Dožít se 120 let ve zdraví? Díky rozvoji genetiky je to reálné, říká zakladatel GHC Genetics Viktor Furman

Viktor Furman před 18 lety rozjel společně s vlastníkem strojírenské skupiny PBS Group Williamem Diddenem společnost GHC Genetics jako jednu z prvních soukromých genetických laboratoří v Česku – v době, kdy část oboru tvrdila, že genetika „do soukromých rukou nepatří“. Dnes popisuje, jak se změnilo uvažování pacientů i lékařů, proč roste podíl samoplátců a co podle něj odlišuje seriózní genetické testování od „pseudododavatelů“ bez jasné kontroly kvality a nakládání s daty. V rozhovoru také vysvětluje, proč klinika během covidu rozšířila záběr o mikrobiologii a kde vidí další velký posun. 

Jak jste se k byznysu v genetice vlastně dostal?

Vzniklo to z myšlenky profesora Williama Diddena. Hledal jsem nový projekt, on mi popsal koncept genetického testování. Mě to zaujalo, měsíc jsem si o tom četl a došlo mi, že to je smysluplné: člověk se dozví, na co si dát pozor, kde má slabé místo a kde je naopak silný. 

Genetika je extrémně dynamická. Po světě vznikají sekvenační centra, která srovnávají různé polymorfismy neboli stav, kdy v populaci existují pro určitý znak minimálně dvě genetické varianty. Přibývají poznatky o polymorfismech a jejich souvislostech – a dnes to vstupuje do oborů, kde to dřív bylo nemyslitelné. 

GHC Genetics hodně zazářila během covidu. Proč jste začali testovat?

V televizi tehdy běželo, že testování se nestíhá, všude byly fronty. Ukazovali Číňany, jak tam lidé padají na ulici. Nikdo tehdy přesně nevěděl, co se na nás řítí, jak to celé dopadne. Sešel jsem se s naší vedoucí laboratoře a řekl jsem jí: „Pojďme testovat covid.“ Ten prvotní důvod nebyl byznysový. Všichni se báli a nikdo nevěděl, co z toho bude a jak náročné to bude. Pro všechny to byl risk. 

V té době jste měli díky testování vysoké tržby. Jak se to vyvíjelo po covidu? Dokázali jste ziskovost udržet?

Přirovnal bych to k jednomu kamarádovi z gastronomie, který dělá krásnou kuchyni a najednou by místo toho jel závodní jídelnu nebo stánek s buřty. My jsme dělali genetiku – a najednou jsme „sekali covidy“. Pro nás to byla obrovská kvantita práce, často v režimu „musí se to udělat“. Na druhou stranu mě baví ten proces: když se něco vyvíjí, připravuje, tvoří. Jakmile je něco stabilizované a jede to rutinně, většinou se porozhlížím po dalších výzvách. 

Zůstalo z období covidu něco, co děláte dodnes?

Určitě. Když jsme začínali, byli jsme genetika. Covid ale spadá do mikrobiologie. A když už jsme dělali mikrobiologická vyšetření v rámci covidu, řekli jsme si: pojďme to rozvíjet. Zavedli jsme mikrobiologickou část. Vedoucí laboratoře si udělala atestaci z mikrobiologie, vzali jsme paní docentku Lázničkovou jako garanta. Dnes tedy máme vedle genetiky i mikrobiologii – testuje spoustu smysluplných vyšetření včetně pohlavně přenosných chorob a standardních mikrobiologických vyšetření. 

Jak se tomu daří i byznysově – máte smlouvy s pojišťovnami?

Je to vedle genetiky zatím taková Popelka, ale hezky se rozvíjí. Následně jsme žádali i o smlouvy u pojišťoven, takže dnes to děláme standardně pro řadu lékařů. 

Která oblast je pro vás v posledních letech nejzajímavější z hlediska růstu?

Určitě stále genetika. Je krásné sledovat, jak se mění uvažování lidí. Když jsme vznikli v roce 2007 jako jedna z prvních soukromých genetických laboratoří, čelili jsme silné kritice odborné společnosti. Někteří říkali, že genetika „nepatří do soukromých rukou“. 

My jsme do toho šli s prediktivním testováním – predispozicemi k onemocnění. A náš majoritní akcionář, profesor William Didden, který miluje medicínu, to od začátku vnímal jako medicínsky smysluplné. „Musíme dělat predispozice,“ říkal.  

Zpočátku nebyl ani plán testovat to pro pojišťovny, ale paradoxně právě zdravotní pojišťovny se staly jedním z prvních „mostů“, jak to dostat do praxe. 

A dnes si lidé predispozice často platí sami?

Přesně tak. Predispozice k určitým nemocem si dnes typicky zaplatí ten, kdo chce. Pojišťovny to u prevence tohoto typu nijak plošně neřeší a stát také ne. 

Zároveň se mění poměr úhrad: lidé jsou čím dál ochotnější investovat do zdraví sami. Dnes jsme zhruba na poměru 60 procent z veřejného zdravotního pojištění a 40 procent z úhrad samoplátců. Dlouhodobě to směřuje k tomu, že podíl samoplátců roste. 

Co děláte pro to, aby testování nebylo „jenom výsledek na papíře“, ale dávalo lidem smysl?

Jeho součástí musí být smysluplná indikace i interpretace. Když si někdo chce test objednat, vedeme s ním vstupní rozhovor: co ho trápí, chceme znát rodinnou anamnézu a podobně, abychom věděli, z čeho vycházíme. Pak se dělá široký panel genů pro různé typy onemocnění – jde o rozsáhlé sekvenování. Následně výsledek vyhodnocujeme a lidem říkáme, kde mají slabá místa organismu a kde naopak silné stránky. 

Neměl by takový typ prevence víc podporovat stát?

Myslím, že měl, ale v systému nejsou peníze. Zároveň vidím, že lidé k tomu postupně docházejí sami. Byli jsme zvyklí, že zdraví je „zdarma“, ale zdraví je naše nejcennější komodita. Lidé řeší nový mobil, auto, oblečení – a zdraví často až ve chvíli, kdy je problém. Jenže následky pak stojí stát daleko víc. 

Konkurence genetických testů je dnes velká. Jak se s ní vypořádáváte?

Děsí mě množství „pseudododavatelů“, kteří testují někde mimo standardní kontrolu – často se mluví o testování v Číně. Kvalita může být mizerná. A člověk často ani neví, co se děje s jeho vzorkem a daty: jestli a jak se test prováděl, v jaké kvalitě, jak se s tím nakládá. Naše laboratoř splňuje ta nejpřísnější měřítka kvality, je akreditovaná, má zavedené procesy ochrany dat a vše je tak pod kontrolou od A do Z. 

Podle čeho má laik poznat kvalitu?

První věc je akreditace laboratoře. Akreditovaná laboratoř je pod kontrolou – chodí kontroly, probíhají mezilaboratorní zkoušky kvality, jsou nastavené postupy. A pokud chcete mít smlouvu se zdravotní pojišťovnou a dělat třeba onkogenetiku, akreditace je podmínkou. 

Dá se to dohledat i přes odborné společnosti – kdo je důvěryhodný poskytovatel. Paradoxně těch, kteří to „nabízejí“, jsou desítky až stovky, ale skutečně prověřených pracovišť je výrazně méně. 

Jak dlouho testování trvá a jak klient výsledek dostane?

U složitějších analýz je to náročné, proto se v jejich případě doba pohybuje zhruba v řádu tří až šesti měsíců. Klient dostane podrobnou interpretaci a děláme maximum pro to, aby jí rozuměl – nesmí to být „medicínština“, musí to být „lidština“. 

Současně pracujeme i s AI. Chceme, aby lékař udělal medicínské zhodnocení a teprve potom algoritmy pomohly převést výsledek do srozumitelné podoby. Nikdy to nechci nechat jen na AI – lékař musí být první filtr. 

V jaké formě klient výsledek dostává?

Dostává ho ve třech podobách. Zaprvé v podobě elektronické aplikace – buď GenScan, nebo Chromozoom, který se více dotýká „lifestyle“ témat: predispozic ke sportu či stravování. Souvisí to se zdravím, ale je to jiná vrstva. Výstup se propojuje i s moderními technologiemi a systém vás může upozorňovat v kontextu životního stylu – například když špatně spíte, něco dlouhodobě zanedbáváte nebo plánujete cestu a máte specifické riziko. Rozšiřujeme to i o krevní vyšetření: porovnává se genetická dispozice, aktuální stav a životní styl. 

Vedle digitálních aplikací je pro nás zásadní lékařský rozměr celé služby. Každé vyšetření je proto zakončeno klasickou strukturovanou lékařskou závěrečnou zprávou, která dává výsledkům jasný klinický kontext. Nejde jen o data, ale o jejich smysl a využitelnost v reálné péči. 

Zpráva je k dispozici buď v elektronické, nebo tištěné podobě a podle dohody je doručena přímo pacientovi, případně – se souhlasem klienta – i jeho ošetřujícímu lékaři. Díky tomu mohou výsledky plynule vstoupit do dalšího rozhodování o prevenci, sledování nebo léčbě. To považujeme za klíčové: aby genetika nebyla izolovaná informace, ale přirozená součást moderní medicíny. 

Uvažovali jste o modelu, kdy by se genetické doporučení propojilo s přímým prodejem doplňků?

Nechceme, aby lidé měli pocit, že jim něco doporučujeme jen proto, že to sami prodáváme. Naším cílem je dát jim odborně podložené doporučení – co by měli dělat a proč. Jakou cestu si pak zvolí, už je na nich. 

Současně ale nabízíme i možnost personalizovaných doplňků od lifestyle brandu Chromozoom, sestavených na základě genetických výsledků, a to pro klienty, kteří chtějí mít řešení „na klíč“. Bereme to jako službu navíc, ne jako hlavní byznys. 

Pro nás je důležité, aby doporučení vždy vycházela z dat a medicínského kontextu, nikoli z tlaku něco prodávat. Právě tato nezávislost je podle mě klíčová pro důvěru – a bez důvěry nemá genetika v medicíně smysl. 

Zavedli jste také farmakogenetické testování. Co přináší?

Umožňuje určit optimální dávkování léčiv – hlavně tam, kde léčba nezabírá nebo selhává. Umíme geneticky vyhodnotit metabolizaci. Nedávno jsem řešil příklad z psychiatrie: jedna paní primářka mi popisovala pacientku se sebevražednými myšlenkami a už nevěděli, co dál. Udělali test a zjistili, že je ve skutečnosti výrazně předávkovaná léky – i když dávky nebyly vysoké. Některé látky nemetabolizovala tak, jak se předpokládalo. Po úpravě léčby přišla diametrální změna. Vidět tyhle výsledky mě hrozně těší. 

Do jaké míry farmakogenetické testování využívají nemocnice?

Roste to. Jezdíme na kongresy a tuto možnost vysvětlujeme, část lékařů o ní pořád neví. Největší smysl to má právě v situacích, kdy standardní léčba selhává nebo není dostatečně účinná. 

Jak velkou část vašich klientů tvoří nemocnice a lékaři?

Máme zhruba 1500 spolupracujících lékařů napříč republikou. Největší část tvoří hematologie, onkologie a gynekologie. Přibývají další obory – doufám, že genetika bude za pár let nezbytnou součástí medicíny. Nová zjištění přibývají u genetiky obrovskou rychlostí. 

Zároveň vidíme tlak pojišťoven – někde se zastropovávají limity počtu pacientů, které lze testovat. Když se dostaneme na hranu, děláme to do určité míry i „nad rámec“, pokud nás to nezlikviduje, ale lékaři pak musejí hledat i jiné kapacity. 

Kam se bude genetika posouvat?

Směřuje to k sekvenování velkých celků. Dnes se často dělají dílčí testy postupně, ale ekonomicky i medicínsky dává smysl udělat velký „screen“ jednou a pak z dat číst, co je zrovna potřeba. 

A pak jsou tu slibné technologie budoucnosti, jako je CRISPR – genetické zásahy, kdy se opravují chyby v DNA na začátku. Trend je takový, že se nebude čekat, až nemoc propukne, ale bude se opravovat příčina. 

Takže se díky genetickým zásahům brzy dožijeme 200 let a důchodový systém se zhroutí?

Dvě stě let ne. Ale pokud si tělo neničíme životním stylem, dožít se zhruba 100 až 120 let v udržitelné kvalitě života mi přijde díky rozvoji genetiky reálné. Mou představou je, že jednou budou z porodnice odcházet děti už po sekvenování jejich DNA a budeme přesně vědět, jak jejich genetická výbava funguje – a bude se s ní pracovat už od úplného začátku. 

Uvažovali jste o další expanzi? Jaká pracoviště dnes máte?

Kromě GHC Genetics máme pracoviště v Pardubicích – laboratoře a prenatální péči pro páry plánující těhotenství. Je tam velký progres, děláme vysoce specializované věci, jako je prenatální kardiologie – vyšetření srdce miminka ještě v břiše. Máme také pracoviště v Praze na Krakovské, orientované na samoplátce a péči o diplomatický sbor. A kromě toho mikrobiologii, genetickou laboratoř a další navázané provozy. 

V zahraničí máme aktivity na Slovensku, v Anglii, ve Francii a ve Spojených státech. Koncem loňského roku jsme také udělali akvizici cytologické laboratoře, kterou chceme rozvíjet a dostat na úroveň špičkového pracoviště ve svém oboru. 

Jak se řídí tým složený z tolika profesí?

Naladit „orchestr“ je nejtěžší. Každý je dobrý ve svém oboru, ale lidé si nemusí vždy sednout. Důležité je, aby chápali, kam společně jdeme. Nemusí spolu chodit na pivo, ale musejí spolupracovat. 

Důležité je také podporovat ženy ve vedení. Ve zdravotnictví je běžné, že laboratoře a část lékařských týmů jsou převážně ženské. U nás je hodně žen i ve vedoucích pozicích – v marketingu, obchodě i mezi primářkami. Nikdy cíleně nevybírám podle pohlaví – vybírám profíka. 

Česko nesplní nejbližší cíle v ozeleňování elektřiny, myslí si Pavel Mrkáček z Katemo Group

Trendy v udržitelnosti