Po dvaceti letech budování nadnárodní finančně poradenské společnosti Salve Group slovenský byznysmen Peter Krištofovič, mimo jiné také společník investiční skupiny Arca Capital Pavola Krúpy, zvolnil tempo.
„To, co jsem si chtěl v podnikání splnit, se mi povedlo velmi rychle, během deseti let. Velký byznys jsem začal brzdit kvůli rodině a únavě materiálu; už mi není pětadvacet,“ říká.
Vaší hlavní aktivitou je dnes PK Academy nabízející vzdělávací a motivační semináře. Dá se tím uživit?
Díky mé předchozí činnosti to není tak důležitý parametr, ale samozřejmě chci, aby to byl ziskový projekt a aby celý byznysmodel fungoval.
Jak moc prodělečná tedy v tuhle chvíli PK Academy je?
Jsme v minusu, ale z pohledu jiných projektů to nejsou velké peníze, protože se neinvestuje do žádných zařízení. V principu jsem já produkt a prodáváme duševní vlastnictví. Náklady jsou jen na lidi, které máme, a na pomůcky. Do konce roku budeme určitě v zisku. Navíc jsme teď dva roky budovali platformu a internetové stránky, samotné semináře jsme spustili teprve v únoru.
Poslední dobou jsou všichni bývalí podnikatelé a manažeři mentory či kouči. Není jiné cesty, když chtějí s byznysem skončit?
Hodně lidí zažije ten otazník, kdy si říká, zda pokračovat dalších dvacet let stejnou prací. Svou roli tam hraje faktor rodiny, zdraví a mnoho dalších. Jde o vnitřní hledání. U mě přerod trval několik let, nebylo to ze dne na den.
Ale je to už inflace, ne?
Máte pravdu, že dnes je na každém rohu nějaký kouč či mentor. I já tu otázku dostávám často. Ale je to i proto, že dřív ta profese ani neměla důvod vzniknout. Šli jsme ze systému, kdy jste kouče nebo mentora opravdu nepotřebovali, do času divokého podnikání. A teprve teď mohou i Češi a Slováci začít mentorovat, protože za sebou mají úspěšnou podnikatelskou historii. Trh se bude sám čistit. Na tomto podnikání je fajn, že prostě buď jste dobrý, nebo ne. Klient to pozná. Ale ne každý si může koupit špičkového kouče, takže musí existovat nějaký žebříček, jsou na něm šarlatáni, co vaří z vody, ale i ti nejlepší.
Kdo by měl na vaše semináře chodit a proč?
Nejčastěji je to pro sto a více účastníků, protože mám i šanci na větší honorář. Cílovou skupinou jsou malí a střední podnikatelé, kde cítím největší prostor na zlepšení. I já jsem začínal jako živnostník a vím, že velmi lehko pomůžete podnikateli, který má deset zaměstnanců a sám firmu řídí. On po absolvování semináře snadno dokáže věci ve firmě změnit, efekt je velmi rychlý.
Mohou si malí a střední podnikatelé váš seminář dovolit?
Jsem přesvědčen, že mohou dát tisíc eur za tři dny a nepoloží je to.
Kolik vám vůbec zbývá času na ostatní byznys?
Teď při rozběhu firmy jde o jeden seminář měsíčně, což mi umožňuje přesouvat vedení ostatního byznysu na spolupracovníky a prodávat podíly. Vrchol by měl být seminář týdně, to je strop, a budoucnost by měly být franšízy. Mým cílem je udělat v letech 2017 a 2018 nejrychleji rostoucí školitelskou firmu v tomto segmentu v Česku a na Slovensku. Pak několik let úspěšně prodávat franšízy, vyškolit si další kouče, aby mé know-how posouvali dál. To stejné pak chci zopakovat v zahraničí. Už jsem něco podobného dokázal, byl jsem úspěšný na pěti trzích, vím, jak je fascinující, když něco funguje technologií copy and paste.
Kde bude firma v té době obratově?
Chceme se pokusit o zázrak, protože vygenerovat podobná čísla ve školeních se zatím nikomu nepodařilo. Za Česko a Slovensko mám představu tří až pěti milionů eur ročně. Když vezmu další země – Rumunsko, Rusko, Ukrajinu – tak by to bylo deset až 20 milionů. Náš partner, který má nejrychleji rostoucí školitelskou firmu v německy mluvících zemích, se dnes pohybuje někde na patnácti až dvaceti milionech eur a jeho vizí byla expanze do východní Evropy, což nás spojilo.
Expanze původního byznysu – například prodeje finančních produktů – se vám vždy podařila do zemí, které se nacházely v nějakém neklidu, po ekonomických či politických změnách, reformách. Právě to vám často pomohlo se tam uchytit. Je současná konjunktura příznivá pro expanzi školitelského byznysu?
Většinou to byla velká náhoda, měli jsme štěstí a byli ve správný čas na správném místě. Část mých seminářů je motivační, část velmi odborně zaměřená, a proto to funguje v obou ekonomických cyklech. Když je ekonomika stabilizovaná, roste, nejsou žádné otřesy, firmy i lidé vydělávají více, tak podniky investují do svých lidí a zaplatí jim seminář. V okamžiku krize se jako první škrtají investice do lidí, což je úplně špatná strategie. Ale v takovém případě jdou velmi dobře na odbyt motivační semináře. Protože každý chce věřit, že se to změní, že bude lépe.
Dobře. Expandujete, prodáte franšízy. Co dál?
Velmi věřím na vzdělávání. Za mým rozhodnutím nebyla jen vášeň, ale i pragmatický byznysový kalkul: když se podíváte na socioekonomický vývoj, na dění ve světě a promítnete si to deset let dopředu, uvidíte, že výrazně vzroste hodnota vzdělání. Systém školství, jak ho známe dnes, zkolabuje. Důvodem je rychlost vývoje společnosti. Jak flexibilní bude školství jako instituce řízená státem? Už to samo o sobě není dobrá kombinace. K tomu přidejte fenomén digitalizace, uberizace společnosti. Robotizace bude propouštět lidi z práce, k tomu se přičtou mezigenerační rozdíly. Chci být připraven se zasíťovanou institucí, která poskytne alternativní formu vzdělávání. Velmi flexibilní a uzpůsobenou tomu, co se bude dít venku. Pro mladé, starší, kohokoli, kdo si to bude moci zaplatit. I proto chci provozovat franšízy, abychom mohli zlevnit „školné“. Mým snem je podnikatelská univerzita, za mou PK Academy vidím celý tento velký obraz.
Kdy můžeme očekávat otevření školy Petera Krištofoviče?
Už nechci pracovat tolik jako dříve, takže to mám naplánované za nějakých sedm až deset let. Studuji andragogiku, spojuji se s lidmi, kteří k tomu mají co říct, chci si ověřit své teze. Ideově na tom pracuji s profesorem Milanem Zeleným, je to jeho celoživotní sen a já bych velmi rád byl součástí týmu lidí, kterému by se to podařilo udělat.
Říkáte: nechci už tolik pracovat. Zbavujete se podílů ve svých ostatních byznysech?
Myslel jsem, že když budu lidi dobře platit, dám jim opce na akcie, že se o firmy nebudu muset starat. Byla to velká chyba. Jak říkal Baťa: jen tam pole dobře rodí, kde hospodář za svým pluhem chodí. Musel jsem se vrátit, zkonsolidovat si firmy, vyčistit a rozhodnout, ve kterých budu aktivně činný. Dnes je to PK Academy a všechny ostatní už mám jen investorsky, v principu přepnuté na takzvaný pasivní příjem. Odprodal jsem nějaké podíly, šel jsem do minority s lidmi, kteří mi pomohli danou firmu vybudovat, a takovou strategii plánuji i nadále. Chci zůstat jako akcionář v projektech, kterým věřím. Jsou to čtyři linie: finance, vzdělávání, zdraví a private equity, co dělá Arca.
Co svým manažerům vyčítáte, když jste se musel do byznysu vrátit a udělat pořádek?
Vnímám to tak, že odpovědnost je nedelegovatelná. I když manažer udělá chybu, která vás poškodila, ve finále jste to vy, kdo nese odpovědnost. Vy jste mu dala moc, exekutivní právo rozhodovat. Vyčítat lidem chyby znamená přestat riskovat.
Jaká je v tuto chvíli valuace vašich firem?
Lidé, kteří nepodnikají, nerozlišují cash-flow a hodnotu. My jsme byli vždycky víc zaměřeni na hodnotu. V každé dlouhodobě budované firmě jsme většinu vydělaných peněz reinvestovali. V letech 2006 až 2007 se objevily nějaké žebříčky bohatství a hodnoty firem – ano, dejme tomu, že to odpovídalo hodnotě, kdybychom firmu v daném momentě prodali. Ale po krizi neměly ani třicet procent té hodnoty. Retailová síť na prodej finančních produktů mohla být ve své době valuovaná klidně na sto milionů eur, protože pojišťovny byly ochotny za to takové peníze dát. V dnešní době, při dnešní legislativě, s tím, co se chystá na trhu, vám nikdo takové peníze za tu síť nedá.
Takže nemáte rád, když se o vás mluví jako o milionáři?
Nemám rád oslovení miliardář, protože to neodpovídá realitě. Když mě někdo nazve milionářem, jsem s tím v pohodě. Ale potom je ještě nutné říct si měnu, v jaké to myslíte, jestli slovenské koruny, anebo eura.
Jasně, teď jsem vás vlastně urazila…
Ne, nic to pro mě neznamená. Ani to umístění v žebříčku tehdy nebylo úplně objektivní, jen v daném čase odpovídalo nějaké hodnotě majetku (v žebříčku miliardářů v srpnovém vydání časopisu Týden z roku 2007 se Peter Krištofovič umístil s odhadovaným majetkem tři miliardy korun na 47. až 52. místě – pozn. aut.). V pořádku, tak fungují média, lidi to zajímá. Každý, kdo něco většího udělá, je s tím dříve nebo později konfrontován. Nám se podařilo za deset let podnikání bez politických kontaktů, bez privatizace udělat tvrdou prací velký výsledek. Peníze jsou pro mě energie. Ocenění trhu, že to dělám dobře. Jakékoli nálepky od kohokoli jiného jsou mi jedno.
I proto jste zůstal na rozdíl od mnoha jiných slovenských byznysmenů na Slovensku?
Žil jsem nějaký čas v Rumunsku, můj byznyspartner Paľo Krúpa v Kyjevě, teď žije v Praze. V roce 2007 jsem se chtěl stěhovat do Los Angeles, už jsem vybíral dům. Firmy rostly, byly na velmi slušné úrovni, chtěl jsem je prodat a odejít, protože ne všechno se mi na Slovensku líbilo. Jenže přišla krize a brutálně zasáhla celé podnikání a já se musel svého snu vzdát. I proto asi chci vytvořit byznysmodel, který nebude závislý na mně.
Největší výhodou podnikání je svoboda a té dosáhnete, když nepracujete ve své firmě, ale na své firmě. To je rozdíl, který čím dříve podnikatel pochopí, tím pravděpodobnější je, že se mu to jednou podaří. Je to i rozdíl mezi mnou před patnácti lety a dnes: pracuji na systému, který bude silnější než já. Abych mohl žít třeba v LA, ale podnikat v celé střední Evropě, a aby to fungovalo beze mě.
V investiční skupině Arca Capital Pavola Krúpy máte historicky třicet procent. Mluvíte mu do byznysu?
S Paľem se známe 25 let ještě z vysoké školy a náš vztah se vyvíjí autonomně. On měl vždy majoritu ve své projektové linii a já ve své, tento byznysmodel nám oběma vyhovuje. Paľo se svými manažery rozhoduje o směřování Arcy a pro mě je to jen finanční investice, i když vše sleduji a bavíme se o tom. Vím, kam se investuje, co se přikoupilo. Arca roste velmi dobře a všichni jsou spokojeni.
Absolvent Fakulty podnikového managementu Ekonomické univerzity v Bratislavě v roce 1996 založil největší slovenskou poradenskou společnost Allfinanz Holding. V roce 2001 přišel na trh s nadnárodní poradenskou firmou Salve Group, jejíž podnikání sahá od Slovenska přes ČR, Ukrajinu, Rumunsko až do Ruska. Má 30procentní podíl v investiční skupině Arca Capital, spoluvlastní i společnost prodávající vitaminy a doplňky stravy Anavita International. Jeho hlavní aktivitou je nyní vzdělávací a školitelská PK Academy |
