Sám postavil dva rodinné domy a na cihly nedá dopustit. Generální ředitel největšího českého výrobce cihel Heluz Jan Smola bojuje po roce rekordních zisků s rokem odstávek. Rodinná firma musela stejně jako její konkurenti své cihelny kvůli nízkému odbytu odstavit. „Devadesát devět procent našich zákazníků financuje stavbu hypotékou. Jestliže hypotéky spadnou o šedesát procent, pak my máme o šedesát procent méně zákazníků,“ říká Smola v rozhovoru pro e15.
Cihlařině doba nepřeje. Podobně jako vaši konkurenti jste museli odstavit dva své závody. Budete propouštět?
Zastavování výroby je něco, co se v cihlařině běžně děje. Jednou za dva tři roky se musí závod odstavit, protože se údržba nedá dělat za provozu. Pece nemůžete jen tak vypnout. Ta situace je letos složitější v tom, že jsme naplánovali odstávku na jaro letošního roku, všechny závody stály v průměru asi pět měsíců. Mezitím se ale neprodalo dost zboží na to, abychom mohli přes zimu vyrábět, a tak jsme zastavili znovu. Pro nás to znamená, že pokud si chceme udržet zaměstnance a nechceme, aby byli doma na překážkách, tak musíme čerpat z rezerv a hledat pro ně práci. To je těžké už jenom tím, že fabriky se od jara samozřejmě nestačily nijak zdevastovat, aby potřebovaly velkou údržbu, která se při odstávkách běžně provádí. Naším cílem minimálně pro letošní zimu je nicméně udržet lidi v práci a vyplácet jim plné mzdy. Týká se to asi dvou set zaměstnanců.
Co vlastně vypnutí pecí obnáší?
Pec je tunelová, z jedné strany tam vjíždí nevypálené vozy a z druhé strany vyjíždí zase ven. V peci je zhruba 900 stupňů, takže v okamžiku, kdy to chceme odstavit, je potřeba pec postupně a pomalu zchladit. Nesmí tam dojít k teplotnímu šoku. Při spouštění to zase musíme postupně natápět. Naštěstí to není jako třeba ve sklářství, kde když tu pec vypnete, tak ji musíte postavit znovu. Odstávka ale není zadarmo, kromě ztráty ve výrobě jsou tam vysoké náklady na energie, právě při chlazení a opětovném vytápění pecí.
V loňském roce jste měli rekordní zisky, přes 660 milionů korun. P;omáhá vám to překlenout současné období?
Je dobré si uvědomit, že v provozech, kde se musí jednou za několik let výroba odstavit, se s tím dopředu počítá a daný rok se financuje ze zisků z let minulých. My teď z oněch rezerv čerpáme. Loňský rok byl ale výjimečný i kvůli enormní poptávce, kdy byly vykoupeny v podstatě všechny naše zásoby na skladě. V určitém okamžiku jsme zásoby, které jsme vyráběli několik let, dostali téměř na nulu. To způsobilo ty rekordní zisky. To, co bychom normálně prodali za delší časový úsek, se vyúčtovalo v jednom kalendářním roce.
A sklady jste už zase naplnili?
Právě proto, že jsme je naplnili, musíme zastavit výrobu. Není to kam skládat.
Budete odstavovat i zbylé dva závody?
Třetí závod budeme odstavovat určitě, u čtvrtého bychom rádi provoz zachovali. Chtěli bychom mít alespoň jednu cihelnu, díky které budeme moci doplňovat sortimentní mix na našich skladech. Abychom uměli dodatečně vyrobit zboží podle toho, o co zákazníci budou mít zrovna zájem.
Jaké je řídit firmu v době, kdy se dějí tak velké výkyvy? Jeden rok se snažíte uspokojit extrémně vysokou poptávku, v dalším musíte nečekaně zavírat závody.
Je to výzva a od toho tu jsme, abychom se s tou situací dokázali vyrovnat. Každý rozumný výrobce si musí vytvářet rezervy a počítat s tím, že je bude muset v horších časech čerpat. Problém nyní je, že ten propad nastal velmi rychle. Když to porovnám s minulou krizí, která se ve stavebnictví projevila kolem roku 2013, tehdy byl propad mnohem mírnější a rozložil se do několika let. Pokles odbytu byl někde kolem dvaceti třiceti procent.
Loni v srpnu se všude psalo, že nejsou cihly, a najednou cvak, v říjnu skončila poptávka. Takhle rychle vyrostly úrokové sazby na hypotékách. Propad byl tentokrát padesát procent a nešlo se na něj dopředu úplně připravit. A podmínky na trhu zhoršuje i vláda svými novými opatřeními.
Narážíte patrně na chystaný růst ceny regulované energie. Jak se vás to dotkne?
Počítali jsme to a mělo by to zvýšit naše výrobní náklady o 6 až 10 procent.
Zaplatí to zákazníci?
Nemůžu prodávat za nižší ceny, než jsou moje výrobní náklady. Leckdo nás může napadat, že máme rekordní zisky, ale když se podíváte na průměr za více let, není to tolik. Odvádíme z toho daně, dáváme peníze na investice a samozřejmě na tom potřebujeme nějakou marži, protože proč bychom to jinak dělali. Samozřejmě vnímáme, že stavební materiál skokově podražil, ale to je přímý důsledek zvýšených nákladů na energie, které jsme do toho museli promítnout.
Pokud bych ukrojil oněch 6 až 10 procent z marže, tak firmě skoro nic nezbude, protože kromě energií samozřejmě rostou i potřeby našich zaměstnanců, náklady na logistiku či obalové materiály. Uvědomujeme si, že to ale dále vytváří tlak na spotřebitele, kterým se kvůli drahým hypotékám nechce stavět. A proto se snažíme upozorňovat vládu, že nechceme nutně dotace, ale potřebujeme, aby nás nedělala více nekonkurenceschopnými, než je to nezbytně nutné.
K tomu se vás má nově týkat i daň z mineralogických procesů.
To má původ z doby někdy před třiceti lety. V cihelnách se tehdy běžně pálily topné oleje, mazuty, což nebylo úplně ekologické, a tak tu byl velký tlak státu na plynofikování pecí. Všechny staré pece se tak předělaly na plyn, který byl pro tyto účely, tedy výrobu cihel, skla, keramiky a dalších komodit, osvobozen od daně. Stát měl totiž zájem na tom, aby výrobci používal ekologičtější plyn. A teď se vláda rozhodla tuto úlevu zrušit. Je to jedno z rozhodnutí, které ve výsledku vede ke snížení naší konkurenceschopnosti, protože v okolních státech výrobci tuto daň neplatí.
Dokážete vyčíslit dopad této daně?
Bude to kolem deseti milionů korun.
Takže to není tak silný zásah.
Zvýšení regulované energie je určitě bolestivější. Hlavně je to skokové a neplánovalo se to dopředu. Kdyby stát tu informaci pustil dopředu, byli bychom schopni se na to připravit. Už nějakou dobu například vyjednáváme kontrakty na příští rok. Já tady uzavřu dohodu, že budu dodávat za nějaké ceny, ale ten materiál budu nakonec vyrábět za násobně vyšší náklady. Opět se vracím k tomu, jak je důležitá předvídatelnost vládních rozhodnutí. Dokážu pochopit, proč to vláda dělá, ale nerozumím tomu, proč nemáme nějaký výhled a ta opatření se dějí za pochodu. Pak se stane, že se ty cihly začnou dovážet zvenčí. A to přece není v našem zájmu.
O jak moc dražší je teď vyrobit jednu cihlu v porovnání třeba s rokem 2020, před energetickou krizí?
To je jednoduché. Kubík plynu stál před energetickou krizí dvacet eur, dnes stojí čtyřicet až padesát eur. Tím se zdvojnásobila polovina nákladů. K tomu vyrostly mzdy, inflace zdražila všechno ostatní, takže nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že výrobní náklady jsou dvojnásobné.
Cena stavebních materiálů po skokovém růstu nyní stagnuje, ale neklesá. Někteří developeři tvrdí, že je nutné, aby výrobci snížili ceny o patnáct procent, aby se výstavba rozhýbala. Je tu prostor pro citelnější zlevňování?
Naší doménou jsou zejména rodinné domy. Cena cihel na rodinný dům odpovídá zhruba deseti procentům nákladů na stavbu. To znamená, že pokud malý standardní rodinný dům vyjde na pět milionů korun, cihly budou stát 500 tisíc korun. Jenže i kdybych vám dal cihly zadarmo, nerozhodnete se teď stavět. Ten problém není v ceně materiálu, ale v ceně peněz.
Jestliže měsíční splátka pětimilionové hypotéky dosahovala před krizí 16 tisíc korun, dnes je to 43 tisíc. Rozumím tomu, že pro Českou národní banku jsou úrokové sazby jediným nástrojem, jak zkrotit inflaci. Ale podívejte se do Polska. Lidé tam mají zastropované hypotéky na dvou procentech a cokoli nad tím dotuje stát. V momentě, kdy se úrokové sazby sníží pod tuto úroveň, opatření se vypne. Nad něčím podobným přemítají i další sousední země.
Byla by to opravdu cesta pro Česko? Státnímu rozpočtu by další prohlubování deficitu zrovna neprospělo.
Co můžeme v tento moment dělat? Skokově snížit sazby ČNB nemůže, protože se dostaneme zpět do inflační spirály. Dotace jsou nákladné, administrativně složité a lidem se do nich nechce. Zbývá se domluvit s tou hrstkou bank, že určitou výši úrokových sazeb zadotuje stát. Lidé dostanou šanci, dosáhnou na hypotéku, budou stavět. Multiplikační efekt stavebnictví je relativně vysoký, takže se to státu ve formě daní částečně vrátí. Nejsem makroekonom, musí to samozřejmě spočítat někdo jiný. V každém případě je potřeba nedopustit, aby ve stavebnictví vznikla delší pauza, protože si tím ještě prohloubíme krizi. Bude ještě větší nedostatek bytů, ceny vyletí nahoru, lidé na to nebudou mít a my pro ně budeme řešit sociální bydlení a další státní podporu.
Česká národní banka zřejmě začne úrokové sazby postupně snižovat, očekáváte v příštím roce oživení?
Dokud nevíme, kdy a o kolik se sazby sníží, není možné příliš předvídat. I když k tomu dojde, bude tam nějaká setrvačnost, než si lidé naberou hypotéky a začnou stavět. Může se to projevit nejdříve ve druhé polovině příštího roku.
Jak moc jste závislí na hypotékářích?
To je jednoduché, 99 procent našich zákazníků financuje stavbu hypotékou. Jestliže hypotéky spadnou o šedesát procent, pak my máme o šedesát procent méně zákazníků. Dnes jsou navíc lidé nuceni šetřit, zmenšují domy, škrtají garáže, vypouštějí sklepy a půdy. Snažíme se lidem radit, aby využili architekta a nechali si vypracovat prováděcí dokumentaci, tedy takovou kuchařku, jak stavět. To se velice často opomíjí. Něco to v první fázi stojí, ale v konečném výsledku se to vyplatí, protože se věci nedělají zbytečně dvakrát, nemusí se improvizovat.
Plánujete v rámci Heluz Group nějakou další akvizici, jakou byl například předloni výrobce izolačních skel Izos?
S akvizicemi jsme začali zhruba před sedmi lety, začalo to dřevovýrobou, následně to byla marketingová společnost X Production, výrobce cihelných komínů Ciko a naposledy Izos. Myšlenkou je, aby obálka domu fungovala jako celek. Zaměřujeme se na domy s vyšší přidanou hodnotou, na cihly s vyššími tepelně izolačními vlastnostmi, a proto je důležité, jaké vlastnosti mají třeba i ta okna. Ty dnes tvoří pětinu obálky domu. Čím dál více si necháváme dělat velká, francouzská okna, chceme být ve spojení s přírodou. A lidé často nevědí, že u oken to není jenom dvojsklo nebo trojsklo. Umíme vyrobit sklo, které může mít tepelné zisky a v zimě vytápět místnost, nebo naopak okno, které zabraňuje přehřívání interiéru. Jednoduše se snažíme, aby dům fungoval smysluplně jako celek. Určitě máme chuť expandovat. V rámci cihlařiny asi není kam, ten trh je soběstačný, ale pokud se objeví příležitost, rádi ji využijeme.
Dá se ještě vymyslet něco nového na cihle?
Cihla je v podstatě skvělý keramický střep, který je tisíce let ověřený a velmi dobře funguje. Dnes ho lze třeba kombinovat s různými materiály. Máme například řadu Family, kde kombinujeme polystyren a pálený střep, což je ve výsledku cihla s integrovanou izolací. Ukazuje se, že to výborně funguje a vlastně jsme s tím předběhli dobu. Nemyslím si, že je nutné tu technologii výrazněji vylepšovat, naprosto odpovídá dnešním požadavkům. Ale například u oken je opravdu nutná osvěta veřejnosti. Nemá smysl si do mercedesu dát motor z trabanta. Cestu vidíme také ve zjednodušení a zrychlení výstavby. Vyvinuli jsme tenkovrstvou maltu, kterou už koupíte připravenou a namíchanou v kyblíku a zdíte pomocí malířského válečku.
Dávají v dnešní době zákazníci přednost těmto dražším modernějším cihlám, nebo se v rámci úspor častěji uchylují k těm obyčejným, které pak oblepí izolací?
To záleží na tom, jestli máme příležitost s tím zákazníkem mluvit. Cenový rozdíl tam jistě je, ale když si srovnáte cihlu s přidanou hodnotou, kterou už nemusíte zateplovat, s obyčejnou cihlou, ke které musíte přikoupit polystyren, perlinku, lepidlo a práci navíc, pak se ten rozdíl vytrácí. A když do toho započítáte delší životnost, mechanickou odolnost, tak se tato jednovrstvá konstrukce ukazuje v delším horizontu jako efektivnější řešení.
Než jsme o tom začali více mluvit a vzdělávat trh, byl podíl těchto výrobků s vyšší přidanou hodnotou na našich prodejích v řádu jednotek procent. Dnes jsme na čtyřiceti procentech, když tedy trh zrovna funguje normálně. Samozřejmě nejsme jediní výrobci takových cihel. Je tu navíc mnoho dalších materiálů, ze kterých si může zákazník vybrat, beton, dřevo, plynosilikát a další. Každý materiál má svoje.
Co si myslíte o nárůstajícím trendu dřevostaveb?
Tak za prvé si nemyslím, že je tak narůstající, jak to vypadá. Výrobců jsou stovky, a když bude každý z nich dělat svoje PR, může to v médiích vypadat, že je to populárnější, než to ve skutečnosti je. Dřevo je skvělý materiál, který máme všichni rádi. Pokud se bavíme o srubu nebo roubence, tak tomu lze jen tleskat. Dřevostavbou se ale bohužel dnes nazývají i montované domy, které mají se dřevem pramálo společného. Jsou to kolikrát hranoly obité z jedné strany sádrokartonem a z druhé strany polystyrenem. Pak mi ukažte to dřevo.
Navíc tu převládá zkreslená představa o rychlosti výstavby. Klasický dům z cihel dokážete postavit za dvanáct měsíců. U montovaných staveb to může vypadat, že je to na místě složené za několik dní, ale než vám to vyrobí a přivezou, může to také trvat rok. U zděných domů je navíc prokázaná dlouhá životnost, podívejte se na více než sto let staré domy v Praze, které stále slouží a příjemně se v nich bydlí.
Jan Smola
Vystudoval ekonomiku a management. Šest let působil jako generální ředitel IT firmy NDC. V roce 2004 nastoupil do cihlářské firmy Heluz, kde se stal ředitelem jednoho ze závodů. Před deseti lety byl jmenován generálním ředitelem podniku, kterým je dodnes.
Co nejvíce brání elektrifikaci závodů?
Infrastruktura. Cihlařské pece potřebují příkon, který většinou nemají celé vesnice. Dokud tu nebude infrastruktura, která toto umožní, tak se to určitě nestane. Vezměte si, kolik lidí si stěžuje, že jim nepřipojí fotovoltaiku, protože není kapacita sítě. Teď si představte, že budeme chtít ty tisíce megawatt překlopit ze zemního plynu do elektřiny. To je prostě nemyslitelné. Bude to trvat desetiletí, než se to vybuduje. Vláda sice tvrdí, že budou velké firmy moci využívat modulární reaktory, ale chtěl bych vidět, jak v době, kdy se protestuje proti všemu a lidem vadí i skládka komunálního odpadu, mi někdo povolí lokální jaderný zdroj.
Takže považujete dekarbonizační cíle za nereálné?
Nedokážeme to ovlivnit, tak se snažíme přizpůsobit. Já jsem rozhodně pro to, abychom chránili krajinu a přírodu. Ale je nutné si říct, jak to uděláme, když tím můžeme taky zaříznout konkurenceschopnost průmyslu. Toho průmyslu, který odvádí daně a vlastně živí všechny služby jako zdravotnictví a školství. Nejsem politik, ale když řeknu A, musím říct i to B, tedy jak toho dosáhnu. Vím o několika elektrických pecích na výrobu cihel, například v Rakousku, a pokud mám správné informace, jsou všechny ztrátové a dotované těmi plynovými. Prostě to ekonomicky nevychází.
