* E15: S výjimkou USA a paradoxně Řecka v posledních letech klesají rozpočty členů aliance, dokonce i hlavních evropských tahounů - Velké Británie a Francie. Zatímco v roce 2003 se aliance podílela na celosvětových obranných výdajích téměř 70 procenty, předloni to bylo o devět procentních bodů méně. Šetřit navíc začínají i Američané, hlavní pilíř vojenského bloku, Pentagon jen letos přijde o 46 miliard dolarů. Co to přináší?
Riziko oslabení aliance. V nové strategické koncepci v roce 2010 jsme si stanovili určité cíle – tedy to, co by NATO mělo umět zajistit v obraně a bezpečnosti svých členů a v operacích mimo jejich území a jakými nástroji by pro tyto úkoly mělo disponovat. Právě probíhající závěrečné vyhodnocení čtyřletého plánovacího cyklu nejspíš přinese studenou sprchu. Místo toho, abychom se za ty necelé tři roky od summitu v Lisabonu, kde jsme strategii přijali, k jejímu naplnění přiblížili, spíše se od ní vzdalujeme. Jinak řečeno: nůžky mezi ambicemi – tedy tím, co chceme umět, a reálnými schopnostmi nebo nástroji k naplnění těchto ambicí se rozevírají. Navíc tím, že dnes škrtáme a odkládáme některé investice do zbraňových a podpůrných systémů, si zaděláváme na mnohem větší problém do budoucna, protože v průběhu času deficit schopností poroste. Pokud se tento trend nezvrátí, můžeme se za pár let ocitnout v situaci, že v alianci sice bude existovat politická vůle v nějaké krizi zasáhnout, ale nebudeme k tomu mít dostatek adekvátních nástrojů. To, co jsem řekl, platí jak pro NATO, tak třeba pro Českou republiku.
* E15: Podílel jste se na reformě organizační struktury aliance. Už se tyto změny usadily? A jaké přinesly úspory?
Výsledky jsou prozatím smíšené. Asi nejradikálnější byla reforma velitelských struktur. Počet osob se snížil ze třinácti na osm tisíc, zrušili jsme řadu velitelství, odstranili různé duplicity. Jako každá reorganizace i tato s sebou přechodně nese dodatečné transformační náklady, takže zatím je těžké úspory vyčíslit. Problém je také v tom, že vzhledem ke škrtům v národních rozpočtech spojenci vysílají do těchto struktur méně vojáků. Pak musí být část nenaplněných míst, která jsou klíčová pro fungování celého systému, doplňována experty – kontraktory. Jejich platy jdou ze společného rozpočtu, což je pro NATO nákladnější než národní příspěvek. Ale dlouhodobě úspory přijdou. Reforma samotné bruselské centrály se nedaří – jde tam hodně o zájmy členských států obsazovat vyšší místa. Ne všichni jsou ochotni upřednostnit lepší efektivitu úřadu, kterou bychom dosáhli jeho zeštíhlením, tedy zrušením některých postů. I když určitá „odtučňovací kúra probíhá, je vynucena především faktem, že už šestým rokem platí pravidlo nulového nominálního růstu rozpočtu centrály, což samozřejmě znamená reálný pokles. Zkrátka to celé jde jen velmi ztuha a nesystémově.
V Sýrii může být prostor pro české chemiky
* E15: Je reálné, že po případném souhlasu Rady bezpečnosti OSN by spojenci zasáhli v Sýrii? Byl by tam prostor i pro českou armádu, pokud by se potvrdilo použití chemických a biologických zbraní?
V NATO jsme si stanovili tři podmínky pro to, abychom se vůbec začali o něčem takovém bavit: zjevná nutnost zásahu právě aliance, pevný právní základ – například rezoluce OSN – a podpora v regionu. Jsou to takzvané libyjské podmínky, které byly splněny před operací v této severoafrické zemi. Pak podle situace, a bude-li konsenzus všech členů, lze zvažovat různé formy zapojení našich schopností, včetně těch protichemických, což je oblast české specializace.
* E15: Už o tom jednali ministři zahraničí NATO?
Koncem minulého měsíce toto stanovisko potvrdili na svém jednání v Bruselu. Na druhé straně může nastat situace, třeba v reakci na použití chemických zbraní některou ze stran konfliktu nebo zvýšení rizika jejich úniku do rukou teroristů, že se skupina několika států, a to včetně části spojenců, rozhodne zasáhnout.
Společné nebe Visegrádu je stále ve hře
* E15: V rámci úspor se hovoří o takzvaném sdílení schopností. Rýsují se nějaké projekty například v otázce ochrany společného vzdušného prostoru?
Tady má naše země dvě výrazné iniciativy, jedna se týká vrtulníkového výcviku. Tento projekt se zdárně rozjíždí, při posledním zasedání ministrů obrany jsme spolu s USA, Slovenskem a Chorvatskem podepsali rámcový dokument, který definuje základní parametry spolupráce. Projekt je už takříkajíc na rozjezdové dráze. Časem se může rozšířit o výcvik stíhacích pilotů s využitím českých podzvukových L-159.
Reforma bruselské centrály se nedaří – jde o zájmy členských států obsazovat vyšší místa. Ne všichni jsou ochotni upřednostnit lepší efektivitu úřadu, které bychom dosáhli zrušením některých postů
* E15: Co užší spolupráce v rámci V4, která je navzdory četným politickým proklamacím stále v rovině úvah? Budou k ní středoevropští členové NATO kvůli klesajícím rozpočtům donuceni?
Osobně jsem přesvědčen, že společná – nebo alespoň velmi úzce koordinovaná – protivzdušná obrana například se Slovenskem, případně se zapojením Maďarska či Polska by přinesla značné úspory. Překážek je ale řada: máme různé zbraňové systémy s různými délkami životního cyklu, takže je velmi těžké spolupráci synchronizovat. A pak tu hrají roli ohledy na státní suverenitu a autonomii rozhodování v takto citlivé části národní obrany. Doufám ale, že v dlouhodobém výhledu se nějaké formy společné ochrany vzdušného prostoru dočkáme, včetně koordinace v nákupech techniky a sdílení provozních kapacit.
Zeštíhlení ministerstva poněkud zamrzlo
* E15: Jak jste spokojen s plněním cílů z Bílé knihy o obraně, na níž jste se podílel? Co letos český rezort obrany čeká?
Spousta věcí se děje, jen nejsou příliš vidět. Po mnoha letech má ministerstvo střednědobý plán a reformovaný systém plánování, což vytváří předpoklad pro lepší finanční řízení a racionálnější nákupy. Na základě nové obranné strategie a v souladu s Bílou knihou probíhá zeštíhlení struktury velení a řízení včetně generálního štábu, která by měla být finančně a personálně úspornější a přitom výkonnější. Zavádí se nový transparentní akviziční systém a rozbíhá se Národní úřad pro vyzbrojování. Připraven je nový kariérní řád a s ním související platový řád, chystají se další změny vojenských zákonů. A konečně se snad nyní, když už je jmenovaný šéf rezortu, pohne reforma samotného civilního úřadu ministerstva, která po dobu bezvládí na obraně poněkud zamrzla. Spokojen budu v okamžiku, až budou jasně patrné výsledky a dopady těchto kroků. To je ale otázka několika let, kdy – jak doufám – vynikne celkový, a věřím že synergický, efekt všech jednotlivých změn.
* E15: Vedle prosazení novel zákonů bude hlavním úkolem ministra obrany Vlastimila Picka jednání o pokračování pronájmu stíhaček Gripen. Jste nakloněn krátkodobému, anebo dlouhodobému řešení?
Dlouhodobé řešení je z mnoha důvodů výhodnější. Kromě snížení nákladů jejich rozložením do více let umožňuje na letounech dlouhodobé plánování různých modernizačních upgradů. Vytváří rovněž podmínky pro stabilitu personálu a návratnost investic do výcviku pilotů a techniků, které by byly při krátkodobějších variantách částečně ztraceny. A v neposlední řadě zaručuje zachování kvality přístupu k zákazníkovi, na jakou jsme byli od švédské strany až dosud zvyklí.
České firmy s NATO nekomunikují
* E15: České zbrojovky kritizují alianční agenturu pro zásobování NSPA, která je podle nich neoprávněně vyřazuje z tendrů. Už jste s agenturou jednal a žádal ji o vysvětlení?
Oficiálně je mi známa pouze stížnost státního podniku VOP CZ, který neuspěl v zakázce na likvidaci přebytečné munice. Jeho námitku jsem si nechal posoudit a musím bohužel konstatovat, že skutečně nedodal úplnou technickou dokumentaci požadovanou agenturou. To znamená, že neúspěch VOP byl oprávněný. Mezitím se zástupci podniku ještě sešli s pracovníky agentury a nedostatky sami uznali. Cena prostě není a ani nemůže být v takto technicky složitých a z bezpečnostního hlediska citlivých zakázkách hlavním kritériem.
* E15: Stěžovala si i STV Group.
Hlavním kritikem a stěžovatelem je Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, která opakovaně uvádí zkreslené či přímo nepravdivé informace.
E15: Jenže VOP a STV soutěžily s velmi konkurenceschopnými nabídkami a byly kvůli údajným formálním nedostatkům vyřazeny. Porazily je cizí společnosti, které v prvním tendru předložily trojnásobně a ve druhém dokonce osminásobně vyšší cenu. Připadá mi pochopitelné, že si prostřednictvím asociace jako své zájmové organizace stěžovaly.
Nechal jsem si poslat podklady pro jednání s generálním manažerem NSPA Mikem Lydenem o další údajné diskriminaci. Tentokrát to byl neúspěch STV a také se týkal zakázky na likvidaci munice. A opět jsem narazil na stejný problém – dokumentace byla shledána technicky nedostatečnou dokonce v šesti požadovaných parametrech. Přitom k této věci proběhly konzultace s agenturou, návštěvy ve firmě, výměna korespondence. Problém je zřejmě v komunikaci a schopnosti pečlivě připravit kvalitní podklady pro tendry. Doufám, že ty dva případy budou poučením. Mimochodem očekáváme, že poptávka po likvidaci munice brzy vzroste, hlavně v souvislosti s návratem jednotek z Afghánistánu.
* E15: Kolik obchodních případů NSPA každý rok uzavře? Máte nějaká čísla vypovídající o tom, jak jsou české firmy úspěšné?
Agentura má téměř padesátiletou tradici a v současnosti uzavírá ročně přes 20 tisíc zakázek, jejichž hodnota přesahuje dvě miliardy eur. Samozřejmě existuje několik českých společností, které se s ní naučily pracovat a jejím prostřednictvím získávají zakázky. Bohužel většina z přibližně 190 našich firem, které se registrovaly v databázi agentury, své kontaktní údaje neobnovuje. A téměř 80 procent výzev, aby se přihlásily do tendrů, zůstává bez jakékoli reakce. A když se to dvakrát zopakuje, agentura přestává takové pasivní firmy oslovovat.
* E15: Ještě zpět ke komunikaci. Jak by se podle vás vedle kontaktů v rámci NATO Industrial Advisory Group ještě dala zlepšit?
Všichni uchazeči o zakázky mají možnost účastnit se konferencí, které pro ně NSPA po vypsání zakázky organizuje, kde je možné upřesnit veškeré nejasnosti. Lze také poslat dotazy písemně a agentura je pak i s odpověďmi zveřejňuje na svém webu. Ale tohle vše, co říkám, a mnohé další věci – jako například podpora české účasti na informačních seminářích typu „How to do business with NSPA“, které proběhly při příležitosti veletrhu IDET či výstavy Future Soldier, byly naším průmyslem a jeho asociací ignorovány. Ideální by bylo, kdyby se přinejmenším stejný objem prostředků, které ministerstvo obrany vynaloží na nákupy přes agenturu, vracel domů v zakázkách pro české firmy. V současnosti je to ani ne polovina. Jsem samozřejmě připraven pro to udělat maximum. Rád v Bruselu přijmu naše podnikatele a v rámci svých možností a kontaktů jim budu pomáhat otevírat přístup do NATO. A čím dříve budu vědět o tom, že se zajímají o konkrétní zakázky, tím lépe. Když se to dozvím až poté, co neuspějí, je pozdě. Takto přímo a s konkrétním projektem se ale na mne zatím nikdo neobrátil.
Jiří Šedivý (49)
Před rokem 1989 působil v různých dělnických profesích. V letech 1990 až 1994 studoval anglistiku a politologii na FF UK, zároveň absolvoval magisterské studium v oboru válečných studií na King’s College v Londýně. V roce 1999 obhájil na FF UK doktorát. V letech 1998 až 2004 byl ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů. Před jmenováním ministrem obrany v první vládě Mirka Topolánka byl profesorem Evropského centra pro bezpečnostní studia George C. Marshalla v Německu. V letech 2007 až 2010 byl náměstkem generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování, pak se stal prvním náměstkem pro zahraničí českého šéfa rezortu obrany. Jeho otec je bývalý ministr zahraničí Jaroslav Šedivý.
