Čechorakušanka Marika Sokol, zakladatelka personální společnosti ITO, apeluje na investory, aby „oblékli zelenou“. Sama se kromě nákupu podílu v rakouském mediálním domě OOOM rozhodla investovat do výrobků z kaktusů opuncie, speciálně aloe. Je také jednou z těch, kteří svými penězi pomáhají nastartovat obory budoucnosti. Týká se to nového farmaření, bezobalové ekonomiky, nízké ekologické stopy výrobků nebo přizpůsobení globálnímu oteplování. Každý tento obor skrývá budování široké byznysové struktury od pěstování či výzkumu po skladování a logistiku. „Ekonomika je nastavena na devět plodin, které nejčastěji používáme. Je na čase ji přenastavit,“ říká Sokol.
Jak jste se dostala do Rakouska a proč jste tam zůstala?
Vyrůstala jsem na jižní Moravě v zázemí rodiny, která byla z jedné části zemědělská, ze druhé spíše technicky zaměřená. Považuji se za kosmopolitní osobu rakousko–uherského typu, protože jméno Marika je slovenské, žiji v Rakousku, ale českého občanství jsem se nevzdala. Bude to už třicet let, co jsem se rozhodla, že si ke studiu sociologie a andragogiky, které jsem absolvovala v Česku, přiberu studium statistiky na vídeňské univerzitě.
Co znamená být prezidentkou pro mezinárodní vztahy podnikatelského sdružení ÖGV, kterou jste od roku 2017?
Oficiální označení je sice prezidentka, ale v Rakousku to má trochu jiný význam než v Česku. Řekněme, že jsem povolanou osobou, která za ÖGV vystupuje na úrovni mezinárodních vztahů. Takoví lidé bývají osobou v tradičním postavení, která se stará spíše o minulost a je konzervativní, což bych ovšem chtěla trochu narušit.
Jak vaše činnost vypadá?
V podstatě tak, že připravujeme aktivity s institucemi z celého světa z odvětví politiky, práva, hospodářství nebo investování. Snažíme se ani tak nebýt konkurentem hospodářské komory, ale být těmi, kdo stavějí na základech s novými myšlenkami.
Čeho si na Česku vážíte?
Česká republika pro mě ztělesňuje chuť po určitém typu rizika. Není to jen riziko jet po dálnici, ale lidé jsou tam připraveni investovat peníze, jsou kreativní a v tomto smyslu rychlejší než Rakušané.
Proč jste investovala do rakouského mediálního holdingu OOOM?
Jsem také jednatelkou společnosti ITO United Change, která se zabývá fúzemi firem a audity ve firmách. Představte si, že přijde investor a řekne: Chci vytvořit zdravou kulturu. Komunikujeme pak o udržitelné kultuře zaměřené na vyšší smysl. Když pak pracujete na změně myšlení člověka, na kultuře a hodnotách ve firmách, je potřeba pracovat i na tom, co lidé utvářejí – třeba jaké jedí jídlo, jaké čtou knížky, co do sebe infiltrují. Tím jsem přišla na to, že musím podobně reflektovat i své investice. OOOM vydává z tohoto hlediska nejetičtější magazín, který i CNN nebo BBC uznaly jako jeden nejlepších lifestylových magazínů Evropy. Majitel firmy Georg Kindel je Rakušan žijící dlouhodobě v USA. Propojili jsme se a dohodli.
Jak vysoký podíl v OOOM máte?
Malý, necelé jedno procento. Ta firma má tak vysokou valuaci, že i to je z hlediska financí hodně. Velkými akcionáři jsou světoví miliardáři, kteří ale nemají klasické finanční myšlení. Znají se třeba s dalajlamou.
Kdo je dalším podílníkem?
Třeba synovec Arnolda Schwarzeneggera. Ale divil byste se, že na valných hromadách jsem velmi hlasitá a velmi progresivní.
Co akcentujete?
Témata, která mají globální dopad. Například nová ekologie. Po celém světě je 380 tisíc druhů plodin. My jako lidé máme k dispozici třicet tisíc z nich, můžeme je jíst. A z nich využíváme jen šest tisíc. Pěstujeme je, investujeme do nich. No a z nich jsou zase jen dva tisíce relevantní pro lidskou stravu. Dostáváme z nich živiny, vitaminy. Ale nakonec jen pouhých devět druhů tvoří 66 procent toho, co vypěstujeme. Takže se třeba snažím o to, aby v magazínu OOOM byli vidět lidé, kteří dávají populaci možnost, aby šla do hloubky a nesnažila se pokračovat v trendu, že ekonomické je pěstovat devět plodin a normální je nepřemýšlet o těch zbylých šesti tisících.
Vy jste o nich ale přemýšlet začala, že?
Ano. Kaktus opuncie nepotřebuje tolik vody jako například okurka a je výživnější. Mluví se o něm jako o plodině budoucnosti. Jenže skoro nikdo ho nepěstuje, protože je náročný na sklizeň. Ale když se o těchto věcech začne mluvit, může to mít dlouhodobý pozitivní vliv na řešení globálních problémů spojených s klimatickými změnami.
Koneckonců jste koupila i akcie korejské firmy, která produkty z kaktusu vyrábí, máte investici na řeckých plantážích aloe vera. Vy jste nejdřív poznala ty plodiny a pak hledala investici, nebo jste nejdříve našla investiční příležitost, která s tím byla spojena?
Je to vždy mix několika faktorů. Musíte mít znalosti, informace, rešerše. To vám dopomůže udělat si obrázek, jestli můžete mít v nějaké oblasti základ ekonomické prosperity. A pak je to otázka vašich hodnot. Když víte, co je vaším smyslem, jdete za tím. Já jsem mluvila o tom, že jsem původem z jižní Moravy a vztah k půdě, k zemi a k péči o ni v sobě stále mám. Když tuhle harmonii najdete a nakonec najdete farmáře, kteří vám ukážou, že to myslí vážně jako globální trend, tak do toho jako investor jdete. Tím vznikla v Rakousku společnost Aloe Base Pure Farming.
Neslo to s sebou nějaká, řekněme, technická omezení?
To ano. Není možné investovat tak jednoduše. V Koreji nebo v Řecku, když tam nepracujete a nemáte tam firmu, nemůžete nakupovat pozemky. Musíte se stát tedy součástí nějakého většího obchodního celku.
Co vás zajímá na těch plodinách samotných?
Trend, který se nazývá „new farming“, znamená opravdu jít ke kořenům a v důsledku k filozofii nevytváření odpadů, tedy principu „zero waste“, nebo k filozofii „pure farming“. Jde o to odstranit všechny bloky mezi spotřebitelem a produktem samotným, ať už jde o obaly, logistiku, dopravu. Ty bloky nejen že navyšují cenu výrobku, ale i omezují využitelnost plodin samotných. To vyústění jsem našla v aloe. Protože při globálním oteplování se brzy budou moci plodiny z teplejších krajin pěstovat jinde, v našem případě severněji. Bude to velký boj, protože velké farmaceutické koncerny se už začínají stavět proti. Ale já bych chtěla ukázat na rostliny, které ten boj mohou vyhrát, což může být klidně i konopí, jehož složka CBD se v postupně uzákoňuje.
Nicméně aloe je pro vás číslo jedna?
Ta rostlina je mnohostranná a nepřehlédnutelná. Přála bych si, aby byla všude. Na školách, v úřadech, v každé domácnosti. Ale současně ji vidím jako jeden dílek puzzle v širších změnách, které nás v budoucnu čekají. Uvědomme si, že se mění pracovní systémy ve firmách. I my v ITO United Change pracujeme v jednom momentě na všech kontinentech. Nebo z hotelů se stávají kanceláře, z coworkingových center zázemí pro akciové společnosti či startupy a podobně. Změnil se pracovní čas a prostor. A ta rostlina může být podpůrným mechanismem pro nás, abychom ty změny vydrželi. Má úžasnou energii, kterou potřebujeme. Každý v ní může vidět motiv toho, co a proč dělá ve světě, který se změnil. Máme jako západní společnost dost peněz, ale měli bychom je dávat na věci, které dávají smysl, mají etiku a svou hodnotu. Aloe to skvěle vystihuje a symbolizuje.
Takhle vnímáte i své investice?
V téhle mé cestě vidím hodnotovou orientaci pro další generaci. I jako matka dvou dětí ve věku 18 a 16 let to vnímám jako stopu, za kterou jsem zodpovědná.
Může zrovna tahle cesta být vhodná i pro, řekněme, konzervativní investory, přece jen ne každý se chce do podobných podniků pustit.
Já na ně apeluji. Sama nejsem kapitálově nejsilnější investor světa, ale chci být silná na to dávat ty správné impulzy. Ten zelený tlak, který v Evropě je, vnímám jako apel na každého, že když budeme zdravě jíst, budeme i zdravě myslet. A zdravá myšlenka je dlouhodobá myšlenka. Nová ekologie, jako je investování do agrikultury, bioboom, design krajiny, tak pokud budeme fungovat v cirkulární ekonomice, bude dlouhodobě výhodná. Evropa by se v tom měla mobilizovat a státy v tom být jeden k druhému blíž.
Co by se mělo změnit?
Pokud se dostaneme alespoň k těm dvěma stovkám plodin, bude větší prostor i pro nové investice do oblasti zpracovatelského průmyslu, newfarming konceptů, jak je dostávat na trh či využívat. Týká se to i návazného průmyslu, protože se rázem otevřou nové možnosti třeba ve stavebnictví, využití těch rostlin v energetice. Tam jsou tisíce faktorů. Týká se to i urbanizace.
A to jak?
My jsme kolem velkých měst postavili spoust satelitních území a nikdo neví, co dál s nimi. V období koronaviru se přitom vesnice stala zajímavou tím, že člověk chtěl být blíž přírodě. To je úžasná šance propojit kapitál s tím, co umíme, a vzít si tu vesnici jako něco progresivního a výhodného pro uplatnění těch nových investic, o nichž jsem mluvila.
O jaké rostliny jde, které mohou Evropu změnit?
V zásadě jsou to ty, které nepotřebují mnoho vody a jsou daleko výživnější než ty, které využíváme dosud. Je ale také důležité říct, že se nemůžeme bát práce. Celá naše ekonomika je designována na to využít těch devět druhů. Tam tedy musí nastat nějaká chvilka času, kdy se budeme muset naučit využívat ty rostliny třeba z Jižní Ameriky, takový malý ekonomický downenging.
Pokud se ještě vrátíme k aloe, v Evropě se pěstuje třeba v Nizozemsku ve sklenících. Je to dobrá cesta?
Podílela jsem se na průzkumech efektů, které ty skleníky mají. Obecně to pro Evropu není vhodná věc kvůli energetické náročnosti. Jsou ale už k dispozici projekty geotermálních vrtů. Když se od nich bere teplo, může se jejich energie využít pro přezimování rostlin, které by jinak nevydržely. Je to zároveň investorská příležitost. Pokud by se někdo našel, bylo by to úžasné.
To přepnutí do zeleného přemýšlení s sebou může přinášet i změny na pracovním trhu, že?
Jako žena, která dělá celosvětově manažerské audity, a bývalá personální šéfka firmy, která spoluřídila sedm tisíc lidí, mohu s jistotou říci že ano. Víte, mně je 47 let a připravuji se na věk, kterému se říká silver society. Tito lidé, kteří za sebou mají krizi středního věku a mají odrostlé děti, hledají nové výzvy v životě. To není o veganství, ale o návratu ke kořenům, v mém případě do míst, kde jsem na venkově vyrůstala. Takže ten mix brambory, kukuřice a řepy bych ráda na venkově obohatila. Ale zpátky k „silver society“. Lidé z téhle generace jsou zabezpečeni a mohou si dovolit krátkodobě snížit svůj komfort na to, aby něco podobného také budovali. To vnímám jako velkou příležitost.
Pochutiny: kurkuma, zázvor, goji, shiitake, artičoky, wasabi, perilla, shiso, konopí Potraviny: sladké brambory, quinoa, amarant, fazole, rýže, opuntia kaktus, dahlin, chaluhy, maniok Fauna: hmyz, krevety, lamy, exotické ryby v aquaponních systémech, hlemýždi |
Marika Sokol (47 let)
- Vystudovala andragogiku a sociologii na Palackého univerzitě v Olomouci, posléze studovala Univerzitu ve Vídni, obor pedagogika dospělých a statistika.
- Svým oborům se věnovala na manažerských pozicích ve společnostech ULTEX Europe, ISMA – Laxenburg či Man Mark Economy
- Spolupracovala s Českým fórem ve Vídni
- Personální společnost ITO založila v roce 2000
