Řešit dopady koronavirové krize snížením DPH u potravin na deset procent chce Svaz obchodu a cestovního ruchu. Návrh předloží při schvalování rozpočtu na příští rok. Nesouhlasí přitom se zavedením až 85procentního podílu českých potravin v obchodech, který navrhovali poslanci. „Stát by měl spíše umožnit delší smlouvy s prodejci a motivovat producenty k investicím,“ míní ekonom a prezident svazu Tomáš Prouza.
V čem je návrh na snížení DPH lepší, než povinné kvóty v obchodech?
Ten plán je od začátku nesmyslný a v rozporu s evropskými pravidly. Tolik potravin, jako se objevilo v návrhu, čeští potravináři nikdy nemohou dodávat. To by zákazníci museli přistoupit na to, že ovoce bude jen v létě a v zimě třeba jen zelí. Obchodníci mají vůči zákazníkovi povinnosti a nemohou zvyšovat ceny kvůli tomu, že domácí producenti nejsou schopní něco tak levně dodávat. Dobře je to vidět v příhraničních oblastech, kde nejsou české potraviny v porovnání s těmi německými konkurenceschopné a Češi mnohdy jezdí za stejnou či vyšší kvalitou nakupovat do Německa.
Jak by tedy měla vypadat státní podpora?
Německo snižuje DPH u potravin ze sedmi na pět procent, aby podpořilo ekonomiku a pomohlo zákazníkům. My bychom měli jít stejnou cestou a snížit obecně vysokých 15 procent na 10. Bylo by to i spravedlivé, když se v restauracích nyní platí za točené pivo a jídlo také jen 10 procent.
Dalším řešením je zvýšení konkurenceschopnosti. Stát by měl umožnit producentům uzavírat s prodejci smlouvy až na pět let s klauzulí pro výpočet cen odpovídajících situaci. Banky by pak na ně pohlížely při žádostech o úvěr jinak, než když mohou mít garanci mnohem kratší.
Zmínil jste DPH u piva, není zdejší daňová politika nepřehledná?
Vláda dvojí sazbou daně u piva řešila kompenzace za zavedení EET a zákaz kouření. Také jídlo s sebou má jinou DPH, než to, co sníte v restauraci. Myslím, že s daněmi se má pracovat systémově a česká soustava je na celkovou systémovou změnu zralá.
Jsou ještě další možnosti, jak potravináře podpořit?
Určitě motivovat producenty k investicím. Například v některých zemích – pokud se producent domluví s obchodním řetězcem, že mu zafinancuje novou linku na jahody a on ji splácí zbožím – tak stát investici zdvojnásobí. Příspěvek samozřejmě dostane, jen pokud má podepsaný závazek. Jde o změnu logiky dotací a také cestu, jak přimět obě strany, dodavatele a prodejce, k těsnější spolupráci.
A jak hodnotíte nynější dotační programy pro zemědělce a potravináře?
Jistě je řada pozitivních věcí, třeba motivace zákazníků ke zdravější stravě. Problém mám s některými národními dotacemi, které nejsou navázány na požadavky zákazníků. Zemědělec nemusí prokazovat, že má odběr, že je o to zájem. Takže na jedné straně vznikly úspěšné skleníky na česká rajčata, která by si zasloužila větší podporu, na druhé straně stát výrazně podporoval produkci vepřového masa. Nejvyšší kontrolní úřad přitom konstatoval, že množství zvířat naopak klesalo.
