Na nohy stavěl ocelárny Vítkovice, chemičku Setuza anebo krachující ČSA. Po pětadvaceti letech restrukturalizací firem a investování chce teď podniky dál rozvíjet a čeká na dobrou příležitost. „Už do poloviny roku 2019 v automotive každému takzvaně hořela voda. Pak přišla první redukce poptávky a na začátku letoška druhá. Ale bylo to dáno cykličností poptávky, ne covidem,“ říká Zdeněk Šmejkal, spolumajitel investiční skupiny M.L.Moran.
Je to skoro rok, co jste prodali výrobce umělého kamene Technistone, kterého jste předtím restrukturalizovali. Co se stalo s 1,7 miliardami, které jste za něj dostali?
Každý po svém, jak uznal za vhodné s ohledem na své osobní priority. Václav Novák (druhý z vlastníků společnosti M.L. Moran - pozn. aut.) něco rozinvestoval do cenných papírů, já si držím peníze v akciích a v pohotovosti tak, abych na ně mohl sáhnout v případě, že by se objevila nějaká příležitost.
Už je čekáte? Kolik chodí potenciálních příležitostí na nějaké problémové projekty, firmy, abyste je začali řešit?
Zatím toho chodí méně, což ale není překvapující. Firmy neumírají na špatné hospodářské výsledky, ale na nedostatek peněz. Doposud tady byla moratoria na splácení úvěrů, takže firmy začnou problémy povětšinou řešit, až jim bude docházet hotovost. Předpokládám, že aktuální to začne být ke konci prvního kvartálu příštího roku. Banky jsou zatím relativně ochotné věci řešit.
Dá se předpokládat, že první na řadě mohou být firmy z automobilového průmyslu, HORECA. Jsou pro vás tyhle sektory vůbec ještě zajímavé?
Z hlediska oborů jsme byli vždy flexibilní, neměli jsme vyhraněné investiční zaměření. Nejvíc postižena bude asi HORECA. Je to ale specifický byznys, který nás ale investičně nezajímá. Do hotelů tedy nepůjdeme, i když v nemovitostech se angažujeme. Tam se koncentrujeme zejména na kancelářské a průmyslové nemovitosti. V automotive jsme kvůli Průmyslu 4.0, který mě osobně velmi zajímá a dá se v tom oboru dobře aplikovat. Příležitosti si dnes ale mnohem více vybírám.
Podle čeho?
Máme na stole nabídky několika firem, kam bychom mohli majetkově vystoupit. Zatímco dřív bych šel téměř za každou stopou, dneska už to nedělám. Mým cílem není podnikat výlučně pro ekonomický profit jako takový, firma musí být atraktivní i něčím jiným. Samozřejmě to musí dávat ekonomický smysl, bez toho nemá smysl podnikat. Byznys se prostě měří ekonomickou úspěšností. Ale musí mě oslovit i tím, že splňuje několik dalších kritérií. V prvé řadě musí mít produkt. Už nepůjdu do firmy, která dělá komoditu, ani do čistě výrobní firmy. Jen do takové, která má něco, co může sama vyvíjet a co může zákazníkovi napřímo prodávat. A druhá věc: ten produkt musí mít šanci uplatnit se mezinárodně, nejlépe globálně, nesmí to být lokální záležitost.
Takže to nemáte jako kolega Novák, který chce udělat velkou ránu?
Není pro mě zásadní, zda je firma větší či menší. Nemáme cizí peníze, žádní investoři nad námi nemačkají stopky, takže jestli návratnost kapitálu bude rychlejší či pomalejší mi sice není úplně jedno, ale element kvality firmy je o to důležitější. Takže když teď půjdu do restrukturalizace, tak za účelem dalšího rozvoje podniku. Ale jinak velkou ránu, pokud přijde, s panem Novákem doufám uděláme společně.
Už před lety jste mi říkal, že už nechcete být jen restrukturalizační manažer, ale také investor a spolumajitel, a teď mi z toho vychází už jen pan továrník.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
