Česká národní banka je připravena dále chladit ekonomiku. A to v případě, že to s inflací jednoduše „nedopadne“ a propíše se do divokého růstu českých výplatnic. Inflace by se v takovém případě stala chronickou chorobou české ekonomiky. „Současná zvýšená inflace je důsledkem přizpůsobení ekonomiky na dva šoky: na covid a válku. Tyto šoky buď odezní, nebo se nové situaci přizpůsobíme. Ostatně schopnost se přizpůsobit je nezbytná podmínka života. A ekonomika není obrazně řečeno ničím jiným než organismem svého druhu," říká členka bankovní rady České národní banky Karina Kubelková.
Česko bojuje s dramatickým zdražováním a kupní síla českých mezd klesá nejbrutálnějším tempem z unijních ekonomik. V jaké fázi inflačního vývoje se momentálně nacházíme?
Nyní se nalézáme poblíž inflačního vrcholu. V prvním pololetí 2023, nikoli ovšem nutně již v lednu, uvidíme inflaci klesat. V druhé půlce příštího roku by už inflace měla být jednociferná a v první polovině 2024 by měla dosáhnout inflačního cíle, tedy dvou procent.
Dvouprocentní inflační cíl působí z dnešního pohledu skoro nepředstavitelně nízko. Narážím na to, zda je takový cíl z pohledu ekonomických aktérů vlastně uvěřitelný?
Podmínkou samozřejmě je, že se budou naplňovat předpoklady naší prognózy. Je tu zároveň celá řada významných rizik a nejistot, které mohou takový vývoj inflace ohrozit. Největší neznámou je pro nás leden, kdy dochází k přeceňování části zboží a služeb. Jeho velikost a síla nás může překvapit oběma směry. Na jedné straně je inflační vývoj v letošním roce, na druhé straně klesající poptávka domácností.
Ovšem extrémní inflace je tu přeci jenom už poměrně dlouhou dobu. Podminkou pro její vymýcení je, že se s ní lidé prostě nenaučí žít. Nakolik už s ní lidé počítají, nakolik se propsala do života ekonomiky?
Z šetření mezi analytiky vyplývá, že očekávají od nynějška za tři roky mírně vyšší inflaci, než je cíl ČNB. Důležité je, že se nárůst těchto očekávání již uklidnil a dalo by se říci stabilizoval. U finančních analytiků v posledních dvou měsících dokonce klesla. O očekávání domácností srovnatelná data ale nemáme.
Otázkou je, nakolik jsou analytická očekávání reprezentativní pro společnost jako celek. Právě domácnosti budou u paty případné inflační spirály, nebo ne?
Jedna věc je samotná výše očekávané inflace, druhá věc je ale to, jak se zvýšená očekávání projevují v ekonomice. Tedy jak se mění chování domácností a firem. A zde problém nepozorujeme. Firmy nečekají žádné utržení mezd ze řetězu, domácnosti neutíkají ke koupi nemovitostí jako k uchovateli hodnoty, nestrhla se nákupní hysterie. Nevidíme tedy zatím ani náznaky mzdově-inflační spirály. Musíme být ale ostražití a toto riziko nepodcenit.
K nemovitostem lidé už prozíravě utekli v minulých letech, dalo by se říci. Jejich ceny nyní zřejmě už přešly varem, takže už jako pojistka proti inflaci ani sloužit nemohou?
Je otázkou, jestli kupující nákup nemovitostí vnímají jako pojistku proti inflaci, tedy ve smyslu uchovatele hodnoty, anebo jako prostředek ke zhodnocení peněz. To jsou dvě zásadně odlišné věci. Ceny nemovitostí se vyvíjejí v cyklech a nyní jsme skutečně zřejmě již za vrcholem jednoho takového cyklu. Úrokové sazby samy o sobě výrazně brzdí poptávku po nemovitostech.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
