Evropské environmentální tažení přinese jedno z největších přerozdělení bohatství od revoluce a poměr sil se přeskupí i v Evropě, očekává prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. „V Unii zvítězí ty země, které své ekonomiky učiní udržitelné co nejrychleji a nejšikovněji. Zatím hrozí, že Česko bude spíš na straně poražených,“ varuje Dlouhý.
Už dva roky pandemie drtí ekonomiku. K tomu se postupně přidaly drahé energie a nově také nebývale vysoká inflace. Jak si s tím české hospodářství poradí?
Musím říci, že ohledně koronaviru začínám být mírně optimistický. Vlády po celé Evropě už začínají odstraňovat protipandemická opatření. Zdá se, že pandemie se skutečně mění v endemii. Pokud by se to potvrdilo, mohli bychom být do konce února za vrcholem a ekonomika by se mohla rozjet opět na plné obrátky. Pak lze předjímat, že v březnu by se mohly uklidnit i ceny energií na burze. Neříkám, že klesnou na původní úroveň, ale o desítky procent by spadnout mohly. To by mohlo zmírnit i vámi zmíněnou inflaci.
Pak tu máme ještě hrozbu války na Ukrajině.
To ano, ale s touto neznámou je tak složité kalkulovat, že se o to ani pokoušet nechci. Abych to uzavřel – na konci října Hospodářská komora předvídala růst HDP kolem 4,3 procenta, mezitím se podmínky mírně zhoršily, takže teď bych to viděl o trochu níž. Zůstávám ale optimista.
Firmy čím dál víc trápí i vysoká inflace a z druhé strany i rostoucí úroková míra. Jak se má v této specifické době chovat centrální banka?
Zvyšování úrokových sazeb jsme se vyhnout nemohli. To, že je Česká národní banka (ČNB) v předstihu před Evropskou centrální bankou (ECB), značí problém spíš té evropské. Americká centrální banka FED už jasně signalizovala, že letos zvýší sazby hned třikrát a příští rok v tom hodlá pokračovat. Čemu ale u nerozumím, je razance jednorázových skoků. Centrální banka má provádět politiku, která je předvídatelná, a těmito kroky jde přímo proti tomuto záměru. Mám pochybnosti, zda tak vysoké šoky odpovídají situaci na trhu a zda splní svůj účel. ČNB argumentuje tím, že chtěla zlomit inflační očekávání, což je politika správná, protože inflace je často sebenaplňující se proroctví, jenže podle všeho se jí to nepovedlo.
Co s exportéry dělá posilující koruna? Může ohrozit opětovný rozjezd ekonomiky?
Verbálně jsou exportéři nespokojení dost. Byl jsem na jejich tradičním setkání v Mladých Bucích a připadal jsem si tam jak ve včelím úlu. Na exportních číslech to ale zatím nijak zvlášť znát není. Roli v tom hraje i to, že nejsme jen proexportní, ale i proimportní ekonomika. Velkou váhu bych proto posilující koruně zatím nepřisuzoval.
Problémy tohoto typu by mohlo vyřešit přijetí eura. Některé podniky za něj lobbují i kvůli tomu, že jsou v eurozóně dlouhodobě nižší úroky. Je to cesta?
Já si myslím, že je jen otázka času, kdy bude zvyšovat úroky i ECB. Diskuze o euru je na samostatný rozhovor. Evropská jednotná měna přináší mnoho výhod, ale euro je politické rozhodnutí. Vstupem do eurozóny bychom se ještě víc integrovali do společnosti, která má dnes trochu jiné priority. Když jsme se hlásili do Evropské unie, těšili jsme se na evropský liberální trh, kde se pracovníci i kapitál mohou volně pohybovat z jedné země do druhé. Dneska je na Západě stěžejní téma klimatická udržitelnost, zatímco – jakkoliv chápeme potřebu klimatických politik - nám jde především o hospodářský růst a vyšší mzdy.
Druhá neméně podstatná věc je, že bychom přijetím eura deklarovali, že jsme ochotni pomáhat zadluženým zemím eurozóny, kterých je čím dál víc. Takže si musíme položit otázku, zda jsme na to připraveni.
V médiích se objevily spekulace, že by vás prezident Miloš Zeman chtěl jmenovat novým guvernérem ČNB. Vzal byste to?
Nikdo mi nic oficiálně nenabídl, takže reagovat na to budu, až se tak případně stane.
Jaká struktura ekonomiky nakonec z pandemie vzejde?
Bude to dost jiný svět. Nejvíce to pocítí služby a cestovní ruch. Podniky v této oblasti se musí připravit na to, že lidé budou mít po pandemii úplně jiné vzorce chování. Nebudou tolik chodit do hospod a nebudou tolik cestovat. Evropští studenti už nebudou létat dvakrát ročně do zahraničí nízkonákladovými aerolinkami, zajištění senioři z bohatých západních zemí už nebudou jezdit každé léto na zahraniční dovolenou. Celý sektor cestovního ruchu bude jasným poraženým. Vítězem bude digitální ekonomika, to znamená e-commerce, finanční technologie a nové digitální služby všeho druhu.
Jak velkou roli má v nové ekonomice ta digitální větev zastávat?
Já bych si přál, aby hrála roli co možná největší. Podle poradenské společnosti McKinsey už tento sektor tvoří asi 8,5 až 9 procent českého HDP. Pro představu – automotive má deset. Ano, autoprůmysl potřebujeme, je to páteř naší ekonomiky, ale musíme si uvědomit, že marže už jsou jinde. Navíc digitální ekonomika nám evidentně jde, máme spoustu společností, které mají v tomto sektoru nadnárodní ambice. Chceme je podpořit.
Znamená to i změnu myšlení Hospodářské komory? Dosud organizace vystupovala jako obránce tradičního průmyslu, lobbovala za levnou zahraniční sílu, požadovala reformu vzdělání, aby systém generoval víc učňů, strojařů a podobně. S tím je konec?
Předně je třeba říci, že já už jako prezident Hospodářské komory pomalu končím. Příští rok už o další funkční období usilovat nebudu, to za prvé. Mým úkolem bylo komoru stabilizovat a dát ji lepší image, což se mi snad povedlo. Ano, jedním z našich témat byl dovoz zahraničních pracovníků, ale to nebylo o tom, zda je ta pracovní síla levná, nebo drahá, naše ekonomika potřebuje všechny, protože máme abnormálně nízkou nezaměstnanost. Ale vždycky jsme říkali, že dlouhodobé řešení je jinde – ve vzdělávacím systému a hospodářské politice.
Stále jste neodpověděl. Znamená to, že komora bude tlačit na to, aby studenti byli připraveni nastoupit spíše do IT firmy než do fabriky?
Určitě ano. Ale není to jen o systému vzdělávání, ale i o změně myšlení a také o celkovém zvýšení flexibility. Jsem přesvědčený, že nejplatnější bude ten, kdo se dokáže učit nové věci i po třicítce. Čím dál častější budou krátkodobé kurzy, například právě pro IT profese.
To ale jdete trochu proti své členské základně, která je z drtivé většiny průmyslová. Máte už nějaké členy z digitálního prostředí?
Máme a s firmami z tohoto sektoru spolupracujeme čím dál víc, nyní budeme mít debatu jak s jejich zástupci, tak s vládou, abychom zjistili, jak vlastně chtějí, abychom jejich růst podpořili. Pravdou ovšem je, že počet členů z digitální ekonomiky je oproti zbytku skutečně marginální. I proto jsme zrovna v tomto týdnu uspořádali pro podnikatele z digitální ekonomiky diskuzi, na kterou přišel jak premiér Petr Fiala, tak místopředseda vlády pro digitalizaci Ivan Bartoš.
Když vezmeme tuzemské podnikatelské prostředí obecně, co si v tomto smyslu slibujete od nové vlády?
Nebudu zastírat, že od ní očekáváme přívětivější přistup než od té předchozí. Stejně to vnímají i naši členové. Zároveň si uvědomujeme, že je třeba stabilizovat veřejné finance, takže nižší daně nebo další podpůrné programy čekat nelze. Firmy si z větší míry budou muset poradit samy, zvyšování daní si ale rozhodně nepřejeme.
Poměrně kritická je situace v oblasti energetiky. Jak má k vyřešení vysokých cen přistupovat vláda?
Z krátkodobého hlediska to je velice těžké, až skoro nemožné. Nejhorší podle nás bude období kolem února až března, kdy budou kulminovat dopady jak pandemických restrikcí, tak vysokých cen energií. Vláda by proto měla vytipovat konkrétní firmy v problémech a těm pomoci. Tady ale zdůrazňuji, že mám na mysli nikoliv plošnou, ale jasně mířenou sociální výpomoc.
A z dlouhodobějšího hlediska?
Z dlouhodobějšího hlediska by se měla znovu prodiskutovat role Energetického regulačního úřadu. Jednoduše jde o to, abychom trh nijak výrazně nepřiškrtili, ale zároveň zabránili opakování drastických dopadů, kterých jsme byli svědky. A zdá se, že nad tím samým se bude muset zamyslet i celá Evropa, nejen my.
Můžete být konkrétnější?
Je to velice komplexní problém a rozhodovat budou i detaily. Obecně mohu říci jen to, že bych byl nerad, aby došlo k úplnému uzavření trhu. Myslím, že principy liberalizovaného trhu jsou správné a dravé štiky typu Bohemia Energy jsou pro trh důležité. Někdo jim ale musí nastavit jasné hranice, aby nemohly takto nepřiměřeně riskovat.
Energetický úřad byl za svou liknavost kritizován politiky ze všech stran. Na druhou stranu se objevují názory, že s pravomocemi, které má, příliš vykonat nemohl. Jaký je váš názor?
Myslím, že vzhledem k nástrojům, které měl úřad k dispozici, skutečně mnoho dělat nemohl. Na druhou stranu jsem přesvědčený, že už od července minulého roku musel vědět, co hrozí a co se na nás valí. A pakliže se ten průšvih začal dostávat na světlo v listopadu, nechápu, proč byla jeho reakce tak pomalá. V tu chvíli to vypadalo, že s tím nikdo nepočítá a že na to nikdo není připravený.
Právě drahé energie považují podle vašeho průzkumu podnikatelé jako největší riziko pro své podnikání. Co jim radíte?
Krátkodobě žádný recept bohužel není, to podnikům říkám na rovinu a nestydím se za to. Střednědobě a dlouhodobě je naopak jasné, že musejí investovat do energeticky úsporných zelených řešení. To může být zateplení, střešní fotovoltaika, kogenerační zdroje a další.
Česká pozice je vůči zelenému směřování Evropy dlouhodobě spíše skeptická. Vy nejste?
Já jsem podle mnohých dokonce jedním z nositelů tohoto skepticismu. Ale není to tak černobílé. Pro mě to není jen o klimatu, ale o celém pojetí udržitelnosti, které se dnes označuje zkratkou ESG. Do toho se vejde například i to, zda firma nedováží suroviny z čínských pracovních táborů pro Ujgury a podobně.
Osobně si mohu říkat, že z mnoha důvodů tato evropská politika nemusí být pragmatická, protože nás může připravit o konkurenceschopnost, aniž by měla nějaký podstatný blahodárný efekt. Ale to je tak jediné, co s tím mohu dělat. My jako Česko v tomto nemáme na vybranou a tomuto trendu se musíme přizpůsobit. Pokud tak neučiníme sami, stejně nakonec budeme donuceni a navíc nám v nových technologiích a sektorech ujede vlak.
Evropská komise schválila taxonomii, která má nastavit, jak výhodné bude v budoucnu investovat do jaderných a plynových elektráren. Z vašeho tónu mám pocit, že bojovat proti záměru Evropské komise nemá moc smysl a naopak bychom měli napřít síly tak, abychom z nových příležitostí vytěžili maximum. Nebo se pletu?
Takto to není. Já všude i za komoru říkám, že klimatická politika být musí a že je to správně. Zároveň ale vždy dodávám, že ji nemohou určovat lidé, kteří energetice nerozumí a jen se předhánějí v tom, kdo je radikálnější. Dám příklad. Návrh taxonomie původně počítal s tím, že pokud bude Česko po roce 2026 chtít spalovat plyn, bude muset toto palivo ze 30 procent obsahovat vodík, anebo biometan. To je ale úplná utopie. Pro biometan chybí dostatek surovin a vodík je zatím extrémně drahý a stále ho ve velkém nedokážeme přepravovat. Vláda se proto správně pokusila o zmírnění požadavků a uvidíme, co ve spolupráci s ostatními zeměmi dokáže.
I tak budou podmínky dost přísné. Zvládneme je splnit?
To není moc otázka na mě, byť z toho, co vím, můžu být spíše skeptický. Pokud vyloučíme uhlí a nebudeme rychle stavět jádro, tak je to problém. Můj osobní názor je, že nakonec plyn budeme využívat přinejhorším s menším podílem „zelených“ plynů. Zkrátka zas jednou nesplníme jeden z nerealistických evropských cílů.
Masivní import elektřiny by byl podle mě z bezpečnostního i ekonomického hlediska nezodpovědný a z veřejných průzkumů navíc jasně vyplývá, že drtivá většina lidí to vidí stejně.
Celé udržitelné tažení pod zkratkou ESG bude mít za následek velké přerozdělení bohatství. Odkud kam se budou přesouvat peníze?
Já si dokonce myslím, že to přerozdělení bude minimálně u nás jedno z největších od roku 1989. Když to vezmu mezinárodně, tak v Evropě zvítězí ty země, které své ekonomiky učiní udržitelné co nejrychleji a nejšikovněji a zároveň si vybudují giganty v těchto moderních, nebo třeba i teprve vznikajících oborech. Tím chci říci, že když jsme teď deset let zaspali s obnovitelnými zdroji, může nás to mrzet.
Kam bude patřit Česká republika?
Zatím hrozí, že budeme spíše na straně poražených.
V úvodu rozhovoru jste zmínil nutnost stabilizování veřejných rozpočtů. Má nová vláda navázat v podpůrných programech pro podniky, zaměřit se spíše na investice, nebo se snažit právě o udržení deficitu na uzdě?
Určitě bych už nepokračoval v podpůrných výdajích. To mělo smysl v roce 2020, kdy šlo větší deficit ospravedlnit. Připomínám však, že na podporu podnikatelů šlo z 500 miliard celkového deficitu jen asi 130. Zbytek byly také z časti účelné výdaje na Covid, ale ne přímo na podporu ekonomiky. Naopak se s tím svezly výdaje spíše populistické než efektivní.
Varianta stabilizování veřejných financí je sice nutná, ale bez investic je krátkozraká. Proto znova zdůrazňuji, že by vláda měla využít ty obrovské peníze Evropské unie a poslat je do všech sektorů a oblastí, které nám Brusel umožní. Podporované technologie se najdou nejen v energetice, ale třeba i v autoprůmyslu, ve stavebnictví a právě v již zmíněné digitální ekonomice.
Co říkáte na to, kam peníze z podpůrných programů v covidu zamířily? Největším příjemcem z programu Antivirus byla Škoda Auto, vysoko byly například i kasina.
Podpůrné programy byly plošné a tyto firmy zkrátka dokázaly čerpat nejvíc. Slovo kasino vyvolává dojem, že jde snad o něco na hraně etiky. My ale máme kasina mezi svými členy a je to uznávané a licencované podnikání. Takže já tím až tak pobouřen nejsem, byť přiznávám, že bych mezi největšími příjemci viděl raději jiné firmy. Pokud to ale někomu bytostně vadí, měl to řešit na začátku a podporu sektorově omezit. Co se týká Škodovky, tak velikost podpory je logická, protože to je zkrátka velká firma.
Absolvent VŠE v Praze získal postgraduál na UK, studoval také na Katolické univerzitě v belgické Lovani. Byl členem KSČ (vystoupil z ní v roce 1989), místopředsedou ODA a po revoluci ministrem hospodářství ČSFR. V letech 1992 až 1997 byl ministrem průmyslu a obchodu. Po odchodu z politiky se věnoval poradenské a pedagogické činnosti Od roku 2014 je prezidentem Hospodářské komory ČR. |
