Ministr financí Zbyněk Stanjura připouští, že konsolidační balíček ještě může doznat některých změn po jednání se zaměstnavateli a podnikateli. „Možná jsme něco úplně nedomysleli, takže nějaký detail budeme ještě projednávat, budeme to řešit v příštích týdnech,“ uvedl šéf státní kasy.
Kdo podle vás na konsolidačním balíčku nejvíc získá a kdo nejvíc ztratí?
Nejvíc na něm vydělá Česká republika a občané České republiky. Zdravé veřejné finance jsou nejdůležitější pro nízkopříjmové skupiny. Ty jsou nejvíc závislé na tom, jak jim pomáhá stát. V okamžiku, kdy by stát nebyl v dobré kondici, tak by například nemohl být tak rozsáhlý sociální systém nebo by nemusely být tak vysoké penze, jako jsou dneska. Takže nízkopříjmoví jsou samozřejmě na pomoci státu mnohem více závislí než vysokopříjmoví.
Dá se to tak skutečně říct, že na tom balíčku vydělají všichni občané České republiky?
Ano, protože pokud máme v pořádku veřejné finance, tak je to dobrá zpráva pro všechny občany. To není jako jednoduchá účetní operace, jestli příští rok zaplatím o tisíc korun více nebo méně za nějaké daně nebo nějaké pojištění. Ve střednědobé perspektivě podle mě na tom vydělají všichni. Neříkám, že na tom vydělají v tom, že například budou mít nižší výdaje nebo vyšší příjmy. Ale vydělají na tom tak, že pokud bude finanční situace státu stabilní, tak stát bude dobře fungovat. A to je podle mě dobrá zpráva pro všechny občany.
Dobře, ale pojďme si vzít třeba občany, kteří vlastní firmy nebo mají nějaké nemovitosti. Na ty ten konsolidační balíček nepochybně dopadne negativně. Ti pak mohou říkat, proč jste to nevyřešili jinak, proč zatěžujete nás, proč my máme platit to, že stát má dluhy.
Děkuju, že jste to řekl. Protože na jedné straně se většina lidí shodne na tom, že musíme šetřit. Vychází to dokonce i z průzkumu, který máme. Tam většina lidí říká, že je třeba zvednout daně, ale ne ty, které se týkají mě. Je to docela lidské, přirozené. To znamená, pokud položíte obecnou otázku: Má stát více šetřit? Ano. Má stát ke snižování státního schodku případně zvýšit některé daně? Ano. Má zvýšit daň, která se týká vás? Ne. A to je obecný přístup.
Co se týče daně z příjmu právnických osob, není to jednoduché rozhodnutí pro mě a ani pro mou politickou stranu. Na druhé straně si musíme říct, že roky 2020, 2021, 2022, částečně rok 2023 přinesly obrovské dotace ze strany daňových poplatníků vůči firmám. A to i z dobrých důvodů. Některé státy třeba v covidových letech dávaly pomoc formou půjčky. Jestli to byly opravdu desítky a desítky miliard této pomoci, tak si myslím, že není nic špatného na tom chtít část té pomoci vrátit zpátky ve formě daní.
Když jste říkal, že na tom vydělají všichni občané České republiky, nemyslíte si, že to naopak může poškodit ekonomickou aktivitu těch firem, když je více zdaníte?
A proč myslíte? Jsou dva procentní body dramatická změna? Nejsou. Netvrdím, že pro mě to bylo jednoduché v tomto konkrétním bodě. Respektive u všech bodů, které se týkají příjmové stránky. To pro mě bylo mnohem těžší než u těch bodů na výdajové straně.
Já jsem řekl na naší ideové konferenci a opakuji to i v rozhovorech. S radostí hájím všechna opatření na výdajové straně rozpočtu a loajálně hájím všechna opatření na příjmové straně rozpočtu. Myslím, že ten rozdíl je jasný, ale budu to hájit jako celek. Jsem přesvědčen, že ty dva procentní body sice nejsou příjemné, ale nepovede to k nižší aktivitě firem. Tím jsem si úplně jistý.
Například zastropování cen energií jsme nakonec vyjednali tak, že jsme pomohli všem firmám bez ohledu na velikost. Vždy v té debatě musíme říct všechno. Ta pomoc tudy šla, říkám, i z dobrých důvodů. V té situaci, v které jsou státní rozpočty, si myslím, že vlastně se i ty firmy mohou podílet na snižování toho schodku.
Zatížíte firmy vyšší daní z příjmů právnických osob, zatížíte je i třeba tou vyšší daní z nemovitosti, což postihne spoustu firem, které vlastní nemovitosti, škrtnete dotace zhruba za 50 miliard, které šly z velké části firmám... Není ten balíček z velké části zaměřen proti byznysu?
Vůbec ne. A to snad není poškození podnikání, že škrtnu dotace. Já se dlouhodobě netajím tím, a vy to víte, že dotace jsou vlastně zlo v ekonomice. My jsme totiž dávno zapomněli, k čemu dotace vznikly. Dotace vznikly, aby se případně vyrovnávaly regionální rozdíly. Tak si sami řekněme, jestli dotace, které se poskytují v České republice, slouží k vyrovnávání regionálních rozdílů mezi bohatými a chudšími regiony, nebo jestli to je regulérní průmysl se vším všudy. Máte poradenské firmy, které píšou žádosti. Pak to kontroluje stát a vyhodnocuje. Pak přijde jedna kontrola, Finanční úřad, NKÚ. Kolik lidí to zaměstnává, abychom vzali peníze daňových poplatníků a někomu výběrovým způsobem ulehčili podnikání tím, že dostane dotaci?
Já jsem proti dotacím dlouhodobě. A byl bych proti i v dobách, kdy by byl přebytkový státní rozpočet, protože si myslím, že to je špatně. Takže to určitě není proti firmám. Možná proti některým firmám, které byly zvyklé dostávat dotaci ze státního rozpočtu, ale to není proti podnikání.
To zní, jako kdybyste chtěli škrtnout veškeré dotace.
Kdyby to bylo na mně, tak ano.
To se přece nestane, ne? Víte už přesně, jaké dotace budete škrtat?
Já vím minimální objem. A pevně věřím, že skutečně v té větě je klíčové slovo minimální. Věřím, že je budeme schopni škrtnout ještě více, protože je to jeden z opravdu velkých zdrojů možných úspor a možného snižování schodku státního rozpočtu. Takže to určitě není proti podnikání. Možná proti některým firmám, které byly zvyklé na to, že si vylepšují dlouhodobě své hospodaření formou získaných státních dotací.
O těch dvou procentních bodech jsem mluvil. Ale proč neříkáme stejně také, že jsme pro roky 2023 a 2024 zrychlili odpisy, které firmám podle našich odhadů ušetří devět miliard daní a výnos ze zvýšené daně má být zhruba jedenáct miliard? Odbory to dokonce odhadují na mnohem větší desítky, my říkáme devět miliard ročně, za ty dva roky osmnáct miliard. A to jsme udělali vědomě proto, abychom podpořili investiční aktivitu firem. To znamená, když někomu dám daňovou úlevu, tak to se bere jako samozřejmé.
Teď jsme z rozpočtových důvodů navrhli, abychom o dva procentní body zvýšili tu daňovou zátěž. Podle našich odhadů je to jedenáct miliard pro veřejné rozpočty. Ale mluví se jenom o těch 22, která získá stát, a nemluví se o těch 18, která získají firmy. Tak já myslím, že je fér říkat všechno. A to je bez započtení toho, kolik stát nakonec bude stát kompenzace za zastropované ceny a ty platí i pro firmy.
Nejdříve jste konsolidační balíček představili veřejnosti, až potom jste jednali třeba se zástupci podnikatelů. Nebylo možné s nimi jednat o těch věcech předem?
Je nás pět u jednacího stolu. Není reálná představa, že do politického jednání pěti politických stran mi tam zasedne ještě šestá strana odbory a sedmá strana zaměstnavatelé. I naši experti a ekonomové, kteří mají nějakou zkušenost s politikou, i když ne třeba aktivní, tak vědí, že jedna věc jsou ideální ekonomické návrhy. Druhou věcí je pak ale to, že pro každý z těchto návrhů musíte najít většinu v obou komorách parlamentu. A to jsou dvě úplně jiné disciplíny.
Ale vy tu většinu teď ještě nemáte a přesto jste ten balíček představil.
Máme 108 hlasů v Poslanecké sněmovně a nevím, kolik hlasů v Senátu, takže máme většinu v obou komorách parlamentu.
Určitě? Na 100 procent to projde přesně v té podobě, v jaké to bylo představeno?
Tak to jsou dvě otázky v jedné. Jestli to projde stoprocentně v této podobě, nevím. Kromě opravdu technických návrhů zákonů, které mají 12 paragrafů, tak si fakt nepamatuju zákon, který by nedostál nějaké částečné změny v průběhu projednávání, takže to se vyloučit nedá. Je možné, že tam bude nějaká technická chyba, legislativní chyba. Možná jsme něco úplně nedomysleli, takže ještě nějaký detail budeme ještě projednávat a budeme to ještě řešit v příštích týdnech.
Rozhovor s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou
Co jste možná nedomysleli? Máte nějaký tip?
Já jsem řekl, možná jsme nedomysleli. Já vím, s čím jsem na těch jednáních vystupoval, a vím, jaký je výsledek těch jednání, který fakt budu hájit. Může se ukázat, že tam bylo něco, co jsme nedomysleli. My všichni nebudu říkat, my ano, ostatní ne, pak se k tomu můžeme vrátit. Určitě nás čekají jednání se zástupci zaměstnavatelů a podnikatelů na jedné straně. Na druhé straně je velmi těžké jednat s odbory, které střelí od pasu, vyhrožují generální stávkou, posílají do éteru úplně vymyšlená fantazmagorická čísla, pak je těžké seriózně jednat.
To znamená, že s odbory tedy jednat už nechcete?
Asi budeme, ale nemůžete na jedné straně vyhrožovat, pořádat demonstrace proti důchodové reformě, která v té době ještě nebyla schválena, přičemž na těch demonstracích mluví všichni opoziční lídři a komunisté, a současně říkat, my bychom chtěli jednat s vládou. Oni si vybrali opoziční rétoriku. Na své akce zvou opoziční lídry. V pořádku, to je jejich volba, ale přece nemohou dopoledne hrozit generální stávkou a odpoledne velmi vážně vyjednávat o konkrétních parametrech toho či kterého zákona. Ale to je jejich volba. Záleží na nich, jestli si vyberou komunikaci, nebo souboj.
Řekl jste, že jste možná některé věci úplně nedomysleli, žádnou konkrétní věc jste neuvedl. Já vám zkusím pomoct. Ty věci se mohou týkat třeba DPH. Vy jste uvedli, že chcete ten systém zjednodušit, ze tří sazeb chcete udělat dvě. Proč budeme mít pořád tři druhy daňového zatížení zboží a služeb: 0 procent na knihy, 12 procent na položky ve snížené sazbě a 21 procent základní sazbu?
Tak dneska jsme měli čtyři. Pokud označím zboží, které nepodléhá DPH, za sazbu DPH, což bych v E15 neočekával…
Já jsem neřekl sazba DPH, aletři druhy daňového zatížení.
Ale knihy budou bez DPH. To není nula. Jsou přesně vyjmenované služby, je to i harmonizované, které nepodléhají DPH.
To je trochu slovíčkaření.
To není slovíčkaření. Měli jsme čtyři, tak máme tři, to je pořád zjednodušení.
A musíme mít tři, nestačily by jen dva druhy zatížení?
Ideální by bylo mít jednu sazbu DPH, odpadly by debaty, co kam patří. V okamžiku, kdy jste měl dvě snížené sazby, tak pořád byla debata, které služby a které výrobky půjdou z první snížené do druhé snížené. Nikdy se nekonala debata, které položky z druhé snížené se vrátí do první. Ale jedna sazba je politicky neprosaditelná, protože ta sazba by musela být relativně vysoká, aby byla rozpočtově neutrální. Tak pak je lepší mít dvě sazby než tři.
Proč jsou tady neustále nějaké výjimky, ať už nulová DPH na knihy nebo tiché víno bez spotřební daně?
Rušíme 22 daňových výjimek. Vzpomenete si, která vláda v jednom návrhu navrhla zrušení 22 daňových výjimek? Sem s nimi a bavme se o tom, jestli 22 je hodně, nebo málo. Já nejsem ve sněmovně.
To vám neberu, ale vezměte si, že tiskoviny máte ve třech rozdílných druzích zdanění. Knihy nemají DPH, časopisy mají 12 procent DPH, noviny 21 procent. Proč?
Tak jsme u toho, co vás zajímá, vás konkrétně nebo vašeho vydavatele.
Mě zajímá všechno, nejen to.
Já mluvím o zrušení 22 daňových výjimek. Je to zjednodušení, nebo není?
Já jsem řekl, že vám to neberu. Ptám se na ty výjimky, které tam zůstávají.
Jasně. Představa, že jedna vláda zruší všechny výjimky, není realistická. Mně by se to líbilo, myslím, že skoro každému ministru financí by se to líbilo, kdybychom ten systém zrušili. Já si myslím, že jsme dosáhli v tom vyjednání maximum možného z hlediska toho, že tu vládu tvoří pět politických stran. Kdyby ji tvořila jedna politická strana, tak pokaždé ten ozdravný balíček vypadá jinak, ale to by ta jedna politická strana musela mít většinu v obou komorách parlamentu, což při našich volebních systémech prostě není možné. Takže vznikl nějaký kompromis.
Neměl jste si víc dupnout jako zástupce ODS během toho vyjednávání?
Nevíte, jak to probíhalo. Já to nebudu komentovat. Není to úplně všechno vyčištěné, to je pravda. Neděláme žádnou novou daňovou výjimku, jediná změna je daňová uznatelnost u velmi drahých osobních automobilů, to můžeme charakterizovat jako nějakou novou daňovou výjimku. Ono je to spíš zpřísnění, ale je to něco, co komplikuje daňový systém, to přiznávám. Ale myslím, že to rozhodnutí je správné, protože k dosažení zisku máte mít náklady. Základní definice je, že daňově uznatelné náklady jsou ty, které potřebujete k dosažení zisku. Bezesporu podnikatelé potřebují osobní vozidla k dosažení zisku.
Ale nepotřebují ferrari?
Ale podle mě nepotřebují k dosažení zisku ferrari. Bude složité udržet zrušení všech 22 daňových výjimek. Vidíme, jak jednotlivé zájmové skupiny hájí zájmy, tu profesní, tu jiné skupiny, to je legitimní. Snaží se to vysvětlovat tak, že jsou pro rušení daňových výjimek, ale tu naši, prosím vás, ne. Já tomu rozumím, ale nemůžeme tomu vyhovět, pak bychom nezrušili žádnou daňovou výjimku.
Pojďme se ještě zastavit u zvýšení odvodů u OSVČ. Jeho cílem je srovnat odvodové zatížení mezi zaměstnanci a OSVČ? Srovnat ty nůžky, které jsou rozevřené?
Cílem je řešit problém, který je vlastně nový, který Česká republika ještě před pěti lety vlastně neznala. A to jsou průměrně velmi nízké penze celoživotních OSVČ. Dneska je průměrný důchod skoro 20 tisíc a průměrný důchod u OSVČ 10 500. A když jsme o tom přemýšleli, tak jsme se rozhodli, že zvýšíme ty minimální sazby. Není to nějak dramatické o pět procentních bodů ve třech letech za sebou a cílový stav je, že tyto OSVČ po těch třech letech budou platit odvody, jako se platí u minimální mzdy. Mně to nepřijde nějak přehnané. Já nerad stavím obě ty skupiny ekonomicky aktivních občanů proti sobě, potřebuju obě, OSVČ i zaměstnance. Každý z nás má volbu, jestli bude zaměstnanec, nebo OSVČ, a každá tato ekonomická aktivita má své výhody a své nevýhody.
Nepoškožujete tím opatřením slabší živnostníky nebo ty, kteří vydělávají méně?
Opravdu připadá někomu přehnané, že v té konečné fázi bude živnostník platit odvod jakoby z minimální mzdy? Mně to teda nepřijde, že to je nějakým způsobem přehnané. Před chvílí jsem říkal, že každý z nás si může vybrat, jestli chce fungovat jako zaměstnanec, nebo OSVČ, ten limit není průměrná mzda, to znamená, že ten limit je odvody z minimální mzdy, ne z průměrné mzdy. Mně to přijde rozumná hranice.
Vláda také schválila novelu zákona o přeměnách, které někdo přezdívá Lex ČEZ. Jaký smysl má ta novela?
Harmonizační, především k tomu je ten paragraf, který je tak široce diskutován. Já vlastně nevím, proč jsme teprve na začátku legislativního procesu, máme k dispozici srovnání členských států EU a jediný stát, který má vyšší procento hlasů akcionářů potřebné k rozdělení společnosti, je Rakousko.
Já myslím, že ani v Německu to není úplně tak snadné. Někteří právníci to tvrdí.
Německo má 75 procent. Někdo v té debatě úmyslně porovnává squeeze-out a rozdělení společnosti. Na pravidla squeeze-outu žádná změna navržená není.
A nemělo by smysl v případě ČEZ zůstat jen u pravidel squeeze-out? Například ve Francii stát musel vykoupit podíly minoritních akcionářů až do těch 90 procent, aby mohl vytěsnění provést.
U squeeze-outu nikoho nepřesvědčujete. Squeeze-out je obecný princip, který platí pro všechny akciové společnosti bez ohledu na to, jestli je tam účast státu, nebo ne. V pravidlech pro squeeze-out naše vláda nic nemění. Tečka.
Ale v tomto konkrétním případě se to změní. Proč případ ČEZ nenechat čistě na squeeze-outu?
To nemá s ČEZ nic společného. Já říkám, že pro squeeze-out pravidla neměníme, zůstávají stejná, jako byla. U toho rozdělení jsme se přiklonili k řešení, které je ve většině evropských zemí.
Není to obcházení squeeze-outu?
Není. Jaké obcházení, já to vůbec nechápu. Jak to může být obcházení. Squeeze-out je nějaký proces a tohle je případně jiný proces. Nerozumím tomu, jak to někdo může říkat, jak to může porovnávat. Deset členských zemí má 75 procent, devět členských zemí Evropské unie má 66, jedna země má 50, u pěti se to nepovedlo doposud dohledat, jak to přesně mají. Takže pokud říkáme, že budeme mít to procento stejné jako 19 členských států Evropské unie, z čehož polovina má ještě méně, tak co je na tom k nepochopení, že to je v souladu s evropskou praxí?
Nebojíte se toho, že by Ústavní soud mohl říct, že to není v souladu se základními právy třeba těch akcionářů?
No, to se vůbec nebojím. Myslíte, že stejná práva neplatí v Německu, v Lucembursku a těch sedmnácti dalších zemí, kde ty hodnoty jsou dneska 75 nebo 66 procent? Vůbec nerozumím tomu, proč by to měl řešit Ústavní soud.
Zbyněk Stanjura (59)
- Vystudoval Elektrotechnickou fakultu VUT Brno. Po pádu komunismu založil firmu, ve které pracoval jako programátor a ředitel.
- V letech 2002 až 2010 byl primátorem Opavy. Od května 2010 do srpna 2013 a od října 2013 poslancem za ODS.
- Od prosince 2012 do července 2013 byl ministrem dopravy. V letech 2011 až 2012 a opět od listopadu 2013 zastával funkci předsedy poslaneckého klubu ODS.
- Od prosince 2021 je ministrem financí.
