Přál bych Evropě totální blackout, aby se vzpamatovala, říká miliardář Petr Paukner

Petr Paukner Carbounion

Petr Paukner Carbounion Zdroj: E15 Michael Tomeš

Petr Paukner Carbounion
Petr Paukner Carbounion
Petr Paukner Carbounion
4
Fotogalerie

Jeden z nejbohatších českých podnikatelů Petr Paukner se v rámci ústupu od uhlí chystá vstoupit do nového byznysu. Do pár let chce patřit k největším obchodníkům s biomasou v zemi a ročně se v tomto sektoru dostat nad miliardu tržeb. „Věřím, že ostrý start spustíme na přelomu roku. Nájezd ale bude pozvolný. Nechci nikomu nic slibovat, aniž bych měl nasmlouváno dost surovin,“ říká majitel holdingu Carbounion Bohemia, největšího obchodníka s uhlím v Česku. 

Už dlouho se v energetických kruzích mluví o tom, že chcete vstoupit do byznysu s biomasou. Už máte konkrétní byznys plán?

Už loni jsme založili společnost CB-EKO, která měla celou tuto oblast zmapovat. Od té doby jsme se dost posunuli a už máme například první kontrakty. Byznys plán se nicméně stále rodí, zkoušíme, vychytáváme mouchy, různá úzká hrdla na trhu a podobně. Rád bych k tomu ale řekl to, že toto směřování je reakcí na evropský Green Deal (česky Zelenou dohodu, pozn. redaktora), kterým chce Evropská unie tlačit na rychlý odchod od uhlí. Já s touto politikou úplně nesouzním, zejména co se rychlosti týče, ale byznysově jsem se tomu musel přizpůsobit. 

K tomu se ještě dostaneme. Jaké už máte kontrakty?

Budeme nakupovat biomasu a dodávat ji teplárnám nebo elektrárnám, kde bude – zdůrazňuji - jen doplňkovým palivem k uhlí. Už jsme se dohodli se společností Lesy ČR na desetiletém kontraktu odebírání zbytkového dřeva. Tím jsou myšlené různě veliké větve, které se ořezávají z hlavní kulatiny. 

Největší světoví znečišťovatelé a jejich emisní cíle

Video placeholde
• Videohub

Budou vaším hlavním dodavatelem dřeva?

Ano, protože těží lesy napříč republikou. Potom k ním budeme hledat ještě pár menších dodavatelů, abychom nebyli závislí pouze na jednom. Pak potřebujeme jednotky zpracovatelů dřeva, s nimiž už také jednáme, a nakonec odběratele, s kterými už ale máme vybudované vztahy díky uhlí. Chceme mít mix energetických zdrojů – jak sezónní teplárny, tak například výrobní podniky.

O jaké firmy jde?

Jednáme například se Sokolovskou uhelnou nebo Veolií a další teplárny a výrobní podniky budou následovat.

Kdy chcete byznys rozjet naplno?

Jak říkám, chci si nejdřív všechno osahat, ozkoušet. Nájezd bude pozvolný. Nechci nikomu nic slibovat, aniž bych měl nasmlouváno dost surovin. Klíčová je také logistika. Dopravu zatím chystáme dělat kamiony, ale už nyní připravujeme kontejnerovou dopravu po železnici. Kamionová doprava je dobrá na testovací období, možná pak ještě poslouží i v tom pozvolném nájezdu, ale po roce nebo dvou už pojedeme z velké části po železnici. Využijeme k tomu moji železničně-přepravní společnost Carbosped, společně s firmami Innofreight a ČD Cargo.  

Stále jste neprozradil, kdy to chcete spustit.

Věřím, že na přelomu roku. Teď už s partnery zkoušíme, jak se biomasa v kotlích chová, zda to funguje, jak má. Domlouváme ceny a množství dodávek. Za čtvrt roku už budeme mít jasno, v jakých poměrech k uhlí se dá v jakých kotlích biomasa spalovat, a to bude klíčový milník.

Podle mnohých ale není pro přechod většího množství tepláren na biomasu dost paliva a obchod tím bude limitován. Co na takové názory říkáte?

Vnímám to stejně. Opakuji, je to doplňkové palivo. Ale to neznamená, že to bude malý byznys. Může to být i půl milionu, možná až milion tun dřevní hmoty ročně, a to už je miliardový byznys. Poroste to ale postupně a zároveň to má své limity. Rozhodně nikdo nebude kácet víc stromů, než se zasadí. Časem se také zlikviduje dříví, kterého tu stále máme nadbytek kvůli kůrovcové kalamitě. V budoucnu bude dřevní hmoty pro odběratele naopak nedostatek. 

Jakou pozici na trhu chcete zastávat?

Na trhu jsou zatím jen menší hráči, takže si troufám říci, že do pěti let budeme určitě patřit k největším, byť to takhle úplně brát nechci. Navíc skutečnost, že má trh silného hráče, nemusí být pro obchodní partnery vždy nevýhoda. Spotřebitelé díky tomu budou jednat jen se dvěma nebo třemi silnými hráči a nebudou se díky tomu muset  dohadovat s deseti menšími, na které ani nemohou zatlačit, protože by je to rázem položilo. 

V dřívějších rozhovorech jste naznačoval také návrat k fotovoltaice. V tomto už máte jasněji?

S tímhle oborem mám problém, protože takto nestabilní prostředí jsem nikde jinde nezažil. Politici investorům nedokážou říci, co vlastně chtějí, neustále mění podnikatelské prostředí. Absolutně nedokážu číst, co je jejich záměr. Já jsem jedním z těch, kdo tu postavil fotovoltaiku mezi prvními, a ta investice se mi vrátila za jedenáct let. Nevidím tedy důvod, proč solární elektrárny plošně pokutovat nějakými dodatečnými regulacemi a daněmi.

U některých projektů byla návratnost výrazně rychlejší, takže zpětný zásah může dávat smysl, byť se tomu mělo zabránit už v zárodku. Nemyslíte?

To rozhodně. To bylo součástí politické hry, vím o politicích, kteří se tu pohádkovou návratnost snažili protahovat, co to šlo. 

Můžete být konkrétnější?

Není třeba. Za mě je to uzavřená kapitola a musíme se koukat dopředu. Nálepka solární baron by se už měla přestat používat, protože to diskredituje celý obor. Já se se svou jednou megawattou výkonu jako solární baron necítím. To mohou být možná tak hoši, kteří to rychle postavili, aby stihli tu vysokou garantovanou výkupní cenu, a hned elektrárnu prodali.

Zpátky k původní otázce. Solární elektrárny stavět nechcete?

Sleduji to. Chci, abych byl připravený, když se v tomto oboru objeví příležitosti. Snažíme se v jedné mé montážní firmě Union Grid vybudovat skupinu lidí, kteří by dokázali solární elektrárny stavět i provozovat. Když pak podmínky nahrají tomu, abychom stavěli, půjdeme do toho. Ale na druhou stranu, moje solární elektrárna v Itálii mě od toho byznysu docela odrazuje. Máme tam neustále problémy s úřady, dokonce nám dva klíčové měsíce elektrárna stála, protože nám z ní zloději ukradli elektrosoučástky. Je to víc bolehlav než cokoliv jiného. Takže k tomuto oboru přistupuji skutečně s odstupem, nechci nic uspěchat. Navíc nemohu počítat s žádnou dotací.

Modernizační fond byste ale přece využít mohl.

Ten fond je primárně pro firmy z uhelného byznysu. Uvidíme. Bez veřejné podpory bych do toho každopádně asi nešel, to mi za to nestojí. Ta návratnost je bez veřejných peněz ještě stále dlouhá.

O jak velkých projektech uvažujete?

Větší solární elektrárny například na brownfieldech nebo na půdě s nižší bonitou, která se nehodí k zemědělskému využití. Společnost Union Grid, která staví rozvodny a linky, se kolem výstavby podobných elektráren točí. Když se dostanou k zajímavému projektu, jsem připravený do toho investovat peníze. Vím, že příležitostí mimo moderní energetiku, bude čím dál míň. Takže tímto směrem chci posouvat i mou firmu.

S tím patrně souvisí i budování divize elektromontáží. Jak velká už je?

Už ji mám více jak pět let a jsem spokojený. Mám tam teď už třetí firmu. První Union Grid mám se společností E.On, druhou CB Grid mám sám a s třetí jsme začali letos v červenci. Jde o EG.D Montáže, kde má E.On 51procentní většinu. Vidím v tom velký potenciál. To, že se energetika decentralizuje, tomuto trhu nahrává. 

Před rokem jste říkal, že chcete mít do pár let miliardové tržby. Blíží se to?

Ano, je to reálné. Myslím, že bychom mohli do dvou až tří let dosáhnout miliardové tržby. Ale žádné cíle si nedávám. Když to půjde, tak jedině dobře. A až tady nebude kam růst, chceme jít do Německa. 

Kdy?

Zatím nevím. Podle toho, kdy budu cítit, že už v Česku nemohu v oboru růst. Třeba i do tří let. 

Loni jste očekával, že do roku 2025 kvůli unijnímu dekarbonizačnímu tažení přijdete asi o čtvrtinu svého uhelného byznysu. Mezitím ceny emisních povolenek vzrostly do nečekaných výšin. Budete muset svou předpověď poupravit?

Nemyslím si. Paradoxně jsem v tomto ohledu trochu optimističtější než před rokem. Z jednoho důvodu – přijde den, kdy si evropští politici uvědomí, že cesta, kterou nastolili, je slepá. Já jsem pro Evropskou unii každým coulem a souhlasím i s myšlenkou energetické udržitelnosti. Ale ty plány, které předložila a ještě je každoročně zpřísňuje, jsou odtržené od reality. Kdyby takto fungovali naši předci, tak by po vynálezu automobilů vybili všechny koně. Auta je ale vytlačila postupně. Podobně by to mělo být s moderní energetikou. Méně svazáckého odhodlání a více evoluce místo revoluce. Jinak přijdeme o konkurenceschopnost a klesne životní úroveň na takovou úroveň, kterou by si nikdo nepřál. 

Takže věříte, že poleví politický tlak na snižování emisí?

Nevěřím na vzkříšení uhlí, spíš sázím na to, že přijde někdo rozumný, kdo ukáže racionálnější cestu a zároveň bude mít podporu veřejnosti. Třeba Polsko takovou cestu má. Kývlo na Green Deal, ale prosadilo si, že bude těžit do roku 2045 nebo snad 2050. A Evropská komise jim to odkývala.

Mám pocit, že polskou cestu zase většina tuzemského energetického trhu považuje za ten druhý extrém. Vy ne?

Možná, ale je to stále racionálnější cesta než ta unijní. Paradoxní navíc je, že systém emisních povolenek vůbec nefunguje. Už několik měsíců si jejich cena připisuje stále nové a nové rekordy, ale méně uhlí se nespaluje, dokonce se uvažuje o kompenzacích drahých povolenek pro uhelné teplárny. Jediní, kdo na tom tratí, jsou fabriky a domácnosti kvůli vysokým cenám elektřiny a nejvíce vydělávají spekulanti s emisními povolenkami.

Je jasné, že za půl roku kvůli vysokým cenám povolenek nikdo od uhlí neodejde. Na druhou stranu, energetické firmy přece avizují rychlejší odchod od uhlí, než dřív plánovaly. 

To připouštím, ale stále mi to nedává smysl. Evropská unie se celosvětově na emisích podílí pouze osmi procenty. Indie a Čína spalují uhlí vesele dál a měnit to nehodlají. Pod takovou ekonomickou sebevraždu se zkrátka nemohu podepsat.

Jaká cesta je správná?

Postupná evoluce. Žádný skok z dvacátého patra a spoléhání se na to, že dole někdo drží hasičskou plachtu. Přál bych si, aby Evropu zasáhl totální blackout, abychom si to uvědomili ještě před tím, než bude pozdě. Celkově bych určitě každoročně nezpřísňoval klimatické cíle. Upravil bych také systém emisních povolenek, aby s nimi mohli obchodovat jen ti, kterých se vypouštění emisí týká, a nikoliv spekulanti, kteří tu cenu tak vyšroubovali.

A z hlediska technologií?

Stále se neobejdeme bez jádra. Celkem věřím menším modulárním reaktorům, ale kdo ví, kdy se skutečně dostanou na trh. V našich geografických podmínkách to obnovitelné zdroje neutáhnou, takže svou roli bude mít i plyn. Otázka je, kdo do něho bude chtít investovat, když je veřejným tajemstvím, že Evropská unie ho bere jen jako přechodné palivo. Pak už jedině vodík, do něhož půjdou obrovské investice jak ze soukromého, tak veřejného sektoru. Ale že bych si na tuto technologii vsadil, to říct nemohu. Zas tak tomu nerozumím. Ale to už asi nebude moje starost.

Patříte k byznysmenům, kteří působí v českém kapitalismu od úplného začátku. Řada vašich obchodních partnerů z této generace už řeší nástupnictví. Jak je to u vás?

Snažím se firmu zasadit do těch nových podmínek, o kterých jsem mluvil – aby byla moderní. Chci aby zůstala v energetice. Zatím jediný úkrok stranou byl nákup fotbalové Dukly Praha a je to permanentní bolehlav. 

A pak?

Postupně očekávám, že se ve firmě začnou zapojovat mé dcery, ale žádné konkrétní plány zatím nejsou na stole.

A Duklu prodat nehodláte?

Mě teď naštěstí stojí méně peněz, protože hraje druhou ligu. Osobně si myslím, že ji neprodám. Ale když přemýšlím zpětně, tak bych dnes na některé dřívější nabídky k prodeji asi kývl.

Petr Paukner (66)

  • Absolvoval VŠE, začínal v podniku zahraničního obchodu Metalimex, kterému po privatizaci šéfoval 
  • Je největším tuzemským obchodníkem s uhlím
  • Obchoduje i s dalšími energetickými komoditami, má dopravní divizi a nyní se vrhá do oboru elektromontáží
  • Vlastní skupinu Carbounion Bohemia a fotbalový klub Dukla