Česko by se mělo místo s Německem srovnávat s Rakouskem, říká v rozhovoru s Pavlem Štruncem ekonomka Hana Lipovská. „Stále si klademe otázku, kdy doženeme Německo. Už jsme ho dohnali, ale jen to východní, to jsme dokonce i předehnali,“ popisuje Lipovská. Česko je podle ní nejúspěšnější zemí bývalého východního bloku.
„Kdykoliv jsme měli nějaké ekonomické výhody a dařilo se nám, přišli jsme o ně vlastními hloupými chybami. Jedinou výjimkou byla ekonomická krize v roce 2008, kde jsme vnější faktory ovlivnit nedokázali,“ říká ekonomka Hana Lipovská s tím, že chyby, kterých se Česko dopouští jsou převážně z oblasti definovatelné jako „pracovat a šetřit“.
„Je to jako když chceme z jednoho citronu vymačkat co nejvíce šťávy. A my jsme v situaci, kdy na to buď nepoužíváme správný nástroj, nebo ho máme a málo na něj tlačíme. Nejde o to strhat lidi a stroje, ale o umění lépe vše kombinovat,“ vysvětluje.
Lipovská odmítá, že by Česko vynikalo v pesimismu a sebemrskačství, jak se často říká. „Můžeme to pozorovat všude. My si stěžujeme, že nikdy nebudeme jako Německo, Němci si stěžují, že nikdy nebudou jako Švýcaři. Vždy když dáte bohatého a šťastného člověka mezi ještě bohatší, začne se najednou cítit nešťastný a neúspěšný,“ popisuje ekonomka. „Naše nespokojenost by ale měla být tím, co nás žene dál. Může to znít nemístně vůči pracujícím, ale právě takto vznikla průmyslová revoluce. Pokroku nedosáhneme marketingem,“ dodává.
Podle Lipovské se máme rozhodně lépe než za komunismu. Občasné stesky za minulým režimem pak připodobňuje k tomu, jak úředníci za první republiky vzpomínali na Rakousko-Uhersko. „Tehdy se tito lidé hádali o 28. říjen, dnes se hádají o 17. listopad. A souběžně s tím začínají lidé v současné době vzpomínat na zlatá devadesátá léta,“ říká ekonomka.
„Pokud se vrátíme k onomu dohánění Německa, měli bychom si definovat, v čem ho vlastně chceme dohánět. Mělo by to být v preciznosti, průmyslu a tvrdé práci. Nejsem si ale jista, že je o co stát v případě vyrovnávání se Německu v otázkách ekonomicky škodlivé energetické koncepce Energiewende nebo přepjatého ideologického aktivismu,“ uzavírá Lipovská.
