Energetická část skupiny Veolia si prochází obdobím velkých změn. Nedávno akvizičně posílila, když od průmyslníka Jaroslava Strnada koupila dodavatele energetických služeb Advance Energo a stvrdila tak vstup do nového sektoru. A v teplárenství, které zůstává těžištěm skupiny, zahájila největší modernizaci za desítky let. „Máme jasně stanoveno, že do roku 2030 zcela odejdeme od uhlí. Ve všech lokalitách máme rozpracované projekty nebo dokončujeme plán, na jaká paliva a technologie přejdeme,“ říká obchodní ředitel skupiny Veolia Energie Jakub Tobola.
Vaše skupina začíná budovat nový pilíř vaší energetické divize, věnovat se bude energetickým službám na klíč, to znamená dodávkám úsporných opatření pro budovy soukromého i veřejného sektoru. Jaké jsou v tomto oboru vaše ambice?
My už v oboru dva tři roky působíme, příkladem je projekt na klíč v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice, ale je pravda, že nedávnou akvizicí Advance Energo jsme se posunuli na další úroveň. Důvod, proč chceme sektor energetických úspor se zárukou víc rozvíjet, je jednoduchý – cítíme, že tlak na energetické úspory budov roste. Je to ostatně znát i na trhu, kde se energetických projektů připravuje celá řada. My chceme být u toho, být jednou z prvních možností zákazníka, ať už z pohledu návrhu, nebo realizace samotných úsporných řešení.
Tento obor je v energetice relativně nový a pro širší veřejnost zatím neznámý. Co je dnes nejčastější řešení, které dodáváte?
Je to jednak komplexní řešení tepelného hospodářství budov a jednak řízení výroby a spotřeby tepla a elektřiny. Součástí jsou tedy i decentralizované systémy, ať už fotovoltaika, nebo kogenerační jednotky, což jsou zjednodušeně takové miniteplárny vyrábějící i elektřinu.
Jaké jsou vaše tržby a zisk v tomto oboru dnes a jaké chcete mít za pět let?
V letošním roce naše tržby budou ještě v nižších stovkách milionů korun, do budoucna se chceme dostat na vyšší stovky milionů ročně. Ten rozjezd se může zdát pomalejší, protože tyto projekty se nejdříve několik měsíců připravují, pak se soutěží a až pak realizují. K samotnému předání zakázky dojde za rok za dva, mnohdy i později. Každopádně naší ambicí je ukousnout si třeba pětinu trhu, což není vůbec málo. Uvidíme, jak rychle trh poroste, loni překonal hranici jedné miliardy korun.
Dominantním hráčem byl dosud ČEZ, respektive jeho dceřinka Enesa. Na trhu působí i Amper Saving nebo Enetiqa, dřívější MVV Energie CZ. Kam se svou velikostí chcete zařadit?
Nechceme říkat, že máme ambici být jedničkou, v tuto chvíli na to nemáme kapacity. Ale v první trojce chceme být určitě.
Chcete nadále růst i akvizičně?
Momentálně ne, alespoň bavíme-li se o oblasti EPC, tedy o dodávkách energetického řešení na klíč a s garancí. Ale v širším pojetí energetických služeb se expanzi nebráníme. V rámci akvizice společnosti Pražská teplárenská jsme získali například i realizační společnost Termonta, která dodávala a servisovala teplárenské rozvodné sítě. My jsme její působení rozšířili na komplexní energetická řešení a využili Termontu i v rámci realizací EPC projektů. Tím jsme posílili i v tomto oboru.
Vaše skupina je především jedním z největších dodavatelů tepla v Česku. Vlastní řadu teplárenských elektráren spalujících uhlí, tedy palivo, které je kvůli drahým povolenkám čím dál nákladnější. Kdy máte v plánu přejít na jiné palivo?
My už se na odchod od uhlí připravujeme dlouho, takže současnou diskuzi o tom, že uhelná energetika může přestat být rentabilní, tolik neprožíváme. Máme jasně stanoveno, že do roku 2030 zcela odejdeme od uhlí, přičemž poslední teplárnou bude zřejmě ta ostravská. Ve všech lokalitách máme připravené projekty a jasný plán, na jaké palivo přejdeme, v Ostravě a v Olomouci ještě ladíme finální koncepce.
Jaké možnosti jsou ve hře?
Větší teplárny ani moc možností nemají. V menších lokalitách lze využít biomasu, v těch větších – v našem případě v Karviné, Přerově a v Ostravě – to bude vždy kombinace plynu, v budoucnosti teoreticky vodíku, a tuhých alternativních paliv neboli jinak nevyužitelného komunálního odpadu. Ten by jinak skončil na skládkách.
Když u ostatních tepláren máte jasno, kdy konkrétně s uhlím skončí?
Například v Přerově jsme dekarbonizaci už dokončili. V Karviné jsme zprovoznili kotelnu na plyn a nyní řešíme stavební a územní povolení multipalivového kotle na tuhá alternativní paliva. Pak bude následovat vyřešení poslední a zároveň největší uhelné lokality, tedy Ostravy. Tam máme ještě chvíli čas, protože nejprve se v té lokalitě musí vybudovat vysokotlaký plynový přípoj, který tam chybí. Zatím očekáváme, že palivový mix zde bude ještě širší než jinde – chceme využít i odpadní teplo nebo i průmyslová tepelná čerpadla. Zároveň platí, že i zde by se mělo přestat využívat uhlí do roku 2030.
Někteří hráči v oboru varují před tím, že rychlejší přechod na plyn mohou ohrozit nedostatečné výrobní kapacity dodavatelů parních turbín. Je to reálný scénář?
Určitě je pravda, že v oblasti paroplynových turbín lze cítit nervozitu. Těch výrobců není tolik a poptávka je, a hlavně bude veliká. Zda bude skutečně nedostatek kapacit, neumím predikovat, ale my to riziko vnímáme, a proto se držíme hesla, že štěstí přeje připraveným. Snažíme se vše připravit s předstihem.
Jakub Tobola
Vystudoval brněnskou BIBS (Brno International Business School).
Po škole nastoupil do společnosti Dalkia, která od roku 2015 působí pod názvem Veolia Energie ČR.
Dnes je obchodním ředitelem nejen skupiny Veolia Energie, ale i celé skupiny Veolia ČR, která se kromě energetiky zabývá i vodohospodářstvím a odpadářstvím.
Ekonomika uhelných elektráren se má každým rokem zhoršovat. Vychází to z klesajícího rozdílu cen emisních povolenek a elektřiny. Vydrží ostravská teplárna v zisku do konce roku 2030, kdy má dokončit odklon od uhlí?
Jsme přesvědčeni že ano. Výhoda tepláren je, že nespoléhají jen na výrobu elektřiny, ale jedou v kombinovaném režimu výroby tepla a elektřiny, což jinými slovy znamená, že teplárna má vysokou energetickou účinnost. Díky tomu, že dodáváme i teplo, jsme schopni lépe čelit nepříznivým podmínkám. Ale je pravda, že dlouhodobě to ekonomicky na uhlí zřejmě přestane fungovat všem.
Otázka je, jestli výroba elektřiny z plynu mezitím začne být rentabilní. My jsme i v tomto přesvědčeni že v teplárenství ano. To znamená že čím větší zaměření energetického zdroje na výrobu tepla, tím větší šance na lepší ekonomiku. Jsou ale typy elektráren, které tepla vyrábějí málo, protože nejsou v blízkosti větších měst, a u nich to bude s rentabilitou samozřejmě problém.
Jaký je nejpravděpodobnější scénář?
Mohu mluvit jen za Veolii. U nás si dokážu představit, že například v Ostravě v létě snížíme výkon na minimum a budeme vyrábět jen nutné množství tepla bez elektřiny. Není to nic nového, před pár lety, kdy byla nízká cena elektřiny, jsme v tomto režimu už jeli a také jsme to přežili. Klíč je ve flexibilitě výrobního zdroje a v jeho schopnosti reagovat na aktuální podmínky na trhu. V tom budou „nové“ teplárny ve výhodě.
Předpokládám, že minimálně v těchto letních měsících teplárny přece jen ztrátové budou, nebo se pletu?
V letních měsících je málokterá teplárna zisková už dnes. Je třeba počítat s velkými fixními náklady. Navíc ten rozdíl v objemu dodávek mezi létem a zimou je ve vyšších desítkách procent, dodáváme jen teplou užitkovou vodu do domácností plus něco málo do průmyslu.
Na kolik u vás celá dekarbonizace vyjde?
Dosud jsme na ni dávali zhruba jednu miliardu korun ročně a nyní už to začíná být více. Za celou dekádu to bude mezi 10 až 20 miliardami, spíše se budeme blížit té horní hranici.
Jak si loni hospodářsky vedla celá skupina? Máte už aspoň předběžné výsledky celé energetické části Veolie včetně společnosti Pražská teplárenská, která je její sesterskou společností a formálně do skupiny nespadá?
Auditované výsledky ještě nemáme a nemůžu hovořit o konkrétních číslech. Nicméně není tajemstvím, že rok 2023 byl v energetice mimořádný, a to díky cenám elektrické energie a služeb v elektroenergetice. A to platí i pro nás.
Ekonomice tepláren by mohl pomoci kapacitní mechanismus, tedy stálé platby za to, že elektrárna poskytuje část svého elektrického výkonu. Věříte, že se vládě podaří tuto veřejnou podporu pro uhelné zdroje zavést?
To je hodně těžké predikovat, ale pokud ano, u plynu je to jistě pravděpodobnější než u uhlí. Rozhodující budou ceny elektřiny a emisních povolenek v následujících letech.
V minulém roce většina tepláren zdražila s odůvodněním, že meziročně vzrostly ceny emisních povolenek i plynu. Znamená to, že pokud současné nižší ceny vydrží, bude naopak prostor pro zlevnění, nebo to tlak na teplárny nedovolí?
Pokud vydrží současná situace, tak tu jistý prostor pro zlevnění určitě bude. My už jsme dokonce se zlevněním přišli tento rok, konkrétně o čtyři procenta, a to v levobřežní části Prahy, kde využíváme zemní plyn. Mohli jsme si to dovolit díky tomu, že jsme měli ceny plynu zafixované relativně nízko. Proti tomu ale šlo bohužel zvýšení DPH.
Pro příští rok bychom mohli pro tyto zákazníky zlevnit znovu, ale uvidíme, jak se budou vyvíjet ceny klíčových vstupů do konce roku. U uhlí bude rozhodující emisní povolenka. Vždy je třeba pamatovat na to, že povolenky i plyn kupujeme s předstihem až tři roky, takže i na příští rok budeme mít část povolenek a plynu dražších, než jaká je jejich hodnota na trhu dnes.
S dekarbonizací jsou spojené i investice do obnovitelných zdrojů. Chystáte se investovat například do fotovoltaiky?
Menší projekty na střechách máme, ale nějakou větší solární ofenzivu nechystáme. Ta ekonomika nám zatím nepřijde až tak zajímavá, zvláště u pozemních parků. Realizovali jsme ale několik megawattů instalovaného výkonu pro naše zákazníky.
U solárních parků lze přece využít investiční podpory z Modernizačního fondu. To znamená, že vám to nevychází ani s dotacemi?
Těch dotačních výzev zatím mnoho vypsáno nebylo a zatím jsme se nedostali k projektům, které by nám ekonomicky vycházely tak, abychom tomu ten potřebný čas mohli věnovat. Rozpočet na investice není nekonečný i s ohledem na naše velké dekarbonizační projekty, a proto si projekty pečlivě vybíráme. Ale neříkám, že v budoucnu se na to nezaměříme.
Momentálně zkoumáme i možnosti výroby vodíku, máme dva projekty na výstavbu elektrolyzéru o výkonu nižších jednotek megawattů. Ten první je ve Frýdku-Místku, dostali jsme na něj i první dotaci z Inovačního fondu Evropské unie a nyní budeme žádat o stavební povolení.
