Podíl v Datartu se nám pěkně zhodnotí, ve hře je i burza, říká Ondřej Vičar z Genesis Capital

Ondřej Vičar, šéf společnosti Genesis Capital Equity

Ondřej Vičar, šéf společnosti Genesis Capital Equity Zdroj: Genesis

Ondřej Souček
Diskuze (0)

Investiční skupina Genesis Capital dokončuje první akvizici do svého nového fondu Genesis Private Equity fund IV (GPEF IV). Za stamiliony korun kupuje majoritu ve společnosti Borcad, jejímiž sedadly jsou osazené české vlakové soupravy Pendolino. „Borcad je na bezmála tři roky zakázkově naplněný, což v dnešní nestabilní době představuje cenný stabilizační prvek. V dalších letech čekáme dvouciferný růst,“ říká řídící partner Genesis Capital Ondřej Vičar.

V červnu jste dokončili výběr peněz do vašeho historicky největšího fondu Genesis Private Equity Fund IV (GPEF IV). I díky Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD) máte na akvizice 150 milionů eur, v přepočtu asi 3,7 miliardy korun. Kdy přijdou první nákupy?

Už máme jednu podepsanou smlouvu, to je fryčovický výrobce sedadel do vlaků Borcad. Zbývá to vypořádat. Druhou smlouvu posuzuje antimonopolní úřad. Ještě o ni nemůžu mluvit, protože transakce není podepsaná.

Minulý týden začal antimonopolní úřad posuzovat, zda můžete převzít českého výrobce sekaček Hecht. Jedná se o tuto transakci?

Jak jsme řekl, zcela bez komentáře.

Zůstaňme tedy u firmy Borcad. Jak velká firma to je a proč jste sáhli právě po ní?

Jde o firmu z trhu, do něhož se noví hráči těžko dostávají, a i proto je v celé Evropě jen omezený počet konkurentů. Samotný Borcad má silné vlastní vývojové oddělení a za poslední dva roky firma zdvojnásobila tržby na současných přibližně 600 milionů korun. Navíc zde existuje potenciál k růstu i do budoucna.

Na kolik transakce vyšla?

Genesis nikdy nezveřejňuje kupní či prodejní ceny firem, takže to ani v tomto případě nesdělím. K transakci mohu pouze prozradit, že původní majitel a zakladatel Ivan Boruta firmu prodává celou a my ji kupujeme společně s nadnárodním evropským investorem, společností Integral Venture Partners. Genesis získá zhruba dvoutřetinový podíl, náš partner zbytek. 

Sdělil jste tržby. Můžete ještě uvést provozní zisk (EBITDA)?

To také nechci příliš specifikovat, ale řekněme, že Borcad dosahuje dvouciferné ziskové marže. Jsou to už vyšší desítky milionů korun. 

Zmínil jste skokový nárůst tržeb. Čím to bylo dáno?

Dvěma faktory. Za prvé firma rozšířila výrobní kapacity a za druhé představila nové řady produktů. Díky tomu, že má vlastní vývoj, kde pracuje asi 20 zaměstnanců z celkem 250, patří kvalitativně mezi evropskou špičku. Mimochodem, firma byla také jedna z prvních, která na železniční trh přinesla elektrifikovaná polohovatelná sedadla. Její hodnota je i v tom, že zhruba čtvrtinu tržeb tvoří luxusní sedadla do nejmodernějších vlaků nebo vozů první třídy.

Pokud se nepletu, tak v Česku Borcad mezi výrobci konkurenci nemá. Jaké je ale postavení firmy v Evropě?

Významných výrobců vlakových sedadel mnoho není ani v Evropě, maximálně do desítky. K nejznámějším patří například Grammer, Growag, Kiel a ​​Compin-Fainsa. Borcad zatím patří k těm menším, ale v následujících letech očekáváme další dvouciferný růst. Borcad navíc rozhodně není závislý na českém trhu, většinu produkce vyváží. Nejtypičtějším zákazníkem jsou takzvaní národní šampioni, tedy evropští výrobci kolejových vozidel, kteří svou značkou reprezentují ten který stát. Jde například o Siemens, Stadler, ale i Škodu Transportation. Sedadla Borcadu jsou nasazená třeba v prémiovém rychlovlaku mezi Petrohradem a Moskvou, ve vyhlídkových vlacích ve Švýcarsku a Kanadě, dokonce si zahrála i v bondovce Casino Royale. U nás jsou k vidění třeba v Pendolinu.  

Jaké máte další plány s Borcadem? Kam firmu chcete posunout?

Velkou startovací výhodou je fakt, že Borcad je na bezmála tři roky zakázkově naplněný, což v dnešní nestabilní době představuje cenný stabilizační prvek. Plánujeme pokračovat v přirozeném organickém růstu, nadále inovovat a stát se jedním z preferovaných dodavatelů všech hlavních světových výrobců vlaků. 

Když investiční fondy přebírají firmu, často je to z toho důvodu, že firma má potenciál rychlejšího růstu, na který jí ovšem chybějí peníze. To ale nevypadá na tento případ.

Přesně tak. Tohle je klasický model odcházejícího zakladatele firmy, který hledal kombinaci nástupnictví a zachování kontinuity dosavadního vývoje. Žádné dramaticky vysoké investice nebo významnou změnu strategie v tomto případě neplánujeme. Samozřejmě ale počítáme s tím, že firmu budeme dál rozvíjet a posilovat její tržní pozici. Ostatně to byl i cíl a podmínka zakladatele.

Borcad vznikl ihned po revoluci. Jaké lze za těch 30 let pozorovat trendy? Jaké jsou požadavky zákazníků?

Každý, kdo před 30 lety cestoval vlakem, si vzpomene, že standardem byla typicky zelená nebo vínová kožená sedadla navržená pro osm lidí v jednom kupé. Dnes už jsme samozřejmě jinde. Cestující požaduje zejména komfort, aby měl dostatek prostoru na nohy, aby se do sedačky pohodlně vešel i při mírné nadváze, aby měl zásuvky, opěrky, možnost polohování sedadla a tak dále. U nároků výrobce vlaku, tedy přímého zákazníka, se k tomu přidává faktor kvality materiálu, bezpečnosti a hmotnosti sedadla. Nižší váha sedadla může ve finále uspořit velké množství energie, a tedy i peněz.

Firma se zaměřuje pouze na sedadla do vlakových souprav. Koukáte se i po jiných odvětvích, například po letectví? 

Letadla jsou konstrukčně jiné odvětví. Mají jiné požadavky na bezpečnost a materiály, a i kvůli tomu by se ve výrobě jen těžko hledaly synergie. Autobusy už se zase blíží oblasti automotive a všem obtížnostem s tím spojeným. U zbytku vyjmenovaných oborů zas nejsou takové požadavky na komfort, a proto zde není prostor pro výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Zůstaneme u vlaků. Železniční segment se nám líbí i z toho důvodu, že to je ekologická forma dopravy, což podporuje Evropská unie i jednotlivé státy. Dá se tedy předpokládat, že význam železniční dopravy poroste. Už teď vidíme, že cestující mezi blízkými metropolemi preferují rychovlak před letadlem.

Ve fondu bude zbývat ještě dost prostředků pro další nákupy, a to i v případě, že se podaří dokončit druhou transakci. Kolik firem ve fondu chcete mít?

Zatím nám to vždy vycházelo na něco kolem tuctu firem a s tímto číslem počítáme i v novém fondu. Máme to nastavené tak, že žádná transakce by neměla přesáhnout 15 procent celkových prostředků fondu, tedy asi 550 milionů korun. U každé akvizice jsou ale k dispozici různé možnosti spolufinancování, někdy je to i mix několika cest. Do podniků můžeme vstoupit s dalším finančním investorem, koinvestovat se zakladateli a managementem, půjčit si na část prodejní ceny od banky, anebo si pořídit jen minoritní podíl. To nám podstatně zvyšuje flexibilitu ve využívání peněz z fondu.

Jaké oblasti vás zajímají?

Rámcově jde o čtyři hlavní odvětví. je to lehká a střední výroba typu Borcad, B2B služby, kde máme třeba poskytovatele call center Conectart, firmy orientované na koncového spotřebitele jako například Datart a pak je to oblast IT a technologií, třeba nedávno exitovaný vývojář softwaru CN Group. Regionálně nás kromě Česka a Slovenska zajímá také Polsko, Maďarsko a Rakousko. Podíl našich zahraničních investic se postupně zvyšuje. Dříve to bylo přibližně 20 procent prostředků, v novém fondu to je 30.

Kolik transakcí do konce roku ještě stihnete?

Těžko předjímat, ale řekl bych, že s fondem GPEF IV minimálně jednu, spíše dvě. Náš menší Genesis Growth fond má také jednu akvizici těsně před dokončením a možná do konce roku ještě další přidá.

Kdo všechno má ve fondu peníze?

Je to institucionální fond, to znamená, že v něm mohou být pouze velké subjekty jako banky, pojišťovny, penzijní fondy, investiční společnosti, fondy fondů nebo takzvané family offices, tedy rodinné kanceláře. Zajímavé je, že všechny tyto formy institucí v našich posledních fondech máme, což není v lokálním prostředí obvyklé. Z Česka s námi investuje například Česká spořitelna, Amundi Czech Republic, investiční společnosti Raiffeisen a Sirius nebo také rodinné kanceláře společnosti RSJ Libora Winklera a SPM Slavomíra Pavlíčka a Marka Španěla. Jedním z investorů fondu je také skupina Genesis Capital.

V rámci předposledního fondu Genesis Private Equity Fund III (GPEF III) jste investičně vstoupili do prodejce elektroniky Datart, když jste v něm získali minoritní podíl. Je to vaše nejhodnotnější aktivum?

Máme teď za sebou několik velkých exitů, takže ano, HP TRONIC-Datart patří mezi nejhodnotnější zbývající položky v portfoliu. Investici vnímáme jako velmi úspěšnou, tržby HP TRONIC se díky akvizici Datartu a následnému organickému růstu za posledních pět let více než ztrojnásobily.

O Datart bude nejspíš velký zájem. Vy sami zatím s exitem vyčkáváte?

Vyčkáváme, protože v tomto případě je možností víc. Může přijít strategický investor, finanční investor a ve hře je i vstup na burzu. Poslední varianta se nám dlouho jevila jako nejzajímavější, s příchodem války se ale tyto úvahy upozadily. Nyní panuje v makroprostředí tak velká nejistota, že je velmi složité cokoliv plánovat. Pokud ale nenastane nějaká apokalypsa, pak v případě této investice čekáme opravdu příjemné zhodnocení.

Můžete naznačit?

Nemůžu. Navíc sám nevím, jaké bude. Z hlediska výnosů mohu hovořit pouze o celkových výnosech jednotlivých fondů. Jestliže u fondu GPEF IV slibujeme zhodnocení kolem 15 procent, pak u tohoto předposledního fondu GPEF III to v současnosti vypadá ještě lépe, kolem 20 procent.

Datart na rozdíl od internetových hráčů typu Alza a Mall vsází i na kamenné prodejny. Nebojíte se, že tento prodejní kanál bude čím dál marginálnější?

Tuzemský trh elektroniky dnes vypadá tak, že lehce větší polovina příjmů pochází z online prodejů a menší polovina z kamenných prodejen. Ano, uznávám, že dlouhodobý trend nahrává online kanálům, ovšem podíl kamenného prodeje je pro obsluhu trhu stále zásadní a je dobré mít prodejny jako součást prodejních kanálů. Datart je v současnosti tak obrovský, že jak jeho kamenné prodeje, tak objem online prodejů, jsou větší než u všech jeho konkurentů, snad s výjimkou Alzy. Podíl jeho jednotlivých prodejních kanálů de facto odráží podíly celého trhu jako takového. 

Jak se podílely e-shopy na prodejích elektroniky před pěti lety?

Tehdy to bylo něco přes 40 procent prodejů. 

Pojďme ke zbytku portfolia z třetího fondu, který jste založili v roce 2015. Kolik firem už jste z tohoto fondu prodali?

Exitovali jsme čtyři investice a jedna zbankrotovala. Jde o firmu na automatizaci výrobních procesů D2G. Šest podniků nám ještě zbývá a ze všech plánujeme do konce desetiletého investičního horizontu fondu vystoupit. Letos už sice nic prodat nestihneme, ale očekávám, že příští rok dokončíme minimálně dva další exity.

Zmínil jste nejistotu na trzích. Komplikuje vám to i nákupy firem?

Téma nestability je v našem odvětví mnohem zásadnější pro oblast fundraisingu, ovšem my jsme měli v tomto ohledu štěstí, že válka vypukla až poté, co jsme měli kapitál od našich investorů upsaný. Zejména citlivé je to u velkých zahraničních investorů, kteří jsou rozkročeni globálně a přisuzují regionální stabilitě ve svém rozhodování zásadní význam. Peníze se teď budou stahovat do klidnějších a rozvinutějších přístavů. Myslím tím tradiční trhy jako Amerika, západní a severní Evropa a podobně. Pověst střední a východní Evropy byla již před konfliktem na Ukrajině fundraisingový handikep. Obávám se, že u zahraničních investorů, kteří se osmělili a poprvé vstoupili do našeho regionu, je jejich první investice na dlouhou dobu zároveň i investicí poslední. 

A z hlediska transakcí? Museli jste kvůli přílišné nejistotě nějaký nákup poslat k ledu?

Bohužel ano. Něco jsme teď zmrazili s tím, že se k tomu můžeme vrátit později. Je třeba být obezřetnější a neustále si zdůrazňovat, že za současné situace skutečně není kam spěchat. Na druhou stranu, reálně se naše dlouhodobá akviziční strategie příliš nemění. Vždy se díváme na podniky, které mají zdravý základ a kompetentní vedení. Lze sice čekat, že přijdou horší roky, kdy tržby i zisk mohou klesat, nicméně i tento faktor je jen otázka adekvátního managementu. Klíčové je hledat u firem potenciál k tomu, aby za pět až sedm let byly větší a efektivnější. To je pro úspěch investice mnohem důležitější než krátkodobé hledisko. 

Ondřej Vičar (41)

Působí v Genesis Capital od roku 2007, kdy zde zakotvil po studiu na pražské Vysoké škole ekonomické (VŠE) a ročním působení v komunikační agentuře Ogilvy. 

Od roku 2020 nahradil zakladatele private equity fondu Jana Taubera na pozici řídícího partnera.

 

 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Začít diskuzi