Válka na Ukrajině nutně změní postoj Evropské komise k energetice. Klíčovou otázkou bude, zda se Evropě podaří nahradit ruský plyn, míní náměstek ministra průmyslu pro energetiku René Neděla. „Situace je taková, že Evropská komise už v tomto ohledu opatrně otevírá i otázku uhlí, což bylo před měsícem nemyslitelné,“ říká Neděla.
Energetika zažívá největší turbulence možná za dekády. Jaký bude celkový energetický mix na konci dekády?
Musíme maximálně pokročit v dostavbě Dukovan a započít přípravné kroky ke stavbě nových bloků v lokalitě Temelín. Dále potřebujeme v maximální míře využít mohutné národní i unijní podpory do obnovitelných zdrojů – v tomto má největší potenciál fotovoltaika, jejíž výkon určitě znásobíme. Ostatní podobné zdroje jako vodní a větrné elektrárny už jsou na tom trochu hůře, respektive u vody už nemáme vhodné lokality a rozvoji větrníků zas není nakloněna veřejnost. Ještě před měsícem bych řekl, že plyn má hrát dominantní roli v teplárenství a v elektroenergetice pak bude využíván jako špičkový zdroj pro stabilizaci soustavy, ale zde bude záležet, jestli se najdou na celoevropské úrovni alternativní trasy tohoto paliva.
Palivo ze slunečního svitu a vzduchu
Z pravidel taxonomie, tedy klíčového dokumentu pro plánování investic do energetiky, vyplývá, že jako udržitelné se budou moci označovat například jen jaderné projekty v těch zemích, kde bude stát jaderné hlubinné úložiště do roku 2050. To je podle drtivé většiny odborníků zcela nereálné, Správa úložišť radioaktivního odpadu počítá s tím, že bude úložiště hotové v roce 2065. Bude se vláda snažit proces urychlit?
Tuto agendu má na starosti náměstek pro jadernou energetiku Tomáš Ehler, ale pokud mohu mluvit čistě za sebe, tak se domnívám, že v tomto případě plošné stanovení termínu nedává příliš smysl, protože každý zdroj bude hlubinné úložiště potřebovat někdy jindy. I tak si ovšem myslím, že se s tím dokážeme vypořádat. To, že je termín v roce 2050 zvládnutelný, si myslí například i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Všichni vědí, že jádro potřebujeme, takže podle toho se budeme muset i chovat.
Podnikne vláda pro urychlení tohoto procesu nějaké konkrétní kroky?
Když to nepůjde jinak, budeme se muset snažit proces výstavby úložiště uspíšit. Oproti jiným státům máme trochu nevýhodu v tom, že nemáme podmínky na to, abychom mohli vsadit jen na jednu cestu, jednu technologii. Musíme připravit strategii, která bude kombinovat ty zdroje, jež mají největší potenciál. To znamená jádro jako základ, maximální možný rozvoj obnovitelných zdrojů, který by nevedl k přílišnému zvýšení koncových cen elektřiny, a poté plyn pro centrální zásobování teplem a jako zdroj pro vyrovnání nabídky a poptávky po elektřině v síti, případně k tomuto účelu zachovat uhelné teplárny.
Zůstaňme ještě u jádra. Nové bloky budou muset získat stavební povolení do roku 2045, modernizované do roku 2040. Nová vláda ovšem mluví i o dalších jaderných projektech, konkrétně zmiňuje nové bloky Temelína. Jak to jde dohromady?
Mohu říci jen to, že jaderné zdroje životně potřebujeme a budeme je potřebovat i po tomto datu. Zároveň je nutné řešit aktuální cíle, termíny a problémy. V tomto kontextu je rok 2040 zatím daleko.
Takže věříte, že Evropská komise bude postupně z tvrdých podmínek couvat?
Opakuji, pro mě je nyní klíčové vyřešit věci aktuálnější, související s dopadem konfliktu na Ukrajině. Situace je taková, že Evropská komise už v tomto ohledu opatrně otevírá i otázku uhlí, což bylo před měsícem nemyslitelné.
Evropská komise nakonec u taxonomie zmírnila pravidla i pro plyn. Pokud by takto pravidla zůstala, umožní nám to transformovat energetiku?
V tuto chvíli se kvůli válce na Ukrajině přehodnocují jednotlivé scénáře a je maximální snaha snížit závislost na ruském plynu a najít alternativní zdroje plynu. Od toho se bude energetická strategie Evropy odvíjet. Ústupky samozřejmě vítáme, o to víc, když víme, že to nebylo vůbec jisté a jednoduché. Je to ale křehký politický kompromis. Pro nás je klíčové, že Evropská komise ustoupila od přechodných cílů pro nástup bezemisních plynů, jako je vodík a biometan. Podle původního plánu měla být v roce 2026 v plynovodech už třetina plynu buď vodík, nebo biometan, což je zcela nereálné. I sama Evropská komise v některých svých studiích hovoří o tom, že by ho v celé Evropě mělo být v roce 2030 jen okolo 17 procent.
Mělo by Česko i kvůli snaze o vyšší soběstačnost iniciovat kroky k rychlejšímu přechodu k bezemisním plynům?
Musíme počítat s finanční i technickou náročností, což byl také důvod, proč jsme usilovali o zrušení přechodných cílů. Myšlenka je to pěkná, ale vyšší nasazení bezemisního plynu zatím skutečně možné není. Navíc už tušíme, že vodík větší nezávislost na třetích zemích zřejmě nepřinese. Po desítkách let závislosti na fosilních palivech bychom se díky stamiliardovým investicím dostali do stavu, kdy budeme závislí na dovozu vodíku. To podle mě nedává moc smysl, a to nejen z pohledu efektivity, ale ani z pohledu ekologie. Obecně věřím spíš v to, že budoucí energetika má být mnohem lokálnější. Bohužel, pokud se nic zásadního nezmění, budeme muset vodík dovážet nejen my, ale i celá Evropa.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
