Günter Verheugen: Odchod Britů z unie je možná jen začátek
Byl jedním z těch, kteří pomohli vstupu Česka do Evropské unie. Jako komisař pro rozšíření na přelomu tisíciletí donutil vládu Miloše Zemana k intenzivnější přípravě na vstup a zároveň tlačil na původní patnáctku zdráhající se přijmout nové země. I po dvanácti letech ale s nimi podle něj staří členové jednají arogantně a ignorantsky. „Když se noví členové odváží mít jiný názor, často se jim řekne, že by měli být vděční a zticha,“ tvrdí Günter Verheugen, známý odpůrce nadměrné byrokracie a regulace v EU.
Letos to bude 13 let, kdy se Česká republika stala členem EU. Jakou v ní má podle vás roli?
Češi do velké míry splnili očekávání, která se do nich vkládala. Vaše reputace je vysoká, ekonomický úspěch je zjevný, politika je stabilní. Česká republika se považuje za příklad úspěchu. Mohli bychom čekat, že celá Evropská unie ocení úspěchy v bývalých komunistických zemích, to se ale nestalo.
Pokud v uvozovkách nové členské země něco chtějí nebo obhajují, reakce některých starých členských zemí, zejména Německa a Francie, je arogantní a ignorantská. Když se noví členové odváží mít jiný názor, často se jim řekne, že by měli být vděční a zticha. To jde proti duchu evropské integrace. Členské země se nedělí na první a druhou kategorii. Jsou si rovné a musí se to respektovat.
Kvůli reakci na migrační krizi se objevovaly hlasy, podle kterých bylo východní rozšíření chybou. Že země nebyly připravené.
Není to moc silný argument, uprchlická krize nezačala minulý rok. První fotky z italské Lampedusy jsou více než deset let staré. Nikdo z těch zemí, které vás kritizují, nehnul brvou, když Řecko a Itálie volaly po evropské pomoci. Němci neposlouchali. Evropský problém to pro ně začal být ve chvíli, když lidé dorazili do Německa. Němci nemohou vinit nové členské země za své vlastní chyby.
V této souvislosti na Západě vyvolávají kritiku výroky prezidenta Miloše Zemana týkající se právě migrační krize a uprchlíků. Dlouho jste s ním pracoval. Jak to berete?
Miloš Zeman vždy byl a zůstane mým přítelem.
V jakém stavu je v současné době Evropská unie?
Jsme v krizi, to je zjevné. Ekonomické, finanční, migrační. A Evropská unie je v krizi vlastního smyslu. Lidé ztrácejí důvěru ve prospěch evropské integrace, protože se nedodržely sliby o míru, bezpečnosti a prosperitě. V evropských zemích se rozmáhají lži a populismus a nevíme, kdy to skončí. Nikdo by si dříve nemohl představit, že v Bundestagu bude extrémně pravicová strana s dvojciferným volebním výsledkem.
Nevíme, co si počít s našimi sousedy. Němci, Francouzi a Nizozemci nikdy nechtěli integrovat Ukrajinu do Evropské unie. Bylo by to úplně naivní a nikdy to neuděláme. Ztrácíme Turecko. Co byste dělali na místě jejich premiéra, kdyby vám vaši partneři z Evropské unie řekli: „Dobře, budeme jednat, ale nakonec tu stejně nebudete, protože nepatříte do Evropy.“ Jsme zodpovědní za stav demokracie v Turecku. Zbytečně jsme ztratili kontakt s lidmi ve vládnoucí straně. To je největší chyba, kterou jsme udělali v zahraniční politice za posledních deset let.
Bylo chybou i britské hlasování o opuštění unie?
Představitelé EU měli více naslouchat britským argumentům před hlasováním, ale naši britští přátelé žijí ve světě iluzí a snů. Věří, že s nimi budeme jednat velkoryse. Tak to ale nebude, žádný vstřícnější přístup nebude. Klíčovým odvětvím britské ekonomiky je finanční sektor. A pro něj je přístup k jednotnému trhu životní nutností. K tomu je potřeba přijímat pravidla, která se dohodnou v Bruselu, a Britové na ně už nebudou mít žádný vliv. Brexit oslabí obě strany. Při hodnocení politické situace v některých zemích nemohu vyloučit, že odchod Velké Británie je jen začátkem.
Mluvíte o krizi. Kdo z ní může Evropskou unii vyvést?
Nevidím lidi v evropských institucích ani v jednotlivých státech s vizí, silou a energií bránit myšlenku evropské integrace, kteří by jí dali budoucnost v 21. století. Krize neskončí, pokud se do čela nepostaví Německo a Francie a nezačnou jednat.
Ekonomický tlak z Asie na Evropu přitom bude stoupat. V tomto roce vydá Čína větší podíl ze svého národního důchodu na výzkum než Evropská unie. Migrační tlaky na Evropu budou sílit. Nevíme, jak světovou politiku změní prezident Donald Trump. Pokud chceme přežít ve světě zítřka, musíme stát při sobě. Tradiční evropský národní stát si s tím neporadí.
Nejsme na konci evropské integrace. Není nic protievropského na kritice současného systému rozhodování a efektivity Evropské unie, právě naopak. V unii máme sociální a ekonomické rozdíly. Nejen mezi severem a jihem, ale také mezi západem a východem, a to silnější, než jsme očekávali. Musím přiznat, že jsem nečekal tak pomalou konvergenci.
Byl to nenaplněný slib?
To je nedorozumění, úplné dohnání Západu se nikdy neslibovalo. Jen podpora pro dohánění. Nikdy jsem nevěřil, že v Evropské unii může dojít k plné konvergenci, podmínky jsou příliš rozdílné. Podívejte se na Německo, to dalo biliony na smazání rozdílu mezi západem a východem země. A pořád tam existuje velká propast.
Ale je pravdou, že jednotný trh a měnová unie jsou mnohem výhodnější pro silnější ekonomiky. Německo je vždycky vítězem, i když to Němci nechtějí slyšet. Věří, že nesou břímě za líné Řeky nebo Rumuny. Němečtí politici nemají odvahu svým voličům říci, jaká je realita. Německo z evropské integrace získává zdaleka nejvíce. Mělo by se snažit o větší rovnováhu.
Dá se to nějak změnit?
Problém je v tom, jak se rozhoduje o jednotném trhu. Pravidla jsou často komplikovaná a nákladná na splnění, což hraje do karet nejsilnějším hráčům. Chtěl bych proto v tomto ohledu více flexibility. Dát slabším ekonomikám více času na uplatňování pravidel a trochu více je uvolnit podle potřeb národních ekonomik.
Měly by se některé pravomoci vrátit členským státům?
Nemyslím si, že potřebujeme pravidla a byrokratickou zátěž pro malé a střední podniky, které nejsou součástí jednotného trhu. Řezník v Praze nesoutěží s řezníkem v Hamburku. Většina našich společností působí jen na lokálním trhu. Určování pravidel v takovém případě můžeme ponechat na národních úřadech. Právní experti v Bruselu si myslí, že se pravomoci vrátit nedají, ale nemají pravdu. Je chybou si myslet, že více sjednocování pravidel znamená více Evropy.
V Česku se často mluví o zbytečnosti přejmenovávání některých výrobků.
Ale evropská pravidla se musejí dodržovat pro výrobky, které vstoupí na evropský trh. Zajišťují kvalitu výrobku, bezpečnost a ochranu intelektuálních práv. A snižuje to administrativní náklady. Když to neurčujete na evropské úrovni, musejí firmy znát 28 různých pravidel.
Měl by se změnit způsob, jak Evropská unie nakládá s penězi?
Bylo by užitečné mít rozpočet EU jako makroekonomický nástroj, který dává pobídky. Nemusí se navyšovat, stačí změnit jeho pravidla, výdaje nejsou efektivní. Měli bychom financovat jenom projekty, které mají měřitelnou hodnotu pro evropskou konkurenceschopnost, jako je modernizace dopravních, energetických a datových sítí. V současné chvíli ale rozpočet EU z makroekonomického hlediska nedává smysl.
| Günter Verheugen (72) |
| Německý politik působil nejdříve v liberální straně FDP, odkud následně přestoupil do sociálnědemokratické SPD. Na konci devadesátých let se stal evropským komisařem pro rozšíření, v dalším pětiletém období byl odpovědný za podnikání a průmysl. V roce 2016 dostal od prezidenta Miloše Zemana nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva. V Česku vystoupil na konferenci Budoucí pozice ČR v Evropské unii a euro, kterou pořádala nadace Friedrich Ebert Stiftung. |
