Už dva měsíce stojí Česko v čele Rady Evropské unie, navíc v době, kdy Evropa musí řešit ruskou invazi na Ukrajinu. Tento týden české předsednictví právě v souvislosti s ruskými sankcemi navrhne omezení turistického pohybu ruských občanů po Evropě. „Je to o vzkazu, že ruská smetánka nemá nárok trávit turisticky čas v Evropě,” říká ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti).
Předvolal jste si ruského velvyslance kvůli nařčení ministryně obrany Jany Černochové z podpory terorismu. Co vám řekl?
Za ministerstvo zahraničních věcí s ním hovořil náměstek Jaroslav Kurfürst a ten mu jasně sdělil, že jsou takové výroky z ruské strany naprosto nepřijatelné. Rusko si má zamést před vlastním prahem, protože samo vykazuje teroristické praktiky na Ukrajině. Tímto předvolání víceméně skončilo.
Takže se s ním osobně nesetkáte?
Já určitě nemám důvod se scházet s ruským velvyslancem, ani si ho osobně předvolávat.
Až nyní končí příběh Sovětského Svazu. Putin tuto válku nepřežije, říká analytik Svárovský
V Evropě se diskutuje zákaz vydávání turistických víz pro ruské občany. Je to podle vás potřeba?
Česká republika tuto politiku razí již od března, kdy jsme jako vláda rozhodli o zastavení vydávání turistických víz pro občany Ruské federace a Běloruska. Podobný krok učinila celá řada dalších zemí především v naší blízkosti. Kvůli zakázaným letům v rámci sankcí mezi Evropou a Ruskou federací jsou ovšem v současné době finské, estonské a lotyšské hranice pod velkým náporem Rusů, kteří na schengenská víza z různých evropských zemí cestují do Evropy. Představuje to bezpečnostní riziko. Zároveň je třeba si klást otázku, jestli v situaci, kdy Rusko vede v rozporu s mezinárodním právem válku proti Ukrajině, by měla ruská elita v takovém množství cestovat do Evropy.
Německý kancléř Olaf Scholz tvrdí, že to znemožní odpůrcům Putinova režimu dostat se do Evropy. Souhlasíte?
My již dnes poskytujeme celou řadu humanitárních výjimek, umožňujeme slučování rodin a podobně. To není zákaz cestování, to je o vzkazu, že ruská smetánka nemá nárok trávit turisticky čas v Evropě.
Jak daleko je legislativa umožňující konfiskaci majetku ruských oligarchů?
V tuto chvíli se soustředíme na prosazení takzvaného Magnitského zákona. Ten umožní vydávat sankce, které spočívají v zákazu vstupu osob do České republiky, případně zmrazení majetku, ať už movitého, nebo nemovitého. Co se týče konfiskací jako takových, tak to je právně poměrně složitá materie. Zabýval se tím ministr pro legislativu Michal Šalomoun a zatím se nepodařilo najít uspokojivou odpověď. Nejdřív chceme dodělat sankční zákon, který nám část těch otázek zodpoví a potom se budeme věnovat i této problematice.
Je šance, že se podaří České republice dosáhnout odškodnění za Vrbětice?
To je věc, které se věnujeme. Nicméně v situaci, kdy Rusko vede válku proti Ukrajině, jsem poměrně skeptický k tomu, že by Moskva byla ochotná uznat jakékoliv nároky. Rusové samozřejmě stále jakýkoliv podíl na výbuchu popírají. Formou jednání se odškodnění nedobereme a potom se ty možnosti velmi zužují.
Přichází pak v úvahu zabavování ruského majetku v Česku?
To už je vytváření právního nároku, což je jedna z podmínek konfiskace. To je všechno součástí těch debat, které probíhají. My jsme se nicméně politicky zaměřili na prosazení sankčního zákona.
Ukrajina se už šest měsíců brání ruské agresi i díky podpoře západních zemí. Měla by EU usilovat o dialog s Ruskem?
Dialogy vedli někteří evropští lídři a nevedlo to zatím k ničemu. Výsledek byl nula. Na druhou stranu vidíme, že Rusko nijak neslevilo ze svých ambicí, stále hovoří o plném ovládnutí Ukrajiny. Rusové páchají válečná zvěrstva, zničili celá města, odvlékají obyvatele do armády nebo na své území. Chovají se jako koloniální mocnost. A naším cílem je, aby se Rusko nepřiblížilo oblasti střední Evropy, aby Česko zůstalo svobodnou a suverénní zemí a dokázalo hájit hodnoty demokracie a svobody. Proto je na místě, abychom pomáhali Ukrajině humanitárně, vojensky a politicky.
Jak myslíte, že válka dopadne?
To nevím. Měla by ale mít takový konec, který bude za ukrajinských podmínek a který nebude Ukrajině vnucen. Aby to nebyla nějaká forma appeasementu, jako zažilo Československo v roce 1938. Abychom jako Evropa Ukrajinu nezradili a nenechali opuštěnou a zraněnou, protože tím bychom o ni na dlouhé desítky let definitivně přišli a de facto věnovali Rusku.
Podaří se udržet současnou evropskou jednotu i přes rostoucí ceny energií, potravin a dalšího?
To je jedna z největších výzev, která před námi stojí. Premiér Petr Fiala v pátek oznámil svolání mimořádné Rady EU pro energetiku. Vláda připravuje mimořádné sociální kompenzace a zároveň pracuje na tom, abychom zajistili dostatek energií. Dnes ale vidíme, že ceny na trzích enormně stoupají a ta situace nebude vůbec jednoduchá. Politické vyvázání z ruského vlivu má i tuto cenu a musíme se s tím vypořádat. A když to zvládneme, tak nám zůstane naše svoboda.
Prezident Miloš Zeman vás minulý týden nepozval na tradiční setkání velvyslanců na Pražském hradě. Jaký signál tím podle vás prezident vysílá?
To se musíte zeptat prezidenta nebo jeho okolí.
Co si o tom myslíte vy?
Plnohodnotnou součástí tradičního setkání diplomatického sboru, které je každým rokem na konci srpna, je návštěva Pražského hradu a recepce v Senátu. Na recepci jsem byl a měl jsem možnost druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli, předsedovi horní komory Miloši Vystrčilovi, diplomatický sbor uvést a představit. Myslím, že by se patřilo, kdyby to takto proběhlo i na Pražském hradě. Letos to tak ovšem nebylo.
Minulý měsíc se prezident Zeman navíc omlouval Izraeli za vaše postoje k Palestině. Jak vnímají naši spojenci, že česká vláda a český prezident dělají úplně jinou zahraniční politiku?
Ve skutečnosti tady žádný velký rozpor neexistuje. Myslím si, že bylo zveličeno jedno hlasování na půdě OSN, které ve skutečnosti ani nesměřovalo politiku českého státu vůči Izraeli. Šlo spíše o procedurální otázky v rámci OSN. A my jsme se prostě jenom nepřipojili k jednomu americkému návrhu, ale vyjádřili jsme pozici v rámci evropského stanoviska. Česká politika vůči Izraeli se zásadním způsobem neproměnila a nepromění. Osobně jsem se intenzivně zasazoval o to, aby proběhla asociační rada Evropské unie s Izraelem, která se bude konat teď na podzim poprvé po deseti letech.
Potkal jste se s prezidentem od doby, kdy vás pozval loni na podzim do Lán před jmenováním?
Žádné setkání neproběhlo.
Takže vaše vztahy jsou pořád na bodě mrazu?
Pokud by existovala vzájemná vůle se setkat, tak s tím určitě nemám problém.
Můžete potvrdit, že zvažujete uzavření konzulátu v čínském Chengdu, kde má vazby Zeman?
To je na pracovní úrovni. V současné době, kdy má Čína tvrdá proticovidová opatření, výrazným způsobem klesla vízová agenda tohoto konzulátu. V rámci optimalizace sítě bude třeba otevřít konzuláty v jiných destinacích. Je to přirozený proces, na kterém pracujeme. Rozhodně by to nemělo být vnímáno jako nějaký politicky motivovaný krok. Je to opravdu otázka ekonomiky provozu ministerstva.
Jaký postoj by zaujala Česká republika v případě, že by došlo k čínské invazi na Tchaj-wan?
Nechci spekulovat o tom, jaké zaujmeme pozice. Platí, že Česko má tradiční a silné vztahy s Tchaj-wanem, které mají své určité limity. Rozvíjíme velmi intenzivně spolupráci v ekonomické a vědecké oblasti, i mezi municipalitami. Já samozřejmě věřím, že k žádné eskalaci nedojde.
Zvážil byste cestu na Tchaj-wan, ať už oficiálně nebo neoficiálně?
Neplánuji v tuto chvíli cestu na Tchaj-wan.
Zmiňoval jste optimalizaci sítě zastupitelských úřadů. Budete rušit nějaká další velvyslanectví nebo otevírat nové?
V tuto chvíli není žádné rušení zastupitelského úřadu vedené ambasadorem na pořadu dne. Naopak už de facto funguje nový zastupitelský úřad v Kataru. Věřím, že se ho podaří během podzimu symbolicky otevřít ve spojitosti s mojí návštěvou. Další plány v tuto chvíli nejsou. Nadále samozřejmě do již existujících úřadů přesouváme diplomaty nebo někde naopak ubíráme. Velkou prioritu má samozřejmě východní Evropa a Ukrajina, kde chceme mít silnou přítomnost i vzhledem k budoucím aktivitám, ať už v oblasti rozvojové nebo ekonomické spolupráce.
Velvyslancem USA v Praze se má stát investor Bijan Sabet, co si o něm myslíte?
Za ministerstvo zahraničních věcí to vítáme, český stát už ostatně souhlasil s tímto jménem. Všichni pozorujeme, že domácí politika ve Spojených státech prochází poměrně náročným obdobím. Projevem toho může být i to, že po dvou letech teprve nyní známe jméno nového velvyslance do Prahy. Já jsem za to velmi rád. Posledním krokem je ještě slyšení v Kongresu.
Máme za sebou dva měsíce českého předsednictví v Radě Evropské unie. Daří se Česku plnit své cíle?
Myslím si, že jsme předsednictví zahájili velmi dobře, rozhodně jsme neudělali žádnou ostudu. Naopak první mimořádná energetická rada, kterou vedl ministr Jozef Síkela, dopadla velmi pozitivně. Podařilo se nám vyjednat tu základní patnáctiprocentní dobrovolnou úsporu a solidaritu v energetice. Já jsem měl tu čest zahájit přístupové rozhovory s Albánií a Severní Makedonií do Evropské unie. Teď na podzim nás čeká hlavní nápor. Do Prahy se sjede celá řada delegací, bude se tu konat mnoho akcí. Spolupráce s ministrem pro evropské záležitosti Mikulášem Bekem je velmi konstruktivní. Premiér Fiala má navíc velmi kvalitní vztah s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou i předsedou Evropské rady Charlesem Michelem. Tyto neformální kontakty, schopnost rychle něco domluvit, zavolat si, jsou naprosto klíčové.
S čím jdete do rady ministrů zahraničí, která tento týden začíná?
Budou tam dva okruhy: Afrika a Ukrajina. Za české předsednictví tam přinášíme téma víz a omezení turistického pohybu ruských občanů po Evropě. Musíme se bavit o celkové podpoře Ukrajiny, jak dál pokračovat v humanitární a vojenské pomoci, i jak ji připravit na zimu. Situace tam bude výrazně těžší a byl bych rád, kdybychom udělali taková opatření, které by předešla vzniku nové vlny uprchlíků.
Proč je nyní důležitá Afrika?
Jde vlastně o téma dobrého jména Evropy. Ačkoliv Rusko vyvolalo válku na Ukrajině, zvýšení energetických cen a nedostatek potravin na světových trzích, ruské propagandě se často daří přesvědčovat, že jde vlastně o evropský problém a viníci jsme my. Je naším úkolem, abychom našli způsob, jak prosazovat evropské politické zájmy a dobré jméno Evropy. Potřebujeme získat tyto státy na naší stranu, aby s námi pak třeba hlasovaly v OSN a postupovali jsme ve shodě.
Jak vidíte budoucnost Visegrádské čtyřky vzhledem k současnému dění v Polsku a Maďarsku?
Já se na ni dívám velmi pragmaticky a věcně. Visegrádská čtyřka je tady už třicet let a je to místo pro výměnu názorů. Když máme společný zájem, tak jej můžeme i společně prosazovat. Tyto názory jsou v posledním půl roce ne úplně totožné, ať už jde o ruský útok na Ukrajinu, nebo principy právního státu.
Nemělo by Česko spolupracovat více třeba s pobaltskými zeměmi?
Pro mě je důležité spolupracovat se zeměmi na severu obecně. Nejen pobaltské státy, ale i Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko i Island sdílí podobné bezpečnostní obavy, jako máme my. Pro ně je Rusko nejvýznamnější bezpečnostní hrozba. Zároveň jsou to země podobně lidnaté, takže jsou to při jednáních rovnocenní partneři. Jednoznačně tu spolupráci podporuji a snažím se ji aktivně rozvíjet.
Jan Lipavský (37)Vystudoval mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Poté pracoval v soukromé sféře jako analytik a manažer projektů v oblasti informačních technologií v bankovnictví. V roce 2017 byl zvolen za Pirátskou stranu do Poslanecké sněmovny, kde byl místopředsedou zahraničního a obranného výboru. Mandát poslance se mu nepodařilo v následujících volbách v roce 2021 v rámci koalice Piráti a Starostové obhájit. Piráty byl nicméně navržen na pozici ministra zahraničí ve vládě Petra Fialy (ODS). Prezident Miloš Zeman ho ovšem zprvu nechtěl jmenovat kvůli rozdílným názorům a údajné nízké kvalifikaci, neboť Lipavský má jen bakalářský titul. Po setkání s Fialou změnil Zeman názor a Lipavského jmenoval spolu s celou vládou. |
