Prodeje firem vykazují v meziročním srovnání mírně klesající trend. Zatím se v Česku dojednalo 45 transakcí. Primárně dnes nakupují finanční investoři, pokukují po strojírenství a nově i po potravinářství, ti strategičtí zatím vyčkávají. „Slyšel jsem názor, že po privatizaci v devadesátých letech bude období po koronaviru znamenat druhé největší přerozdělení majetku v Česku,“ říká expert na fúze a akvizice Petr Dědeček, výkonný ředitel Patria Corporate Finance.
Všude se hovoří o tom, že trh fúzí a akvizic téměř zcela zamrzl. Jak se to projevilo v Česku?
Od začátku roku do dnešního dne bylo v Česku podle statistik uzavřeno 45 obchodů. V tomtéž období loňského roku to bylo o 15 více. Takže je znát určité zpomalení, ale nic dramatického.
Ten meziroční rozdíl bude ale asi výrazný zejména ve druhém čtvrtletí. Nebo se pletu?
Je to tak. V samotném druhém čtvrtletí je rozdíl výraznější. Uzavřeno bylo 14 transakcí, což je o 12 transakcí méně než ve stejném období minulého roku. Další meziroční zpomalení je znát i v probíhajícím třetím čtvrtletí. To už ale není tak výrazné, stále dobíhají transakce, které se začaly domlouvat ještě před pandemií. Výraznější problém je ale se získáváním nových mandátů zejména k prodeji. Potenciální prodejci nyní řeší jiné starosti a musejí čekat.
Jak dlouho trvá dojednání prodeje?
Od osmi do dvanácti měsíců. Když jde všechno bez problémů, tak se proces může zkrátit na půl roku. Současným trendem ovšem je, že poradce nyní poptávají spíše investoři k hledání firem ke koupi a méně vlastníci firem, kteří by své společnosti chtěli prodat. U prodejních mandátů je přitom mnohem vyšší pravděpodobnost dokončení obchodu.
Co bude hrát klíčovou roli, aby se fúze a akvizice znovu rozjely?
Celá ekonomika. Pokud se chceme vrátit na předkrizovou úroveň, potřebujeme, aby byla silná a aby v předkrizovém nebo alespoň podobném módu běžely i podniky. Ale rád bych k tomu dodal, že Patria situaci rozhodně nevnímá tak dramaticky, jak ji líčí například některá média a někteří politici. Hned, jak to bylo možné, jsme se rozjeli po podnicích a musím říci, že zejména ty menší a středně velké podniky si s novou situací nečekaně rychle poradily.
Z čeho pramení váš optimismus?
Jednáme o transakcích například se čtyřmi subdodavateli z oblasti automotive, což je jedno z nejvíce zasažených odvětví. Tyto firmy byly nuceny ze dne na den zastavit výrobu, protože od nich automobilky přestaly odebírat. Nyní hledají kupce a obrátily se na nás s tím, že už rozjely výrobu, osekaly neprofitabilní výrobu, kterou předtím držely, a rostou jim objednávky. Jedna z těchto firem je na tom nyní dokonce lépe, protože jí odpadla stěžejní konkurence. Je vidět, že firmy se s obtížemi skutečně snaží vypořádat samy.
Na veřejnost nicméně prosakují informace, že banky už se tohoto sektoru vyloženě bojí a nechtějí firmám z této oblasti půjčovat. To je trochu v rozporu s vaším tvrzením.
Takto generálně bych to neřekl. Je sice pravda, že banky upravily svá vnímání rizikových profilů klientů a subdodavatelé v oblasti automotive nyní patří k těm vysoce rizikovým, příčinou je ale spíše trend rozsáhlých změn v tomto sektoru. Tím mám na mysli například elektromobilitu a obecný pokles poptávky po automobilech. Trendy v oblasti automotive banky analyzují, zatím ale na ně nemají jednoznačný názor. Zároveň si je třeba uvědomit, že byť jsou strukturální změny v automobilovém průmyslu běh na dlouhou trať, ne všichni zúčastnění změny ustojí. Proto ty obavy bank.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
