Evropa se musí odstřihnout od putinovského Ruska. O to rychlejší musí být její transformace k zelené ekonomice, tedy i elektromobilům, zdůrazňuje v exkluzivním rozhovoru pro deník E15 jeden z nejvlivnějších evropských úředníků Henrik Hololei. Muž, který připojil rodné Estonsko k Evropské unii a ukrajinskou bikoloru ke svému saku. „Lidé řeší, jak drahý je život v Evropě. Správně bychom se ale měli ptát, co stojí život mimo ni,“ říká Hololei, generální ředitel Evropské komise pro dopravu a mobilitu.
Nepřehání Evropská komise tempo, jakým budou muset automobilky a dodavatelé ukončovat výrobu nových aut se spalovacími motory a navyšovat produkci elektromobilů?
Poslední měsíce nám jasně ukázaly - bohužel tou nejnešťastnější formou - že je posun společnosti k nízkouhlíkovým řešením nezbytný. Europarlamentem nedávno schválený návrh je jen logickým vyústěním Zelené dohody (Green dealu) a potřeby zrychlit transformaci. Nejen proto, že bychom rádi žili v udržitelnějším světě, ale i proto, že se musíme odstřihnout od zemí, které jsou hrozbou lidskosti a které vyvolaly válku uprostřed Evropy.
Stellantis: Dynamické nabíjení elektromobilů během jízdy
Netlačíte příliš na pilu, jak vám mnozí vyčítají?
Evropská unie musí být ambiciózní. Musíme si uvědomit, že dnes nikdo neví, které technologie budou za třicet let relevantní. Přechod na elektromobily je nutný, zároveň bychom ale měli vytvářet podmínky i pro rozvoj vodíkové technologie a udržitelných biopaliv. Nikdy neexistuje jen jedna cesta.
O to nelogičtěji se jeví kroky EU, která regulacemi nepřímo nutí výrobce investovat do jedné jediné technologie…
Nepředbíhal bych. Evropský parlament je jen jedním z orgánů, které regulaci řeší. Nyní jsou na řadě vyjednávání se členskými zeměmi, které zatím nezaujaly jasnou pozici. Finální verdikt se teprve rodí.
Řekl jste, že se Evropa musí odstřihnout od Ruska. Jaký to bude mít dopad na transformaci k elektromobilitě?
Válka nám především ukázala, že nic v životě nelze považovat za jisté. Dokonce ani mír v Evropě. To za prvé. Dopad války, na který se ptáte, vidím ve zvýšení naléhavosti, nutnosti přechodu k uhlíkové neutralitě. Evropa se netopí jen v ropné a plynové pasti nastražené Ruskem, ale i v jeho šílené geopoliticko-vojenské ambici. Putinovo agresivní chování poučilo nejen sousedy Ruska, že se od jeho zdrojů musí odstřihnout. Mnoho z nich samozřejmě používáme v dopravě.
Řada států je na ruských dodávkách kriticky závislá, Česká republika od něj například odebírá téměř veškerý plyn. Evropa zároveň není soběstačná, co se týče surovin klíčových pro výrobu baterií do elektromobilů. Získává je hlavně z Číny a Ruska. Bude tedy změna, po které voláte, zdlouhavá a drahá?
Žádná transformace o rozsahu evropského zelenání nemůže být rychlá ani levná. Když ji ale neprovedeme, byla by v budoucnu ještě dražší. Nemůžeme spoléhat na jednoho či dva dodavatele. Musíme diverzifikovat. Evropa byla desítky let neakční. Kupříkladu vůbec nebudovala terminály na přijímání zkapalněného zemního plynu. Najednou do nich musí masivně investovat. Lidé tak nyní logicky řeší otázku, jak drahý je život v Evropě. Správně bychom se ale měli ptát, co stojí život mimo ni. Coby Evropan můžete spoléhat na různé garance. Bez nich byste se chtěl dost možná přestěhovat jinam. Ano, Evropa zaspala. Je tu ale zásadní moment, který v diskusi takřka nezaznívá.
A to?
Že i za studené války byl Sovětský svaz spolehlivým dodavateleme energií. Dokonce ani v nejvyhrocenějších chvílích konfliktu Sověti nevyužili dodávky energií jako zbraň. Do 24. února trvalo přesvědčení, že je spolehlivým partnerem i Rusko. Putin ale ukázal, že se nezdráhá zařadit do arzenálu zbraní i energie, a tím zdevastovat kontrakty a obchodní vztahy. Pro mnohé nejen v Bruselu to byla studená sprcha. Rusku nemůžeme důvěřovat v ničem.
Může tento precedent inspirovat i jiné země dodávající energie Evropě? Třeba i nové partnery, se kterými explicitně oslabená Evropa vyjednává?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
