Nepotřebujeme reformu školství, ale lepší podporu technologického sektoru, říká šéf Elcomu Kaminský

Daniel Kaminský, ředitel společnosti Elcom

Daniel Kaminský, ředitel společnosti Elcom Zdroj: Elcom

Dynamometr z dílny Elcomu.
Mezi zákazníky ELCOMu najdeme nejvýznamnější společnosti z oblasti energetiky, dopravy, automobilového, chemického, potravinářského a dalšího průmyslu.
Elcom dodává řešení a systémy na měření parametrů světlometů. Mezi jeho zákazníky se řadí Varroc Lighting Systems, Hella, Magneti Marelli, Koito, Automotive Lighting a další.
4
Fotogalerie

Českému školství podle jeho kritiků chybí infrastruktura podporující technické obory, profese a řemesla. Aktivitu na tomto poli přebírají osvícené firmy, což je na jednu stranu dobrá zpráva, ale současně velmi špatná vizitka českého státu, míní šéf společnosti Elcom Daniel Kaminský. „Stát se zbavuje odpovědnosti, kterou přesouvá na bedra firem a ještě jim zvyšuje daně. Česko nepotřebuje reformu školství, ale systém daňové asignace,‟ říká v rozhovoru Kaminský.

Česku je v této souvislosti vytýkáno, že nemá žádnou sjednocující hospodářskou strategii pro nadcházející digitální věk. Vznikají sice koncepce, jako Vzdělání 4.0, Průmysl 4.0, Práce 4.0, ale bez reálných dopadů do legislativní, hospodářské, podnikatelské a vzdělávací sféry. Vidíte to stejně?

Ano, schází mi podpora těch, kteří svět mění a inovují. Stačí se jen podívat na zkušenosti jiných evropských zemí, které dokázaly v oblasti strategického směřování, fungování státní správy a podpory podnikání a digitalizace mnohé. Vytvořily prostředí, které není zatíženo nezměrnou byrokracií. Proč by v Česku nešlo založit firmu ze dne na den?

Nejsme ani moc velcí, ani moc malí, abychom se na to mohli vymlouvat. Stát by měl nadefinovat strategické cíle a transparentně je podporovat. Pokud to neděláme, tak je to jen naše vlastní hloupost.

U čeho by měli zákonodárci začít? 

Nemyslím, že musíme nutně dělat reformu školství. České školství, zejména to univerzitní, na tom – alespoň co se technických oborů týče – není vůbec špatně. Je spíše nutné se zamyslet nad tím, jaká je podpora českého technologického průmyslu. Neříkám, že žádná podpora neexistuje, ale jsou skutečně dobře nastavena kritéria, která určují, koho, za jakých podmínek a jak dlouho podporovat? 

V případě středoškolského vzdělání se dle výroků mnohých politických a odborových špiček zdá, že je situace poněkud tristní. Některé firmy se proto samy pouští do něčeho, co by mohlo alespoň vzdáleně připomínat systém duálního vzdělávání.

Ano, to se dostáváme k něčemu zcela zásadnímu. Stát se zbavuje odpovědnosti a svých historických kompetencí, které přesouvá na bedra firem. Za to jim ale nenabídne významnější podporu, naopak vyšší daňové zatížení.

Nejde ani tak o to, aby stát rozdával peněžitou pomoc. Ale když už firmy budou suplovat jeho činnost, tak by dávalo smysl, kdyby část z daní mohly použít tam, kde by samy viděly smysl. Ostatně například taková daňová asignace není něco, co by vzniklo na základě momentálního nápadu, ale něco, co by mohlo celému technologickému sektoru pomoci. V některých zemích tento systém funguje už dlouho.

Co je možné udělat pro to, aby se Česko zbavilo nálepky montovny Evropy, tedy země, kde nevzniká nic s přidanou hodnotou? 

Kolem nás je spousta různých vizionářů, kteří se tváří, že vědí, co bude, či nebude. Česko už dávno nepatří mezi země, které by mohly konkurovat nízkou cenou práce, máme však výhodu v tom, že je tu stále ještě hodně vzdělaných lidí. Jsme také zemí, která se nachází v poměrně stabilní oblasti světa. V tomto směru bych se o naši budoucnost nebál.

Primárně je nutné se zaměřit na to, aby byla Česká republika pro takové společnosti atraktivní i z hlediska vymahatelnosti práva, daňového zatížení a transparentnosti podnikatelského prostředí. Pokud toto stát zaručí, nemusí nás trápit žádné obavy. Bohužel snahy, jako je třeba zavedení digitální daně, zatím svědčí spíše o opaku.

Celý rozhovor si můžete přečíst na serveru Peak.cz