Výsledky se po automobilkách chtějí v řádu čtyř pěti let. To je hodně krátká doba. Uvedení nového modelu obvykle předcházelo mnoho let příprav.
Masovou laickou veřejnost v poslední době udivil rychlý pokrok u technologií typu ChatGPT. Propojuje se umělá inteligence podobně svižně i s fyzickou silou – roboty?
Vezměme si taková distribuční a logistická centra. Na páse jedou typově nesourodé zakázky od dopisní obálky po velké krabice. Spojení umělé inteligence se strojovým učením umožní, že robot vytřídí zakázky tak, jak by ještě před pěti lety za využití nejmodernějších kamer nedokázal. Výsledkem je strmé zrychlení prací. Otázka, jestli tyto práce vykonávat robotem, nebo člověkem, v takovýchto případech vůbec není namístě.
Takže se zániku pracovních pozic – třeba i těch s ne nutně nejnižší přidanou hodnotou ř– neobáváte?
Tahle diskuze je tu od počátku robotiky. Veškerá práce, kterou kompletně převzali roboti, opakující se nepovznášející činnosti, zpětně nikomu nechybí. Jedním z hlavních důvodů, proč Česko v posledních letech neroste, je bolestný nedostatek pracovní síly, která trčí v rutinních činnostech. Za poslední čtyři roky jsme se dostali do situace, kdy produktivita práce roste pomaleji než mzdy. Konvergence vůči bohatším zemím se víceméně zastavila okolo roku 2010. Ano, dál rosteme, ale už „jen“ podobně rychle jako Západ. Nedoháníme jej jako v předchozích dekádách. Důvodem je i nízký stupeň automatizace.
Vladimír Mařík, jeden z nejpovolanějších odborníků na roboty v Česku, mi loni v rozhovoru řekl, že se roboty kvůli drahé elektřině firmám nevyplácejí, že by byla levnější lidská síla. Jak dosáhnout nejefektivnějšího mixu?
Není to jen o nákladech na energie. Robotizujete-li, výrazně například snížíte zmetkovitost. A není to jen o zmařeném materiálu a energii, ale také o další práci někoho, kdo musí zmetek někam odvézt a pak ho zrecyklovat. Žádnou činnost, kterou může vykonávat robot, nemůže vykonávat člověk efektivněji.
Jaká je návratnost standardního robota v průmyslu v obecné rovině?
Může být i jeden a půl roku. Pan Mařík mohl mít na mysli starší roboty. Ty současné na tom jsou ale co do energetické náročnosti mnohem lépe – například i díky rekuperaci během pohybů. To tu ještě nedávno nebylo. Ne vše ale robotizovat jde, třeba jemnou práci s kabeláží v bateriích do elektromobilů je lepší vykonávat člověkem. Zatímco mzdy v Česku i západní Evropě v posledních dekádách rostly, náklady na pořízení robotů klesaly.
Obstojí česká ekonomika v otázce robotizace?
V posledních řekněme pěti letech jsme ztratili tempo. Zaděláno na problém jsme měli ale už dříve. Věřili jsme tomu, že budeme mít dál levnou práci. To už neplatí. Navíc i kdyby byla za poloviční cenu, tak dnes už dává větší smysl robot či automat.
Jak se může Česko vrátit „do tempa“?
Musíme osvěžit naše ambice. Před dvaceti lety jsme je měli. Otevřely se nám možnosti a chtěli jsme dohnat Západ. Výrazně jsme se posunuli, ale také ztratili tempo. Byť se nedá žít dlouhodobě z podstaty, zaměřme se na naši ohromnou průmyslovou tradici. Jsme jednou z nejprůmyslovějších zemí EU, zároveň se nám daří v oblasti softwaru. Na tom stavme.
Nikam se ale nedostaneme bez lepšího vzdělávacího systému. Je to stát, kdo je hlavním „objednatelem“ služeb ve školství a zde je potřeba do této objednávky promítnout jasnou vizi. Mnohé firmy by do Česka šly, nenacházejí tu ale lidi. Před dvaceti lety se chtěl každý stát právníkem či ekonomem, potřebujeme ale najít rovnováhu. A investovat i do elektrotechniky, strojařiny či do chemie. To jsou oblasti, které hýbou světem.
Tím se dostáváme zpět k elektromobilům.
Ano, stává se z nich primárně chemický produkt. Zásadní úkol je zvýšit hustotu energie v bateriích a zkrátit dobíjení. Startupy, které se tímto zabývají, patří k nejcennějším. Automobilky je zhusta skupují. Klidně se může stát, že z dnes nikterak výjimečného 600kilometrového dojezdu bude dvojnásobek a dobíjení bude otázkou pár minut. Častý je teď hybridní model zaměstnání. Můžete pracovat z domova, mít na střeše soláry a auto z nich dobíjet přes den, když sluníčko svítí.
Běžné 400voltové zásuvky dnes auto umožní dobíjet výkonem 11 kW. To je dost k tomu, abyste dům opouštěli s „plnou“. Takové formy dobíjení se rozšiřují například i v obchodních centrech. Naopak na dálnicích se jde cestou co nejrychlejších dobíječek. A jde se rychle – provozovatelé nyní postupně přesouvají dříve instalované 50kW stanice jinam. Na méně exponovaná místa instalují rychlonabíječky s násobně vyššími výkony. Stále častěji se setkáváme s výkony 150 kW, ale i 360 kW.
Jak toho chcete v ABB využít?
Nezajímá nás až tak oblast domácího dobíjení, protože tam se jedná o velmi jednoduchou techniku, jako spíš DC Wallboxy pro firmy a jejich zákazníky. Tam se bavíme o zařízeních dobíjejících výkonem i 25 kW.
Ustojí distribuční sítě zvyšující se odběry elektřiny?
Česko má i v porovnání s vyspělými zeměmi západní Evropy velmi dobrou startovní pozici. Je to tím, že jsme průmyslová země, která je velice dobře zasíťovaná. I do odlehlých částí země vedou dostatečné výkony na vysokonapěťových hladinách. Samozřejmě je ale třeba ty výkony rozvést do koncových míst, kam budou lidé přijíždět s autem. V této oblasti se ale také udělalo už dost práce, byť není vždy vidět.
ABB v Česku provozuje mimo jiné i výrobní závody v Brně, Ostravě nebo v Jablonci. Jak jste hospodařili loni a letos?
V Česku jsme loni utržili asi 12,5 miliardy korun, meziročně o osmnáct procent více, objednávky jsme získali v hodnotě asi 15,5 miliardy, meziročně asi o pětinu více. I letos máme zaděláno na růstový rok, cíle ale nezveřejňujeme. Poslední roky byly všechny růstové, vděčíme za to široké diverzifikaci produktů i trhů. Dodáváme roboty, technologie pro datacentra nebo i těžbu ropy. Když se nedaří Evropě, vytáhne poptávku Blízký východ či USA.
Která odvětví trhu se zdají být silná, která naopak čeká útlum?
Průmyslu se dál daří. Nečeká ho závratný růst, zásadní strukturální problémy ale nemá. Slabší je naopak stavebnictví, kde samozřejmě končí řada našich produktů. Přibrzdění tempa výstavby se projeví u všech v Česku i v zahraničí. V Česku je naštěstí dál hlad po vlastním bydlení a spekulativních či neobývaných bytů tu zas tolik není. Trh je dál zdravý. Věříme mu.
Co jsou tedy největší hrozby, které v Česku nyní vidíte?
Neuchopené příležitosti. Nebojím se krátkodobých konjunkturálních cyklů. Má-li se nám v budoucnu dařit, musíme si říct, co v Česku chceme. Osvěžit ambice. Snažit se více expandovat. Nebýt tolik subdodavatelskou ekonomikou, kde dnes soutěžíte ne s původnímu dodavateli v Německu, ale s nově vznikajícími v Bulharsku, Rumunsku a v dalších zemích. Dlouhodobě z toho nemohou rezultovat skvostné marže.
Tím se řídíme samozřejmě i my. Nemáme projekt, kdy bychom řešili jen výrobu v Česku bez založení vývojového nebo inženýringového centra. Řesením není dělat víc a víc. Je třeba pouštět se do složitějších projektů.
Například?
Bavili jsme se o robotizovaných pracovištích pro výrobu částí elektroaut. Nebo software – v Ostravě jsme třeba vyvinuli systém pro správu flotil zaoceánských lodí. Zohledňuje vítr či vlny a pomáhá zvolit nejefektivnější trasu pro plavbu. Na to ale potřebujete mozky a těch se nám v Česku nedostává. Česko by se mělo začít soustředit na lákání mozků a ne na nízkou nezaměstnanost jako na cíl.
Ve hře jsou například výstavby továren na bateriové články v Česku. To není dostatečný stimul pro lákání mozků?
Víme, že aktuálně nepotřebujeme zvyšovat zaměstnanost. Je zde jiný rozměr – takovýto projekt by byl signálem, že to s elektromobilitou myslíme vážně a že chceme přitahovat další moderní investice tohoto typu.
Vítězslav Lukáš (49)Jako generální ředitel ABB pro Česko působí od roku 2020, zároveň zastává post ředitele sekce robotiky a automatizace. Do společnosti nastoupil už v roce 1998. Průběžně zastával řadu vedoucích pozic v oblasti řízení projektů, obchodu, služeb a také rozvoje obchodních příležitostí. Několik let působil i v regionu jihovýchodní Asie, kde se ABB podílela na výstavbě zařízení pro lodní, ropný a plynárenský průmysl. Vystudoval Fakultu elektrotechniky a informatiky VŠB v Ostravě. |
