* E15: Občas se k nám do Evropy dostanou zprávy, že pěstování biopaliv v Africe způsobuje likvidaci tamního zemědělství, nebo přímo ničí životy vesničanů. Jak vážné to je?
Liší se to podle konkrétních zemí. Jsou státy, které tento problém zasáhl opravdu silně. Zahraniční společnosti zabírají půdu jak kvůli biopalivům, tak potravinám, jež ovšem pěstují na export. V Keni jsme zaznamenali dva nebo tři případy takového zabírání půdy, v Tanzanii je jich více, i když není jasné, kolik mezinárodních firem tam své projekty skutečně dokončí. Některé z nich zjišťují, že nedosáhnou toho, co chtěly, a že náklady jsou příliš vysoké.
* E15: Problém tedy není v samotném pěstování biopaliv, ale v tom, že to západní firmy dělají jen kvůli exportu do Evropy?
To je skutečně hlavní téma. Africká energetika je na nízké úrovni, ale rozvoj lokální produkce se nedaří. Investoři z rozvinutých zemí přicházejí, aby zabírali půdu pro produkci biopaliv pro vlastní trhy. To samozřejmě zhoršuje situaci v africkém zemědělství, prohlubuje potravinovou krizi.
* E15: Kdo je za to zodpovědný? Ti investoři? Nebo zkorumpované vlády afrických zemí?
Myslím, že jak vlády, tak investoři. Je na obou stranách, aby dosáhly rozumné dohody. Nemůžete se jenom vrhat po příležitostech, musíte se zabývat také tím, jaké budou důsledky podobných investic. To není čistě ekonomická záležitost. Záleží na tom, zda konkrétní společnost vytlačuje lidi z míst, kde žijí, nebo jim naopak nabízí práci, zda jim bere vodní zdroje, zda ponechává prostor k životu zvířatům.
* E15: Zájmem zahraničních investorů ale sotva bude něco jiného než vydělat peníze…
Máte pravdu. Ale jak udržitelné jsou pak do budoucna jejich investice? To je ta hlavní otázka.
* E15: Do jaké míry se biopaliva podílejí na potravinové krizi v Africe?
Potravinová krize skutečně souvisí s pěstováním biopaliv, ale také s klimatickými záležitostmi. Afriku v poslední době postihla sucha i povodně. Také roste počet obyvatel, snižuje se množství půdy využitelné pro zemědělství a mnohé mají na svědomí špatné zemědělské metody, kvůli nimž se snižuje produkce. Biopaliva jsou jednou z příčin.
* E15: Jak na investice západních firem do pěstování biopaliv reaguje veřejné mínění?
Afrika má už delší dobu vůči západním zemím určité předsudky. Podobné investice samozřejmě mohou mínění lidí dále ovlivňovat. Bude to vytvářet velmi špatný obraz západních zemí v očích Afričanů. Lidé jsou znepokojeni tím, co se může stát příště.
* E15: V africké ekonomice jsou teď hodně aktivní Číňané. Jak je Afričané vnímají ve srovnání se západním světem?
V jakémkoli partnerství, ať už jde o manželství nebo jiný vztah, si po určitém čase říkáte, jestli by se nemělo přerušit nebo alespoň nějak oživit. Vztahy Afriky se západním světem, Evropou a Amerikou, už nějakou dobu trvají a určitě měly své vzestupné i sestupné okamžiky. Čína přichází jako nový přítel, s nímž lidé nemají velké zkušenosti. Takže to nemůžete srovnávat.
* E15: Image Číňanů je teď lepší než Západu?
Myslím, že ano. Tohle partnerství nezatěžují žádné historické záležitosti. To ale neznamená, že bychom měli novému příteli bezmezně důvěřovat. Neexistuje partnerství, které by nemělo vzestupné a sestupné momenty.
* E15: Hraje roli to, že Čína v Africe nepěstuje biopaliva?
To, co tlačí Evropu k biopalivům, je politika. Jednotlivé státy musejí splnit své evropské povinnosti. Číňané potřebují půdu zase pro potraviny. Zvláště v Tanzanii a v Keni zabírají velké plochy půdy pro vlastní spotřebu. Lidé to nevnímají tak špatně, protože pěstování potravin berou jako pozitivní věc. Ale podle mne jsou oba případy stejné, Afričané z toho nebudou mít žádnou výhodu. Na druhé straně Číňané tradičně využívají lidskou práci, takže předpokládám, že ji budou vyžívat také v Africe, což je pro lidi dobře. Podobná partnerství ovšem tradičně nejsou vyvážená a my jako Afričané v obchodních vztazích ztrácíme.
* E15: Jsou pro vás tedy biopaliva především hrozbou? Nebo i příležitostí?
Je to samozřejmě příležiže tost. Více než osmdesát procent Afričanů je stále závislých na tradičním využívání biomasy, tedy hlavně na pálení dřeva. To má samozřejmě spoustu nepříznivých dopadů na životní prostředí. Biopaliva jsou také příležitostí, jak zlepšit čistotu ovzduší na lokální úrovni. Problém skutečně nastává ve chvíli, kdy ta biopaliva nepěstujete pro vlastní spotřebu, ale pro potřeby někoho jiného.
* E15: Kritici biopaliv říkají, že ve skutečnosti mohou mít na svědomí zvýšení emisí skleníkových plynů, třeba při úpravě půdy. Mluví se o tom, biopaliva mohou způsobit erozi půdy, odčerpávat potřebné zdroje vody. Má vůbec smysl biopaliva podporovat?
Tohle by se nemělo takto generalizovat. Na světě jsou poměrně rozsáhlé oblasti, které je možné pro pěstování biopaliv využít. Samozřejmě že když zlikvidujete les, divočinu nebo jakoukoli oblast velké biodiverzity, bude to mít pravděpodobně negativní dopad z hlediska emisí skleníkových plynů. Podle mého názoru je nutné biopaliva pěstovat na dosud neúrodné půdě a pak můžeme dosáhnout pozitivního efektu i z hlediska emisí oxidu uhličitého. Ale to závisí na mnoha dalších faktorech – třeba na tom, jestli při kultivaci půdy používáte velké stroje nebo využíváte lidskou práci a zda pak při pěstování biopaliv dáváte přednost chemickým nebo organickým hnojivům.
* E15: Případná doprava biopaliv na velkou vzdálenost emise zase zvyšuje…
Doprava je ale jenom menší část. Musíte se dívat na celý životní cyklus produktu. Důležité je, zda přináší úsporu oxidu uhličitého samotná produkce ve srovnání s předchozím využitím půdy. Také to musíte porovnávat se všemi dalšími možnými scénáři využití půdy. A když bereme v potaz přepravu, nejde jen o samotná biopaliva, ale také třeba o přepravu hnojiv.
* E15: Zaznívá také názor, že na produkci určitého množství biopaliv někdy spotřebujete více ropy, než tato paliva nahrazují. Vidíte v tom také nebezpečí?
Ano, to je další kritická věc, kterou je třeba posuzovat. Je nutné zkoumat celkovou energetickou bilanci. Ať už biopaliva pěstujete na dosud úrodné nebo neúrodné půdě, může se vám stát, že spotřebujete neúměrně hodně energie, než získáte konečný produkt. A opravdu získáte méně biopaliva, než fakticky spotřebujete energie. Energetickou náročnost je nutné přesně vyčíslit a platí to ostatně i v případě, že nejde o biopaliva, ale o zemědělskou produkci.
* E15: Zatím mluvíme o první generaci biopaliv, jejíž výsledky nejsou tak excelentní, jak mnozí lidé očekávali. Druhá generace už prý bude mít lepší výsledky. Souhlasíte s tím?
Možná ano, možná ne. U první generace jsme viděli spoustu regionálních rozdílů. V západním světě jsou biopaliva často vedlejším produktem úrody potravinářských komodit. V Africe to neplatí. Druhou generací biopaliv mají být rostliny bohaté na lignin nebo celulózu. Ale to zase může mít vedlejší důsledky. Otázkou například je, jak bychom tím zasáhli dnešní lesní plochy. V každé etapě rozvoje biopaliv je nutné mít představu o strategii, jak každý jednotlivý druh biopaliva rozvíjet udržitelným způsobem. Kdykoli nahrazujete původní rostliny jinými, čelíte riziku, že to může znamenat ztrátu biodiverzity.
* E15: Kombinace tradičních plodin, pěstovaných jako potraviny, se sekundárním využitím jako biopaliva tedy pořád dává smysl?
Určitě, to je pořád velmi důležité.
* E15: Studoval jste v Německu, které patří k zemím s největším nadšením pro obnovitelné zdroje na světě. Co si o tom entuziasmu myslíte?
Obnovitelné zdroje čeká ještě náročná cesta. Jsem tím entuziasmem ovlivněný, také mám obnovitelnou energii v krvi. Je třeba ji podporovat. Ale nemůžete vše změnit přes noc, bez přemýšlení o možných důsledcích. Obnovitelné zdroje ovšem nevidím jako vrchol, mohou se objevit ještě lepší možnosti.
* E15: Co to může být?
Těžko říct, třeba nanotechnologie. Objevuje se spousta různých myšlenek. Jen je převést z laboratoří do praxe…
Francis Namu Njoka (36)
Působí jako vedoucí vědecký pracovník v Institutu pro energetiku a environmentální technologie na Zemědělské a technické univerzitě v keňském Nairobi. Vystudoval obor obnovitelných zdrojů na univerzitě v německém Oldenburgu. Věnuje se výzkumu využití biopaliv, biomasy, bioplynu a také jiných alternativních energetických zdrojů. Zároveň se zabývá energetickou situací v afrických zemích.
