Práce se musí zlevnit, Česku chybí progresivní zdanění, říká šéfka Manpower Rezlerová

„Nevím, kdo se progresivního zdanění pořád bojí. Jsem si jistá, že větší diverzifikace by v tomhle směru pomohla hrozně moc a že by se nám tolik nerozevíraly nůžky mezi těmi nejlépe a nejhůře placenými zaměstnanci, to je prostě problém České republiky,“ vysvětluje Rezlerová.

„Nevím, kdo se progresivního zdanění pořád bojí. Jsem si jistá, že větší diverzifikace by v tomhle směru pomohla hrozně moc a že by se nám tolik nerozevíraly nůžky mezi těmi nejlépe a nejhůře placenými zaměstnanci, to je prostě problém České republiky,“ vysvětluje Rezlerová. Zdroj: E15 Michael Tomeš

„Tak, jak je novela zákona o zaměstnanosti dneska napsaná, to znamená faktickou likvidaci agenturního zaměstnávání a zejména toho, co přináší, což je ta flexibilita,“ tvrdí Rezlerová.
Kvóty se podle Rezlerové měly upravit už dávno nehledě na Ukrajinu. Česko se zbytečně uzavírá z politických důvodů cizincům, firmy přitom tlačí demografický vývoj.
Generální ředitelka největší personální agentury v Česku ManpowerGroup a prezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb Jaroslava Rezlerová.
4
Fotogalerie

V krizi se v minulosti často jako první propouštěli agenturní zaměstnanci, to už ale dnes podle Jaroslavy Rezlerové, generální ředitelky největší personální agentury v Česku ManpowerGroup, neplatí. „Některé firmy si naopak drží podíl agenturních zaměstnanců. Fluktuaci už ani nenahrazují, agentura jim flexibilně vyplňuje polštář,“ říká Rezlerová. Flexibilitu by však mohla ohrozit novela zákona o zaměstnanosti, kterou agentury hromadně připomínkovaly a vláda připomínky nevzala v potaz.

Situace na trhu práce je klidnější, než se mnozí obávali. Jaké skupiny zaměstnanců jsou i přesto nejvíce ohrožené? 

Zaměstnanci z výrobního prostředí. Není to o inflaci, ale o tom, že dnes subdodávky pořád ještě váznou. Válka zpřetrhala hned po covidu definitivně globální dodavatelské řetězce a chvilku trvá, než se to zase znovu nastaví. Do budoucna budou fungovat ekonomicky už jen takové bloky jako Evropa, Spojené státy, Čína, Asie. Vidíme, že třeba automobilový průmysl a nějaké další oblasti strojírenské výroby prostě brzdí, protože nemají součástky, a to bude znamenat, že budou muset třeba propouštět.

Kvůli nižší poptávce začínají krachovat e-shopy, které prosperovaly během pandemie. Jak to ovlivní nezaměstnanost?

Je zcela evidentní, že dochází k poklesu poptávky, protože lidi začali šetřit. Firmy na to v dlouhodobějším výhledu třeba roku nebo roku a půl budou taky muset reagovat nějakou redukcí zaměstnanců, takže propouštění proběhne, ale rozhodně ne v nějaké masivní míře. Myslím, že se dostaneme nad úroveň dnešní nezaměstnanosti, ale bude to třeba o několik desetinek procenta. Jako největší rekrutéři na českém pracovním trhu nabíráme měsíčně okolo osmi set lidí, vidíme, že firmy váhají, hodně otevřených pozic třeba ruší a vyčkávají, co se stane ve druhém čtvrtletí. Začalo to už loni na podzim a teď to posiluje, ale zároveň jsme v Evropské unii stále země, která má největší nedostatek pracovních míst vyjádřených inzercí, příležitosti budou pořád.

Jak ovlivní možné propouštění automatizace a robotizace?

Vidíme, že se propouští také lidi z nižších administrativních pozic. Pod zaváděním automatizace do firem si nemůžeme představovat jenom roboty ve výrobě, ale jsou to i systémy a softwary, které nahrazují jednoduchou opakovanou práci, kterou dřív dělali lidé. Typicky třeba v účetnictví nebo v procesních záležitostech, lidi v call centrech nahrazují chat boty čím dál víc.

Nedopadne propouštění prvně na agenturní zaměstnance, jako jsme to viděli v minulosti?

To je častá mantra, která si ale myslím, že už dnes není úplně pravda, protože si některé firmy naopak drží podíl agenturních zaměstnanců. Je to pro ně bez práce, protože se o pracovníky postará zaměstnavatel, tedy agentura práce. Navíc situaci řeší tak, že už trochu propouštěli nebo už nenabírají další lidi. To znamená, že fluktuaci už ani nenahrazují, agentura jim flexibilně vyplňuje polštář. Určitě to někde bývá první nárazník, když se propouští opravdu ve velkém, viděli jsme to během pandemie, kdy na odstávky šli první agenturní zaměstnanci a vidíme to v některých případech i nyní, ale už to rozhodně není takhle černobílé.

Agenturní zaměstnávání je dnes mnohem komplexnější služba, rozhodně není levnější než stálí zaměstnanci. Bohužel stále existuje velká část černého nebo šedého trhu, kde se to dělá výrazně levněji a „agenturní“ zaměstnanci se vykořisťují, ale s tím my nemáme nic společného. Agenturní zaměstnávání pomáhá zákazníkovi i ty lidi najít, protože zákazník se soustředí na svůj byznys a my se soustředíme na hledání lidí. Dnes tedy přidanou hodnotu kromě flexibility, kterou tam samozřejmě máme větší než u stálých zaměstnanců, vidím i v tom, že umíme lépe hledat lidi.

Neobáváte se, že flexibilitu personálních agentur sníží novela zákona o zaměstnanosti, která se chystá na rok 2024? 

Jsem strašně zklamaná z toho, co se kolem té legislativy stalo. My jsme samozřejmě v rámci Asociace poskytovatelů personálních služeb i v rámci našeho členství ve Svazu průmyslu byli přizváni k připomínkám. Nebylo to jen o písemných připomínkách, měli jsme kvůli tomu několikrát i fyzickou schůzku, v širším slova smyslu v mezirezortu na tom participovala velká skupina účastníků, zákon se tedy obšírně připomínkoval. Hledala se shoda, protože tak, jak byl ten zákon původně napsán, nedával smysl. Vydávalo se to za povinnou transpozici směrnice Evropské unie, ale povinná transpozice směrnice neznamená, že jste papežštější než papež, tady si někdo usnadnil práci. Ono je totiž těžké vymyslet řešení, aby fungovalo.

Takže jsme se dostali do stavu, kdy nám shodili úplně všechny připomínky po několika měsících jednání ze stolu, protože se tím prostě nechtělo někomu zabývat. Na vypořádání připomínek můžete reagovat, ale když na to dostanete 24 hodin, což je nebývalé a stalo se to právě u tohoto zákona, tak nemáte prostor s tím nějak operovat. Takže jsme se Svazem průmyslu a dalšími organizacemi podali rozpor a chceme si znovu sednout k jednacímu stolu, protože tak, jak je to dneska napsané, to znamená faktickou likvidaci agenturního zaměstnávání a zejména toho, co přináší, což je ta flexibilita.

Můžete přiblížit změny, které jsou z vaší strany problematické?

Aby bylo agenturní zaměstnávání flexibilní, tak je to dnes v českém právu udělané tak, že člověku končí pracovní smlouva ve chvíli, kdy mu skončí dohoda o přidělení. V podstatě se nedělo to, že někoho ze dne na den propustíte. Většinou ti lidé věděli, že práce je třeba na tři nebo na dva měsíce, nebo že je to brigáda na kratší dobu a bylo to v pořádku. Teď je to tak, že doba pracovní smlouvy nemůže být po dobu přidělení, ale už nám nikdo neřekl, co těm lidem máme dát za práci, když přidělení skončí a oni jsou dál našimi zaměstnanci, a kdo to bude platit. To prostě vůbec nedává smysl. Navrhovali jsme kompromisní variantu, se kterou všichni členové asociace i svaz souhlasili, že by existovala ochranná lhůta, třeba dva týdny, aby člověk takzvaně nezůstal hned bez práce, což ale znovu říkáme, že se málokdy děje. A teď jsme najednou zpátky tam, kde jsme byli. Nulová flexibilita, agentury si nebudou moct dovolit to platit a de facto to celé postrádá ekonomický smysl.

Je tam pak ještě omezení, že můžete jednoho člověka přidělovat nejdéle po tři roky, pak by ho už ani žádná jiná agentura nemohla nikde přidělit. Zase je to určitá limitace, vůbec nevím, proč se zákon snaží tyhle věci řešit. Chápali jsme, že nějaké omezení je potřeba a víme, že to vychází ze slovenské úpravy, která není úplně nejšťastnější, ale hledali jsme kompromis.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!