Marta Nováková: Velkou tržní sílu má i řada dodavatelů

E15: Sněmovna minulý týden přerušila jednání o návrhu na změnu zákona o významné tržní síle. Je to známka toho, že se věci hýbou směrem, o který usilujete?

Jsem optimistka, takže bych ráda viděla alespoň malou pravděpodobnost, že se novelu podaří odmítnout. Mohli bychom se tak vrátit k podstatě zákona a jeho smysluplnosti. Má totiž několik nedostatků. Po formální stránce je to paskvil.

Všichni zainteresovaní právníci přiznávají, že po právní stránce je hodně nepovedený. Po faktické stránce je překonaný. To, co chce regulovat, vůbec regulaci nepotřebuje. Přes veškeré snahy zákon zpřesnit zůstane nadále nedokonalý. Nejde ho napravit.

E15: Co vám nejvíce vadí?

Novela prakticky znemožňuje vyjednávání. Když se dodavateli nebude líbit, jak obchodník vyjednává, tak na něj podá stížnost. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ji posoudí a podle síly daného řetězce mu dá výši pokuty až do deseti procent obratu. A to může být pro firmu likvidační. Mohou to být totiž miliardové částky.

E15: Není to jen teorie? Skutečnost pak může být mnohem méně dramatická.

Když se podíváme na Slovensko, kde mají podobný zákon, tak je vidět, že to, co říkáme, není jen hypotéza. Na Slovensku, kde řetězce začaly dostávat velmi vysoké pokuty v desítkách milionů eur, dochází k trvalému poklesu podílu slovenských výrobků v obchodech.

Obchodníci se totiž vyhýbají příležitostem, kdy mohou pokutu dostat. Jestliže předkladatel tvrdí, že zákon má chránit malé české dodavatele, tak efekt bude přesně opačný.

Na elektronickou evidenci tržeb se nedívám jako na nástroj výběru daní. Beru ji jako nástroj pro narovnání podnikatelského prostředí. Víme, v kolika oborech považují tržbu za svůj zisk

E15: Nejsou to ale dodavatelé, kteří tahají za kratší konec?

Takto to formulovat je složité. Dovedete si například představit, že nebudete mít v prodejně becherovku? Představuje promile z celkových dodávek, ale nemůžete si dovolit ji nemít. Je to tahání za kratší konec? Jsou produkty, které mají mimořádnou pozici a jejich dodavatelé mají díky tomu mimořádné vyjednávací schopnosti.

Dominantních dodavatelů je přitom řada. Jestliže významnou tržní sílu určují tržby od pěti miliard korun, tak by do ní spadali například někteří dodavatelé piva, minerálních vod nebo některé firmy z Agrofertu. Takže je otázka, proč se na dodavatele zákon nevztahuje. V původním návrhu novely přitom dodavatelé byli, při projednávání ve vládě se z něj ale bez dalšího zdůvodnění vytratili.

E15: Řetězcům se často vytýká, že s dodavateli nejednají férově a nutí je přijímat příliš tvrdé podmínky. Je to pravda?

V první řadě je třeba si říci, jestli mají dodavatelé kam jít. Podle mého názoru mají. Koncentrace trhu v České republice zdaleka není taková jako třeba na západ od našich hranic. Tím samozřejmě neříkám, že obchodní jednání nejsou tvrdá. Jsou tvrdá.

Zvláště tehdy, pokud se jedná o dlouhodobé obchodní podmínky. Obchodníci však v tomto sehráli pozitivní roli, když donutili dodavatele hledat cesty k zefektivnění výroby a snižování nákladů, aby mohli prodávat ještě levněji. Zvláště zahraniční řetězce v tom udělaly domácím výrobcům zdarma velké školení. V současnosti už i dodavatelé umí velmi dobře vyjednávat. A nečelí žádným praktikám, které by nebyly obvyklé i na Západě.

To nám potvrzují i velcí zahraniční dodavatelé. Úplně stejně se vyjednává například ve stavebnictví nebo automobilovém průmyslu. A nikdo tato odvětví regulovat nechce.

E15: Faktem však je, že producenti musí řetězcům například platit za to, aby vůbec mohli mít v supermarketech své zboží.

Zalistovací poplatky nejsou výmysl obchodníků. Vznikly v postkomunistických zemích na konci devadesátých let, když sem začaly přicházet řetězce. Místní dodavatelé se do nich chtěli za každou cenu dostat. Tehdy proto začali žádat obchodníky, aby nastavili speciální poplatek za umožnění dodávek.

E15: Jak situaci ovlivňuje, že majitel klíčového dodavatele je současně v jedné osobě i vicepremiér, ministr financí a šéf silné vládní strany?

To mohu těžko posoudit, nejsem politik. Pokud beru v potaz slova pana Babiše, tak prohlašuje, že se snaží být mimo vyjednávání. Asi mu nedělá dobře, že na něj stále někdo ukazuje a přičítal by mu další střet zájmů.

E15: Nedávno se objevila také iniciativa zemí střední a východní Evropy, které vyzvaly Brusel k posouzení síly řetězců. Jak ji vnímáte?

Iniciativu vzešlou od slovenského ministra zemědělství nepovažuji úplně za šťastnou. Asi bychom ale skutečně udělali lépe, když bychom počkali, jak se celá věc vyřeší právě na úrovni Evropské unie. Proč bychom měli nyní přijímat normu, kterou budeme záhy novelizovat, aby odpovídala novým evropským standardům? Je to však současně opravdu ten klíčový problém, který máme řešit?

E15: Co tedy navrhujete?

Novela zákona o významné tržní síle je špatná a zbytečná sama o sobě. Je tu totiž jiná legislativa, kterou lze využít. Například zákon o obchodních korporacích, ceny řeší občanský zákoník, je tu zákon o hospodářské soutěži, který se vztahuje i na vztah s dodavateli.

Snažili jsme se o tom premiéra přesvědčit. Je však otázka, jestli se celá věc ještě řeší na věcné úrovni nebo je předmětem nějakého politického obchodu. To nedokážu posoudit. V každém případě systémová diskriminace dodavatelů tu neexistuje.

Jestliže se vyskytnou jednotlivé případy, kdy se někdo choval neeticky, tak ať se řeší standardně soudní cestou nebo raději způsobem hledání dohody například na bázi Iniciativy pro férový obchod, kterou jsme minulý týden oficiálně zahájili.

Marta Nováková|Tomes Michael/E15

E15: Nebojíte se toho, že by si dodavatelé začali prodávat sami?

Jak nemůže být obchodník bez dodavatele, tak nemůže být dodavatel bez obchodníka. Je to dvojice, která se musí dohodnout. Pokusy dodavatelů prodávat přímo tu sice jsou. Proč jich ale není víc? Znám příklad jednoho velkouzenáře, který se snaží ve svém řetězci prodejen prodávat primárně vlastní výrobky.

Aby však prodejna byla efektivní, prodává čím dál víc potravinářského sortimentu. Prodává s obchodní marží 38 procent a říká, že prodejny jsou na nule. To znamená, že těch několik desítek svých prodejen, které jsou malé, nedokáže optimalizovat.

Supermarkety a hypermarkety proti tomu skutečně fungují jako poloautomatizované fabriky. Mají jen nezbytný počet lidí, procesy dodávek jsou přesně nastavené. Malý počet malých prodejen takto nikdy fungovat nebude. Náklady na jejich provoz jsou výrazně vyšší.

E15: Tvrdíte, že novela zákona o významné tržní síle může způsobit zdražení potravin. Mají na to ovšem obchodníci vzhledem ke konkurenci vůbec prostor?

Jistě tu není prostor pro další snižování cen. Takže když se nebude moci vyjednávat s dodavateli, tak se obchodníci budou dívat jinde. Naštěstí můžeme chodit nakupovat do zahraničí. To nám ještě nikdo nezakázal.

E15: Hrozí exodus řetězců?

Pokud řetězce budou dlouhodobě kvůli cenovému boji ztrátové, tak mohou odcházet bez náhrady, jako se to děje v Maďarsku. Obchody jsou přitom hybnou silou ekonomiky. Jsou to právě obchodníci, kteří odvádějí v hotovosti daň z přidané hodnoty. Každý jiný subjekt si tuto daň jen účtuje, jsou to jen virtuální peníze. Ale jen obchod má tyto peníze doopravdy. DPH odváděná v obchodu zajišťuje cash flow pro fungování státu.

E15: Jestliže je tedy regulace vztahů mezi řetězci a dodavateli špatná, proč podporujete další významný státní zásah do byznysu v podobě elektronické evidence tržeb?

Na elektronickou evidenci tržeb se nedívám jako na nástroj výběru daní. Považuji ji za nástroj pro narovnání podnikatelského prostředí.

Víme, v kolika oborech při nákupu nedostanete doklad a v kolika oborech považují tržbu za svůj zisk. Proto Svaz obchodu podporuje navrhovaný způsob elektronické evidence, který je pro koncového uživatele – daňového poplatníka jednoduchý a administrativně nezatěžující. Zdaleka to nejsou jen tolikrát zmiňovaní hospodští nebo vietnamští obchodníci. Je to každý druhý řemeslník, lékař, zubař, jsou to advokáti.

Proč by jeden měl mít takovouto výhodu a druhý ne? Pokud by elektronická evidence tržeb nebyla plošná, tak bychom podali ústavní stížnost kvůli diskriminaci.