Jakub Landovský: Do bezpečnosti je nutné investovat | E15.cz

Chyba byla prozradit datum stažení vojsk z Afghánistánu, míní velvyslanec Landovský

Lukáš Vojáček

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Afghánistán je po dvaceti letech opět v rukou radikálního hnutí Tálibán. Diplomat Jakub Landovský, který zastupuje Česko v Severoatlantické alianci (NATO), se však snaží na stažení západních vojsk z této země hledat i pozitiva. „Češi zvládli evakuaci na jedničku. Do budoucna však budeme muset dávat na společnou obranu více peněz. Bezpečnost je předpokladem pro funkční ekonomiku,“ říká Landovský v rozhovoru pro deník E15.   

Jak je možné, že odchod vojsk NATO z Afghánistánu skončil takovým chaosem, jaký pozorujeme poslední dva týdny?

Je těžké se připravit na situaci, kdy partner, kterého cvičíte a vyzbrojujete tolik let, úplně rezignuje na vůli k boji. S takovým scénářem ani naši zpravodajci nepočítali a skutečně ta situace všechny zaskočila. Nicméně vám mohu garantovat, že ve srovnání s jinými evakuacemi z Afghánistánu, které proběhly v historii, tato určitě nebude vnímána jako ta nejkrvavější nebo nejméně úspěšná. 

Zjevná chyba byla asi jen v tom, že bylo dopředu oznámeno stažení vojsk ke konkrétnímu datu, což mohlo povstalcům dodat pocit vítězství. Do budoucna bude také potřeba zapracovat i ty méně pravděpodobné scénáře do politického rozhodování, protože se ukazuje, že i ty skoro až fantaskní věci se mohou nakonec odehrát a režim, který existoval mnoho let, se najednou zhroutí během pár dní.      

Co bude s Afghánistánem teď? Plánuje NATO uznat Tálibán jako nového legitimního vládce země?

To v žádném případě. Teď je potřeba využít ten poslední týden ke stažení co nejvyššího počtu lidí, kteří na nás spoléhají a my máme důvod je vzít z Afghánistánu s sebou. Jedná se především o pomocníky našich ozbrojených sil a jejich rodiny. Musí být ovšem jasně definováno, kdo všechno má na azyl nárok a další podmínkou je proces zkoumání těch jednotlivých žádostí z hlediska bezpečnosti. Nikdo nemůže zaručit, že některého z těch případných kandidátů nemohl Tálibán zlomit na svoji stranu a on pak může působit jako bezpečnostní riziko v jiné zemi. Tahle dvě kritéria je třeba nadřadit lidskému soucitu. 

Souhlasíte s panem Jiřím Balounem (český velvyslanec v Afghánistánu – pozn. red.), že Češi zvládli evakuaci za daných okolností velmi dobře?

Česká republika, zejména její představitel v Kábulu a celý tým vojenské policie, zvládla tu situaci na jedničku s hvězdičkou. Stáhli jsme se za pomoci vlastních zdrojů a letadel, takže jsme nemuseli ztěžovat práci někomu jinému. Evakuovali jsme v pořádku jak naše občany, tak afghánské spolupracovníky včetně jejich rodin. Jde opravdu o velmi dobře zvládnutou operaci. Takže naprosto souhlasím s panem Balounem a skládám mu velký dík za vynikající práci. 

Západ se v posledních dnech snaží odříznout Tálibán od mezinárodních finančních zdrojů. Myslíte, že je to správný postup s ohledem na dopady, jaké to může mít na tamní obyvatelstvo?  

Je to jediná možná reakce v momentě, kdy nevíte, k čemu ty vaše peníze budou sloužit. Tálibán navíc ještě nemá Afghánistán zcela pod kontrolou a nevíme, jak bude vypadat jeho nový režim. Je také potřeba mu dát najevo, že to vítězství neznamená automaticky normalizaci vztahů. Ta bude záviset až na jeho chování. Je teď na Tálibánu, aby řekl svou představu o budoucnosti Afghánistánu, a to i ekonomické. Samozřejmě třeba později bude možné pomáhat tomu, kdo si to zaslouží, například výměnou za dodržování lidských práv. Nicméně na tyto debaty je ještě brzy. Chce to určitý odstup od samotné evakuace a těch obrazů z kábulského letiště, které jsme viděli minulý týden.  

Je dnešní Tálibán jiný než ten, proti kterému státy NATO bojovaly před dvaceti lety?

To bezesporu. Mise NATO byla úspěšná při likvidaci celé generace lídrů Tálibánu. Změnila se i afghánská společnost. Tamní mladí lidé mají trochu jiná očekávání, než jaká měli ti v devadesátých letech. Ta země je dnes protkaná komunikační sítí, fungují tam mobilní telefony. To má také vliv na podobu společnosti. I samotný Tálibán bude pravděpodobně volit jiné taktiky než v letech 1996 až 2001. Pro NATO bude nejpodstatnější monitorovat, jestli znovu nastanou teroristické útoky nebo bude v Afghánistánu probíhat přímá podpora teroristických skupin, jako je al-Káida. 

Existuje nějaký scénář, na jehož základě by se západní vojska mohla do Afghánistánu někdy vrátit?

Pokud dojde k podobné situaci, jako byly útoky z 11. září 2001, tak myslím, že opět může dojít k aplikaci článku 5. Záleží na rozsahu útoku a také jestli se prokáže, že Tálibán skutečně tomuto útoku napomáhal, což je někdy obtížné. Za mě bude válka proti těmto skupinám pokračovat. Možná se přesune někam do Afriky. Hlavním zájmem evropských zemí by však mělo být zajistit, aby naše vnější hranice byly stabilní. To je věc, před kterou nemůžeme v dnešním propojeném světě zavírat oči. 

Pan prezident Miloš Zeman v úterý vyzval na poradě s českými velvyslanci k reformě NATO. Aliance by se podle něj měla do Afghánistánu vrátit a zaměřit se na boj proti mezinárodnímu terorismu. Souhlasíte s ním?

Některé vize pana prezidenta ohledně Afghánistánu se částečně naplnily. Já souhlasím s tím, že pokud dojde k něčemu takovému, jako bylo 11. září, tak se NATO bude muset do země vrátit. Aliance se jinak vždycky nějakým způsobem reformuje, když projde krizovým obdobím. Je to i logické, že po krizi přichází nějaká reflexe, třeba i bolestivá. Ale vždy zvítězí ty pozitivní stránky aliance, o kterých koneckonců opakovaně mluvil i pan prezident, když na dřívějších summitech hovořil o obranných výdajích a zdůrazňoval, že jeho vláda je plnila.   

Když už jsme u obranných výdajů, Česko dlouhodobě patří k zemím, které ze všech členů NATO přispívají na společnou obranu nejméně. V minulém roce jsme byli na sedmém místě od konce. Jak se na nás v tomto ohledu dívají naši partneři?

Je to pravda. Jsme stále více vidět jako někdo, kdo pokulhává při plnění velšského závazku. Letošní rok je rozhodující, protože rozpočet, který se bude odesílat na konci roku spolu s dvouletým rozpočtovým výhledem, se poprvé dotkne té hranice roku 2024, kdy se bude finálně hodnotit úsilí států dosáhnout výdajů v požadované výši dvou procent HDP. 

My budeme muset pracovat i s tím, že naši sousedé v tomto úsilí velice pokročili. Polsko si nedávno nakoupilo 250 nejmodernějších amerických tanků. Slovensko si loni pořídilo nové stíhačky a skokově se dostalo na dvě procenta HDP. Také Maďarsko kontinuálně rozvíjí své ozbrojené síly a blíží se dvěma procentům. Pokud s tím nic neuděláme, budeme zkrátka hodně viditelní jako někdo, kdo se chová jako černý pasažér.   

V čem je hlavní problém?

Máme sice maximální možnou obranu za málo peněz, ale kdyby se takto chovali všichni, tak můžeme alianci zrušit. Ten ekonomický přístup tady nefunguje. Bezpečnost je předpokladem pro funkční ekonomiku, nicméně ekonomická prosperita sama o sobě neznamená bezpečnost. Není možné se k bezpečnosti proobchodovat. A to si musí Evropa uvědomit, protože ekonomický pohled na mezinárodní vztahy zde někdy převládá. Nezapomínejme také na to, že bezpečnost má vliv například i na schopnost státu půjčovat si peníze na mezinárodních trzích.  

Budete ze své pozice velvyslance apelovat na vládu, aby se výdaje na obranu navýšily?

Já to činím neustále z jakékoliv pozice, protože to i jako občan považuji za základ naší bezpečnosti. Česko dnes patří k nejbezpečnějším zemím světa a není to jen zásluhou ministerstva vnitra, ale i ministerstva obrany. Do zachování tohoto stavu pro další generace je nutné investovat. Občané musejí pochopit, že zvyšování důchodů a dávek nestačí k tomu, aby se v této zemi žilo dobře. Vzpomeňme si, kam se volá, když je v Česku nějaký problém. Ve většině případů se toho účastní armáda. Dokonce i v průběhu covidové krize byla v první linii. Tak si toho prosím važme a dejme obraně k dispozici adekvátní rozpočet.    

Změní současná krize v Afghánistánu vztahy Západu s Ruskem a Čínou?

Rusko stále nazývá Tálibán teroristickou organizací a ukazuje se, že mu vyhovovala situace, kdy náklady na stabilitu v tomto regionu nesl Západ. Čína má zase zájem o Afghánistán z hlediska nerostného bohatství a bojí se radikalizace Ujgurů v Sin-ťiangu. Takže ano, s tímhle budou muset obě tyto země něco udělat a vztahům s NATO to dodá novou dynamiku. Jaká bude, to teprve uvidíme.    

Řada lidí v Evropě se jistě obává, zda návrat Tálibánu k moci nevyvolá další migrační vlnu. Jsou zprávy, že běloruský prezident Lukašenko už teď využívá uprchlíky jako hybridní zbraň vůči Evropské unii a nechává je projít přes běloruské území do Pobaltí. Zabývá se NATO i tímto problémem?

Ano, zabývá. A jestli mi dovolíte jednu poznámku, to, co dělá prezident Lukašenko, je naprosto obludná praxe. Zneužívat něčí utrpení k tomu, abyste působil škodu ještě někomu dalšímu, je odsouzeníhodné.  

Otázka na závěr – měla ta dvacetiletá mise NATO v Afghánistánu nějaký smysl, nebo to bylo spíše jako vietnamská válka jen zbytečné mrhání časem a penězi? 

Smysl jednoznačně měla. S přirovnáním k válce ve Vietnamu nesouhlasím. Určitě nás to posunulo z hlediska operačního nasazení a byla to pro NATO obrovská zkušenost. Minimálně jsme zjistili, že schopnost vyhrávat bitvy ve válce proti terorismu je naší silnou stránkou, ale budování státu v nepřátelském a kulturně odlišném prostředí asi není úplně úkolem pro Severoatlantickou alianci a do budoucna by ho měly převzít jiné organizace. 

Jakub Landovský (44)

  • Vystudoval politologii na Univerzitě Karlově a práva na Západočeské univerzitě v Plzni. 
  • Je členem ČSSD. V minulosti pracoval například jako náměstek ministra obrany nebo poradce předsedy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny.
  • Od roku 2019 působí jako velvyslanec České republiky při Severoatlantické alianci (NATO).
  • Jeho otcem je dnes již zesnulý známý herec, disident a signatář Charty 77 Pavel Landovský.  

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video