V Centru městského plánování a urbanismu (CAMP) byla v polovině července zahájena výstava všech devatenácti návrhů odevzdaných v soutěži na Vltavskou filharmonii. Ten vítězný rozpracují architekti ze studia BIG do detailního návrhu do poloviny příštího roku. „Na základě toho budeme předkládat vedení Prahy další odhad ceny a tahle částka už se bude měnit pouze inflací nebo změnami a chybami,“ popisuje další postup v upřesnění nákladů na pražský koncertní sál vedoucí projektového týmu pražské filharmonie, architekt Martin Krupauer. Tomu ale bude ještě mnoho kroků předcházet.
Smlouva s BIG už je podepsaná?
Není podepsaná. Na zastupitelstvu už bylo schváleno, že může být podepsaná a teď běží ze zákona daný proces veřejné zakázky, podle kterého je v červenci a srpnu čas na vyjednávání. Kdybychom se nedohodli s BIG, tak by pak nastoupil druhý a třetí a tak dále. Vyjednávání běží, jednáme s týmem a jejich právníky. My bychom byli rádi, aby to bylo všechno dohodnuto do konce srpna, smlouva se v září podepsala a mohly začít další práce.
Co bude následovat po podpisu smlouvy?
Pak to teprve všechno začne. Máme už odezvy, které se týkají například zeleně. BIG je zvyklý participovat. Ve chvíli, kdy se podepíše smlouva, tak plánují znovu přijet, jít před veřejnost a bavit se o tom. Přestože už od nás dostali mnoho podnětů a materiálů, tak chtějí od veřejnosti další feedback. Fáze, která nás teď čeká, je pro návrh velmi důležitá. Je tam ještě mnoho detailů k dopracování a o to teď půjde.
Vy osobně jste s výběrem souhlasil, nebo jste měl jiného favorita?
Neřekl bych, že vůbec byl jeden hlavní favorit. Ten třídenní výběr poroty je dost profesionální záležitost, kdy jdete od celku k detailu a znovu se vracíte. Bylo jasné, že tento návrh patří mezi asi třetinu výrazných, které na to budou mít. Ale je to dům, který objevujete na druhý a na třetí pohled, což třeba já mám rád.
Já a tým, který projekt připravoval, jsme spokojení. Myslím si, že to o moc lépe pro Prahu nemohlo dopadnout. Chtěli jsme dům otevřený městu a zvoucí dovnitř, což nebývá u těchto domů tak časté. To myslím vítězný návrh naplňuje mírou vrchovatou. Navíc se jedná i o zvučné jméno současné světové architektury, které to také odpracuje.
Kdybyste se rozhodovali mezi dvěma návrhy, rozhodlo by to nakonec jméno?
Rozhodování a výběr poroty byly na základě anonymních návrhů. Pokud by to tedy byl barák odpovídající kvality od českého ateliéru, měli bychom stejnou radost. Pestrost přihlášených ateliérů dokazuje, jak prestižní ta soutěž byla. Jsem si jist, že v dané chvíli nebylo na zeměkouli významnější architektonické soutěže. Ty nejvýznamnější ateliéry nerady chodí do soutěží, kde je šance 1:20. Ty chodí do vybraných soutěží s maximálně pěti účastníky.
K mému překvapení ne mnoho návrhů pracovalo s přístupem k řece. Rozhodlo i to?
To máte pravdu. Také jsem si myslel, že tam všichni vypálí náplavku. V zadání ale bylo jasně popsáno, co je to v Praze protipovodňová ochrana a jak je s ní možno pracovat. Vítězný návrh přiznává, že určité věci budou muset být při zvýšeném stavu vody odstaveny nebo přikryty, ale že to za to stojí. A já s tím souhlasím, protože dostat lidi až k vodě je hrozně důležité. Samozřejmě, že jsou tam detaily, které se budou muset upravit. Nutno ale říci, že vítězný návrh se přitažením života k vodě zabýval asi nejvíc.
Součástí zadání bylo i řešení dopravních vztahů. Jak dobře se s tím podle Vás vypořádává vítězný návrh?
Jsou vlastně jen dvě možnosti. Buď východní rampu, která přivádí auta z Hlávkova mostu na nábřeží, budete držet tak, jak je dnes a zatarasí vám dvě třetiny přístupu k vodě, nebo pojedete ještě kousek rovně a zatočíte později pod ten dům, což udělal BIG a asi ještě další dva návrhy. Toto řešení zase dělá trochu bariéru k Elektrickým podnikům, ale v celé šíři uvolňuje nábřeží. Nebylo možné to vyřešit bez částečné bariéry na obou stranách. Bylo to buď, anebo. Řešení, které vybralo BIG, nakonec porota víc ocenila.
Váš tým, který soutěž připravoval, se těmi řešeními zabýval už předtím, takže jste věděl, že jsou pouze tyto dvě cesty?
Ano, my jsme vycházeli z územní studie Bubny-Zátory, kterou zpracoval IPR. Z toho jsme si část věcí překlopili do soutěžních podmínek a část věcí jsme si ještě víc rozpracovali. Naším úkolem bylo připravit a vyčistit „hřiště“, stanovit limity území a čekat na výborný návrh. Různé scénáře, jak řešit dopravu nebo pěší, jsme promýšleli.
Nakonec ale přijde soutěž, ve které někdo přijde s řešením, které vás vůbec nenapadlo, že?
To je na tom to nejlepší, a proto má smysl soutěže dělat. My jsme v tom zavrtaní dva roky, dvacet lidí vymýšlí a říká si, že už to nejde jinak. Pak přijdou lidi, kteří mají schopnosti a odstup od toho místa a vymyslí něco úžasného.
Je podle Vás lepší mít výhodu domácího hráče, který místo důvěrně zná, nebo mít ten odstup?
Já jako architekt radši dělám z dálky, protože když to všechno moc znáte a uvědomujete si všechny záludnosti a složitosti, tak si vnitřně dáváte daleko víc zábran. Ale když to místo neznáte a máte ten odstup, říkáte si, co tady všichni blázní a pojďme to udělat takhle.
My jako zadavatelé jsme ale chtěli, aby na začátku byly co nejrovnější podmínky. Dva roky předtím jsme spustili mezinárodní studii využitelnosti, kterou dělalo mezinárodní konsorcium firem pod vedením studia Henning Larsen a Buro Happold, světově zkušené kanceláře v managementu kulturních staveb. Ty analyzovaly staveniště, možná východiska, stavební program a tak dále. Vzešla z toho tlustá „bichle“, která byla všem k dispozici, a bylo přesně stanoveno, co má budova obsahovat. Takže si myslím, že jak domácí, tak zahraniční ateliéry měly dostatečné množství informací, aby pochopily složitost místa.
Postavit na tak vytíženém dopravním uzlu špičkový hudební sál není úplně ideální kombinace. Je potřeba se vypořádat nejen s hlukem, ale i vibracemi. Vítězný návrh má navíc sál umístěný z části pod úrovní terénu. Nejde to místo s funkcí budovy proti sobě?
Ve světě se právě do takto složitých míst dávají takhle zásadní budovy, protože jedině ty mají sílu je proměnit. Je to jednoznačně jedna z nejsložitějších parcel v Praze a očekáváme zde obrovskou technologickou zátěž, aby se vše podařilo dobře vyřešit. Máte pravdu, že ta dopravní zátěž je velká, na druhou stranu je to i velká výhoda. Je tady tramvaj, autobus, metro, auto, ale i kolo, a dokonce loď. Bude tady i rychlostní železnice na letiště. Přínosem není jen ta samotná budova, ale i síla, kterou dokáže proměnit okolí. Tahle stavba je lokomotivou přeměny celého území Bubny-Zátory.
Jak je časově nastavený soulad mezi filharmonií a výstavbou Bubnů?
My jsme první, takže my to musíme všechno vyřešit. Nejdřív je potřeba to území přenastavit podle studie Bubny-Zátory a vzhledem k tomu, že jsme první, kteří to potřebují, tak mnoho práce zbývá na náš tým. Bez toho se tam nedá filharmonie vůbec dát. Už máme konkrétní návrh, takže víme, jak má vypadat nábřeží, jak má vypadat doprava. A součástí rozpracování vítězného návrhu bude nejen ten objekt, ale i detailní zpracování širšího území, které jsme vymezili.
Začala projektová fáze, kterou bude mít na starost Pražská developerská společnost. Jaký je nyní úkol Vašeho týmu?
Tým Vltavské filharmonie byl až do teď pod křídly IPRu. Ten ale nesmí stavět, proto do konce roku přejdeme pod křídla Pražské developerské společnosti. Ta je svým posláním nejblíže tomu, co nás čeká. Naším úkolem není pouze postavit dům, ale i manažerskou strukturu, která s ním pak bude nakládat. A to je vlastně developerská činnost. Ve třetí fázi bychom pak zase měli přejít pod investiční odbor magistrátu. Bude také potřeba tým rozšířit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
