Model je založen na konkrétních vztazích v ekonomice a poskytuje příběh, jehož součástí je i měnová politika, s ní spojená očekávání a dopady. Při rozhodování vyhodnocujeme výstupy z modelu a vnímáme realitu kolem nás. Následně v souladu s individuálním mandátem rozhodujeme většinovým hlasováním. Každý člen bankovní rady je jinak citlivý na prognózy i na další informace,“ vysvětluje člen bankovní rady Pavel Řežábek.
E15: Z podzimní intervence se na veřejnosti stalo velmi populární téma. Odhlédněme od vašeho postoje k ní, čekal jste, že to vyvolá takovou vlnu vášní?
Obdobně zásah v roce 1997 vyvolal velký mediální rozruch, hodně se o tom diskutovalo… Intervence byla zahájena v době, kdy ji trh přes varovné signály příliš nečekal a na politické scéně se nedělo mnoho zajímavého. Takže stát se mediální star nebylo moc složité.
E15: Lednová inflace byla trochu jinde, než čekala ČNB. Myslíte, že intervence měla vůbec ten efekt, jaký centrální banka chtěla?
Nejvíce mě překvapuje následná relativně chaotická diskuze kolem intervence. Přístup stylem – teď se něco stalo, teď se něco bude dít, byla reakce, nebyla… Je třeba si uvědomit, že měnově politické rozhodování působí s delším zpožděním. Cokoli se stane následující měsíc, nemělo by být používáno k vyhodnocování dopadů rozhodnutí. Považuji to za nesprávné. To, že inflace v lednu spadne nízko, se očekávalo. Ekonomika v Evropě je utlumená, ekonomika v Česku také. Nezaměstnanost je vysoká. Podíváme-li se konkrétně, které ceny spadly nejvíce, je to elektřina a plyn s dopadem do inflace –0,8 procentního bodu. Táhnou inflaci dolů, kdyby jich nebylo, inflace je nad jedním procentem a nebylo by žádné drama. Když byla inflace kolem šesti procent, také jsme zvládli vysvětlit, proč to tak je a jak na to měnová politika reaguje, a kredibilita centrální banky neutrpěla.
Ekonomika má obrovskou schopnost adaptace, je to vlastně jakýsi živý organismus. Dejme jí šanci se nadechnout a najít si nové cesty
E15: Takže lednovou inflaci 0,2 procenta prostě nepovažujete za něco, co by nesedělo do současného obrazu ekonomiky…
Inflace je nízko, dostat ji nahoru v současné fázi ekonomického cyklu není jednoduché a potýká se s tím téměř celá Evropa. Ekonomika je dlouhodobě utlumená, jde o nejdelší krizi od Velké krize dvacátých let minulého století. Na začátku krize se stala velká chyba: ceny energií místo aby klesly, šly tehdy kvůli nastoupenému trendu obnovitelných zdrojů výrazně nahoru. To bylo pro Evropu nejhorší. Ceny surovin i mzdy spadly, ale energie bohužel ne. Také potraviny zdražily, což dopadlo hlavně na chudší domácnosti, které byly bez rezerv a nejvíce je postihla nezaměstnanost. S těmito problémy se Evropa stále vypořádává. Počátkem krize jsem varoval, že nás čeká ztracená dekáda.
E15: S poklesem části cen se potýká mnoho států v Evropě, přesto ČNB byla jediná, kdo situaci vyhodnotil jako zralou na intervenci. Jak to vnímáte vy?
Protože jsme měli sazby na technické nule, nebyl prostor na prognózou implikované další uvolnění měnových podmínek. ČNB nebyla jediná. Například švýcarská centrální banka bránila posilování své měny. Přitom i přes masivní intervence nezabránila inflaci kolem nuly. ČNB patří spíše mezi technokratické centrální banky, jsme na světové špici v projektu matematizace ekonomiky. Naším hlavním pomocným nástrojem při rozhodování je prognóza připravená pokročilým dynamickým stochastickým modelem všeobecné rovnováhy. Model je založen na konkrétních vztazích v ekonomice a poskytuje příběh, jehož součástí je i měnová politika, s ní spojená očekávání a dopady. Ke každému modelu je ale nutné přistupovat s jistou opatrností, protože i sebedokonalejší model je pouhým výsekem reality, jejím zjednodušením. Rozhoduje však bankovní rada, a nikoli model. Při rozhodování vyhodnocujeme výstupy z modelu a vnímáme realitu kolem nás například včetně názorů zaměstnavatelských i zaměstnaneckých svazů. Následně v souladu s individuálním mandátem rozhodujeme většinovým hlasováním. Každý člen bankovní rady je jinak citlivý na prognózy i na další informace.
E15: Často se mluví o hrozbě deflační spirály. Přepokládám, že vy se deflace nebojíte.
Já osobně ne. Již v loňském roce jsem se vyjadřoval, že prokmit do deflace nemusí být dramaticky vyhodnocován, jak se to někdy dělá. Držel bych se spíše dlouhodobějších trendů. Nyní máme šok do ekonomiky vedoucí směrem dolů – pokles cen energií. Bohužel k němu nedošlo na začátku krize, ale až nyní. Jsme součástí regionu Evropa, a spadneli ta do deflace, Česká republika jako malá otevřená ekonomika s tím sama bude těžko bojovat. I v minulosti se spíše sledovalo, jak na tom jsme z hlediska vývoje ekonomiky, nezaměstnanosti, mezd, otázka deflace je tématem až poslední doby díky delšímu období ekonomického poklesu. Základní otázkou je, nakolik má měnová politika reagovat na nákladové šoky, tedy ceny vstupů jako energie. A jak velké je riziko, že se promítnou do inflačních očekávání ve střednědobém horizontu. Deflační spirála však podle mne nehrozí.
E15: Centrální banka očekává, že díky intervenci začnou růst mzdy. Ty několik let stagnují, navíc se o platy vinou rostoucí nezaměstnanosti dělí méně lidí. Kdy a proč by platy mohly začít růst?
Co se týče výkonnosti ekonomiky, Česko před pár lety přestalo konvergovat k nejvyspělejším státům Evropy. To není dobrý výsledek. V čem je problém: Pokud jsme postaveni do konkurenčního boje, podniky nejsou schopny výrazně nominálně zvyšovat platy tak, jak by měnová politika potřebovala. Pokud si rozebereme intervenci a platy, intervencí docílíme a priori nákladový šok. Tedy zvýšíme ceny dovozů. Přes tento nákladový šok můžeme docílit zvýšení inflace, ale je otázka, jaké budou průsaky a zda změníme trvalý trend, či nikoli. Ekonomika však potřebuje poptávkové tlaky, které jsou schopny přinášet stabilní vyšší cenové nárůsty a další technologické pokroky. Pokud se uvádí, že došlo ke snížení produktivity práce, význam tohoto údaje mírně diskontuji. Snížily se totiž pracovní úvazky. Podniky potřebují především více zakázek, poté dojde k lepšímu využití kapacit a prodloužení zkrácených úvazků a následně k vyššímu růstu mezd. Centrální banka by potřebovala, aby se reálné mzdy začaly rychleji zvedat. Jestli to je možné, či ne, opět záleží na úhlu pohledu. Někdo je toho názoru, že ano, že inflaci lze do koridoru dostat rychleji, jiný říká, že do vývoje vnášíme distorzi, nějaký nucený stav, snažíme se příliš tlačit… Jde i o vztah měnové politiky a politiky státu, protože obě by měly z definice působit proti cyklu. K tomu ovšem fiskální politika neměla prostor. Podíváme-li se na stavebnictví, trpí z mnoha příčin, ale tou nejdrastičtější je, že nejsou zakázky veřejného sektoru.
E15: Zlepší se to? Kdo to teď má v rukou?
Mnoho zakázek je zablokováno antimonopolním řízením. V nedávném období byly velké diskuze o zákoně o zadávání veřejných zakázek. Jednou se podmínky zpřísňovaly, pak se to měnilo, trochu se to tvořilo takříkajíc hurá systémem. Stav je takový, že i komunální politici říkají, že je velmi těžké zahájit jakoukoli zakázku, protože nevědí, zda to udělají dobře, či špatně. V malých obcích nejsou odborníci a ani zdroje na to zadat si vypracování projektu.
E15: Jaký očekáváte vývoj ekonomiky v letošním roce? Když to vezmeme postupně, jak se bude vyvíjet zahraniční obchod?
Zahraniční obchod není ve špatné kondici a z intervence může mírně profitovat. Je třeba si ale uvědomit, že dovozní náročnost je někde kolem osmdesáti procent, některé firmy mají dlouhodobé kurzové zajištění, které může být na celý letošní rok, takže ne všichni budou z intervencí těžit. Zde intervence mohou nejvíce pomoci.
E15: Co vláda a domácnosti?
Vláda z intervencí moc profitovat nemůže. Aby se naplnila potřeba měnové politiky na zvýšení reálných disponibilních příjmů obyvatelstva, pak důchody, které vzrostly zhruba o čtyřicet korun, by musely vzrůst výrazně více a obdobně platy ve veřejném sektoru. Co se týče spotřeby domácností, je problém v tom, že se ekonomika nyní teprve vzpamatovává a ani celý evropský region na tom zdaleka není nejlépe. Funguje i efekt zadržené spotřeby, to znamená, že pokud si nejsem jist svou budoucností, spíše si spořím a výdaj odložím na dobu, kdy budu mít větší jistotu v zaměstnání či podnikání. Pozitivní efekt ze snížení cen energií je konzumován vyššími cenami potravin. Kromě toho platí u spořivějších národů, že nižší úroky z vkladů vedou paradoxně ke zvýšení spořivosti. Jistě si každý pamatuje i výzvy, že na důchody nebude a že by si každý měl více naspořit.
E15: A co se týče investic podniků?
Ty jsou významně dovozově náročné. Každý bude počítat, kdy se mu investice vyplatí. Zda realizovat dovozy během intervence, za vyšší cenu, anebo po ukončení. Byznysmeni si stěžují, že nevědí, kde se po skončení intervence koruna ustálí, což jim ztěžuje možnost dělat výhledy. Stavebnictví je kapitola sama pro sebe. Odblokování veřejných zakázek by významně pomohlo. Fenoménem Česka je produkce automobilů, tahoun ekonomiky. Patříme na druhé místo ve světě ve výrobě automobilů na obyvatele. Když loni průmysl propadal, varoval jsem, že se nemají dělat předčasné závěry. Čekalo se zejména na nové modely Škody Auto a TPCA. Letos lze očekávat z tohoto sektoru dobré výsledky. Můžeme být příjemně překvapeni, jak se to odrazí na HDP a posléze i na inflaci.
E15: Zjednodušeně, nesdílíte tedy názor ČNB, že intervence letošní růst ekonomiky téměř zdvojnásobí?
Budu-li korektní, řeknu, že intervence by měla přinést lehké plus kvůli čistému exportu. Ovšem vnáší do ekonomiky distorzi. Součet plusů a minusů bude záležitostí budoucího posouzení. Z dlouhodobějšího pohledu se ekonomika bude muset vzchopit i bez intervencí.
E15: Minulá vláda byla hodně kritizována za přílišné šetření. Jak by se měla chovat současná nová vláda, aby ekonomice prospěla?
Obě politiky by měly být proticyklické. Neřekl bych, že minulá vláda tolik šetřila, ono to bylo více mediálně prezentováno, než jaké to bylo ve skutečnosti. Mám za to, že negativem do spotřebitelského sentimentu bylo vydávání spořicích státních bondů s výnosem tři a tři a půl procenta v prostředí nulových měnově politických sazeb. ČNB upozorňovala, že je to příliš. Více než osmdesát miliard mohlo být alokováno do jiných oblastí, ne do těchto bondů. Leckdo mohl zvažovat, zda pořídit byt jako investici nebo peníze na přechodnou dobu dát do spořicích dluhopisů. Jejich načasování nebylo nejvhodnější, protože bondy aktuálně vytěsňovaly spotřebitelskou poptávku. Podotýkám ale, že myšlenka spořicích dluhopisů pro občany je z pohledu makroekonomické stability principiálně správná.
E15: Evropská unie chystá změnu v regulaci, většina předpokladů pro vznik bankovní unie už je dokončená. Máte stejný názor jako zbytek ČNB na to, zda by se Česko mělo unie dobrovolně účastnit?
ČNB není bořičem mýtů EU. Je od toho, aby v rámci svého mandátu byla i poradním orgánem pro vládu v záležitostech makro obezřetnostní politiky a finančního trhu. V rámci něj považuje za nutné upozornit na rizika, která u některých evropských legislativ jsou. Není přesné, že je vše již hotové.
E15: A je bankovní unie nutná?
Podstata bankovní unie je tvořena těmito hlavními prvky: a) jednotný evropský bankovní dohled, b) jednotná pravidla pro regulaci, c) společný evropský systém pojištění vkladů a d) společný systém pro ozdravení a restrukturalizaci bankovního sektoru. Problémy bankovního sektoru podtrhují, že ne ve všech státech byla stejně dodržována a uplatňována basilejská pravidla a vykonávaný dohled. Společný systém pojištění bankovních vkladů částečně navazuje na plán vydávat společné evropské bondy. Jestliže ty neprošly – když se zjistilo, že je to plán smrtící pro ty, kteří mají dobré ratingy – jde o další pokus o takzvanou internacionalizaci rizik a nakročení do fiskální unie. Když padalo Řecko, byl vytvořen záchranný mechanismus, do kterého přispěly i státy, které v Řecku neměly žádná aktiva. Naopak třeba Francie je měla značná, tudíž nedostatečná obezřetnost francouzského finančního sektoru se internacionalizovala. Takže mám obavu, že systém povede spíše k většímu morálnímu hazardu. Centrální bankéř ví, že pokud na něco špatně dohlíží, občan mu to spočítá. Odpovědnost v jiném státě zatím dořešena není. Posledním bodem je společný systém pro restrukturalizaci bankovního systému. Jsou dva protichůdné záměry: ti, co to mají platit, by rádi rozhodovali o tom, jak restrukturalizovat. Ti, kterých by se to nejvíce týkalo, mají obavy, aby do jejich národního systému někdo nezasahoval příliš. Dohodnout pravidla, jak to bude fungovat, je velice složité. Proto se o všech pilířích obtížně diskutuje.
E15: A pozice Česka?
E15: Od letoška panuje poměrný optimismus, že se Evropa vrací k růstu. Čím to, když řada problémů – například takzvaný deleveraging – není vyřešena?
Vždy po krizi dojde ještě k větší či menší vlně bankrotu podnikatelských subjektů. Také se bude řešit zadlužení vlád v Evropě, které leckde překračuje sto procent HDP. Bankovní sektor je podrobován dalším regulacím. Takže předpokladů pro vysoký růst z toho moc nevychází. Ovšem jsem optimista. Ekonomika má obrovskou schopnost adaptace, je to vlastně jakýsi živý organismus. Dejme jí šanci se nadechnout a najít si nové cesty.
Pavel Řežábek (53)
Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na Fakultě řízení VŠE. V roce 2009 získal doktorát na Národohospodářské fakultě VŠE v oboru hospodářská politika, kde se podrobně věnoval výzkumu v oblasti hospodářské politiky se zaměřením na interakci měnové a fiskální politiky. Pracoval jako šéf Konsolidační banky Praha a posléze České konsolidační agentury. Nyní je členem správní rady Univerzity Karlovy a vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE, kde zároveň pedagogicky působí. Je členem International Relations Committee Evropské centrální banky. Členem bankovní rady České národní banky se stal v únoru 2005. Od února 2011 jej prezident republiky jmenoval na druhé šestileté funkční období.
