Odmítáním eura míří Česko na periferii nebo také švédskou cestou. Experti se neshodují

Politické strany se k euro staví vesměs opatrně.

Politické strany se k euro staví vesměs opatrně. Zdroj: Profimedia

Ředitel poradenských služeb pro finanční sektor KPMG, bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl
Ředitel občanské iniciativy Euro v Česku Michael Pascal Večeř
Ředitel poradenských služeb pro finanční sektor KPMG, bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl
4
Fotogalerie

Debata o euru je před volbami poměrně vlažná a zpravidla ji ovládají emoce. Michael Pascal Večeř z think-tanku Euro v Česku míní, že v ní politici sbírají laciné body, či se dokonce bojí, že by přijetí eura odhalilo jejich nelegálně nabytý majetek. Zemi tak podle něho ujíždí vlak, brzdí to hospodářský růst a firmy trpí. Někdejší viceguvernér ČNB Mojmír Hampl je naopak přesvědčen, že Česko společnou měnu nepotřebuje a strašení unijní periferií je iracionální. Poukazuje na země, jež prosperují bez eura, i na ty, které po jeho přijetí nebohatnou.

Euro brzy oslaví dvacátiny. Naplnily dvě dekády jeho fungování vaše očekávání, či obavy? Překvapilo vás během té doby něco?

Večeř: Euro funguje. Tři ze čtyř našich sousedů je mají a prosperují a při dotazování tamních občanů zjistíte, že návrat k vlastním měnám nechtějí. Eurem platí už 350 milionů Evropanů, stalo se nejpoužívanější měnou ve světovém obchodě a druhou nejpoužívanější rezervní měnou centrálních bank.

Česká národní banka má v eurech šedesát procent devizových rezerv, takže stabilitu eura využíváme i my. Samozřejmě že nastaly i problémy, státy eurozóny si však uvědomují, že výhody eura výrazně převažují nad náklady, a proto z každé krize vyšlo silnější. To, co mě bohužel stále překvapuje, je, že ho budou mít dříve než my i Bulhaři.

Hampl: Euro je stavba, jež stojí a v nějaké podobě stát i bude. Naplnily se však všechny obavy ekonomů, kteří varovali, že je to dům postavený od střechy, nikoli od základů, a je tudíž vratký v jakémkoli prudším větru. To ukázala zejména finanční krize po roce 2008 a pak souběžná krize řecká. Kromě toho nebyly základy dobudovány dodnes.

Euro navíc znamená stejnou měnovou politiku v každém okamžiku pro velmi nestejnou a nesynchronní skupinu zemí, takže jedny brzdí a jiným fouká vítr do zad, i když by byl třeba pravý opak. Z hlediska hospodářského výkonu znamená euro třeba pro země jižní osy spíše brzdu bohatnutí, ne jeho očekávané urychlení. Zeptejte se v Itálii, proč od přijetí eura prakticky nebohatne.

Proč by Česká republika měla či neměla v blízké budoucnosti euro přijmout?

Večeř: Protože nám ujíždí vlak a nemít euro nás stojí desítky miliard ročně. Podívejte se, jak rychle se zdražuje, kromě jiného za tím stojí i koruna a kurzové riziko. Státy s vlastní měnou si navíc půjčují bez záruky Evropské centrální banky, tedy za vyšší úrok, který platíme my, daňoví poplatníci.

Nepřijetí eura ale nejvíce trápí české firmy. Jelikož kurz koruny se stále mění, nemohou dobře plánovat a proti kurzovému riziku se musejí zajišťovat za peníze. Stejně tak platí poplatky za neustálé směny korun a eur, protože většina našich obchodních partnerů je z eurozóny. To snižuje jejich konkurenceschopnost. Proto si české firmy stále častěji berou půjčky v eurech a obchodují v nich i mezi sebou. Existují studie, které vyčíslily, že přijetím eura by se náš HDP zvýšil o jedno až dvě procenta.

Hampl: Proč se zbavovat spolehlivého tlumiče šoků, když celkem dobře funguje? Proč měnit stávající měnu za jinou, když jí není možné nic podstatného získat? Když to není pokažené, proč to opravovat?

Čím si vysvětlujete dlouhodobý negativní postoj české veřejnosti ke společné měně?

Večeř: Negativní postoj je ve většině případů daný nedostatkem informací a šířením lží. Když se pak já nebo kolegové bavíme s lidmi, tak po pěti minutách dialogu většina z nich změní názor. V tomto směru viním především naše politiky a ČNB. Občas mám podezření, že může jít i o účelovou manipulaci, která má dva důvody: odmítáním eura se v dnešní atmosféře lehce získávají politické body a při přechodu na euro by se musely směnit všechny koruny. To by mohl být problém pro ty politiky, kteří přišli k penězům nelegálně.

Hampl: Ještě okolo let 2006/2007 řada lidí u nás považovala eurozónu za klub „těch lepších“, do něhož je třeba vstoupit z prestižních důvodů – abychom si sami dokázali, že jsme lepší. To poslední dekáda od roku 2009 změnila a učinila z Čechů jedny z nejvěrnějších stoupenců vlastní měny. Podpora eura je nižší dokonce než v zemích, které euro odmítly v referendu (Dánsko a Švédsko – pozn. red.). Myslím, že si Češi uvědomili, že euro prostě nepotřebují. A že pro jeho rychlé přijetí chybí smysluplný příběh, který třeba mělo Slovinsko nebo baltské země.

Je debata o euru u nás vedena racionálně, nebo převládají spíše ideologické a emocionální argumenty?

Večeř: V současnosti šíříme osvětu a vedeme debatu uceleně v podstatě jenom my. S občanskou iniciativou Euro v Česku jezdím s odborníky po českých obcích, kde debatujeme s občany, pořádám online debaty s ekonomy a politiky. Správně by ale tohle všechno měla dělat vláda a ČNB. Od vlády občas slyšíme maximálně nějaké neodborné populistické výkřiky, které nemají nic společného s realitou, a ČNB dává alibisticky ruce pryč a odvolává se na to, že přijetí eura má být čistě politické rozhodnutí.

Hampl: Je to veřejná debata, takže se v ní objevují úplně všechny argumenty: racionální, iracionální, emocionální, kulturní, politické, geopolitické, historické, romantické. Jako v každé podobné veřejné debatě na jakékoli důležité téma.

Je vstup do eurozóny nezbytným krokem v evropské integraci? Hrozí nám odmítáním osud země na periferii EU?

Večeř: Přijetí eura je pro nás naprosto nezbytné. Je potřeba si na rovinu říct, že tady nevzniká klub elitních států, které budou mít společnou měnu, ale naopak vzniká klub států, které zůstanou na periferii bez ní. Eurem už platí čtyři z pěti občanů EU a zbývá už jen pět států z 27 bez eura nebo mimo ERM2. Klíčová ekonomická rozhodnutí EU se pak logicky točí kolem eura.

V praxi to funguje tak, že den před jednáním rady ministrů financí států EU se sejdou ministři financí zemí eurozóny a najdou shodu v tom, co jejich ekonomiky v souvislosti s eurem potřebují, a jelikož jich je drtivá většina, druhý den to zbylým státům bez eura předloží jako hotovou věc. Jsme s eurem provázaní, má vliv na naši korunu, ale my na euro ne.

Hampl: Naprosto ne. Švédsko i Dánsko hrají nad své možnosti v EU, i když euro nemají. Řada jiných zemí hraje pod své možnosti, i když eurem platí. Strašení periferií je jeden z těch iracionálních argumentů. A je-li třeba k jednotnému trhu mít jednotnou měnu? Opravdu ne. K dobře fungujícímu jednotnému trhu je třeba zejména klást důraz na slovo „trh“, a ne tolik na slovo „jednotný“.

Dokážete jako příznivec přijetí eura/skeptik k euru uvést nějaký argument, který nahlodává vaše přesvědčení?

Večeř: Otázce přijetí eura se intenzivně věnuji několik let a vždy jsem k ní přistupoval objektivně. Z analýz a debat s odborníky mně opravdu jednoznačně vychází, že argumenty proti jsou většinou neodůvodněné, nedojde ani ke znehodnocování úspor, ani ke zdražování, naopak. Jediný relevantní negativní argument, který vnímám a uznávám jej, je, že si lidé budou muset zvyknout na novou měnu. S tím ale pomůže národní koordinátor pro přijetí eura, kterého by vláda měla znovu jmenovat.

Hampl: Nejde o nahlodání přesvědčení, spíše o představivost. Umím si představit, že Česká republika bude dokonce úpěnlivě žádat o vstup, ale to nastane až v okamžiku, kdy nebude zvládat vlastní rozpočtovou a měnovou politiku a bude potřebovat „zachránit“ sama před sebou. Netřeba asi dodávat, že to je ten nejhorší důvod pro vstup a pro přijímající země nejlepší důvod nás nepřijmout. Paradoxem eurozóny totiž je, že nejlépe připraveni na přijetí eura jsou ti, kteří je nepotřebují, protože zvládají domácí úkoly sami. A nejhoršími budoucími členy jsou ti, kteří si sami se sebou nevědí rady a jako černí pasažéři hledají pomocnou ruku a peněženku venku.