Koronavirová pandemie a následné hospodářské otřesy mohou změnit Evropskou unii a dopadnout i na postavení středoevropského regionu uvnitř společenství. Pozornost k východu může být omezena, protože bude potřeba hasit problémy na jihu. Krize však může zvrátit i politickou situaci uvnitř středoevropských zemí. Blahobyt umožňoval populistickým vládám visegrádské čtyřky nákladné sociální programy, nyní se mohou dostat do velkých problémů, domnívá se šéf Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál.
V souvislosti s koronavirem se objevuje kritika EU, podle některých názorů nečiní dost. Jak je na tom visegrádská čtyřka? Zaznamenal jste nějaké pokusy o koordinaci opatření a podobně?
Česká republika se snažila koordinovat kroky ve dvou směrech. Směrem k Německu – hlavně Bavorsku a Sasku to fungovalo docela dobře. Druhý směr byl s Rakouskem a Slovenskem, přičemž Rakušané se do toho snažili zahrnout i Maďary. V tomto formátu šlo primárně o zavírání hranic a dopravního režimu na nich. Slabší koordinace byla s Polskem, kde byla komunikace složitější. Ale že by se rozvinula spolupráce přímo ve V4, tak k tomu nedošlo. Rozhodně nedosáhla takové intenzity, která by odpovídala očekáváním na základě tvrzení některých politiků, jak je to skvělá věc.
Takže se na základě této zkušenosti nedá říct, že by visegrádská čtyřka byla vhodným nástrojem i pro doby krizí?
Je ale potřeba říct, že Visegrád na toto úplně není stavěný. Dokáže fungovat v momentu, kdy jeho členové mají nějaký společný postoj a pak umějí poměrně snadno vytvořit sílu, která působí na dalších fórech. Zrovna v případě koronakrize se ale nezdá, že by všichni věděli, co chtějí. Zatím šlo spíše o hašení akutních potíží a problémů a to si do velké míry každý řešil sám, ačkoli Evropská komise navrhovala koordinační roli. Ale jakmile nastane druhá fáze, tedy snaha o ekonomické oživení, bude koordinace na evropské úrovni zásadnější a tam už visegrád zřejmě nějakou roli mít bude. Třeba v případě jednání o dlouhodobém evropském rozpočtu, které bude muset pokračovat, a podmínky pro jeho schvalování budou trochu jiné, protože jsou nyní jiné potřeby.
Dost se hovoří o tom, že vlády některých zemí V4, hlavně polská a maďarská, využívají současné situace k posílení své moci. Vnímáte to také tak?
Myslím, že ty dva případy je potřeba trochu oddělit. V Maďarsku skutečně došlo k utužení opatření a k posílení režimu Viktora Orbána. Je vidět, že se režim nyní soustředí na municipality, na financování opozičních stran, prostě na kroky, které Orbánovi umožní posilovat jeho postavení. Polský případ je trochu jiný, mají tam proběhnout prezidentské volby a řeší se, jak je uspořádat. Vláda chce, aby se konaly v plánovaném termínu, ale korespondenčně, což se technicky ukazuje jako ne úplně možné, ta opatření jsou nelegální. Vnímám to spíše jako jakýsi chaos a snahu prosadit si v tomto svou, ale ne úplně utužit režim.
EU dohlíží na vývoj v těchto zemích už delší dobu. Omezila se její kontrola v důsledku koronaviru? Reakce na maďarský postup nebyla nijak zvlášť ostrá.
Ani dříve nebyla ta reakce tak silná na to, aby Orbána zastavila v uzurpování dalších a dalších institucí a veřejného prostoru. Musíme si také položit otázku, kdo tu reakci může učinit. Evropská komise může dát vyjádření, spustit proceduru podle článku sedm pro případ ohrožení právního státu a ty procedury vůči oběma zemím už běží. V tu chvíli je rolí členských států, aby se tématu chopily. Jenže ony nechtějí jitřit vztahy tím, že budou na někoho ukazovat prstem. Možná se chuť zabývat se v současné době zrovna Polskem a Maďarskem ještě snížila, ale není to zase tak velká změna.
Jaký si tedy myslíte, že bude mít pandemie dopad na další směřování tohoto prostoru? Určitě budou hrát velkou roli ekonomické podmínky...
Dokud nebudeme dopad na hospodářskou situaci znát, nevrátíme se do normálu a nesečteme škody, můžeme se bavit pouze o nějakých scénářích. Předpokládám především, že se pozornost EU znovu zaměří k jihu, zejména k Itálii. Tam navíc roste frustrace z pocitu, že jim Evropa na začátku nepomohla. Můžeme očekávat růst euroskepticismu, posílení Mattea Salviniho. Unijní země to budou vnímat jako děsivější scénář než to, co dělá Orbán v Maďarsku, které je pro ně určitá exotika. Očekávám proto, že celý program obnovy bude směřovat k tomu, aby se zabránilo velkým průšvihům. To bude i záležitost Německa, kde se příští rok uskuteční první velké volby v rámci EU. Půjde o to, aby v nich nezabodovala Alternativa pro Německo. Důvěra v německou vládu je nyní docela vysoký, ale uvidíme, jaké budou ekonomické škody. Brzy poté nás čekají prezidentské volby ve Francii. V Itálii mohou být vzhledem k nestabilitě volby každý týden. Proto se domnívám, že pozornost Evropy bude směřovat spíš do těchto zemí než do našeho regionu, což může mít důsledky v tom, že politická vůle činit nějaká zásadní rozhodnutí ohledně Orbánových kroků bude minimální.
A hospodářská opatření?
Ekonomické programy nemusejí směřovat primárně k nám. Určitě bude fungovat víceletý finanční rámec, to bude muset být schváleno, očekávám výraznou alokaci pro náš region. Možná půjde o vyšší čísla, než by si přála skupina zemí, které chtějí spíše šetřit a chtěly by rozpočet malý, protože dnes argumenty pro investice jsou. Ale nečekejme, že sem budou směřovat nějaké nové programy. Už ten eurozónový rámec, kdy země sice nečerpají peníze, ale vytvářejí se záruky pro půjčky ze stabilizačního mechanismu vázaného eurem, ukazuje, že země jako Česko, Maďarsko, Polsko i Rumunsko a Bulharsko z toho prostě vypadávají. Ve snaze zabránit dalšímu kritickému štěpení mezi severem a jihem se tak může trochu zapomenout na východ.
Což by mohlo posílit euroskeptismus v těchto zemích?
Nabídl bych pozitivnější scénář pro náš region. Visegrádské vlády se silně populistickým přístupem profitovaly z dobré ekonomické situace, která umožňovala velkorysé sociální programy, jimiž si získávaly na svou stranu i podstatnou část nižší střední třídy. V případě, že doba růstu a blahobytu pomine, nebudou se jejich voliči ostýchat od těch stran odvrátit. Volby sice budou až za dlouho, první v České republice, takže marketingoví experti mají dost času něco vymyslet, ale pokud skutečně přijde výrazný ekonomický propad, firmy začnou propouštět, tak ty strany potíže mít budou. A slovenský případ ukázal, že nakumulovaná frustrace se může rychle otočit k někomu, kdo se stane až překvapivě úspěšným. Může tak dojít k neočekávanému vzestupu nějaké politické síly. Nedokážu ale říct, jaká je pravděpodobnost tohoto scénáře.
