Trump útočí na EU a pravicoví populisté se začínají od svého mentora odvracet

Nacionalistickým a krajně pravicovým hnutím v Evropě může v očích voličů uškodit blízkost k americkému prezidentu Donaldu Trumpovi, který vůči evropským zemím vystupuje čím dál agresivněji. Špičky francouzských a německých pravicových populistů se proto před nadcházejícími volbami začínají od svého spojence v zámoří opatrně odvracet. 

Nevoli vůči posledním Trumpovým zahraničněpolitickým postojům dala najevo například spolupředsedkyně německé krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD) Alice Weidelová. Ta v polovině ledna prohlásila, že Trump porušuje jeden ze základních slibů voličům: že se USA nebudou vměšovat do záležitostí cizích států. 

K neobvykle silně kritickému hlasu stranické kolegyně se opatrně připojil i druhý spolupředseda AfD Tino Chrupalla, podle něhož jsou Trumpovy metody „jak z Divokého západu“. Slovenský populistický premiér a častý Trumpův zastánce Robert Fico se zase podle deníku Politico na posledním summitu Evropské rady minulý týden ostatním šéfům evropských vlád svěřil, že ho poslední návštěva u Trumpa natolik šokovala, že si začal „dělat starosti“ o prezidentův „psychický stav“. 

Podle šéfa britské populistické strany Reform UK Nigela Farage byl nedávno značně vyostřený pokus o převzetí Grónska od Dánska, které je spolu s USA členem NATO, „velmi nepřátelským aktem“. Ještě dál zašel předseda francouzského populistického Národního sdružení a možný kandidát na prezidenta Francie Jordan Bardella. Podle něj se Trump pokouší Evropu vydírat a chce z ní udělat svého vazala. Ještě na konci prosince přitom Bardella Trumpovu politiku přirovnal k „závanu svobody a národní hrdosti vanoucímu nad západními demokraciemi“. 

Trump a jeho spojenci od svého nástupu k moci kritizují Evropu a otevřeně podporují evropské pravicové populisty, s nimiž je spojuje ideologická blízkost v mnoha tématech – od odmítání přistěhovalectví a „progresivních“ společenských hodnot až po odpor k nadnárodním institucím, zejména Evropské unii. Bílý dům proto mimo jiné ve své nedávno zveřejněné Národní bezpečnostní strategii deklaroval, že chce těmto subjektům pomoci dostat se k moci. Evropští krajně pravicoví politici si zase slibovali, že jim podpora od současné vládnoucí garnitury v USA pomůže dostat se z izolace k silnější legitimitě na domácí politické scéně a k větší podpoře voličů. 

Výpady Trumpa proti Dánsku a dalším suverénním státům jsou ale pro tato hnutí velkou nepříjemností. Agresivní politika Washingtonu, jež se krátce po Novém roce projevila zásahem ve Venezuele a následným vyhrožováním dalším zemím, je jen obtížně hájitelná pro uskupení, která se ráda prezentují jako „ochránci národních zájmů suverénních států“. Pro některé voliče by to mohlo působit jako zrada vlastních principů. 

„Určitý počet konzervativních Evropanů, kteří Trumpa obvykle podporují, je dnes nucen své stanovisko přehodnotit, protože jsou patrioti,“ citoval deník Le Monde Roda Drehera, konzervativního influencera blízkého viceprezidentovi USA J. D. Vanceovi. 

Odstrašující kanadský scénář

První známky distancování se od Trumpa se odrážejí v rostoucí nepopularitě amerického prezidenta mezi Evropany. Podle pátečního průzkumu magazínu Le Grand Continent Trumpa považuje už 53 procent Němců za nepřítele, přičemž ve Francii jde dokonce o 55 procent respondentů. 

Jako přítele jej naopak vnímá shodně pouhých sedm procent dotázaných v obou zemích. Podle průzkumu společnosti Forsa jsou nyní Spojené státy nepřítelem dokonce pro 71 procent Němců a tento názor sdílí i 51 procent voličů AfD. 

Evropská krajní pravice proto nyní musí řešit dilema: buď se vůči Trumpovi ostře vymezí a bude riskovat ztrátu podpory Bílého domu, nebo bude Trumpovi přizvukovat a přijde o možnost mobilizovat vlastní voliče. „Domnívám se, že by v tuto chvíli jakékoli straně pomohlo, kdyby se Trumpovi jasně postavila. Dokonce i krajní pravici,“ řekl The Wall Street Journal Peter Matuschek, ředitel Forsy. 

Podle týdeníku The Economist se někteří evropští nacionalisté obávají, aby se na jejich volebních výsledcích neprojevil efekt Trumpovy politiky stejně jako loni v Kanadě. Kvůli únavě Kanaďanů z dlouhého vládnutí tehdejšího premiéra Justina Trudeaua z Liberální strany měli k vítězství přesvědčivě nakročeno opoziční konzervativci Pierra Poilievra, podporovaní právě Trumpem.  

Vše ale změnily Trumpovy hrozby novými cly a jeho prohlášení, že by se země měla stát 51. státem USA. Díky výměně kandidáta na premiéra a ostré kampani postavené na nezávislosti na USA a odporu vůči Trumpovi nakonec už počtvrté v řadě vyhráli liberálové současného premiéra Marka Carneyho. 

Podobný scénář se opakoval také v Austrálii, kde Trump novými cly uvalenými na Canberru pomohl k přesvědčivému vítězství labouristům. Podle průzkumů měl přitom dlouho největší šanci na premiérský post opoziční konzervativní politik Peter Dutton, přezdívaný „Trump z Temu“. 

Zejména německým a francouzským populistům jde už v blízké budoucnosti o hodně. V Německu se letos konají volby ve čtyřech spolkových zemích a v některých z nich má AfD šanci poprvé převzít vládu. Francii pro změnu letos čekají obecní volby, včetně výběru nového starosty Paříže. Jen o rok později budou Francouzi rozhodovat o novém prezidentovi a velkou šanci uspět má právě kandidát Národního sdružení. 

Nenechali se odradit 

Rozpolcenost ve vztahu k Trumpovi ilustruje i fakt, že se vůči němu nevymezili zdaleka všichni ideologicky spříznění politici v Evropě. Jednou z nich je italská premiérka Giorgia Meloniová, jež má s americkým prezidentem dobré vztahy a může tak fungovat jako spojka mezi Evropou a Bílým domem. Také o transatlantické krizi spojené s Grónskem mluvila jako o „nedorozumění“ a na arktický ostrov odmítla vyslat vojáky, na rozdíl od několika zemí včetně Francie a Německa. 

Do konfliktu mezi Dánskem a USA se nechce vměšovat ani polský národněkonzervativní prezident Karol Nawrocki, který pokračuje v dlouhodobé polské politice silné vazby na USA. 

Proti Trumpovi se nestaví ani maďarský premiér Viktor Orbán, jenž se naopak připojil k Trumpově kontroverzní Radě míru pro Pásmo Gazy. A ještě dál zašel šéf rumunské krajní pravice George Simion, který se nechal vyfotit, jak s republikánskými politiky krájí dort ve tvaru Grónska pokrytý americkou vlajkou. 

Kritice se vyhnuli rovněž Trumpovi sympatizanti z české politické scény. Zatímco premiér Andrej Babiš se v době největší roztržky mezi USA a Evropou vyhnul podpoře Dánska, jeho koaliční partneři – SPD Tomia Okamury a Motoristé sobě – eskalaci konfliktu kvůli Grónsku prezentovali jako geniální transakční tah, jenž má odhalit slabost evropských lídrů. 

Jak je pro Trumpovy spojence jeho počínání v zahraniční politice ošemetné, ilustruje dvojznačný komentář neúspěšného aspiranta na pozici ministra Babišovy vlády Filipa Turka pro Echo24: „Začít se z české pozice navážet do Donalda Trumpa by nebylo správné. Nedošlo k žádnému porušení mezinárodního práva,“ prohlásil. Současně se však sám označil za „antiintervencionistu“. 

Kamarádi do deště 

Trumpovi lidé evropské krajní pravici přispěchali na pomoc už několikrát. Například excentrický miliardář Elon Musk, když byl loni ještě blízkým Trumpovým spolupracovníkem, dal před únorovými předčasnými volbami v Německu na své síti X Alice Weidelové prostor v živě vysílaném rozhovoru, který sám velmi nekriticky moderoval. 

Na loňské Mnichovské bezpečnostní konferenci se strany zastal i americký viceprezident J. D. Vance, a když AfD na jaře německá civilní kontrarozvědka označila za pravicově extremistickou, Vance a ministr zahraničí Marco Rubio postup německých úřadů neváhali označit za „hon na čarodějnice“. 

Obdobně se například J. D. Vance a sám Trump postavili za neúspěšnou kandidátku na francouzskou prezidentku Marine Le Penovou, kterou soud loni uznal vinnou ze zpronevěry a zakázal jí ucházet se o veřejné funkce. 

Podle informací deníku Politico se dokonce Trumpovi vyslanci měli pokoušet tento zákaz zvrátit. Zastání od Vance se loni dočkal rovněž ultrapravicový kandidát na rumunského prezidenta Călin Georgescu, vítěz prvního kola voleb, jež ale později tamní ústavní soud nařídil opakovat kvůli možnému ruskému vměšování do kampaně. Georgescu zároveň nesměl znovu kandidovat, protože byl stíhán pro podezření z několika trestných činů, včetně členství ve fašistické organizaci. 

Řada těchto krajně pravicových hnutí tak pragmaticky zapomněla na své často silně protiamerické postoje. Vysoce postavení politici AfD například jezdili do Washingtonu na jednání s představiteli Trumpovy administrativy, kde se diskutovalo o německých vnitropolitických záležitostech. „Prezident Trump pracuje na renesanci Západu,“ řekla tehdy deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung přední politička AfD Beatrix von Storchová, jež se mnoha těchto delegací účastnila. Ta také v minulosti Trumpovým lidem předala seznam jmen německých politiků, kteří podporovali evropská omezení pro velké americké technologické firmy.