Žádný větší odliv ukrajinských dělníků nenastal, popisuje situaci na stavbách spolumajitel developerské firmy Gartal Rostislav Petchenko, rodák z Chersonu. Příliv uprchlíků vnímá pozitivně. „Vím o spoustě volných pozic, kde už platové požadavky neodpovídají tomu, na co jsme byli zvyklí před měsícem. Za dvacet tisíc hrubého nešlo sehnat žádnou pomocnou sílu. Teď už ano,“ říká developer a věří v široké uplatnění Ukrajinek.
Nemůžu se na úvod vyhnout otázce, jak prožíváte válku ve vaší rodné zemi?
O válce jsem se dozvěděl tak, že 24. února ráno volala tchýně. Žila v Čerkaské oblasti, kde byla zasažena radiolokační stanice. Tak to začalo. Sledujete zprávy, nejdřív tomu nevěříte, pár dní jsem byl v šoku, nemohl jsem řešit nic jiného než válku. Teď už jsou manželčini rodiče v Česku. Moji rodiče tady žijí víc než rok. Po dvou dnech od vypuknutí války jsme začali pomáhat. Například bývalý hotel, který vlastníme na Kubánském náměstí ve Vršovicích, jsme dali k dispozici uprchlíkům. Ale o té pomoci nechci mluvit, je samozřejmé, že se snažíte něco dělat. Snažím se teď svůj čas optimálně rozložit mezi byznys a dění na Ukrajině.
Vybavuji si váš loňský rozhovor pro týdeník Euro, ve kterém jste se snažil nevidět situaci v oblasti Donbasu černobíle. To se teď asi změnilo.
Solidarita s Ukrajinci je v dnešní době obrovská. Pocházím z Chersonu, což je takové hraniční město. Vždycky jsme se hlásili k Ukrajině, nicméně většina lidí v té oblasti mluvila rusky. Tenkrát, když jsem popisoval situaci tam, jsem vycházel z toho, že pokud se lidé mají špatně, tak jsou pro každou změnu. Věří, že jakákoli změna jim může něco přinést. Nyní, když se dívám na to, jak ruská média zkreslují informace, tak si říkám, že i ta změna, která tenkrát proběhla, byla vyvolána uměle a pod nátlakem. Prostředky se většinou časem nemění. Když jsou Rusové schopni použít zbraně a takto zaútočit, tak co si máme myslet o událostech, které se odehrály v roce 2014.
Gartal je česká firma s ukrajinsko-běloruskými kořeny. Nebylo výjimkou, že se tady v byznyse protkávaly cesty investorů z různých postsovětských zemí.
V byznyse pro mě rozdíly, jestli jste původem Ukrajinec nebo Bělorus, nikdy nebyly a vlastně ani teď nejsou. S partnerem Andrejem Zaitsevem jsme se potkali na vysoké škole, on je víc Čech než Bělorus. Vystudoval tady střední školu a pomalu už ani nemluvil rusky. Já jsem v Česku od 16 let, na Ukrajině jsem v dospělosti vůbec nežil. Takže v našem případě bych nemluvil o propojení investorů z postsovětských zemí. Do byznysu jsme vstupovali tady, a to na základě znalosti českých reálií.
V určitou dobu byla Česká republika dost otevřená cizincům, získání trvalého pobytu bylo jednodušší než v jiných zemích. Tito lidé tady pak investovali do bytů nebo do projektů. Gartal začínal jako developer, když přišla světová finanční krize, tak jsme byznys model změnili na realitní kancelář. Snažili jsme se prodávat byty ostatních developerů, kteří neměli směrem na Východ žádné kontakty nebo neměli dostatečné zkušenosti s tímto trhem. Když se zase realitní trh začal vzmáhat, tak jsme se vrátili k developmentu. Náš vývoj byl daný hlavně ekonomickým cyklem a aktuální situací na trhu.
Máte různé finanční investory, jejichž peníze zhodnocujete. Určitě máte i kapitál z Ruska.
Nemáme.
Neříkejte, že mezi vašimi investory není nikdo s ruskými kořeny.
Máme několik finančních partnerů, ale jsou to čeští občané. Napadá mě jeden partner z Ruské federace, ale to je výjimka. Jsme česká společnost, působíme na českém trhu, stavíme s českými firmami. Takže jsme v poslední době neviděli důvod vyhledávat kapitál v zahraničí. Zhruba 95 procent kapitálu pochází z České republiky.
Pokud jde o nákupy investičních bytů, dlouhé roky se tady mluví o ruské klientele. Ale to je naše „české“ zjednodušení. Občané, jakých zemí z Východu kromě Ruska tady nejvíc nakupovali?
Bylo i dost lidí z Ukrajiny, potom Kazachstán, Azerbajdžán, ale přesná čísla nemám. Poté, co Česko zpřísnilo migrační politiku, tak nákupy výrazně poklesly. Ceny bytů šly nahoru, rubl naopak padal. Zároveň to odpovídá době zavedení sankcí proti Rusku v roce 2014.
Jak velké množství bytů by se teď vzhledem k sankcím proti Rusku mohlo dostat na trh?
To se těžko odhaduje, protože přesně nevíme, kolik lidí z Ruské federace byty na českém trhu vlastní. Někteří vlastníci se zamýšlejí nad prodejem, protože Rusko zpřísňuje platební styk se zahraničím. Několik tisíc bytů se v Praze na trh určitě dostane. Otázkou budou ceny. Někdo se bude snažit nemovitosti prodat co nejdřív. Někdo bude trvat na tržní ceně. Bude záležet také na tom, jak jsou z hlediska reportování o majetku v zahraničí nastavené ruské zákony a zda v tom ohledu nedojde ke změně. Každopádně se ukáže během několika týdnů. Pokud mají Rusové obavy, že se s jejich příjmy něco stane, tak není důvod čekat. Bude také otázka, kolik Ukrajinců se bude zbavovat nemovitostí.
Co očekáváte, že udělá současná uprchlická vlna s pronájmy? Velká část běženců bude jistě závislá na sociálním bydlení, nicméně ne všichni. Řada jich najde na pracovním trhu dobré uplatnění a bude shánět komerční pronájem.
Zvýšená poptávka určitě bude, ale nájem není levný. Souhlasím s vámi, že mnoho Ukrajinců dokáže najít uplatnění. Před válkou nešlo sehnat člověka na stavbu pod 180 korun na hodinu. Jak vzroste na pracovním trhu konkurence, tak budou klesat mzdové náklady.
Gartal má i vlastní stavební divizi. Pociťujete nějaké změny na pracovním trhu? Mluvilo se o odlivu Ukrajinců, kteří se vrátí domů, aby bránili svoji zemi.
Žádný větší odliv nenastal. Naopak sem přichází mnoho lidí s neznalostí českého jazyka, a hledá proto uplatnění v méně kvalifikovaných pozicích.
Ale převážně sem utíkají ženy…
V tom nevidím zásadní problém. Máme stavbyvedoucí ženu. Je tady emancipace. Navíc existuje řada jiných oborů, kde se dobře uplatní. Hlavní je jejich ochota pracovat. Samozřejmě uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. Vím o spoustě otevřených volných pozic, kde už platové požadavky neodpovídají tomu, na co jsme byli zvyklí třeba před měsícem. Třeba za dvacet tisíc hrubého nešlo sehnat žádnou pomocnou sílu. Teď už ano. Věřím, že uprchlická vlna bude mít na českém pracovním trhu pozitivní efekt. Velký problém naopak bude zařazení takového množství dětí do škol a školek.
Zaměřme se na váš development. Kolik máte aktivních projektů?
Aktuálně máme deset rezidenčních projektů v Praze a nejbližším okolí s celkem třemi stovkami bytů. Další nové projekty představíme v nejbližší době a nabídneme v nich téměř dvě stě jednotek k prodeji. Nedávno jsme navíc dokončili akvizici nových pozemků v Praze, kde se chystá dalších více jak pět set bytů.
Držíte se výhradně prodejů do soukromého vlastnictví?
Ano. Nájemní bydlení je pro mě těžko uchopitelná záležitost. Projekty mi nevycházejí ekonomicky. Nemohu se dopočítat jejich rentability. Výnosy se v současné době pohybují kolem dvou tří procent. Úrokové sazby jsou výrazně vyšší. Byty musíte obsadit, máte náklady na administrativu, správu objektu. Musíte se o nemovitost starat.
A varianta, že se předem domluvíte na prodeji realitnímu fondu?
To je taky složité, je tam spousta proměnných. Vidím jedinou cestu, jak na tom vydělat, a to je kapitalizace cen. Pokud trh roste o dvacet procent ročně, tak ekonomika projektu je zajímavá. Ale pokud poroste o pět procent, tak už to atraktivní nebude. Otázka je, jak se bude trh dál vyvíjet.
| Rostislav Petchenko (36) |
| Narodil se v Chersonu na jihu Ukrajiny. V Česku žije od 16 let. Vystudoval Mezinárodní obchod na VŠE v Praze a Ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Rok pracoval jako realitní makléř. V roce 2007 založil společně se svým kamarádem ze studií Andrejem Zaitsevem, jehož rodina pochází z Běloruska, realitní a developerskou skupinu Gartal. |
