Postkomunistické země se při vstupu do Evropské unie zavázaly k přijetí eura. Některé však po vzoru Švédska budou splnění svého závazku dále odkládat. Další se naopak na vstup do eurozóny pilně připravují. Po bok Pobaltí, Slovenska a Slovinska by brzy mělo přibýt Chorvatsko a Bulharsko. Politické reprezentace Polska, Maďarska a Česka nikam nespěchají, ačkoli popularita společné měny se u obyvatel těchto zemí výrazně liší.
Chorvatsko vstoupilo do EU poslední ze zemí bývalého východního bloku, ale je premiantem přípravy na přijetí eura. Platit jím chce od počátku roku 2023. „Věříme, že vstupem do mechanismu směnných kurzů včas splníme všechny závazky,“ řekl premiér Andrej Plenković.
Zdůraznil, že více než šedesát procent chorvatského exportu směřuje do unijních zemí a téměř dvě třetiny turistů přijíždějí do jadranského státu z eurozóny. Chorvatsko má podle něj už z velké míry „euroizované“ hospodářství, ve společné měně mají lidé běžně úspory a pořizují si půjčky. Euro si podle průzkumu Eurobarometr přeje 61 procent Chorvatů, ovšem podle většiny respondentů na to země není připravená.
Volební programy favoritů voleb - daně
Lotyšský místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis v půlce září varoval, že chorvatské úsilí by mohlo narazit na problémy související se zotavováním z koronaviru. Především opětovné zhoršení epidemické situace by podle něj ohrozilo chorvatské veřejné finance, tedy rozpočtový deficit a veřejný dluh, a tím splnění konvergenčních kritérií.
Bulharsko by rádo začalo užívat platidlo eurozóny v roce 2024. Do mechanismu směnných kurzů ERM II vstoupilo stejně jako Chorvatsko loni v létě. Jde sice o jednu z nejchudších zemí společenství, ale zároveň o jednu z nejméně zadlužených, což by jí mělo přijetí eura usnadnit. V koronavirovém roce 2020 vystoupal bulharský veřejný dluh na 25 procent HDP a rozpočtový deficit jen těsně přesáhl tři procenta.
Co se obyvatel zemí mimo eurozónu týče, největší nadšení pro společnou měnu projevují Rumuni, chtěly by ji tři čtvrtiny lidí. Země však ještě není připravena. „Cestu do eurozóny zdržela koronakrize,“ řekl počátkem roku premiér Florin Citu s tím, že za reálný termín přijetí eura považuje rok 2027 či 2028.
Podle Eurobarometru se za poslední rok zvrátil i poměr v Polsku ve prospěch přijetí eura, které teď podporuje 56 procent tázaných. Ještě větší část respondentů je však přesvědčena, že na to země není připravena.
Vládní strana Právo a spravedlnost hlásá, že Polsko jednoho dne ke společné měně přistoupí, musí to však být výhodné. Guvernér centrální banky Adam Glapinski v roce 2019 prohlásil, že dokud bude ve funkci, nedovolí o euro požádat, protože by to dramaticky omezilo polský ekonomický růst. Skončit ve funkci by měl v příštím roce, ale spekuluje se o jeho setrvání v čele centrální banky.
Hrozbou hospodářské stagnace argumentuje proti euru také maďarský premiér Viktor Orbán. Guvernér centrální banky György Matolcsy dokonce tvrdí, že euro představuje past. Státy eurozóny by si podle něj už měly přiznat, že šlo o strategickou chybu. Přes tyto výroky i v Maďarsku podpora společné měny roste a přejít by na ni by chtělo 69 procent lidí.
V Česku se pro zavedení eura ve zmíněném průzkumu vyjádřila pouze třetina lidí, nejméně z celé skupiny zemí mimo eurozónu. Tomu odpovídá i současná debata a předvolební programy. Některé strany se proti společné měně ostře vymezují. I ty, které jsou obecně pro euro, hlásají opatrný postup.
Politická podpora eura je slabá
- ANO – Největší vládní strana a volební favorit jednoznačně odmítá přijetí společné měny. „Nikdy nepřipustíme, abychom ztratili samostatnost v měnové a hospodářské politice a abychom ručili za dluhy států eurozóny,“ píše hnutí ANO ve svém programu. Tvrdí, že přijetím eura by Česko přišlo o významný proexportní nástroj důležitý pro udržení nízké míry nezaměstnanosti a konkurenceschopnosti.
- Spolu – Trojkoalici euro v programu takřka nestálo za zmínku. Bez bližších detailů pouze uvádí, že by firmám umožnila účtovat v eurech. V době formování uskupení ale bylo v médiích a na sociálních sítích zjevné, že mezi partnery nepanuje v otázce přijetí společné měny shoda. Zatímco členové ODS se vyjadřují proti ní, zbývající strany na ni mají příznivější názor. „Nemáme tam explicitní zmínku o přijetí eura v konkrétním termínu,“ odpověděla na jaře předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová na dotaz týkající se ústupků. Její strana se chce hlavně zaměřit na splnění maastrichtských kritérií.
- Piráti a Starostové – Druhá koalice plánuje v příštím volebním období zemi připravovat na euro tak, aby přijetí bylo výhodné. „Zajistíme vstup Česka do ERM II, což stabilizuje korunu vůči euru,“ píše v programu. Partneři plánují zpracovat studie na toto téma, jmenovat národního koordinátora pro zavedení společné měny a vést o ní veřejnou debatu. Také oni chtějí firmám umožnit vést účetnictví v eurech.
- SPD – Strana Tomia Okamury euro jednoznačně odmítá a vyzdvihuje roli koruny. „Samostatná měna je jedním ze symbolů státu. Naši měnu považujeme za základní ekonomický nástroj pro zachování ekonomické suverenity,“ tvrdí ve svém programu. Stejně jako ANO argumentuje placením dluhů za problematické státy eurozóny. Navíc zdůrazňuje, že otázka zavedení eura nemůže být rozhodnuta bez referenda.
- KSČM – Referendum o společné měně zdůrazňují i komunisté, kteří přijetí eura nepovažují ani za výhodné, ani za reálné. Zachování koruny je součástí programové priority strany s názvem Právo na důstojný život.
- ČSSD – Sociální demokracie v dlouhodobém horizontu zavedení společné měny nevylučuje. „Podporujeme zásadu, aby Česko směřovalo k přijetí eura ve chvíli, kdy to bude pro občany znamenat posílení kupní síly a kdy bude měna stabilní,“ píše se v její vizi pro Česko 2030. Konstatuje, že posílit kurz koruny je možné vstupem do evropského systému směnných kurzů ERM II, aniž by se tím předjímalo přijetí eura.
- Přísaha – Hnutí Roberta Šlachty se jednoznačně vymezuje proti euru a v programu to poměrně obšírně zdůvodňuje. „Nechceme, aby nám byly úrokové sazby stanovovány zvenčí podle potřeb Francie a Německa. Nechceme přijít o nezávislou národní banku,“ uvádí mimo jiné. Společná měna by navíc podle Přísahy snížila životní úroveň českých domácností.
