Jiří Žežulka: Tisíc nových lidí a výběr daní by se výrazně zlepšil

V úřadě jste čerstvě, necelé čtyři měsíce. Co se změnilo a co se vám už povedlo?

Finanční správa byla dlouhodobě dobře nastavená, nefungovala špatně. Mým cílem je jen zefektivnit některé procesy, především daňovou kontrolu, vymáhání a redukci zbytných agend, které tu dnes na finančních úřadech jsou. Změny, jež začaly mým nástupem, souvisí s organizací. Pokusil jsem se zeštíhlit Generální finanční ředitelství. To znamená, že od 1. září budeme trošičku levnější organizace.

O kolik?

Nákladově to nebude velké číslo. Půjde o úsporu v řádu milionů korun ročně. Jde o to, aby to fungovalo efektivněji, protože někdy mám pocit, že úředničina je tady až moc velká.

Jste zástupcem generálního ředitele. Funkce generálního ředitele přitom není obsazená, co to znamená?

Pan ministr potřeboval obsadit tuto funkci co nejrychleji. Zvolil jediné řešení, které ze zákona má, a posadil mě sem jako zástupce. Ministr je zkušený manažer a teď svěřil organizaci, která má rozpočet 7,5 miliardy a 15,5 tisíce zaměstnanců, 32letému člověku, jehož styl a kvalitu práce neznal. Já to beru jako zkušební dobu, o které nevím, kdy bude její konec.

Nemáte tedy představu, kdy bude o novém šéfovi jasněji?

Vůbec. Může se klidně stát, že se za hodinu otevřou dveře a přijde sem človíček v obleku se jmenovacím dekretem od ministra a já tady končím.

Pan ministr nemá vizi?

Určitě ano, ale mně ji neřekl. Fakt to nevím. Dokud si bude přát, abych tu byl, tak tu budu. Až přijde s tím, že má někoho lepšího, pak je to otázka jednoho papíru a já kariéru tady ukončím.

K čemu se chystáte v nejbližší době?

Teď jsme s kolegy diskutovali o tom, jak pomoci Praze. Pár věcí máme také rozjetých v daňové Kobře. V závěrečné fázi zpracování jsou v současnosti tak čtyři případy. Další výsledek ukážeme v řádu týdnů maximálně dvou měsíců.

O kolik peněz se hraje?

Celkově jde o částku v řádu jednotek miliard korun.

Připravujete aktivity, které jsou z pohledu poplatníků kontroverzní nebo přinášejí dodatečné náklady. Hodně se mluví třeba o kriminalizaci přípravy daňového úniku.

Nikdo nechce, a ani nebylo úmyslem, aby se stíhalo jednání, kdy se někdo jde poradit s daňovým poradcem, jak to má udělat, aby platil nižší daně. Nám jde o opravdové přípravy trestných činů, kde se od prvopočátku plánuje s tím, že daň nebude odvedena.

Ale to se těžko dokazuje.

Dokážu si představit, že u škod nad pět milionů korun a jednání organizované skupiny bude příprava krácení daně trestná. Tímto způsobem se může zefektivnit potírání daňových úniků ať v rovině trestné nebo rovině správní. Nemáme zájem na tom, aby trestnost přípravy byla plošná, a věříme, že správným nastavením parametrů jsme schopni zabránit excesivním případům.

Kolik firem se zvýšeným rizikem daňového úniku v Česku monitorujete?

V našem hledáčku je plus minus 20 tisíc firem. Rádi bychom šetření rozšířili prakticky na všechny plátce DPH, abychom skutečně monitorovali každého.

Ano, máme kolem 550 tisíc plátců DPH. Ale zase jde o to mít informace na správném místě, ve správný čas a mít nějaké analytické nástroje, které nám s tím pomohou.

Kolik budete investovat? Asi to bude chtít IT zázemí a lidi.

Určitě. Můžeme říct, že rámcově se náklady na všechny tyto projekty budou dohromady pohybovat v řádu stamilionů korun ročně.

To už je rozhodnuté, připravené, odklepnuté?

Na jednání s ministrem, kde budeme probírat rozpočet, teprve půjdu.

Co v současnosti považujete za nejpalčivější problém správy daní?

Největší problém je, že jsme procházeli kontinuálně od roku 2009 změnami. Všichni jsme se soustředili na to, aby změny proběhly hladce, a možná proto jsme trošičku přestali hlídat výběr daní. Dnes jsme moderní fungující organizace s minimem nákladů.

Jak to myslíte, s minimem nákladů, s čím to srovnáváte?

Pan ministr přišel na ministerstvo s tím, že je potřeba centralizovat nákupy. To je věc, kterou děláme už od roku 2010. Kancelářský papír kupujeme za cenu, která se líbí i panu ministrovi. Úřad jsme centralizovali a nikdo nic nepoznal. Měli jsme 199 databází, sestěhovali jsme je do čtrnácti. Neviděl jste, že by nám někdy něco nefungovalo, že bychom byli ve zprávách jako registr vozidel. Je to velký kus práce, který lidi i řídící kapacity strašně vyšťavil a už jsme neměli tolik času na daně.

Takže konečně do práce...

Ne že bychom daně předtím nedělali, ale myslím, že jsme se jim mohli věnovat ještě trošičku víc. Daňový řád vytvořený Generálním finančním ředitelstvím, specializovaný finanční úřad, odvolací finanční ředitelství, to jsou všechno změny, které pracovníky hodně vysilují. Druhý problém, který vnímám, je, že lidé přestali být hrdí na to, že dělají pod značkou finanční správa. Souvisí to i s penězi, ale není to jen o nich.

Ale jak se dá dosáhnout hrdosti na práci u berňáku?

Máme spoustu úspěchů, kterými se můžeme pochlubit. Druhá věc je povědomí lidí o tom, že berňák jsou příživníci, kteří tam nic nedělají. A pak je to zase otázka toho platu. Průměrný plat na finančním úřadě není taková Amerika, jak si někteří myslí.

Mohl byste to konkretizovat?

Průměr je 25 tisíc hrubého. Nástupní plat pro absolventa vysoké školy je někde kolem 16 tisíc. To není paráda a je to tak i v Praze.

Jak tedy chcete získat kvalitní lidi? Pomocí peněz?

Je třeba přemýšlet, jak je motivovat. A ano, většinou je to penězi, souhlasím. I v aktuálním rozpočtu počítám s tím, že by tam byl drobný peníz na nějaké konkrétní cílové odměny. Je tam tuším 30 milionů, což na 15 tisíc lidí není úplně moc. Nepředstavuji si ale, že odměnu dostane každý. Pojďme v rámci republiky soutěžit. A prvek soutěžení v těch lidech je.

Musí však existovat systém, který k tomu vybízí. A ten tu zatím zřejmě není?

Ale počítám s ním od 1. ledna 2015. Bude důležité, abychom si řekli, co má každý finanční úřad udělat. Chtěl bych, aby krajští ředitelé věděli, co se od nich čeká. Jaký by měl být plus minus výběr, kolik by mělo být uděláno kontrol, jaký výnos by z nich měl být. Protože když nevíte, co se od vás čeká, tak nevíte, jestli když doměříte 16 miliard v rámci jednoho roku, máte své lidi pochválit nebo jich půlku vyhodit.

Co náklady, je ještě kde brát?

Upřímně si myslím, že tato organizace je už skoro podfinancovaná. Z hlediska provozu je ořezáno maximum možného. Můžeme se bavit, jestli najdeme nějaké úspory třeba v oblasti IT, ale myslím, že jsme na hranici udržitelnosti. Mimo to, že bychom prodali naše budovy v Praze a postavili nákladově úspornější na okraji hlavního města, se toho moc vymyslet nedá.

Jak se relativně nízké mzdy projevují ve fluktuaci zaměstnanců?

Za posledních pět let se jenom v Praze obměnilo 40 procent celkového stavu zaměstnanců.

Neohrožuje to kontinuitu úřadu?

Je to složitější, ale pereme se s tím. Je otázka, zda úspěšně, nebo neúspěšně. Nyní máme plán, jak posílit Prahu, jak využít kapacit, které máme mimo hlavní město.

Takže bude velké stěhování?

Podle odhadů, jež sestavili kolegové, půjde zhruba o stovku lidí. Když se podíváte na akci Úklid, tam jsme vytáhli šest mimopražských exekutorů a pověřili jsme je, aby prováděli daňovou exekuci ve spolupráci s Pražáky a během jednoho dne tady těch šest skupinek vybralo deset milionů. Tohle dělat pravidelně, tak státní prasátko na tom bude lépe a lépe.

Čím to je, že do Prahy přijedou úředníci z venkova a slaví úspěch?

Určitě to není tím, že by to uměli lépe. Asi mají trochu větší zkušenosti. Vymáhání tady v Praze je poddimenzované stejně jako daňová kontrola.

Dá se říci, že finanční správa je nyní v bodě, kdy má málo peněz, lidí, a na druhé straně vyšší ambice?

Pokud s panem ministrem dojednáme rozpočet, pak budeme mít peníze na zajištění provozu a splnění základních cílů. Ambice jsou ale vyšší.

To znamená, že na vyšší cíle peníze nejsou?

Momentálně třeba nemám v rozpočtu peníze na projekty jako elektronická evidence tržeb a kontrolní hlášení, protože se s tím nepočítalo. Současný rozpočet se plánoval v polovině roku 2013, kdy o těchto projektech nikdo nevěděl. Máme peníze na to, abychom do konce roku vydrželi bez nějakých vyšších ambicí. To znamená tak, jak to je. Ale pro rok 2015 to vypadá nadějněji. Když se ovšem s ministrem financí dohodneme.

Už ministr ví, kolik chcete?

Pan ministr si musí být vědom, že každý nový projekt je spojen s náklady. A musí uznat, že jsme trochu podhodnoceni z hlediska peněz i lidí. Jsem připraven požádat ministra o navýšení počtu míst zhruba o tisíc v horizontu do roku 2017. Přicházím s návrhem a říkám, co za to bude.

A co za to bude?

Zaplatí se to?

Tisíc lidí bude stát 300 milionů plus odvody, tedy zhruba 400 milionů, takže je to pořád tři nebo čtyři ku jedné.