Evropský trh distributorů solárních komponent zažívá turbulentní pololetí. Většina z nich je podle zakladatele společnosti SolSol Radka Orsága ve ztrátě. Příčinou jsou rekordně nízké ceny panelů, které jsou výsledkem konkurenčního boje čínských výrobců. Nejvíce na současné situaci podle Orsága vydělávají koncoví investoři do solárních parků nebo fotovoltaik na střechy firemních budov. „U velkých komerčních instalací mohou být náklady na výstavbu meziročně i o pětinu nižší,“ říká Orság.
Solární panely jsou na světových trzích nejlevnější v historii. Jak to ovlivňuje váš byznys s jejich distribucí?
Na historické minimum se dostaly už v srpnu, kdy překonaly tři roky starý rekord z předcovidého období. Pandemie tehdy přinesla zvrat, továrny v Číně omezily výrobu i investice, zpřetrhaly se distribuční řetězce a celkově omezil obchod. Tím se tehdy cena vrátila o desítky procent výše.
To se začalo měnit zhruba v únoru tohoto roku, kdy v Číně začaly ustupovat obavy z pandemie a firmy začaly mohutně investovat do výroby a exportu. O tři měsíce později už byla světová výrobní kapacita solárních panelů na dvojnásobku. Za celý rok by Čína mohla vyrobit jednu terawattu výkonu, což je 95 procent světové produkce. Světovou poptávku to samozřejmě absolutně míjí. Nevíme přesně o kolik, ale někteří odhadují, že o 30 až 35 procent.
Dochází ke korekci objemu výroby alespoň zpětně?
Částečně ano. Spousta lidí si myslí, že Čína se tak chová záměrně, aby zlikvidovala zbylou konkurenci ve světě, ale to je velké nepochopení. Ona už nemá co likvidovat. Ve skutečnosti tam největší firmy bojují mezi sebou a čekají, kdo uhne první. Nyní tam krachuje mnoho výrobců napříč výrobním řetězcem a ve výrobě zůstanou jen ti nejsilnější hráči.
Do toho navíc přišly další tři faktory, které ovlivnily cenu v Evropě. Ve Spojených státech zavedli antidumpingová cla, kvůli čemuž se panely hrnou do Evropy ještě víc. K tomu přišlo ekonomické ochlazení, zdražení peněz a v neposlední řadě klesla cena elektřiny na burze, která ovlivňuje návratnost technologie.
Vraťme se k první otázce. Jak k této nové situaci přistupují evropští distributoři a tedy i vaše firma?
Momentálně se panely hromadí v rotterdamském přístavu a paradoxně je tam cena ještě nižší než v Číně. To je způsobené tím, že jsou tamní sklady extrémně drahé, distributoři si nemohou dovolit držet je dlouhodobě, a proto rozprodávají panely ve velkém. Výsledek je takový, že Číňané prodávají vyrobené panely pod výrobní cenou, aby se zbavili své konkurence, a na evropském trhu se jich navíc zbavují pod cenou i proto, aby přes zimu nemuseli prodlužovat drahý nájem rotterdamských přeplněných skladů.
Pro českého klienta dlouho nebude vhodnější období pro koupi. Nejvíce se nižší ceny projevují u komerčních instalací na firemních střechách nebo u solárních parků, kde náklady na panely tvoří větší část investic. Rezidenční instalace jsou také levnější, ale u tohoto typu investic tvoří ceny panelů asi jen 15 procent celkových nákladů. Zbytek je práce, střídač, konstrukce, případně baterka.
Jak dlouho takto nízká cena může zůstat?
Pár čtvrtletí ano. Od zmíněného srpna poklesly ceny o dalších zhruba 15 až 20 procent dolů, podle typu panelu, v těchto týdnech už ale vidíme první nárůsty. Jak už jsem naznačil, čínští producenti už osekávají výrobu a dá se očekávat, že během pár měsíců se cenově dostanou na úroveň, která jim výrobní náklady opět pokryje. Pak bude záležet, jak se bude vyvíjet poptávka.
Pojďme se na ty ceny podívat s konkrétními čísly. V září se mluvilo o tom, že se velkoobchodní ceny panelů v Česku pohybují mezi 15 až 19 eurocenty za jeden watt instalovaného výkonu. Kolik to je dnes?
To hodně záleží na technologii, ale ty starší typy lze určitě pořídit i pod touto hranicí. To se bavíme o panelech se solárním článkem typu PERC, které se prodávaly poslední tři až čtyři roky a dodnes v Česku převažují. Do popředí se ale dostává technologie TOPCON, která by už v příštím roce mohla dominovat. Na jeden watt výkonu je zatím dražší a zlevňovat bude až postupně, ale z hlediska účinnosti má vyšší potenciál.
Co přijde pak?
Další vývojovou fází může být takzvaná heterojunction technologie, což je způsob vrstvení různě modifikovaného křemíku na sebe. Zatím jsou ale takové panely drahé. Co to znamená v praxi: před pěti lety byl u panelů s menším rámem běžný výkon 350 wattů, dnes je to 450, ani 500 není výjimkou. Lepší je ale sledovat účinnost panelu, tedy využití sluneční energie na plochu – ta se ještě před pár lety pohybovala kolem 17 procent, dnes je na 23 procentech a existuje reálná šance, že se do dvou nebo tří let dostaneme na 25 procent.
Když se vrátím k těm cenám. Pokud říkáte, že se dnes panely prodávají pod výrobními náklady, člověka s podnikatelským duchem by napadlo, že to je velká příležitost, jak levně nakoupit do zásob. Má to nějaký háček?
V prvé řadě je to velice náročné na cash flow. Všichni evropští distributoři panelů jsou v druhé půlce roku ve ztrátě, protože z panelů ve skladech zisk nevytvoříte. Kdo na tom jediný profituje, je koncový klient. Ten si může říct o takové ceny, o kterých se mu snad nikdy ani nesnilo. Ale nebudu zastírat, i my jsme ještě něco nedávno nakoupili, ale sklady už máme přeplněné a momentálně se snažíme zásoby spíše co nejvíce rozprodat.
Na druhou stranu se asi dá očekávat, že vaše předzásobení jen odsune zisk na pozdější roky. Takže pokud nízké ceny panelů podpoří investice do výstavby fotovoltaik, tratit na tom nebudete. Uvažuji správně?
Částečně ano. Věříme, že zásoby vyprodáme do konce prvního čtvrtletí příštího roku. Dnes prodáváme s negativní marží, ale to by se mělo rychle změnit. Ve druhé polovině tohoto roku jsme ale skutečně nebyli těmi, kdo ze současné situace těžil.
Když jsem se díval na stránky největších tuzemských instalačních firem pro rezidenční domy, výrazné zlevnění jsem nezaznamenal. Jak je to možné, když máme na evropském trhu historicky nejnižší ceny a i samotné distribuční firmy prodávají se ztrátou?
Už jsem to v jedné odpovědi naznačil. U rezidenčních domů panely nehrají tak velkou roli. Běžné panely na běžnou střešní elektrárnu mohou vyjít na částku do 50 tisíc korun, přičemž celkové náklady s marží a daní činí zhruba 400 tisíc korun. Když patnáctiprocentní položku zlevníte o desítky procent, tvoří úspora v celkových nákladech plus minus vyšší jednotky procent. Toto zlevnění u instalačních firem pozorujeme, u někoho je dokonce i vyšší, a to i z toho důvodu, že nyní je těchto firem v Česku opravdu hodně a konkurence zde funguje dobře. U komerčních instalací pro firmy je to zlevnění opravdu markantní, třeba i o pětinu. Rád bych k tomu ještě dodal, že například práce zdražuje, mzdy meziročně rostou nominálně i o více než deset procent.
Jak jsou na tom z pohledu vývoje cen baterie a další důležité komponenty?
Střídače dlouhodobě cenově stagnují a nějaké výraznější zlevnění nečekám ani do budoucna. U baterií vidíme, že v prvním kvartálu nejspíš trochu zlevní, ale nejsem schopný odhadovat delší vývoj. Očekává se, že s masivní výrobou půjdou ceny ještě níž, ale jak rychle a jak výrazně, to nikdo neví.
Někdy se hovoří o tom, že pokles cen může přinést i takzvaný druhý život baterií, tedy nasazení použitých baterií z automobilů do venkovních nebo domácích stacionárních úložišť. V tomto příležitost nevidíte?
To je otázka. Zatím se o tom spíše mluví a bude to muset prokázat praxe. Přiznám se, že jsem trochu skeptický, protože technologie baterie dost rychle zastarává, což znamená, že tyto systémy budou rozměrově mnohem větší než ty, které budou obyčejně k dostání. A když k tomu zákazník uslyší, že baterie bude mít 60 procent své původní kapacity, ne každý se s tím spokojí. Osobně se domnívám, že dříve než se tato praxe masivně rozšíří, dojde k takovému zlevnění originálních baterií, že po použitých baterií sáhne málokdo. Ale jsou případy, například venkovní úložiště, kde rozměry nehrají roli a kde to smysl dávat může. A to nemluvím o tom, že je taková baterie samozřejmě šetrnější k životnímu prostředí.
Zpátky k vašemu byznysu. Kolik očekáváte, že letos dodáte solárních panelů?
Loni jsme po Evropě dodali zhruba 165 megawattů, letos jsme cílili na patnáctiprocentní růst, a nakonec máme dodáno skoro 250, tedy výrazně více. Z hlediska obratu, který loni činil zhruba 2,4 miliardy korun, na tom ale budeme hůře. O kolik, ještě nevíme, budeme to vědět až v následujících týdnech.
Radek Orság
- Vystudoval Oxford Brookes University ve Velké Británii.
- Mezi lety 2008 až 2014 vedl divizi Obnovitelných zdrojů v brněnské společnosti EnergServis.
- V roce 2012 založil firmu SolSol, která patří k největším distributorům solárních komponent na český trh.
- Od roku 2019 je zároveň místopředsedou představenstva Cechu akumulace a fotovoltaiky.
A z pohledu zisku?
Hrubý zisk loni činil přibližně 240 milionů a letos bude zhruba na 60 procentech. Zisk máme hlavně díky bateriím, střídačům a konstrukcím. V panelech bychom byli na nule.
Dříve jste uváděli, že obsluhujete panely zhruba třetinu českého trhu. To jste si udrželi?
To se dost těžko počítá. My víme, že loni jsme klientům prodávali hodně na sklad a tyto panely jsou instalované teprve letos. Celkově se za tento rok může postavit odhadem asi 900 megawattů, z čehož by šla velká část z loňských prodejů. V každém případě se trh dost rozmělnil, řekl bych, že jsme podle hrubého odhadu na 20 procentech.
Máte přehled, zda vaše panely míří spíše na rezidenční domy, na firemní budovy, nebo na solární parky?
Odhadujeme, že to je zhruba padesát na padesát z hlediska rezidenčního a komerčního využití. Zajímavé ale také je, jak moc se trh fragmentoval z hlediska instalačních firem. Ještě loni v Česku působilo kolem stovky firem, letos jich je podle našeho odhadu kolem 650 a my dodáváme zhruba 250 z nich. S tím souvisí i to, že nám zde utíká část příležitostí, protože takové množství firem zkrátka nejsme schopni obsluhovat, a to ani poté, co se velikost našeho obchodního týmu meziročně ztrojnásobila.
Váš nový investor Jiří Hlavenka přišel na jaře do firmy s tím, že by chtěl přinést novou službu, a to řízení rezidenčních fotovoltaik na dálku. V jaké to je fázi?
Minulý týden jsme spustili první komerční verzi, která je přístupná pro ty domácnosti, jež používají námi distribuovaný střídač. Za těch pár dní si aplikaci stáhlo několik stovek lidí. V další fázi tuto službu chceme otevřít všem rezidentům a věříme, že ji časem budou využívat desítky tisíc domácností.
Co přesně si pod tou službou představit?
Ta služba je komplexní – v první řadě dohlížíme na správný chod a zdraví elektrárny i baterie a monitorujeme jakékoliv výkyvy ve výkonu pro potřeby servisu. To finančně zajímavější je ale pro klienta ovládání výkonu na dálku, a to na základě aktuální situace na energetickém trhu.
Drtivá většina vlastníků domácí solární elektrárny neprodává elektřinu na spotu (krátkodobý energetický trh, kde se obchodují kontrakty i na hodinové bázi – pozn. red.), protože je to pro ně příliš náročné. Náš software ale na základě dat dokáže vyhodnotit, kdy je nejlepší elektřinu prodat, a kdy naopak ukládat do baterie nebo nabíjet elektromobil. Když například nabíjíte elektromobil v určitých víkendových časových pásmech, může se stát, že za odběr elektřiny dostanete dokonce zaplaceno. Čím více bude obnovitelných zdrojů v síti, tím více bude potřeba přemýšlet, jak efektivně vyrobenou elektřinu využít.
Máte časový plán, kdy to budou moci využívat všichni?
Věříme, že ve druhé polovině roku.
Podobnou službu nabízí například miliardář a finančník David Beran. Liší se nějak vaše technologie a kolik takových aplikací dnes pro české domácnosti existuje?
Aplikací existuje dost, ale většina z nich je vyvíjená realizačními firmami nebo nadšenci a jsou vysoce přetechnizované. SolSol si nechal vypracovat unikátní dotazník mezi 3 500 uživateli elektráren, a proto víme, co zákazník chce. Chceme oslovit normálního uživatele, který nemá čas či vědomosti k ovládání elektrárny přes střídače a nastavování funkcí, cílíme na automatizaci a zjednodušení.
