Evropská ekonomika je z takřka čtyřiceti procent závislá na vodě mimo hranice kontinentu. Letošní sucho v Turecku, odkud pochází většina lískových ořechů, například ovlivnilo čokoládový průmysl po celém světě. Říká to nizozemský odborník na vodní hospodářství Ertug Ercin, který přijel do Prahy představit studii Evropské komise, která mapuje, odkud evropské země čerpají vodu.
Česká republika závisí podle vaší studie z 29 procent na vodě ze zahraničí. Čím je to způsobeno?
Jde o komodity, které se dováží skrze mezinárodní obchod do České republiky. Jedná se převážné o zemědělské suroviny, ale i výrobky, k jejichž vypěstování a výrobě je vždy třeba určité množství vody. Mluvíme o vodní stopě, například na jeden hrnek kávy je celkem spotřebováno 140 litrů vody.
Náročné na vodu jsou tedy zejména zemědělské komodity. Nejčastěji se jedná o bavlnu, sójové boby, kávu, palmový olej, kakao, hroznové víno. A nejedná se jen o suroviny, ale i výrobky. Když říkám bavlna, mám tím například na mysli i oblečení, které se z něj vyrábí. Evropská unie je pro porovnání závislá z 38 procent na vodě ze zahraničí.
Pro běžné občany to však zní jako vzdálené pojmy. Jak může čerpání vody v zahraničí ovlivnit jejich život?
Například když bude sucho v Brazílii nebo Argentině, odkud pochází sójové boby, pak to přímo ovlivní masný průmysl zde v České republice. Farmáři využívají sójových bobů jako krmivo pro hospodářská zvířata. Přitom přes 70 procent sójových bobů neroste zde, ale dováží se ze zahraničí, nejčastěji právě z Brazílie či Argentiny. Kvůli tamnímu suchu, které bude způsobeno klimatickými změnami, bude méně bobů a jejich cena půjde nahoru. Čeští farmáři zaplatí více za krmivo pro svá zvířata a to se musí odrazit někde na trhu. Zvýšené náklady na výrobu mléka a masa tak ponesou buď podniky nebo spíše spotřebitel. Takže problémy s vodou na druhé straně světa, ať už nedostatek, sucho nebo povodně, mohou přímo ovlivnit ceny v supermarketech.
Kdy může něco takového nastat?
Velké problémy se suchem, ale i povodněmi, můžeme mít kvůli klimatickým změnám už během pěti až deseti let. Už letos nastalo sucho například v Turecku, který je většinovým dodavatelem lískových ořechů. To silně ovlivnilo čokoládový průmysl, výrobci nyní kupují buď méně ořechů nebo za vyšší cenu, což pocítí i spotřebitel.
Na závislost na vodě ze zahraničí se musíme dívat ze dvou stran. Na jedné straně mluvíme o dešťové vodě, na druhé o podzemní a říční vodě. Například Česká republika závisí na dešťové vodě ze zahraničí jen z 25 procent, zato na podzemní a říční až ze 77 procent.
Zabýval jste se ve svém výzkumu i zeměmi mimo Evropskou unii?
Jedná se o globální studii, pro každou zemi máme data, ale už ne konkrétní analýzy. Cílem našeho projektu bylo především zkoumat externí závislosti evropské ekonomiky. Takže výstup se sice omezuje na EU, ale podobný model se dá vytvořit u jakéhokoli regionu.
Jak voda ovlivňuje průmysl, jako automobilový nebo technologický?
V těchto odvětvích nedochází příliš k velké spotřebě vody. Značným problémem je však u automobilových a dalších výrobních průmyslů znečištění. Například Škoda Auto sice vyrábíte tady, ale železo, ocel pochází z jiných zemí, což má vliv na tamní vodní zdroje. Při závislosti na spotřebované vodě čerpáte jiným lidem vodu, v průmyslu však naopak znečišťujete jejich řeky a další zdroje. Konkrétně se to týká především Ukrajiny, Ruska a Číny, které jsou velmi znečištěné kvůli zpracujícímu průmyslu, který je důležitý pro strojírenské firmy v Evropě. Takže Evropa, včetně České republiky, nejen že kvůli svým aktivitám znečišťuje vlastní řeky, ale i řeky jiných národů. Tady máme alespoň přísné kontroly a evropské regulace, ale v Rusku nebo Číně takové regulace nejsou.
Udržitelná výroba, ohled na vodní hospodářství, mohou být drahé investice pro podnikatele. Jak je chcete k motivovat k udržitelnému podnikání?
Pracoval jsem s několika nadnárodními firmami, jako Heineken, Coca-Cola, C&A, Unilever nebo Nestlé. Základem jejich podnikání jsou určité suroviny. Například u Heinekenu pokud nebude ječmen, nebude žádné pivo. Nestlé nemůže fungovat bez kakaa. Jejich podnikání tak závisí na porozumění tomu, odkud jsou tyto suroviny dováženy. Drahé nebo ne, podnikatelé musí začít hledat řešení a předvídat rizika. V konečném důsledku ty firmy bez těch surovin nemohou přežít. Investování nemusí být přitom finančně náročné. Je třeba zhodnotit, kde jsou riziková místa, a zlepšit je ve smyslu produktivity, efektivity, vzdělávání místních farmářů a snižování znečištění. To nejsou velké investice ve smyslu peněz jako spíše úsilí.
Nemyslíte ale, že si lidé prostě vyberou jiného dodavatele?
Ale to taky není dlouhodobě udržitelné. Pokud v tom budete pokračovat, za pár let to bude stejná pohádka. Navíc, když měníte svého dodavatele a zaměříte se na jiné oblasti, pak musíte změnit celý řetězec, všechna pravidla, obchodní vztahy. Lepší je zůstat u jednoho dodavatele, investovat a pomoci mu jeho práci zefektivnit a snížit vodní rizika.
Spolupracujete na tomto projektu s Evropskou komisí. Co může Evropská unie, potažmo národní vlády, nabídnout za řešení?
Některé firmy už začaly, snaží se celý proces pochopit, zmapovat rizika. Naše studie pomůže zákonodárcům pochopit globální využívání vody a jaká opatření je třeba zavést. Tyto strategie pak mohou postoupit na národní úroveň, ale nyní jsme teprve na začátku procesu. Evropským úředníkům a zákonodárcům nyní říkáme: Podívejte se, největší riziko pro evropskou ekonomiku se nenachází v Evropě, ale mimo ni. Zatím máme velmi dobré ohlasy.
Česká republika již přijala některé adaptační strategie, ale nejsou příliš závazné. Klimatické změny obecně nejsou v Česku příliš populárním tématem. Není pro vás těžší v podobných zemích mluvit o problémech s vodou?
Při svých cestách jsem zjistil, že pokud země nezažívá daný problém uvnitř svých hranic, pak to pro ni není relevantní. Češi se spíše potýkají s povodněmi. Sucho, nedostatek vody nebo rostoucí hladina moře jsou termíny, které se naprosto ignorují. Pokud to není ve všem každodenním životě, pak vás to nezajímá. Když pojedete do Španělska, tak zjistíte, že nedostatek vody je tam hlavním tématem, protože to cítí na vlastní kůži. Když se vydáte s tím samým do Nizozemska, nikoho to nezajímá. Ale lidem nedochází, že tyto problémy mají dopad i na ně. Takže zvyšování povědomí je to první, co můžeme začít dělat. Politici, zákonodárci, ministři se musí na tuto záležitost dívat s přeshraniční perspektivou. Španělské problémy jsou nizozemskými problémy. Nizozemské problémy jsou českými problémy.
Španělsko je významným dodavatelem ovoce a zeleniny pro Českou republiku. Hrozí Španělsku v nejbližší době sucho?
Může to tak být. Španělsko se nepotýká jen se suchem, ale i s nedostatkem vody. Tedy, že lidé používají tolik vody, že nezbývá dost pro přírodu. Španělsko je ovocným a zeleninovým košíkem celé Evropy. Všichni můžeme pocítit, když je nižší produkce a vyšší ceny. Před několika lety se například do novin dostala rekordně nízká produkce okurek a další zeleniny ve Španělsku, které pak v celé Evropě podražily.
Které země nejvíce ohrožuje nedostatek vody a sucho?
Indie a Pákistán, které jsou hlavními dodavateli rýže, bavlny a cukrové třtiny. Sucho hrozí v Argentině, Brazílii nebo subsaharských zemích, to ohrožuje dodávky sójových bobů, kávy a kakaa. V Evropě jsou to především středomořské státy, jako Španělsko, Itálie a Turecko. Zasažena však může být i jižní Francie, což by mohlo mít dopad na slunečnice a podobné rostliny.
| Ertug Ercin je expert na vodní hospodářství a projektový manažer nizozemské organizace Water Footprint Network, které se od roku 2008 snaží reagovat na největší krize spojené s vodou. Pracoval s mnoha nadnárodními korporacemi na řešení vodní krize a zároveň zaštiťoval i některé projekty, které vznikly ve spolupráci s Evropskou komisí a dalšími mezinárodními organizacemi. Je autorem a spoluautorem studií jako je EU’s vulnerability to water scarcity and drought (2017) nebo Water footprint scenarios for 2050 (2016). |
